Řev elementů - 8.

30. října 2010 v 7:32 | Bobesh |  Řev elementů
"Tak začneme." Řekl hnědovlasý muž. Všiml si, jak je Mizunina energie rozprostřená po okolní půdě a rozeběhl se na nejsušší místo. Nadaná pozvedla ruce a voda se prodrala z pórů v zemi, vylétla do vzduchu a silou gravitace a začala sprchávat zpátky na zem.     
"Nemůžu se nechat namočit." Uvědomil si Niyoso. "Zdá se být silnější než Garden, do kontaktu s vodou mě nesmí dostat. Srazil k sobě dlaně a poskládal rychle několik nutných znaků. Potom se zastavil, zaklonil svou hlavu a přímo nad sebe vydechl plamenný sloup, který rychle odpařoval padající kapky.
Nadaná žena mávla rukama a voda, ještě před chvílí v podobě lehkého deště
se zastavila a spojila se do velké podobizny vodního draka. Niyoso rychle obrátil proud plamenů přímo na vzniklou příšeru, která se však neodvratně blížila i přes ohromný žár. Vzniklá vodní pára rychle stoupala vzduchem, a Mizune na krátký okamžik ztratila Niyosa z dohledu.
Krásná žena viděla, jak mladík zoufale bojuje, ale bylo jí jasné, že dlouho už nevydrží. Sama pro sebe se pousmála. Jejího mazlíčka nezastaví žádný oheň na světě, ani žádná jiná překážka. Je dokonalý.

Pak ale uslyšela křupnutí větvičky přímo za ní. Na patě se otočila právě včas, aby se vyhnula ebenově zbarvené pěsti, která ji lízla kaštanovou hřívu. Pohlédla do zelených očí Ruikaty a na okamžik v úleku ztratila soustředění. Tekutý drak ztratil tvar a voda neškodně dopadla na zem.
Mizune si uvědomila co se děje. Podrážděně mávla rukou a podobizna černé válečnice zprůhledněla a roztekla se nasytit kořeny mladých stromů. Mladá žena se obrátila zpátky a všimla si rychle se přibližující ruky. Chytla ji a reflexivně se pokrčila před obloukovým kopem letícím z pravé strany. Niyoso jí bez potíží ruku vytrhl a navázal na přímé mae gery. Mizune ho zablokovala dvojitým krytem a pokusila se podtrhnout mladíkovy nohy. Vysoký válečník se tam ani nepodíval a bleskově nadskočil. Žena pochopila že vyhrála. Odrazila se a zaútočila spodním hákem na vzduchem letícího Niyosa. Neměl kam uhnout a tak oběma rukama rychle vykryl, čímž si ovšem zabránil ve výhledu.
To však Nadaná očekávala a druhou rukou, ve které se jí okamžitě objevila dýka stvořená z vody zaútočila na mladíkův podbřišek. Než dýka zasáhla cíl, Niyoso jí ruku bez problému zachytil a pevně stiskl.
"Cože?" Mizune cítila jak ztrácí půdu pod nohama. "Tohle jsi nemohl vidět! Je tisíc způsobů jak jsem mohla zaútočit, když jsi měl zakrytý výhled! Jak?"
Vysoký mladík se usmál a rychlým pohybem jí ruku zkroutil do strany. "Nepodceňuj tyhle oči, Nadaná!" Cítil její nestabilitu, její nadcházející histerii, její strach.
Štíhlá žena sykla bolestí. Rychle si do druhé ruky vytvořila další nůž a pokusila se ho zabodnout do Niyosovy nohy. To však mladý válečník čekal a rychle ukročil stranou, bez toho, aby pustil Mizuninu ruku. Nadaná nepředpokládala že se vyhne a poroučela se tváří do bahna.
"Ty hajzle." Zasípala a vyplivla bláto z úst. "Kdybych s tebou bojovala v plný síle, nikdy bys mě takhle nedostal!" Její hlas překypoval potlačovaným hněvem a Niyoso jasně cítil její zoufalství a bolest.
"To máš pravdu." Odvětil klidně. "Kdybys nebyla vyčerpaná z boje s Ruikatou, nikdy bych Tě neporazil. Ovšem.." Jeho hlas ztvrdl. "To na výsledku nic nemění."
Lesní krajinou se ozval zvuk lámané kosti, a ranní pěvci na chvíli ztichli, aby vzdali úctu mrtvým.

Mladý válečník pustil bezvládné tělo a rychle přešel k Ruikatě. Viděl, jak její energie dál koluje po těle a všiml si rytmicky se zvedajícího hrudníku. Sám pro sebe se usmál a ulehčené vydechl.
Náhle to však ucítil. Nebyl to zvuk, spíš pocit že něco není v pořádku. Otočil se zpátky k Mizuninu tělu, Nadanou však nespatřil. Viděl kolující mízu ve stromech, cítil přítomnost několika mladých opeřenců, zpívající ranní píseň, jasně vnímal Ruikatin sílící puls, ale žena s kaštanovými vlasy byla pryč.


Niyoso v polospánku mávl rukou, aby zahnal nepříjemný hmyz, toužící po jeho krvi. Pak ho to napadlo. "Jak jsem vlastně usnul?"Otočil se na bok a otevřel oči. Zmocnila se ho panika, uvědomil si, že nic nevidí. "Kurva drát co to ksakru…." Pomyslel si a instinktivně si přiložil ruku na oči. Nahmatal vlhký pruh jemné tkaniny a polila ho horká lázeň úlevy. Zastrčil prsty pod látku a pokusil se ji strhnout, ale zastavil ho velitelský hlas Ruikaty.
"To nedělej, ještě jsi moc slabý."
"Kde to jsem a co se děje?" Niyoso vycítil napětí v Ruikatině hlasu a stáhl ruku zpátky.¨
Dlouho bylo ticho a mladý muž slyšel jen cvrlikání nedaleko usazeného pěvce. Odtušil, že je někde venku, možná pořád na místě, kde bojovali. Pod sebou cítil deku položenou na nepříliš rovné glejové lesní půdě a ve vzduchu zachytil vznášející se vlhkost ranní rosy.
Ebenová válečnice konečně promluvila. "Co všechno si pamatuješ, Ni?"
"Hm…..bojovali jsme a Mizunino tělo zmizelo….pak už asi nic."
Ruikatě se vlhce zalesklo v očích. "Dobře, poslouchej…"



O dva až tři roky později

Černé mraky byly stejně přívětivé jako unavená děvka a sem tam se objevující klikaté blesky osvětlovaly nedávno posečenou louku pod sebou. Hustá síť padající vody stékala muži po vlasech na promočenou košili, která se
pohupovala v silném větru, někdy se přitiskla na jeho tělo a odkryla jeho správně vyrýsovanou, svalnatou postavu.
Muž stál klidně a zdánlivě ho nezajímala nepřízeň počasí, ruce složené na prsou a s přivřenýma očima se snažil proniknout hustým deštěm. Konečně se jeho oči přizpůsobily podvečernímu šeru a zahlédl tři siluety postav blížících se k němu. Na jeho tváři se poprvé se poprvé objevila známka emoce, ale svůj pohrdlivý úšklebek rychle schoval za kamennou masku pokerového hráče.

"Čili tři přede mnou, to znamená minimálně pět v záloze za mnou a po dvou lidech po stranách. To je nejmíň dvanáct." Pomyslel si. Automaticky sáhl pravou rukou za pravé rameno a nahmatal promočenou kůži omotanou kolem rukojeti jeho katany. Pak ji ale stáhl a uvolnil svoje náhle napjaté, mírně pokrčené nohy, které se automaticky připravily k výpadu. "Klid, nesmím bejt moc hrr, jinak budu chybovat. To by mohl bejt fakt problém, kdyby…." Myšlenku nedokončil, jeho vlastní šestý smysl ho včas varoval. Vycítil, že několik postav se vynořilo ze závěsu lijáku za ním. "Jedna, dva, tři, čtyři…..čtyři, ne počkat….pět." Napočítal mladý muž.
Automaticky pootočil hlavu doleva, aby periferně zahlédl jak jsou blízko. V jeho hnědých očích se odrazil blesk, který prosvítil okolní krajinu a mírně pootočil stojnou nohu, aby zlepšil svou pohyblivost na podmáčeném terénu.
Siluety se zastavily asi pět metrů od něj a ze stran ho obklopily další čtyři postavy. Mladý muž jednoho poznal podle chůze, je to ten, který ho včera celý den sledoval ve městě.
"Tohle budu muset brát vážně" pronesl Niyoso polohlasem a uvolnil první
poutko náramku na pravé ruce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 31. října 2010 v 22:29 | Reagovat

skvele tesim sa na dalsiu kapitolu :-) A inac ten opening v pandore hearts naspievala FictionJunction :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama