Bezpečnost nade vše, aneb politika u nás

27. října 2012 v 19:47 | Mizakoe |  Jednorázovky

Žijeme ve státě, kde politika je fraškou, a kde předpisy jsou pouhou formalitou.
Není to tak dávno, co všichni masově řešili, že nám kdosi střílel na našeho milého, zlatého a stříbrného pana presidenta, a mimo jiné se i díky neschopnosti ochranky zdárně trefil. Jo, nechopnosti ochranky… Z čeho jsou všichni tak překvapení? Copak někdo čekal, že budou něco dělat? Někdo byl dostatečně naivní, aby si myslel, že opravdu zafungují? Jsme v Čechách! Vstávat! Tady se přeci běžně vyhazují peníze za věci, které nefungují, hned se rozbíjejí, popřípadě je nikdo nepotřebuje.
To, že hlava státu má kolem sebe bandu trolů kochajících se pohledem kde co lítá a s reakční odezvou rovnající se rychlosti reflexu houpacího koně… no a co? Síť a dokumenty naší vlády jsou tak profesionálně zabezpečené, že si je ve volném čase může pročíst libovolný matfyzák, co obětuje těch pát vteřin, aby se dostal přes ono inkriminované "zabezpečení" a následně měl dostatek trpělivosti, aby ty kecy četl… no a co?
A když už jsme u toho… co třeba ještě parlament a senát s jeho slavným zabezpečením, kontrolujícím, zda s sebou náhodou nemáte nůž či nedejbože jakoukoliv jinou zbraň. Kdyby se vám náhodou zdálo, že narážím na ty jejich rentgeny na vstupu a detekční rámy alias pískající brány, tak se vám to nezdá. S tím co se u nás děje se ani nedivím, že se bojí, aby je někdo nepřišel v návalu vzteku vykuchat. Nicméně, když už do toho vrazej prachy z našich daní, tak by snad mohli postavit něco co k něčemu bude, ne? Je to komedie… K čemu je něco, co přelstí i puberťačka? Kdyby jste snad měli dojem, že přeháním, tak musím s politováním zkonstatovat, že nikoli. Toto je smutný fakt… testovala jsem to. Do prezidentů sice nestřílím a žádné systémy nehackuji, nicméně co se pronášení nožů týká… no, vezmu to popořádku.
Ve škole se pořádal nějaký ten "pátek" zpátky výlet do budovy parlamentu a senátu České republiky, aneb navštívíme vládu. Třídní nám ještě specielně zdůraznil ať necháme všechny pepřáky, boxery, paralizéry a nože doma a den na to se šlo. Byl to zrovna čtvrtek, a tak jsem věděla, že s sebou povleču věci na karate. Když už jsem si tam tak doma do toho batohu přisypávala něco málo na zub, napadlo mě tam přihodit ještě něco navíc - konkrétně můj oblíbený nůž maskovaný v karabině. Nutkání zkusit to pronést bylo prostě příliš silné a ten nápad dostatečně lákavý.
Přiznávám se dobrovolně, když došlo na věc, tak jsem byla mírné nervózní. Lidé v uniformách, kamery, všichni se tvářili seriózně a každou chvíli někdo pískal. Já spoléhala na to, že karabino-nůž nechám v batohu. Tudíž pískat nebude mít co a z rentgenu to nepoznaj. Prošla jsem si tedy rámem bez jediného pípnutí, vzala si bágl a už si myslela, že mám vyhráno, když se z boku ozvalo "Slečno, na okamžik." Zatrnulo mi. Nicméně zachovala jsem klid a poslušně naklusala k postranímu pultu. "Máte v tašce nůž." oznámil mi jeden nejmenovaný pán. "Nůž?" zopakovala jsem nechápavě s výrazem totálního blba a počkala až mi to ten chlapík v uniformě odkývne. "Hmm." zamumlala jsem a začla se přehrabovat v batohu. S pocitem prohry jsem vytáhla na pult sluchátka, čip na obědy, kapesníky, bublifuk, karabino-nůž a zeptala se jestli to nemohlo bejt něco z toho, zatímco jsem se dál přehrabovala v obsahu kapsy. A oni jen stále stáli, koukali a kroutili hlavou na téma "To není ono". A pak mi to došlo. V tašce jsem měla opravdu ještě jeden nůž. Malou otvírací a ultra tupou kudličku, kterou jsem používala na otevírání dveří od tělocvičny. Mrzelo mě, že jsem na ní zapoměla, nicméně výsledek nebyl tak zlý. Nožík mi zabavili a karabino nůž putoval zpět do batohu. Jo, hlavně, že mi sebrali ten meší a tupej… Takže hurá, "zbraň" je v parlamentu.
Budovu jsme prošli křížem krážem i s přednáškou o její historii, načež mi u vchodu vrátili nožík a vypravili jsme se do senátu, kde jsem ono párátko rovnou preventivně předala na hlídání další průvodkyni a kontolou prošla bez ztráty květinky…
Jo… hlavně, že někteří chudýci si museli sundat všechny kovové náramky, sponky a i pásky u kalhot… a mě nechají "zbraň"… Není to ironie?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 25. prosince 2012 v 23:28 | Reagovat

viem ze trochu neskor ale prajem stastne a vesele vianoce a krasne prezite sviatky :-)

2 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 1. ledna 2013 v 14:23 | Reagovat

zelám ti šťastný Nový Rok :-)

3 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 27. června 2013 v 19:01 | Reagovat

Ak chceš vediet čo sa v tom videu dialo tak tá hl. hrdinka Risa sa vyznala hl. hrdinovi čo tam behal s tou ceduľou Otanimu. Ona mu presne povedala: "Otani mám ťa rada," a on to pochopil zle a povedal jej: "Aj ja ťa mám rád veď sme kamaráti," :D a ju to naštvalo lebo ju to stálo všetky sily sa mu vyznať tak ho odvtedy stále preklínala :D a mali akurát na škole festival a ona hrala ducha a stále tam za ňou chodili zaľúbené páriky, čo bolo dosť ironické keďže ona chuderka zostala sama tak ich všetkých preklínala a strašila :D

4 Citruštek Citruštek | E-mail | Web | 18. července 2013 v 16:41 | Reagovat

Ahoj, chcela by som byť tvojim SB :) Ak máš záujem, tak...
Prezývka: Citruštek
Blog: www.citrustek.wordpress.com
Môj blog je v prvom rade o mojich poviedkach, ešte len začínam, vrátila som sa späť po dlhom čase a chcem v prvom rade zverejňovať poviedky, preto by som bola rada, keby sme mali spriatelené blogy, lebo obidve píšeme poviedky :-) Bola by som rada, keby si vyplnila údaje o sebe na mojom blogu: http://citrustek.wordpress.com/2013/07/18/chces-patrit-medzi-moje-oblubene-blogy/
Budem rada, keď to vyplníš a staneme sa SB :-) Vopred ďakujem ^^

5 MarcoI MarcoI | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:50 | Reagovat

Přidal jsem svůj blog do oblíbených

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama