Řev elementů - 4.

1. září 2010 v 10:27 | Bobesh |  Řev elementů
            Už zdálky se mu něco nezdálo. Osamělý dřevěný domek uprostřed lesa nebyl nijak nápadný. Posuvné dveře, okna vyplněná skleněnými tabulemi a plochá střecha nedodávala stavbě žádný zvláštní vzhled. I tak se tu něco nehrálo. Niyoso nevěděl jak, možná lehký závan cizí vůně, možná jen lehký šramot…..ale cítil, že tu není sám. Ještě před chvílí čisté nebe se pokrylo temnými mraky, které zakryly jak hvězdy, tak dokonce stříbrný kotouč měsíce.
Sáhl si rukou do pouzdra na noze a vytál vrhací nůž. Automatickým pohozením v dlani překontroloval vyvážení. I přes spokojenost se zamračil. "Ať je to kdo chce, nesmím chybovat." Pocítil mírné vzrušení a strach. Ovládl své emoce a připravil se. Věděl, jak je důležité aby to bylo rychlé a čisté.
"Kdybych použil Černé oko, nepřítel by mohl vycítit použití techniky a ztratil bych výhodu. Musím to zkusit po sluchu." Vytlačil všechen vzduch z plic a chvíli tak setrval. Už nemyslel na nic, jen na cíl.
Hodil nůž do okna, kde zahlédl mihnoucí se stín, objevený stříbrným paprskem, který pronikl hustou sítí mraků. Ještě než se ozvalo tříštění skla, byl Niyoso u dveří, a prudkým pohybem je otevřel.
Tupá bolest
na solaru ho zvedla do vzduchu a odhodila několik kroků dozadu. Dopadl tvrdě na záda a vyrazil si dech. "Co to ksakru….." zasípal.
Vzpamatoval se a vyskočil na nohy a před ním stál onen nezvaný host. Ani fialové, do půli stehen dlouhé šaty nezakryly ženské křivky, které spolu s havraními vlasy udeřily Niyosovy smysly jako první. Žena stála rozkročena, s rukama v bok ve vyzývavém postoji, nijak výrazné, kakaové paže skrývaly obrovskou sílu. Byla velmi krásná, pyšnila se žensky souměrným obličejem s tmavou pletí,
kolem zelených očí měla jen několik nepatrných vrásek, rty zkroucené v pohrdavém úšklebku.
Bosýma nohama netrpělivě přešlápla
"Tak tohle bylo všechno?" Měla hrdelní, svůdný hlas a i na dálku Niyoso zachytil výrazný parfém, vonící po angreštech a citronech. Niyoso rychle vstal. Ovládl svoje rozzuřené emoce a donutil se dýchat pomaleji. "Kdo sakra jsi?"
"Momentálně Tvůj soupeř, ty malej chudinko. Nechceš utéct k mamince pod sukni?" Ve hlasu jí zazněl výrazný odér ironie.
Niyoso už na nic nečekal. Rozeběhl se směrem k ní. "Nadaná není, to by nepoužívala Karate do, ale rovnou techniky ki. Uvidíme co v ní je." Usmál se.
Přední direkt pravou rukou byl jen fintou pro kop mawashi gery. Byla velmi hbitá a bez potíží uskočila stranou. Niyoso navázal podmetem z otočky. Žena nadskočila, Niyoso se dostal pod ní. Usmál se, věděl, že vyhrál. Ve vzduchu se nemohla vyhnout přesně mířenému kunaiy, který si vytáhl z pouzdra na noze. Na nic nečekal, a hodil.
Žena nad ním ale náhle zmizela. Kunai proletěl prázdným prostorem a dopadl někam do lesa. Niyoso chtěl vyskočit na nohy, ale centimetr před obličejem si všiml paty, mířící mu na nos.
"To není možné. Jak se tam dostala…" Myšlenky se mu rozeběhly všemi směry. Tohle ještě
nikdy neviděl. "Něco tak rychlého….." Žena stáhla nohu a poodešla dál. Niyoso vyskočil na nohy, připraven se bránit, přestože pochopil, že jeho soupeřka je daleko za jeho možnostmi.
"Jsi poměrně rychlý a nápaditý…ale pořád příliš mladý a nezkušený. Jmenuji se Ruikata. Akuma mi říkal, že jsi porazil nadaného….je to pravda?" Zeptala se naprosto nezúčastněně.
            "C…cože? Tebe poslal Mistr Akuma?" Niyoso cítil jak ztrácí půdu pod nohama. "Kdo k čertu jsi? A proč mě do prdele mlátíš?"
            "Protože ses nechal, blbečku." Na Tváři se jí rozlil široký úsměv a odhalila bílé, rovné zuby bez jediné vady. "Akuma říkal, že bys měl bejt lepší. Myslím, že na tom zapracujeme. Mám z Tebe konečně udělat bojovníka, kterej si bude moct říkat člen Bílého Trnu!"
            "Moment. Pokud víš, že jsem člen Bílého Trnu i to, že jsem porazil nadaného, to jasně prokazuje, že Tě mistr Akuma poslal. Ale pořád nechápu, co tady děláš. Měl za mnou poslat léčitele." Niyoso se tvářil klidně, ale cítil, jak s ním uvnitř cloumá vtek.
            Ruikata se nepřestávala usmívat. Vypadala jako šelma připravená ke skoku, co ještě naposledy přeměřuje kořist. "Jak jistě víš, před dvěma lety byla odstraněna organizace zvaná Baika. Měla za účel zničit obranný systém států, kterému se říká Trnová hrazda, jinými slovy, odstranit z každého z dvanácti státu minimálně tři z pěti trnů, obranných organizací, který chrání stát před agresí. K její destrukci se spojily síly všech šedesáti Trnů, avšak přestože byl útok úspěšný, přeživší ze všech států mohly donést zprávy o síle a specializacích ostatních trnů, a to by mohlo narušit mír mezi zeměmi. Plus, nedávný útok na Tebe by mohl být známkou toho, že někdo jiný než lidé z bílého Trnu Akátové země ví, kdo jsi."
            "A Mistr se bojí další války…..a pro její zabránění chce, aby celá Akátová Země zvětšila svou bojeschopnost." Navázal Niyoso.
            "Přesně. Proto bylo rozhodnuto, že se Bílí rozdělí do malých skupinek, v rámci zefektivnění našich misí. Byla jsem přiřazena k Tobě a pověřena zlepšit
Tvoje bojové schopnosti, dokud nedostaneme další práci."
            "Takže jsi moje učitelka?" Niyoso vložil do hlasu peprnou dávku ironie a jízlivosti.
            Žena se otočila zády. "Začneme?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 1. září 2010 v 20:25 | Reagovat

Ta Ruikata sa mi paci :-) tesim sa na dalsiu kapitolu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama