Řev elementů - 7.

24. října 2010 v 10:56 | Bobesh |  Řev elementů
"Ty blbče! Nepochopil jsi, že máš zdrhat, jakmile se probereš? Teď už jsi měl bejt dávno pryč!" Hlas ebenové ženy nesl známky zděšení. "Do prdele, bylo tohle snad zbytečný???"
"Ne, nebylo." Odvětil Niyoso klidně. "Jakmile jsi pomocí své techniky vstřebala mou ochranu do sebe, zapečetila jsi s ní asi devadesát procent své energie. Už od začátku to byl nerovnej boj, ve kterým jsi chtěla docílit toho, aby Mizune použila techniku vodní podobizny, a spoléhala jsi na to, že když tu samou techniku se svým elementem použiješ i Ty, tak mi tyhle oči pomůžou jí pochopit, a já s její pomocí pak uteču. Ale…" ve zvláštních očích vysokého mladíka se zaleskly sluneční paprsky. "Já…"
"Hm, už to chápu." Suchý hlas přerušil mladíkova slova. Nádherná bruneta se svůdně usmívala na mladého bojovníka, a měřila si jeho atletickou postavu mnohoznačným pohledem. Pak její rysy ztvrdly a z očí byly náhle opět krystaly kyanitu. "Říkala jsem si, žes byla silnější, sestřičko. Teď už mě nezajímáš." Mizune chytla černou válečnici pod krkem a bez jakékoli známky námahy s ní hodila několik metrů do strany. Ruikatino tělo se zastavilo o nedaleký vyvrácený strom, a ebenová válečnice tam zůstala ležet tváří k zemi.
Na tváři modrooké ženy se rozlil zářivý úsměv. "Nechtěl jsi tancovat, mladíku?"
Náhle ztuhla. "Co to ksakru…" Její zrak k sobě neúprosně připoutaly Niyosovy oči. Najednou se cítila úplně nahá, neschopná skrýt jakékoli pocity nebo myšlenky sama v sobě, jakoby jí ten zvláštní pohled prohlédl skrz na skrz. Připadala si průhledná a slabá a pak si všimla, že ranní nebe zrudlo.
Vysoký mladík jí dál pozoroval a ona nebyla schopná odvrátit pohled od těch hvězd uprostřed jeho očí. Pak to uslyšela. Zlověstný šelest přímo za jejími zády. Chtěla se pohnout, padnout k zemi, ale nohy jí vypověděly poslušnost. Chtěla křičet, ale i hlas se odmítl podřídit její vůli. Neodvratně očekávala smrt.
Niyoso soustředil energii do svého pravého oka a snažil se vyvolat techniku temného měsíce. Pak to ale přišlo. Ohromná bolest v podobě černého trnu mu pronikla až do mozku, reflexivně přitiskl svou ruku na pravé oko a ucítil, jak z něj pomalu proudí teplá krev. Bolestí se mu podlomila kolena a svým zdravým okem viděl, jak se Mizune probrala z ochromení právě včas, aby se ladně vyhnula letící šipce.
Mizune překvapeně pohlédla na Niyosa. V zápětí se jí v očích objevil záblesk pochopení. "Hm…..používání té schopnosti přes ochranu si vybírá daň, že, mladíku? Její hlas zněl pobaveně a uvolněně. Pak se prudce otočila a mávnutím ruky uvolnila energii. Voda, ležící na přesycené lesní půdě se zvedla do vzduchu, a v podobě běžícího tygra se zakousla do nedaleko stojící podobizny Niyosa. Ta se ihned po zásahu změnila ve vodu, která se rozlila po okolí. "Tohle už nezkoušej, to bychom nebyli kamarádi, ano?" Naoko starostlivě prohlásila Mizune. "Ale máš opravdu zvláštní oči, mladíku." Překrásná žena se podívala na opravdového Niyosa a mlsně si olízla horní ret. "Opravdu zvláštní oči."
            Mladý muž vstal. Nechal oko zavřené a pravou dlaní setřel krev, která z něj vytekla. "Temný měsíc nemůžu použít, technika ohnivého dechu nebude mít na uživatelku vody efekt, a s vodním sloupem to taky pěkně proseru." Na čele mladého muže se objevily vrásky. Otřel si ruku od krve do kalhot a pohybem uvolnil ramena. I jedním okem viděl ohromnou energii vysoké krásky a vnímal její emoce. Byla uvolněná, sebejistá a jakýmsi pokřiveným způsobem i vzrušená. Chtěla ho, chtěla ty oči, chtěla jeho tělo. A Niyoso věděl, že si to hodlá vzít.
Potom se podíval na ležící Ruikatu. "Její energie slábne." Pomyslel si. "Musím rychle něco vymyslet, nebo zemře." Otevřel pravé oko a potlačil pulsující bolest. "Před tím si mě nenechala domluvit, Nadaná." Pevně ji pohlédl do očí a sevřel ruce v pěst. "Já se nikdy nehodlám vzdát!"



Mizune si dala ruce v bok a mlsně si změřila Niyosovu postavu. "Jsi silný. Máš krásné tělo, ale oba cítíme že jsi příliš mladý na to, abys mě porazil." Zasípala nádherná žena. Její hlas bodal jako tisíc ledových jehel a Niyoso sebou nechtěně trhl. "Když se mnou půjdeš dobrovolně, nechám Ruikatu žít."
"Asi jsi mi nerozuměla nadaná." Niyoso nepřestával hledět do jejích očí. Přímo materiálně cítil, jak je jí jeho pohled nepříjemný. "Pro ty méně obdařené to ještě jednou vysvětlím." Ucítil, jak modrookou ženou před ním projel záchvěv vzteku, který se projevil aběhnutím žíly na jejím sněhobílém krku. "Ruikata obětovala svůj život pro to, čemu věřila, a teď leží tváří v bahně.
Je to můj mistr a má mou obrovskou úctu a mě je jedno, kolikrát budu muset zemřít, aby ona mohla žít. Ale já odmítám odejít na věčnost, dokud tohle nedokončím." Niyosovii ztvrdly rysy. Netušil, jestli to bude schopen dodržet, ale věděl, že proto udělá vše, co bude v jeho silách.
Vzduchem se zatetelila energie, jak Mizune
koncentrovala svou vůli do vodou přesycené lesní půdy. "Pak to půjde po zlém." Nadaná vypadala nádherně a majestátně i v zašpiněném oblečení. Stála rovně, ve tváři nadřazený výraz a kamenné pomněnkové oči sledovaly mladého bojovníka. Někde v boji se jí z kdysi bílé košile utrhl knoflík, a tak její dekolt odhaloval pohled lákavý pro všechny mladé muže. Byla velmi štíhlá a její úzký pas ladně přecházel v krásně zaoblené boky, ze kterých se vinuly snad nekonečné nohy.
To však Niyoso nevnímal. Cítil jak žena proti němu koncentruje svou vůli do okolí, a pochopil, že už nemá čas. Naposledy starostlivě pohlédl k Ruikatě, a naplno se začal věnovat svému nepříteli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yuna ~.~ Yuna ~.~ | Web | 25. října 2010 v 16:49 | Reagovat

pekne x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama