Kapitola 65.

22. července 2010 v 20:05 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Už byla víceméně tma a večer vystřídala noc. Od dveří se ozval hluk. Vrchní kapitán Yamamoto si něco zamručel něco pod vousy a odložil desky. "Sasakibe, co se to tam děje?" "Promiňte pane, vím, že jste si přál nebýt nikým rušen, ale podkapitán Abarai ze šesté divize trvá na tom, že s vámi musí mluvit." ozvalo se obratem ode dveří. "Ať vstoupí." pokynul Yamamoto hlavou a založil si ruce na své holi. Renji trochu chaoticky vtrhl dovnitř a rychle avšak uctivě se uklonil. "Mám zprávu od našich nepřátel." nato přistoupil ke stolu a položil na něj Koiuv svitek. "Hmm?" zamručel Yamamoto a natáhl se pro něj. Opatrně odloupl pečeť a začal číst.

V tu stejnou dobu jeden hikage, pravděpodobně ještě dítě, vběhlo do prostornější jeskyně. Rozhlédlo se po okolích neosvětlených stěnách a pak zamířilo chodbou dolu. Rychlé tiché kroky se ozývaly jeskyní až po chvíli ustaly. Chlapec se zastavil. Stál před masivní dřevěnou branou. Váhavě se uchopil klepadlo a krátce několikrát zaklepal. Levé křídlo dveří se otevřelo a chlapec vklouzl dovnitř. Všechny pohledy zasedající rady se k němu otočily. Znovu se rozběhl a zastavil až u nejvýše postaveného stolu. Za ním seděl starý a od pohledu nevlídný stín. Jeho kápě byla spíše šedá než černá a dosti ošuntělá a zašlá časem. Chlapec před sebe beze slova natáhl ruku se svitkem. Kostnatá ruka stařešiny se ho chopila svitku a jednoduchým rychlým pohybem z něj strhla pečeť. Chlapec se rozběhl pryč ještě dřív než starý začal číst. Všechny pohledy se upírali teď už jen na nejstaršího hikage. Tedy až na jeden - až na hikageho sedícího přímo po stařešinově pravé ruce. Mědově zlaté oči se stočili za odcházejícím chlapcem a na obličeji pod kápí se objevil úsměv.
Když dveře zaklapli jeho pohled se přeorientoval stejným směrem jako pohledy ostatních. "Co je to mistře Waru?" zeptal se Koi při pohledu na svitek. "Přečti to nahlas." Stařešina podal Koiovi svitek a Koi se postavil a začal číst.
Koiuv hlas se rozléhal místností. Četl zřetelně, pomalu a nechával obsah svitku působit na ostatní. Byla to výzva - výzva k poslednímu boji. Upřímná, tvrdá a nemilosrdná…
Když Koi dočetl místností se rozlehlo tiché zašumění. Na obličeji valné většiny se objevil posměšný a nebo znechucený úšklebek. Koi věděl, že tohle je jeho příležitost. Šance realizovat vlastní plány. Nezaváhal a znovu promluvil. "Bratři, prosím utište se a dovolte mi promluvit. Proč se tolik z vás tváří tak znechuceně? Není toto naše šance?" na chvíli se odmlčel a podíval se po místnosti. Pak sjel pohledem ke stařešinovi jestli ho nehodlá potrestat za to, že se bez svolení chopil slova, ale stařík se očividně k ničemu neměl a spíš čekal s čím přijde. A tak Koi pokračoval. "Neprávem nás celý svět vnímá jako absolutní zlo. Dokažme jim, že naše síla netkví jen v podrazech, ale že jsme silnější i v otevřeném boji. Stejně jako já i vy už určitě víte, že seishin se nevrátí a shinigami jsou proti nám stále ještě bezmocní. Proč to tady déle protahovat a riskovat, že přijdou na slabinu v naší síle, když to můžeme ukončit a vrátit se domu a nebo pokračovat v hledání?" Koiuv výraz ztvrdl "Náším posláním není válčit se shinigami."
V jeskyním sále nastalo ticho. Měl pravdu. Opravdu sem nepřišli kvůli tomu aby se zdržovali s shinigami. Waru se postavil. "Jménem naší rasy přijímám výzvu."

V sále první divize se tou dobou také konala schůze. Vrchní kapitán Yamamoto nechal vzkázat pro všechny kapitány a jejich podkápitány byť již bylo pozdě v noci. Respektive teď už bylo spíše k ránu. Od chvíle kdy začala schůze už uběhlo pěkných pár hodin. Situace byla vážná. Je přijatelnější na výzvu nepřistoupit a nechat se postupně nechávat decimovat jak hmyz a nebo výzvu přijmout a zkusit využít otevřený boj k získání nějaké šance? Dalo by se třeba počkat jestli sami po čase neodejdou. Nebo zjistit co proti hikage dělat, ale… Možností bylo mnoho a nedalo se jednoznačně určit co je správné a co špatné. Vše mělo svá pro a proti. "A co prostě na to naoko přistoupit a pak je zkusit chytit do nějaké léčky. Bylo by to pohodlnější a snažší. Terén který vybrali je odsud dostatečně vzdálený a otevřený. Určitě by šlo přichystat třeba nějaké kidó pasti či tak něco." navrhl kapitán Kyoraku a posunul si slamák víc do čela. Soi Fong se po jeho slovech zamračila. "To není úplně hloupé. Nicméně se mi zdá mnohem účinnější schovat se v lese odkud pravděpodobně přijdou a zkusit je nenápadně vyřídit jednoho po druhém. V tichosti a nenápadně." Mayuri na to otráveně protočil oči v sloup. "Prostě tu půdu kontaminujeme jedem a až nepřítel přijde tak dřív než si uvědomí co se děje tak je po něm. Sice nevíme co na ně funguje, ale tak to pro jistotu prostě jen namoříme vším." Unohana si ho po jeho slovech přísně změřila pohledem a klidným avšak neoblomným hlasem mu jeho návrh zamítla. "Když si otrávíme vlastní půdu tak by mohl hned první déšť spláchnout jed přímo do podzemní vody Seireitei a ohrozili bychom tím i sebe." "Přestaňte se s tím prdět a seberte se přece. Prostě půjdem a rozsekáme je. Proč to komplikovat takovejhlema kravinama…" ozvalo se nakvašeně z rohu, kde seděl znuděně Zaraki a hypnotizoval pohledem strop. Ukitake si povzdechl. Bylo evidentní, že už jen podle specializací jednotlivých divizí bude každá chtít jiný postup. Takhle se nemohou nikdy dohodnout. Renji taky cítil, že tohle nejde podle plánu. "Musím zakročit jinak všechno půjde vniveč. Pravdu jim říct nemůžu, ale třeba by se dalo…" šlo mu hlavou. Pak dostal nápad. Byl sice jen podkapitán a tak jeho slova nevezme nikdo natolik vážně, jako od dalšího kapitána, ale mezi shinigami si přeci jen potrpěli na určitou úroveň a hrdost. Renji se váhavě podíval kolem a když se nikdo neměl k žádnému dalšímu komentáři tak promluvil. "Myslím si, že bychom měli výzvu přijmout a jednat podle toho co navrhují. Je to férová nabídka. Když na ně zkusíme nějaký podraz tak tím dokážeme jen to, že jsme stejně prohnilí jako oni. Navíc když na to nepřistoupíme… myslíte si snad, že se tím něco vyřeší? Když už tu budou tak si pro nás stejnak dojdou. Takhle máme alespoň šanci." Kuchiki a Soi fong přikývli a Zaraki se jen potěšeně usmál. Cítil boj.
Místností se ozvaly dva krátké údery holí. "Pokavaď do stanoveného termínu nikdo nepřijde s žádným perspektivním návrhem, tak boj proběhne dle nepřítelova návrhu. Teď se rozejděte." Všichni přítomní se uklonili a pak zamířili ven ze dveří. Yamamoto se ještě otočil na Renjiho. "Podkapitáne Abarai, nechcete mi ještě něco říct?" "Ne pane." Renji se spěšně ještě jednou uklonil a pak přidal do kroku a doufal, že vrchní kapitán nepoznal jak ho jeho otázka zaskočila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tsuki-chan Tsuki-chan | Web | 23. července 2010 v 23:54 | Reagovat

u mna pokracovanie spolocnej poviedky Bad Apple!!
http://tsuki-chan.blog.cz/1007/bad-apple-3-kapitola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama