Zaikaku-kan no tsubasa III.

12. února 2011 v 10:31 | Mizakoe |  Zaiaku-kan no tsubasa
Na kopci se ozval tichý smích a po chvíli ke srázu přiběhla malá holčička. "Ayu, dál už nechoď."
ozval se klidný mužský hlas o kus dál a holčička se zastavila. Měla krásně modré oči a černé rovné vlasy. Mohlo jí být něco maximálně kolem pěti let. Popadla do ruky kamínky a začala je skládat na zemi. Muž vyšel z lesa. Postavil se nad ní a sledoval co dělá. Stejně jako Ayu měl černé vlasy, ale už trochu prošedlé. Povoláním pravděpodobně lovec zvěře.
Michiyo stála a nehýbala se. Oni jí neviděli a ona byla tak zamyšlená, že je nezaregistrovala. Muž se vrátil zpět pod stromy a rozdělal oheň zatímco Ayu pobíhala po skále.
Přišel večer a padla tma. Muž opékal na ohni čerstvě staženého králíka zatímco holčička hledala další kamínky. Došla až na úplný konec srázu, naklonila se a podívala se dolu. Zamotala se jí hlava a přepadla dolu.
Michiyo se zaostřila pohledem. Ze skály přímo před ní padalo malé dítě. Oči se jí rozšířili překvapením. "Ayu!!!" vykřikl zděšeně muž v momentě kdy se okolím rozlehl zoufalý křik.
Všechno bylo pomalé. Kolem Michiyo vzduchem proletělo bílé pírko. Jako by se najednou probrala z transu a uvědomila si naráz všechny ty roky… ten čas co strávila sledováním krajiny… cítila něco divného na zádech a při pohledu dolu na zem zjistila že její oblečení úplně zbělalo a rozhodně už nevypadalo tak jako původně. Vypadalo to spíš jako hodně volné šaty. Pak se pohledem upřela zpět k padajícímu tělu. Ten zoufalý křik jí pronikl až do morku kostí. "Umře…" napadlo jí. "Nechci aby umřela… Proč by měla umřít?… Taková malá…" Michiyo bezmyšlenkovitě skočila.
Vyděšená modrá očka sledovala rychle se míhající skálu a vzdalující se vrchol srázu. Ayu nebyla schopná vůbec žádné souvislé myšlenky nebo pohybu. Prostě jen padala a křičela. Poslední co měla vidět byla noční obloha.
Najednou Ayu ucítila teplejší vzduch. Jako by jí něčí ruce uchopili a zpomalili její pád. Na okamžik před sebou zahlédla dívčí obličej a pak ztratila vědomí.
Lovec okamžitě začal slézat skálu dolu. Když se dostal na pevnou zem s překvapením a obrovskou úlevou našel spící Ayu v trávě. Holčička byla úplně v pořádku - jenom spala a v ruce svírala bílé pírko.
Michiyo stála opodál a pozorovala je. Lovec objal Ayu a ulehčeně se rozplakal. Holčička otevřela oči a podívala se na něj. "Kde je?" zeptala se. "Kdo? nechápavě se na ní podíval. "Ta dívka co letěla." zamumlala ospale. Lovec se na ní překvapeně podíval a pak jí pohladil po vlasech. "Nikdo tu není." Ayu se k němu schoulila do náruče a v ruce sevřela pírko. "Měla krásná bílá křídla…" špitla a pak znovu zavřela oči.

"Chvíli mi tenkrát trvalo než mi došlo co se stalo. Nevím kolikrát jsem viděla napadnout a roztát sníh… ale krajina se za tu dobu dost změnila a na spáleništi teď rostly statné stromy a po popelu ani památka…
Krajina nebylo jediné co se změnilo. Tenkrát jsem si uvědomila, že já též… Ty rány na zádech… nebylo to zranění, ani nemoc… Bylo to něco co mi umožnilo začít nový život… Křik té dívenky mě tenkrát probral zpět k životu. Nechápala jsem jak k tomu došlo. Jak to, že mám křídla, jak to, že moje ninja uniforma se změnila v bílé šaty. A už vůbec ne jak se mi povedlo jí chytit, když padala dolu… ale přiměla mě znovu žít. Když se druhého dne vydali znovu na cestu, šla jsem s nimi, protože jsem měla pocit, že by moje existence mohla získat nový smysl…"

Můž se jmenoval Goro. Ayu byla dcera jeho dlouholetého přítele, který se zapletl s překupníky. Jednoho dne přišli k nim domu a zabili jeho ženu a další dvě děti. Ayu se zachránila, protože tou dobou byla s otcem na tržišti. Když zjistil co se stalo, požádal Gora aby Ayu odvedl a od té doby byli na cestě.
Ayu v té době byla naštěstí dostatečně malá, aby si to moc nepamatovala a její opatrovník byť před ní nic netajil, tak zároveň dbal o to, aby minulost zůstala minulostí a ona mohla žít normální život.
Michiyo si oba dva zamilovala. Sledovala je na každém kroku ať šli kam šli. Půl roku od okamžiku kdy je potkala prvně se usadili ve vesnici nedaleko údolí.
                           Ayu rovnala polínka do vysokých sloupků a Michiyo seděla na špalku opodál a pozorovala jí. "Přála bych si být aspoň trošku nápomocná a moc jí s tím pomoc. Ale byť se můžu toho dřeva dotknout tak už ho nemůžu kamkoliv přemístit… Nedělat nic je sice pěkný… ale je to pořádně k ničemu a do nekonečna je to k nevydržení…"
Z myšlenek jí vytrhl dívčí hlas. "Ayu, půjdeš s námi chytat ráčky k potoku?" ozvalo se. Ayu s rukou na půl cestě k dalšímu polínku na ní nadšeně koukla a pak radostně vyskočila a zatleskala. Jak se ale rychle zvedla tak drkla do srovnaných polínek. Michiyo zahlédla jak se celá hromada pořádně nahnula a Ayu si zakryla rukama hlavu. Nějak jí v hlavě vyvstala představa, jak se dřevo vrací zpět na své místo, místo toho aby se zřítilo na Ayu a nestačila se divit když okamžik na to se dřevo ve vzduchu zachytilo úplně stejně jako v její představě a vychýlený sloupek se zhoupl zpět na své místo a zůstal stát. "Náhoda je blbec…" zamumlala Michiyo a podezřívavě si změřila dříví pohledem. "Myslela jsem si, že to spadne… fakt se to vychýlilo o dost."
Nebyla jediná kdo na to tak blbě koukal. Ayu i její zrzavá o dva roky starší kamarádka Neru na to koukali stejně překvapeně. "Koukám, že jsi to srovnala fakt dobře, že se ti to po tomhle nesesypalo." usmála se Neru. "Asi jsem měla štěstí…" Ayu se podrbala na hlavě a pokrčila rameny. Vzápětí jí Neru popadla za ruku a obě odběhly k potoku.

"Jo… nedalo mi to… tím čím jsem se stala to tou dobou už bylo nějaký ty roky určitě… Po pravdě jsem to nepočítala, ale myslím že když budu tvrdit, že je to v řádu desítek, tak se moc nespletu… soudě podle výšky lesa v údolí určitě. Nemohla jsem být navždy sklíčená a netečná… Nezapomněla jsem na to co se stalo a stále mě to mrzelo, ale už jsem se byla schopná zaměřit i zpět na přítomnost.
Tahle příhoda se dřevem mi celkem nasadila brouka do hlavy. Původně jsem si myslela, že je to náhoda, ale pak mě napadlo zkusit, zda-li to není jinak."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 14. února 2011 v 0:50 | Reagovat

Michiyo je ako strazny anjel Ayu xD vzdy ju zachrani :-) tesim sa na dalsiu kapitolu :-)

2 P3P P3P | Web | 7. května 2011 v 20:24 | Reagovat

nádherné .. nič viac dodať netreba :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama