Kapitola 68.

28. října 2010 v 8:08 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage

Na straně hikage se začal rozléhat jakýsi bojový pokřik a pak v jeden moment jako by se vzduchem prohnal popelavý mrak a postavy zmizeli. Byla cítit energie
rychle se blížící k shinigami. Připravili se na náraz. Odněkud se zformovala protisměrná vlna a kus energie se zastavil vysoko ve vzduchu. Zbytek narazil do shinigami.
Renji okamžitě ucítil jak se do něj něco snaží natlačit. Byl to stejný pocit jak když mu Koi předvedl co dělají, ale útočníkovi to nešlo. Renji se ušklíbl při vzpomínce jak ho Hisagi chytil ve skladu, když roznášel příměs do jídla. "Tohle nebude fungovat." prohlásil škodolibě. Uslyšel překvapené zasyčení a pak se před ním objevila černá postava v plášti. "Chcípni." zašeptal hikage a zaútočil. Renji ho ale nenechal ani napřáhnout se dýkou a v příštím okamžiku už na zem padalo nehybné tělo.
Hodně hikage se celkem rychle zase zhmotnila vyvedená z míry počátečním neúspěchem. Bojištěm se rozlehl šílený smích. Kolem Zarakiho se objevil hlouček hikage. "Tak pojďte pojďte!" pořvával. První hikage zmizel a pak se objevil až těsně u něj, ale Zarakiho jen odpálkoval tvrdým úderem rukojeti do obličeje. Hikage se rozlétli kolem něj a zkusili zaútočit současně.
Yachiru která to sledovala z povzdálí jen vesele tleskala a povzbuzovala ho neustálým "Ken-chan!"
Jeden ze starších hikage zaútočil na Kurotsuchiho. Zmizel a Mayuri jen ucítil jen tlak nějaké energie. Po chvíli se mu přestala hýbat levá ruka. Tlak zmizel. Kurotsuchi se s nezájmem podíval na hikageho, který se zhmotnil naproti němu. "Tak přeci jen to jde…" ušklíbl se.
Mayuri na něj chvíli civěl a pak se zašklebil. "Jo.. ale na mě ti to nepomůže."
Bojovalo se… vzduch se plnil popelem a země sákla krví. Pozemní boje byly kupodivu celkem vyrovnané a to co se dělo nahoře…
Renji se podíval na oblohu. Nevěděl co si má o tom co vidí myslet… jen doufal, že je Mizakoe v pořádku. Čas od času se na obloze najednou objevila černá postava. Okamžitě začala padat k zemi a než dopadla, tak se změnila na popel. Nad bojištěm se táhla černá mlhavá masa energie a místy v ní bylo vidět jasně modré záblesky.
"Soustředit, musím se soustředit." Modře světélkující přízrak proletěl vzduchem a zmizel. Ozval se tichý zvuk oceli protínající vzduch a v příštím okamžiku se na obloze objevilo bezvládné tělo v černé kápi. Okamžik padalo směrem k zemi a pak se rozpadlo na popel. "Další" špitla tiše Mizakoe a připravila se k útoku. Zmizela. Chvíli na to proti sobě ucítila dalšího hikage. Neviděla ho. Stejně jako ona i on aktuálně nebyl nic víc než vzduch nasycený energií. Mizakoe se částečně objevila. Levým ramenem se jí rozlila tupá bolest - hikage se pokoušel zničit jí zevnitř. Mizakoe intinktivně švihla zanpakuto a vypustila slabou zvukovou vlnu. Okamžik počkala a když se odraz zvuku vracel, tak zmizela na stejnou úroveň jak hikage. V momentě, kdy byli oba skoro zmizelí na úrovni aby mohli bojovat, tak hikage musel opustit její tělo. Mizakoe toho využila a na poslední chvíli zmizela úplně. Zvuk už vykonal své - hikage znehybněl. Pak se jeho tělo náhle plně zhmotnilo a začalo klesat k zemi.
Mizakoe se podívala kolem. "Koi měl pravdu. Takhle to nepůjde… je jich příliš…" Její pohled spočinul na šedém oblaku který se mihl kousek od ní. Pak za sebou uslyšela hlas. "Mizako?" Byl to Koi. Poznala ho. "Ano?" zeptala se a bylo cítit, že není úplně ve své kůži. "Vím, že jsem říkal, že je to krajní řešení, ale myslím, že to bude menší zlo než tohle." ozval se za ní. Mizakoe se ohlédla přes rameno. Koi byl dostatečně zhmotňený, aby mu bylo vidět do tváře. Byl vážný a jeho obličej prozrazoval odhodlání. Mizakoe uhnula pohledem a shlédla dolu na zem. Viděla Renjiho. Na rameni měl krvavý šrám a akorát se napřahoval, aby odrazil útok. "Mám jim to říct já a nebo tam někoho pošleš?" zeptala se s pohledem upřeným k zemi. Koi se podíval stejným směrem. "Už jsem tam poslal Midori. Věděl jsem…" Koi prudce zmizel a Mizakoe okamžik na to taky. Někdo byl na stejném místě jak oni. Ve vzduchu se objevil kus černé ruky. Koi nezaváhal a objevil se. Útočník se okamžitě chopil příležitosti a zaútočil zevnitř. Jakmile ho měl Koi celého v sobě, začal se opět zhmotňovat. Hikage mu nestihl nic zničit a místo toho se musel objevit ve stejné fázi zmizení jako Koi. V tom stejném okamžiku mu černé ostří vniklo do útrob. Ještě dřív než se hikageho tělo začalo rozpadat uslyšela Mizakoe znovu Koiuv hlas. "Sundej jich co nejvíc. Jakmile se dostaneme do přesily, tak je zkusím přimět se vzdát a když to nepůjde tak to halt doděláme my… a nezapomeň co jsi mi slíbila."
"Ryujin Jakka." Ozvalo se dole a na stráni se začal šířit oheň. Midori stála vedle vrchního kapitána Yamamota a upírala oči na jeho zanpakuto, ze kterého šlehali plameny. Kompletně se zhmotnila a couvla trochu do zákrytu. Bylo vidět, že se bojí ohně.
Nebyla jediná. Oheň se šířil neuvěřitelně rychle a plameny šlehali do obrovské výšky. Všichni hikage se jako na povel začali objevovat. Šedá obloha od ohně chytila rudý nádech a vzduch naplil kouř a spousty vznášejících se temných postav. Midori zvedla pohled k modře světélkujícímu bodu, letícímu rychle vzhůru. "V momentě, kdy zmizíme se z nás stane nic. Ale protože úplné nic neexistuje, tak se vlastně spíš změníme na vzduch. A je spousta plynů co hoří. Atomy kyslíku jež se stanou našimi těly nesmí vzplanout, jinak zemřeme. Nezapomeň že to platí i pro tebe Mizako…"
Plameny stoupaly. Mizakoe to přimělo se taky objevit úplně. Nabírala výšku.
Koiova skupina se rozprchla v širokém kruhu okolo ní. Za nimi byly plameny a před nimi hikage.
Mizakoe už nemusela dál čekat. "Utau." špitla a její zanpakuto okamžik na to zazářil a zmodral. Ostří hbitě proťalo vzduch. Okolím se rozlehl zvláštní zvuk. Zanpakuto i Mizakoe křičeli.
Hikage se snažili vyhnout ohni a vůbec je nenapadlo, že je to lest. Pozdě jim došlo, že nepřátelé změnili taktiku. Ve stejný okamžik, kdy Mizakoe vypustila zvukovou vlnu, tak Yamamoto částečně stáhl plameny. Tím umožnil Koiově skupině, která předem věděla co se bude dít, dostat se mimo dosah. Vzduch se sytil popel rozpadajících se těl. Hikage buď roztrhal zvuk a nebo pohltili Yamamotovi plameny. Jen menší skupině se podařilo dostat se mimo nebezpečí.
Mizakoe křičela dlouho. V momentě kdy si zvuk prorážel cestu, jako by se čas zastavil. Nesčetně pohledů se upřelo k zářícímu bodu na obloze. Bylo to jako píseň smrti. Krásné a strašlivé zároveň. Zvuk pozvolna slábl stejně jako záře. Pak najednou utichl a Mizakoe zmizela v oblaku popela. Najednou bylo až moc ticho. Nikdo nebojoval. Koiova skupina obklíčila to co zbylo s hikage, kteří už se stejnak k ničemu neměli a Yamamoto změnil svoje zanpakuto zpět do podoby hole. V ten stejný okamžik zmizely i zbytky plamenů. Renji si všiml jak se něco řítí vzduchem dolu. "Ať se pletu…" zamumlal. Přes postupně mizející spršky popelu bylo špatně vidět co to je, ale on tušil. Okamžitě se pomocí bleskového kroku přesunul blíž a pak vzhůru. Při dalším shumpo už zachytil do náruče drobnou postavu v potrhaném a krvavém kimonu. "Mizako?!" Renji se na ni zděšeně podíval a dalším bleskovým krokem se přesunul zpět na zem. Cítil jak se mu opřela o rameno. Celá se chvěla a mělce dýchala. Opatrně jí položil na zem a rukou jí podepřel záda. "Proč jsi se nevyhla?" vysoukal ze sebe otřeseně. Mizakoe pootevřela oči a smutně se usmála. "Ozvěna… ona… ona se vrátila dřív… dřív než jsem dokončila útok…" zamumlala tiše. Pohledem přejela po okolí a pak se podívala zpátky na Renjiho. "No tak… nemrač se." Mizakoe se slabě usmála a pohladila ho po tváři. Jeho zničený pohled jí bolel. Díval se na ní tak strašně smutně… Nechtěla… ale neuměla tomu zabránit… cítila jak se jí do očí derou slzy. Pak se jí zmocnil zvláštní pocit a všimla si Renjiho šokovaného výrazu. "Mizako, ty mizíš…"
Kousek od nich se objevil Koi s Midori. "Umírá." Renji sebou při tom slově trhl a obrátil se na Koie. "Ne… to přece…" ale nic dalšího ze sebe už Renji nedostal. "Podívej se na ní… za chvíli bude už pryč. Renji se podíval na blednoucí Mizakoe a objal jí. "Nic z tohohle se nemělo stát."
Mezi shinigami co se mezitím začali slízat kolem se davem procpala Yumi a v ruce svírala dopis od Koie a přes záda měla přehozený jakýsi vak. "Udělali jsme to! Máme to! Proč jsi nám neřekl rovnou, že se připojíte taky a že to je návod na léky pro jak vaše tak naše zraněné? A hlavně… proč jsi mi nedovolil přečíst to dřív? Poslal jsi tam Mizakoe naschvál, že jo? Věděl jsi že se… že se…" Yumi už taky ujížděli nervy a na chvíli se jí zasekl hlas. "Po chvíli ticha ze sebe vysoukala. "Bude to fungovat i na ní?" Koi zavrtěl hlavou. "Nemůžeme dělat vůbec nic…" na chvíli se odmlčel a pak dodal. "Věděla do čeho jde… Tohle nemohlo skončit jinak."
Renji nespouštěl oči z Mizako. Viděl jen jak mu pozvolna mizí v náručí a nemohl s tím vůbec nic dělat. Po tvářích mu tekly slzy, ale jemu to bylo úplně jedno. Připadal si jak v nějakém snu. Nebyl schopný vůbec ničeho a jen matně vnímal co se děje kolem. "Pro-sím,… nezlob… se na… mě." ozvala se tiše Mizako. To bylo naposledy co jí slyšel… naposledy co jí viděl… Mizakoe se rozplynula ve vzduchu a nezbylo po ní vůbec nic. Jako by nikdy neexistovala. Renji zůstal upřeně zírat před sebe.
Ve stejný okamžik kdy zmizela Mizakoe, zmizela někam pryč i Midori a na místě krom bandy přihlížejících shinigami zůstala jen Yumi, Koi
a Renji. Až na Yumi, která brečela bylo ticho. Rukou se snažila utřít si všechny slzy a aspoň trochu se uklidnit, ale nešlo to. "Ne… ne, ne… ne…" opakovala vzlykavě a pohledem se upírala na paralizovaného Renjiho. Koi popošel k Renjimu a vzal ho kolem ramen, tak aby ho přiměl se postavit. "Je pryč - je mi to líto." Renji se na něj podíval. Né zle - jen zdrceně. "Věděl jsi, že zemře…" zamumlal polohlasně. Koi tiše přikývl a pak zamířil pryč. Ještě jednou se ohlédl a pak zmizel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 P3P P3P | Web | 28. října 2010 v 22:32 | Reagovat

to je smutné.. ja plačem.. prečo mi toto rob´š dievča?? :.... toto ešte nie je koniec že nie? :S

2 P3P P3P | Web | 29. října 2010 v 9:59 | Reagovat

uf.. už som sa zľakla :D .. ale som rada, že to ešte neskončilo :D teším sa naďalšiu kapitolu :D ikeď bude posldená :(

3 yoruichi-kitten yoruichi-kitten | Web | 29. října 2010 v 12:39 | Reagovat

vieš skvele pisať hoc ešte som len pri 43 dieli

4 Bob Bob | 8. listopadu 2010 v 15:16 | Reagovat

Tak sloh se jednoznačně zlepšil, jen tak dál. Průser je v tom, že hlavní postava, ona Mizakoe, je situovaná spíš jako vedlejší a to po celou dobu povídky. Tím vzniká hrozně agresivní podton, který říká: Mizakoe je prostě nejlepší. Hned vysvětlím...když dáte do vývaru víc nudliček, už to není vývar ale nudlová polévka, která má sice od všeho obojí, ale zároveň poměrně účelně popírá existenci jakéhokoliv vývaru. Jinak řečeno.....tahle povídka je super, ale příště by tam těch nudliček mohlo být krapet míň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama