Červenec 2010

Řev elementů - 2.

26. července 2010 v 12:54 | Bobesh |  Řev elementů

           
Niyoso se nahlas zasmál. "Opravdu si myslíš, že jsem tu sám? TEĎ!" Garden neporušil soustředění a na patě se otočil, aby čelil přicházejícímu nebezpečí. Podmáčená lesní půda se poddajně rozevřela, podjela pod botou a Garden zakolísal a upadl.
            Oblečení se zase uvolnilo. "Úskok v úskoku vyšel….ale co dál.? Nemám moc času." pomyslel si. "Nemám na výběr." Dal dlaně k sobě a rychle vytvořil několik málo znaků, kterými zformoval svou vnitřní energii. Potom energii nahromadil do plic a začal vydechovat. Vzduch, přesycený energií se změnil v oheň. Niyoso zaměřil proud ohně přímo pod sebe. Cítil, jak se na něm oblečení škvaří, a vypařuje se z něj voda. Žár byl nesnesitelný, ale nepřestal, dokud nebyl úplně suchý, ruce pořád držené ve Znaku.
            Když konečně vypařil všechnu vodu,
otočil plamen na muže v modrém. Oheň svůj cíl však nezasáhl, setkal se s odporem náhle vzniklé vodní stěny. Přestal a rozpojil ruce. Teprve teď si uvědomil, co ho to stálo. Na obou rukou měl malé puchýřky, které hrozily při jakémkoli pohybu prasknout, a celé tělo ho příšerně pálilo, jak se na něm škvařila a vypařovala voda. Podíval se před sebe. "Takhle nemůžu bojovat, musím to rychle skončit."
            Vodní stěna se dala do pohybu. Byla ohromně masivní, únik byl nemožný. Její výška byla dvojnásobná jak okolní stromy a do šířky se ani nedala dohlédnout. Niyoso rychle vytvořil několik znaků, což ho stálo nepříjemné prasknutí několika popálenin a pálivé bolesti. Přiložil si svoje ruce k pravému oku a nechal energii, aby se do něj vlila a porušila Ochranu. Zornice v levém oku se rychle rozšířila přes hnědou čočku, pak i přes sklivec. Celé oko získalo neprostupnou černou barvu. Náhle cítil všechno, energii ve vodní stěně i energii muže za ní. Cítil jeho vztek, dokonce i jeho bolest ve vyvrknutém kotníku. Dokázal vidě i tok okolní energie, jak ve stromech koluje míza, viděl tetelící se sílu přibližující se vody a za ní obrys muže, který svou vůlí tu vodu poháněl. Byl čas…
            Napojil se svou energií na jeho, nechal ji vplynout do jeho oběhu a na rukou přidával další a další znaky. Voda se prudce zastavila. S ní se zastavily i paže Niyosa.
           

            Nebe kolem zrudlo, zem se ztratila, vítr utichl a ptáci přestali zpívat. Červeň oblohy se změnila na černou, a vodní stěna se v černotě rozplynula. Garden netušil co se děje. "Kurva, co to ksakru…."
            "Vítej." Ozval se Niyosův hlas, Garden se rozhlédl, nic však nezahédl. Nevěděl odkud hlas přichází, jako by to byl všude kolem. "Tohle je má osobní technika. Říkám jí Dark World. A znamená Tvůj konec." Každé slovo bylo proneseno naprosto klidně, bez jakéhokoli viditelného zdroje. Garden cítil hrubý osten strachu. Pokusil se vyvolat vodu. Jako by ho jeho vlastní živel opustil, necítil uklidňující chlad svého elementu. Napnul všechny síly a snažil se vytvořit jen pár kapek do svých dlaní. Nic. Jeho zoufalství dosáhlo maximální meze. Zařval, vzteky a hrůzou zároveň.
           

            Niyoso cítil co se děje a svým černým okem řídil myšlenky muže v modrém, zatím co se Gardenovo pravé tělo ani nehnulo.
Vnímal jeho paniku, strach, vztek…cítil Gardenovu touhu po svém živlu, ale svou vůlí mu to odepřel. Ale i jeho energie rychle klesala. Napnul své poslední síly a soustředil se. "Musím to rychle skončit." Svým černým okem dále ovládal jeho vlastní vesmír, jeho Dark World.

            Garden už to vzdal. Nevěděl jak dlouho tu je, ztratil veškerý pojem o čase. Pak se to stalo. Jako by ho neviditelná ruka chytla za krk a začala škrtit. Chtěl křičet, vyhnout se nevyhnutelnému. Nešlo to. Zoufale bojoval o vzduch, ale jako by ho tohle místo nemělo. Čerň kolem se změnila v nesnesitelnou záři a oslepují bílé světlo vypalovalo Gardenovy oči. Rychle je zavřel, ale nepomohlo to. Žár kolem mu pálil oční víčka a začal se mu dostávat až k mozku. Garden už nebojoval, nemohl. Cítil, jak své tělo opouští. Zemřel…..

            Vodní stěna padla a rozlila se všude kolem. Muž v modrém padl na kolena a následně tváří do bláta. Niyoso z posledních sil dal ruce k sobě a zbylou energií obnovil Ochranu. Černé oko se začalo zmenšovat. Ustoupilo bělmu, potom čočce až po něm zbyla jen malá zornice uprostřed.

Vyčerpáním z Psychické techniky se mu podlomila kolena. Svěsil hlavu, zdála se tak moc těžká. Ale práce ještě neskončila. Garden nebyl mrtvý, jen omráčený. "V Dark Worldu možná zemřel, ale jeho pravé tělo pouze zlomil strach. Brzy se probere. Musím to dokončit." Z těžka vstal.
            Klopýtal podmáčenou lesní půdou a zakopával o obnažené kořeny, které z lůna země vyrval vodní proud. Příšerně ho bolela hlava, ruce pálily, pravé oko pulsovalo ohromnou bolestí. "To je cena za použití Černého oka." Řekl nahlas. "Pravděpodobně brzy ztratím vědomí, ale Ty…….zemřeš" Klesl na kolena a chytnul Gardenovu hlavu. Vzal ho za vlasy a škubl dozadu. Ale to už bylo moc. Nepříjemné lupnutí kosti už neslyšel ani jeden z mužu…

Řev elementů - 1.

25. července 2010 v 17:01 | Bobesh |  Řev elementů

            Zastavil se. Ptáci normálně zpívali, koruny stromů se hýbaly ve větru, nebyla ani zima ani přehnané vedro. Ale něco nebylo v pořádku. Zavřel oči a chvilku poslouchal. Vytlačil z mysli všechno, šustění listů, cvrlikot nedaleko usazeného slavíka, šum potoka. Pak to ucítil. Zlověstný šelest hozené šipky a lehoulinký záchvěv větru. Spadnul na zem a přetočil se, aby viděl do směru, odkud šel útok.
            Ve vzduchu se zatetelila energie, uslyšel vzdálené sražení dlaní do znaku. Automaticky sáhl do svého pouzdra upevněného na levé noze a nahmatal uklidňující chlad ocele. Objevilo se to velmi náhle. Obrovské množství vody, které se na něj řítilo ho velmi zaskočilo. "Cítil jsem energii, ale tolik…..". Nestačil se vyhnout a voda ho mrštila na blízký strom. Náraz mu vyrazil dech, a ohromují proud vody se nezastavoval. Otevřel oči. Byl zranitelný, nemohl déle čekat. Zkoncentroval nemalé množství energie do paží a srazil se k sobě do znaku. Psychická síla se tvarovala a formovala podle dalších a dalších přidávaných kombinacích, až nakonec dlaně skončily svůj tanec v pečeti Ryby. Pak svou vůli vypustil.
            Voda, která ho ještě před chvíli držela bezbranného u stromu se zastavila. Vytvořil před sebou velký vodní sloup a nasměroval ho směrem, odkud se voda valila. Technika obrovského rozsahu ho stála dost energie, ale vyplatila se. Sloup začal vířit a nabíral na výšce i objemu jak do něj přitékala další a další voda. Usmál se. Pořád nevěděl, kdo a proč ho napadl, ale nebyl moc silný, když ho vykontroval tímhle jednoduchým trikem. Už už se vodní sloup chystal vyslat do směru útoku jako všeničící tsunami, když se to stalo.
            Vodní sloup se pomalu začal řítit přímo na něj. Pustil ruce a skočil stranou. "Nechápu to….tohle se nemělo stát, jak ovládl mou techniku bez toho, abych to vycítil? Něco není v pořádku."
            Vydrápal se na nohy. Neovladatelná technika smetla několik řad vysokých smrků, valila se dál a nakonec se bez energie rozlila po okolí. Poprvé uviděl svého protivníka. Vysoký muž, modrý hábit až na zem a obličej skrytý pod Širokým slaměným kloboukem. "Není pochyb, je to….."
Niyoso
pocítil chladnou ruku strachu. "Garden, jeden z Nadaných" řekl nahlas. Pak se usmál, pobaven náhlou ironií osudu. "Tak Tě konečně poznávám…."
            Útočník sejmul klobouk a odhalil husté, světlé vlasy sčesané dozadu a spoutané obyčejným provázkem. Měl hezký, mile vyhlížející obličej, rovné, sněhově bílé zuby odkryté v širokém úsměvu. Všechno zdání krásy končilo u očí. Byly hluboké, pomněnkově modré a tvrdé jako dva minerály kyanitu, bez známky tepla nebo lítosti. "Niyoso….dalo to práci Tě najít……ale povedlo se. Víš vůbec, kolik za Tvou hlavu dostanu? Ano víme o čem mluvím….jsi cenná investice a potuluješ se tak sám…" Usmál se a sípavě se zasmál. Měl tichý hlas, téměř šeptal, ale i přes šum stromů byl dokonale slyšet.
            Nyioso nepotřeboval další informace. Věděl s kým se potkal. Garden, nájemný zabiják nejvyšší třídy. Jeden z Nadaných….
"Nadaní se těžko definují" začal "ale věci se mají asi takto. Když chce někdo udělat jakoukoli techniku, potřebuje k tomu tři věci. Tu správnou energii, umět ji vyvolat a poté poupravit a zformovat pomocí Znaků. K vytvoření nějaké živelné techniky dokonce potřebujete i ten daný živel, a pokud není někde blízko, musíte ho sami vytvořit stejným postupem. Potřeba energie k vytvoření nějakého živlu se různí….bleskový element jde nejsnáze, je nejméně materiální. Dále potom vítr, oheň, voda a země.
Každý člověk je složen ze všech pěti živlů, ovšem u každého je poměrově jiné, který ovládá více, a tudíž je pro něj snažší svou energii použít k jeho manipulaci. U Nadaných je to jiné. Nikdo neví jestli jsou omyl přírody, nebo naopak její vrcholná tvorba. Jejich celé nitro ovládá pouze jediný element, kterým dokážou vládnout dokonce i bez zdlouhavého skládání znaků, a jeho tvorba i manipulace s ním je pro ně naprosto přirozená..Nemám pravdu, Gardene?"
            Muž v modrém se pousmál. "Výtečně, díky za teorii provádění technik. Ale zapomněl jsi ještě dodat, že člověk nejsnáze ovládá ten daný živel, který v něm převládá, což je logické. A Tvé vodní techniky na mě tudíž nebudou mít žádný účinek." Usmál se. "Takže se můžeš vzdát a já to ukončím rychle."
            Už nebylo co říct.
Niyoso zvedl ruce, ale vytvořit znak už nestihl. Ztuhly mu v polovině pohybu, a proti síle jeho svalů i vůle se mu přitáhly
k tělu. Muž v modrém se nepřestával usmívat. "Nevšiml sis, hlupáku? Jsi mokrý……jednoduše přikážu vodě co je na Tvém oblečení, aby ztuhla, a Ty se ani nehneš."

Řev elementů

25. července 2010 v 16:50 | Mizakoe |  Obecně
Konnichi wa minna. Mám jen krátké oznamko. Na blogu se ode dneška objeví nová povídka -"Řev elementů" a to od nového autora Bobeshe. Tak doufám, že se vám bude líbit stejně jako mně =o)

Kapitola 65.

22. července 2010 v 20:05 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Už byla víceméně tma a večer vystřídala noc. Od dveří se ozval hluk. Vrchní kapitán Yamamoto si něco zamručel něco pod vousy a odložil desky. "Sasakibe, co se to tam děje?" "Promiňte pane, vím, že jste si přál nebýt nikým rušen, ale podkapitán Abarai ze šesté divize trvá na tom, že s vámi musí mluvit." ozvalo se obratem ode dveří. "Ať vstoupí." pokynul Yamamoto hlavou a založil si ruce na své holi. Renji trochu chaoticky vtrhl dovnitř a rychle avšak uctivě se uklonil. "Mám zprávu od našich nepřátel." nato přistoupil ke stolu a položil na něj Koiuv svitek. "Hmm?" zamručel Yamamoto a natáhl se pro něj. Opatrně odloupl pečeť a začal číst.

V tu stejnou dobu jeden hikage, pravděpodobně ještě dítě, vběhlo do prostornější jeskyně. Rozhlédlo se po okolích neosvětlených stěnách a pak zamířilo chodbou dolu. Rychlé tiché kroky se ozývaly jeskyní až po chvíli ustaly. Chlapec se zastavil. Stál před masivní dřevěnou branou. Váhavě se uchopil klepadlo a krátce několikrát zaklepal. Levé křídlo dveří se otevřelo a chlapec vklouzl dovnitř. Všechny pohledy zasedající rady se k němu otočily. Znovu se rozběhl a zastavil až u nejvýše postaveného stolu. Za ním seděl starý a od pohledu nevlídný stín. Jeho kápě byla spíše šedá než černá a dosti ošuntělá a zašlá časem. Chlapec před sebe beze slova natáhl ruku se svitkem. Kostnatá ruka stařešiny se ho chopila svitku a jednoduchým rychlým pohybem z něj strhla pečeť. Chlapec se rozběhl pryč ještě dřív než starý začal číst. Všechny pohledy se upírali teď už jen na nejstaršího hikage. Tedy až na jeden - až na hikageho sedícího přímo po stařešinově pravé ruce. Mědově zlaté oči se stočili za odcházejícím chlapcem a na obličeji pod kápí se objevil úsměv.
Když dveře zaklapli jeho pohled se přeorientoval stejným směrem jako pohledy ostatních. "Co je to mistře Waru?" zeptal se Koi při pohledu na svitek. "Přečti to nahlas." Stařešina podal Koiovi svitek a Koi se postavil a začal číst.
Koiuv hlas se rozléhal místností. Četl zřetelně, pomalu a nechával obsah svitku působit na ostatní. Byla to výzva - výzva k poslednímu boji. Upřímná, tvrdá a nemilosrdná…
Když Koi dočetl místností se rozlehlo tiché zašumění. Na obličeji valné většiny se objevil posměšný a nebo znechucený úšklebek. Koi věděl, že tohle je jeho příležitost. Šance realizovat vlastní plány. Nezaváhal a znovu promluvil. "Bratři, prosím utište se a dovolte mi promluvit. Proč se tolik z vás tváří tak znechuceně? Není toto naše šance?" na chvíli se odmlčel a podíval se po místnosti. Pak sjel pohledem ke stařešinovi jestli ho nehodlá potrestat za to, že se bez svolení chopil slova, ale stařík se očividně k ničemu neměl a spíš čekal s čím přijde. A tak Koi pokračoval. "Neprávem nás celý svět vnímá jako absolutní zlo. Dokažme jim, že naše síla netkví jen v podrazech, ale že jsme silnější i v otevřeném boji. Stejně jako já i vy už určitě víte, že seishin se nevrátí a shinigami jsou proti nám stále ještě bezmocní. Proč to tady déle protahovat a riskovat, že přijdou na slabinu v naší síle, když to můžeme ukončit a vrátit se domu a nebo pokračovat v hledání?" Koiuv výraz ztvrdl "Náším posláním není válčit se shinigami."
V jeskyním sále nastalo ticho. Měl pravdu. Opravdu sem nepřišli kvůli tomu aby se zdržovali s shinigami. Waru se postavil. "Jménem naší rasy přijímám výzvu."

V sále první divize se tou dobou také konala schůze. Vrchní kapitán Yamamoto nechal vzkázat pro všechny kapitány a jejich podkápitány byť již bylo pozdě v noci. Respektive teď už bylo spíše k ránu. Od chvíle kdy začala schůze už uběhlo pěkných pár hodin. Situace byla vážná. Je přijatelnější na výzvu nepřistoupit a nechat se postupně nechávat decimovat jak hmyz a nebo výzvu přijmout a zkusit využít otevřený boj k získání nějaké šance? Dalo by se třeba počkat jestli sami po čase neodejdou. Nebo zjistit co proti hikage dělat, ale… Možností bylo mnoho a nedalo se jednoznačně určit co je správné a co špatné. Vše mělo svá pro a proti. "A co prostě na to naoko přistoupit a pak je zkusit chytit do nějaké léčky. Bylo by to pohodlnější a snažší. Terén který vybrali je odsud dostatečně vzdálený a otevřený. Určitě by šlo přichystat třeba nějaké kidó pasti či tak něco." navrhl kapitán Kyoraku a posunul si slamák víc do čela. Soi Fong se po jeho slovech zamračila. "To není úplně hloupé. Nicméně se mi zdá mnohem účinnější schovat se v lese odkud pravděpodobně přijdou a zkusit je nenápadně vyřídit jednoho po druhém. V tichosti a nenápadně." Mayuri na to otráveně protočil oči v sloup. "Prostě tu půdu kontaminujeme jedem a až nepřítel přijde tak dřív než si uvědomí co se děje tak je po něm. Sice nevíme co na ně funguje, ale tak to pro jistotu prostě jen namoříme vším." Unohana si ho po jeho slovech přísně změřila pohledem a klidným avšak neoblomným hlasem mu jeho návrh zamítla. "Když si otrávíme vlastní půdu tak by mohl hned první déšť spláchnout jed přímo do podzemní vody Seireitei a ohrozili bychom tím i sebe." "Přestaňte se s tím prdět a seberte se přece. Prostě půjdem a rozsekáme je. Proč to komplikovat takovejhlema kravinama…" ozvalo se nakvašeně z rohu, kde seděl znuděně Zaraki a hypnotizoval pohledem strop. Ukitake si povzdechl. Bylo evidentní, že už jen podle specializací jednotlivých divizí bude každá chtít jiný postup. Takhle se nemohou nikdy dohodnout. Renji taky cítil, že tohle nejde podle plánu. "Musím zakročit jinak všechno půjde vniveč. Pravdu jim říct nemůžu, ale třeba by se dalo…" šlo mu hlavou. Pak dostal nápad. Byl sice jen podkapitán a tak jeho slova nevezme nikdo natolik vážně, jako od dalšího kapitána, ale mezi shinigami si přeci jen potrpěli na určitou úroveň a hrdost. Renji se váhavě podíval kolem a když se nikdo neměl k žádnému dalšímu komentáři tak promluvil. "Myslím si, že bychom měli výzvu přijmout a jednat podle toho co navrhují. Je to férová nabídka. Když na ně zkusíme nějaký podraz tak tím dokážeme jen to, že jsme stejně prohnilí jako oni. Navíc když na to nepřistoupíme… myslíte si snad, že se tím něco vyřeší? Když už tu budou tak si pro nás stejnak dojdou. Takhle máme alespoň šanci." Kuchiki a Soi fong přikývli a Zaraki se jen potěšeně usmál. Cítil boj.
Místností se ozvaly dva krátké údery holí. "Pokavaď do stanoveného termínu nikdo nepřijde s žádným perspektivním návrhem, tak boj proběhne dle nepřítelova návrhu. Teď se rozejděte." Všichni přítomní se uklonili a pak zamířili ven ze dveří. Yamamoto se ještě otočil na Renjiho. "Podkapitáne Abarai, nechcete mi ještě něco říct?" "Ne pane." Renji se spěšně ještě jednou uklonil a pak přidal do kroku a doufal, že vrchní kapitán nepoznal jak ho jeho otázka zaskočila.

Kapitola 64.

6. července 2010 v 11:33 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Midori seděla na skalnatém výčnělku a s sledovala Koie. Ten seděl na zemi a psal pečlivě něco na svitek papíru. Po chvíli si dva svitky zabalil. Svinul je a strčil do vnitřní kapsy pláště. Midori seskočila na zem a objala ho kolem krku. "Dík, že jsi mi o tom řekl." Usmála se a dala mu pusu na tvář. Koi se na ní zvesela podíval a s úšklebkem prohodil. "Fajn, ale ne, že to hned vyžvaníš." "Jááá?" protáhla Midori " - nikdy." Pak se zamyslela. "Myslíš, že to ta seishinka zvládne?" "Je silná… a hlavně nemá na výběr. Bude mě muset poslechnout i když je to pro ní těžké." přikývl Koi a zamířil hlouběji do jeskyně. "Pojď za mnou. Měli by jsme začít přípravu."

O dva dny později večer se opět všichni sešli na srázu. "Dneska to musíme zkrátit na co nejkratší možnou dobu." začal to Koi bez pozdravu a rovnou si sedl na zem. Ostatní přikývli a napodobili ho. "Takže začnu od prostředku." navázal Koi a z kapsy začal tahat nějaké papíry. Vytáhl jeden menší sešit a nějaké útržkovité poznámky. "Vzhledem k tomu co se chystá," podal to Yumi " tak potřebuju aby jste si vy dva tohle pročetli a připravili toho dostatečné množství. Vím, že čtvrtá divize k tomu má schopnosti i prostředky." Yumi se zaraženě podívala na papíry. "Co to je?" "No… v čas se to dovíš. Až to bude hotový a vypukne to, tak si přečti ten svitek co je založený úplně vzadu."
Yumi už se chystala, že se na něj vrhne rovnou, ale Koiova ruka jí zastavila. "Když ho otevřeš dřív, tak shoří." dodal vážně. Yumi ani nestihla nic dalšího říct a Koi už pokračoval. "V dalším bodě, bych vám měl asi vysvětlit co je tohle." sundal si ze zad poměrně velký kožený vak. "Aby jste pochopili o čem budu mluvit, tak vás, ale prvně budu chvíli nudit teorií. Všichni hikage jsou z vašeho pohledu něco jako stíny. Stejně jako seishinové jsou jacísi duchové. No a oblíbený druh útoku hikageho na shinigamiho je, že se rozplyne do pravé podstaty. Vnikne do jeho útrob a pak svou oběť zevnitř roztrhá na kusy. My jako hikage, kdybychom se tak snažili zabít navzájem, tak máme ale jen omezené možnosti. Naše vlastní podstata nám to stěžuje. Neříkám, že to nejde, ale přinejmenším chvíli trvá než se nám povede se protivníka zmocnit. A tady se dostávám k jádru věci." Koi opatrně rozvázal vak a zanořil se do něj rukou. Když jí vytáhl byla celá pokrytá popelem. "Jediná věc co v nepatrném množství po naší smrti zůstane je tenhle popel." Koi podal vak Renjimu a ten se na to nedůvěřivě podíval. "Co s tím?" "Tohle" Koi ukázal na vak "je jediná šance shinigami mít proti nám aspoň chvíli šanci." Renji se podrbal na hlavě a se zájmem si prohlížel obsah pytle. "Jak tahle tvoje pytloidní urna funguje?" Midori s Koiem se na sebe podívali a pak to vzala Midori. "Ano vážně jsou to pozůstatky našich. Byť je to hnusná představa, tak strategie zní, že všichni shinigami toho musí aspoň trochu před bitvou sníst. Stačí toho opravdu jen špětička, ale v momentě kdy to bude ve vašich útrobácch, tak nám potrvá déle se do vás dostat. Pravděpodobně většina hikage zazmatkuje a zhmotní se aby vás mohli vykuchat ručně, což je vaše šance. Takže úkol je prostý - Renji musíš tohle nějak nacpat do jídla co budou vařit ten den ráno." "Ou no koukám, že to bude chuťovka." povytáhl jedno obočí Renji a radši vak opět zavřel. "Žjuu budou se snídat mrtvoly." rozesmála se Yumi a nasadila hladový výraz. "Ségra ovládej se trochu," drcl do ní Haku "mě by spíš zajímalo jak hodláte zařídit aby na sebe obě strany zaútočili ve vhodném místě. Nebo třeba proč nám pomáháte či jak zajistíte, že to nebude výsledně fakt jen masakr. Sám jsi říkal, že to funguje jen omezeně." podíval se na Koie. "No k tomu vám pomoci mám vlastní důvody. Všechno se časem ukáže, ale nemá cenu předbíhat. Teď k věci." Koi zalovil ve vnitřních kapsách pláště a vylovil z nich dva svitky. Midori v nich okamžitě poznala ty svitky co psal. "Takžen…" Koi vzal do ruky první svitek. "tohle je dopis vedení shinigami a to druhý" šáhl ještě po druhém svitku "je dopis pro naše vedení. Asi chápete, že jsou oba zfalšovaný. Defakto je v obou svitcích něco na styl "Hodláme to ukončit tehdy a tehdy tam a tam a pokuď nejste banda zbabělců tak přijdete a nebudete se schovávat."" ušklíbl se Koi. "A co když se jedna ze stran pokusí blafovat a něco se bude snažit změnit?" zamyslel se Renji. "U nás už to nějak pořeším já a u vás to bude mimo jiné další tvůj úkol." pokrčil Koi rameny a záludně se na Renjiho zašklebil. "No… vymyšlený to máš moc pěkně i když mám stále dojem, že aspoň ještě půlku dalších věcí jsi nám neřekl. "Kdo ví…" pokývl Koi hlavou "co všechno vám budu muset ještě zatajit…" dodal potichu.
Mizakoe, která až do té doby nic neřekla a jen tiše koukala do země zvedla hlavu a podívala se na Koie. "Kolik máme času?" "Počínaje zítřkem jeden týden." "Chápu." přikývla a znovu se zadívala do země. Renji se podíval na smutnou Mizakoe a pak si pohledem přeměřil Koie. "Něco tajej… kdybych jen tušil co se vlastně chystá doopravdy… Co když ani tihle hikage nejsou důvěryhodní a ublížej jí?… Ne na tohle nesmím myslet. Tihle dva by to neudělali. Nesmím o nich pochybovat!" Renjimu ztvrdl obličej. Cítil, že jdou věci špatně. "Ať to naplánovali jak chtěli… tohle Mizako nemá šanci přežít." to věděl jistě.
Midori se podívala na ostatní. "Asi by jsme měli jít. Chce to předat ty svitky ještě dneska. Nemůžeme si dovolit žádnou odchylku od plánu. Jestli něco selže tak by počty zbytečných obětí vyšplhali až do nechutných výšin." "To máš pravdu." přikývl Koi a zvedl se. "Renji, ten svitek odneseš teď hned vašemu vedení a nenápadně dohlédneš na to, aby všechno vyšlo podle plánu." Pak se podíval na dvojčata. "Všechno co jsem vám dal začnete připravovat nejdříve zítra - né dřív než se zpráva rozšíří Seireitei. Vedení se nesmí dovtípit, že je to celé naplánované. A ty…" Koi se otočil na Mizakoe. "S tebou už jsem domluvený." Mizakoe přikývla, ale z jejího výrazu se dalo těžko říct co jí vlastně v tu chvíli šlo hlavou.
Všichni se na sebe ještě jednou podívali a pak rychle vyrazili ke svým cílům. Blížila se změna nepopsatelných rozměrů. Až tohle skončí tak už nic nebude jako dřív… už nikdy…

Kapitola 63.

2. července 2010 v 10:10 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Renji se podrbal na hlavě a přemýšlel jak vhodně začít, aby to nevyznělo hloupě, ale než stihl cokoliv říct tak ho Mizakoe předběhla. S klidným a odhodlaným výrazem ve tváři se podívala na protisedící hikage. "Přišla jsem to sem skončit. Vím, že je divný prosit defakto nepřátele o pomoc, ale už jen podle toho co vím od Renjiho si myslím, že jste taky proti tomu co se děje. Nechci se jen tak vzdát, ale chci zkusit bojovat. Jen se mi nelíbí to nenápadné odstaňování se. Potřebovala bych aby to byla otevřená bitva bez zbytečného se schovávání." Koi se na ní dlouze podíval a pak s úsměvem přikývl. "Chápu. Z toho co jsem tak slyšel je to pro tebe nejvýhodnější strategie, ale… jsi si jistá, že chceš opravdu bojovat? Máš velkou šanci, že to nepřežiješ." Mizakoe se podívala do země a prohrábla rukou stébla trávy. Po obličeji jí přeběhl stín smutku. "Jako by to nebylo jedno... Všichni víme, že příčinou všech těhle problémů jsem já. Vy mě chcete zabít, vedení Seireitei mi taky slibuje popravu… vlastně i kdybych vyhrála, tak mě pak stejně popraví. V momentě kdy mě jedna ze stran zabije tak bude klid. Nehodlám se pořád schovávat. K čemu mi je, že můžu žít když musím být bez lidí na kterých mi záleží a bez domova? Už nechci být štvanec a chci srovnat účty."
Midori se zamyšleně podívala kolem a přejela pohledem po tvářích přísedících. Zatímco dvojčata se tvářila dosti šokovaně, tak Renji hleděl zamračeně do země s rukama zaťatými v pěst. Očividně se mu nelíbilo to k čemu spěla debata, ale věděl to dopředu. Věděl, že se to stočí nějakým takovýmhle směrem, ale nemohl s tím nic dělat. "Nechci aby s nimi bojovala… nechci aby se jí něco stalo… to je normální sebevražda, ale zabíjení bude opravdu pokračovat jestli se něco nestane. Sakra co mám dělat?" šlo mu hlavou.
Pak Midori střelila pohledem po Koiovi. Jeho výraz jí poněkud celou dobu zarážel. Byla u něj zvyklá na nejroztopodivnější reakce na cokoliv, ale… na to, jaký ona měla pocit z tohoto rozhovoru se jí jeho chování zdálo jemně neadekvátní. Koi se drobet záhadně usmíval a očividně narychlo něco vymýšlel. "Zajímalo by mě jestli se pletu…" pomyslela si a pak se víc už spíš soustředila na téma rozhovoru.
"Takže zjednodušeně řečeno odhaduji že po nás chceš abychom našince vylákali všechny na nějakou otevřenou plochu, ano?" shrnul to Koi a dál se záhadně usmíval. Mizakoe krátce přikývla. "Vím, že je to ode mne troufalé vás o to žádat, ale… doufám, že sami cítíte že to co se děje není fér. Potřebuju jen tohle a od tebe" podívala se na Renjiho "budu potřebovat abys zajistil, že aspoň ze začátku se tam nikdo od shinigami nenachomítne." "Počkej." zarazil se Renji. "To nepůjde. Když budu hlídat aby se tam nikdo nikde nepoflakoval, tak to ale znamená, že ti nebudu moc pomoct. Nenechám tě tam jít samotnou." zaprotestoval. Mizakoe se na něj smutně usmála. "Prosím…"….
Na chvíli nastalo ticho. Koi se zvedl a kývl na Mizakoe. "Pojď na chvíli se mnou. Potřebuju si s tebou promluvit." Mizakoe se na něj překvapeně podívala a poslušně se zvedla. Oba odešli kousek stranou a sedli si mimo do slech.
Renji je sledoval pohledem. Koi Mizakoe dlouhou chvíli něco vykládal a vysvětloval. Ta se na něj koukala prvně šokovaně a pak se usmála a uklonila se. Koi něco zamumlal a pak se také uklonil. Chvíli jejich nehybné siluety na sebe jen koukali a pak se Mizakoe na něco zeptala. Bylo vidět, že to Koie poněkud zarazilo. Mizakoe chvíli něco říkala a Koi jí poslouchal. Nato něco odpověděl. Renji viděl jak Mizakoe stuhla a zavrtěla hlavou. Koi pravděpodobně zopakoval znovu to samé. Mizakoe začala protestovat, ale po chvíli zmlkla a přikývla.
Koi se zvedl a zamířil zpátky k ostatním. Mizakoe šla kousek za ním a koukala do země. Když došli zpátky, všechny pohledy se na ně soustředili. "Dohodli jsme se, že bude potřeba, aby shinigami také bojovali. A aby to z toho nebyl masakr tak mám nápad jak tomu předejít." prohlásil Koi a obě dvojčata na něj současně vyvalila oči. Reni si ho změřil pohledem. "Takže přeci jen nebudete úplně neporazitelní." usmál se potěšeně Renji, který se tím zbavil povinnosti hlídat někde stranou. Koi se začal smát. "Co tě bere? Ani zdaleka ne. Jen to není úplně… no řekněme hezká metoda a už vůbec né stoprocentní." Midori sebou trhla a podívala se překvapeně na Koie. "To nemyslíš vážně." zamumlala znechuceně a obličej se jí zkřivil odporem. Koi pokrčil rameny. "No co? Účel světí prostředky." na to se zvedl a zamířil k lesu. "Myslím, že na zařizování toho je ještě víc jak dost. Zatím se mějte. Pozítří ve stejnou dobu zase tu." Midori se zvedla a zamířila kvapem za ním. "Mějte se!"
Yumi taky vyskočila na nohy a koukla kolem. "Hmm je tma… pokecáme zítra. Teď musím padat do postele. Zítra ráno mám službu. Kapitánka Unohana by byla naštvená kdybych u toho spala. Tak zatím ahoj." "Jo jo ahoj." zamával jí Haku na rozloučenou. "Pako - ty jí máš se mnou." popadla ho Yumi za rukáv a táhla ho pryč.
Mizakoe se pousmála. "Ty jsou pořád stejný." Renji s úsměvem přikývl a podíval se na ní. Mizakoe koukala někam bokem a její obličej prozrazoval, že je něco špatně. "Děje se něco?" zeptal se Renji. "Ne nic." zavrtěla hlavou, ale ani se na něj nepodívala. Renji si povzdychnul a chytil jí za rameno. "No tak Mizako co je s tebou? Co ti Koi vlastně chtěl? Co zmýšlíte?" Mizakoe se zastavila na místě a váhavě se podívala na Rejiho. "Já… to ti nemůžu předem říct… jenom prosí ať se stane cokoliv… prosím odpusť mi to."