Kapitola 60.

26. února 2010 v 17:47 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Mizakoe opět byla ve sklepě a gigai měla odložený kousek stranou. Zářivě modrýma očima se upírala na Yoruichi a přitom jednu ruku měla strčenou skrz zeď. Yoruichi seděla nahoře na zdi a v ruce držela pytlík kuliček. Zalovila v něm rukou a hrst si jich nahrábla a pak je pustila dolu. Mizakoe se pohledem zabodla do padajících kuliček a v mžiku druhou ruku pochytala skleněné kuličky, zatímco kovové nechala propadnout rukou a dopadnout na zem. Yoruichi se nahoře zamyslela. "Tohle už je otrava… zkusíme zas něco trošku jinýho. Když je vidíš, tak je to pro tebe už příliš snadný. Zůstaň stát kde jsi a jen je chytej tou rukou co máš skrz zeď - ale zas jen ty skleněný." Mizakoe přikývla a zavřela oči. Slyšela jak si Yoruichi nahrábla několik kuliček a pustila je. Padaly dólu. Skleněná, skleněná, kovová a ještě jedna skleněná. Mizakoe zachytila skleněné kuličky a kovovou nechala opět propadnout rukou skrz. "Heee to je vážně nuda." zamrmlala Yoruichi. "Tak tohle taky ne." Mizakoe se usmála. "Věděla, že ač Yoruichi brble, tak že je to dobře. To, že je to nuda byla jen známka toho o kolik se zlepšila. Yoruichi jela učení podle nějakých knih co si donesla od ní z vesnice a opravdu to tak fungovalo. Mizakoe už byla schopná i vegetovat bez gigaie, i když stále to bylo asi ještě bezpečnější a tak ho stejnak nosila.
Yoruichi seskočila ze zdi. "Fajn fajn, přesvědčila jsi mě. Trénink boje už taky začnem bez gigaie a tohle už budem trénovat míň - jen jako opáčko." Mizakoe se usmála ještě víc a přikývla. "No moc se neusmívej. Však on tě ten humor přejde." Ušklíbla se nebezpečně Yoruichi, ale Mizakoe se jen dál usmívala.
V následujících dnech Mizakoe přestala chodit do školy. Ráno začala standartní mizející rozcvičkou a pak bojem s Yoruichi. Postupně díky tomu začala zvládat shikai. Při boji se držela při smyslech a hlavně byla schopná regulovat sílu zvukových vln co vytvářela. Prvně intenzitu, pak frekvenci a výsledně i směr. Nakonec se Mizakoe začala učit i jak tyhle techniky použít bez zanpakuto. Výsledky se dostavovaly rychle. Asi po čtrnácti dnech kompletně zvládla shikai i všechno co se ho týkalo a přešli na ban-kai. Mizakoe musela začít trénovat sama. Začínala být okolí příliš nebezpečná. Při ban-kai se totiž při vědomí držela jen vzácně. Síla kterou se učila ovládat byla natolik odlišná od té shinigamské, že z toho šel až trochu strach. Ta síla začala Mizakoe měnit. Pomalu, ale přece.
Mizakoe seděla na střeše, když si všimla, že se blíží Rukia. Zamávala jí a pak se spustila po hromosvodu dolu. "Tebe už jsem pořádně dlouho neviděla." Rukia se usmála. "No to když nechodíš do školy tak se pak nediv. Co s tebou bylo tak dlouho?" Mizakoe se podrbala na nose. "No… nic, ale trénovala jsem. Přišla jsem o něco zajímavýho?" Rukia zavrtěla hlavou. "Jako jestli ve škole o něco zajímavýho… tak to ani omylem." "A jinak?" Rukia trochu zvážněla. "Ve společenství se něco děje. Bratr nechce abych se vracela. Nenapsal mi žádné podrobnosti, ale vypadá to, že je tam je tam ničí jacísi neviditelní nepřátelé. Nebo teda jen někdy neviditelní."
Mizakoe tam zůstala stát jak opařená. "Mizející nepřátelé…" zamumlala tiše a pohledem zaostřeným někam do nekonečna. V hlavě jí začali vyvstávat různé obrazy. Změt neostrých a rozmazaných výjevů jí doslova kmitali před očima. Yumi… Haku… a bratříček… "Můžou umřít. Oni je můžou zabít… to kvůli mně tam přišli… hikage…" Mizakoe se v hlavě vynořil krátký záběr na Seireitei, rychlý průlet lesem a horami. Pak chajda jejího dědy a nakonec vesnice kde se narodila. "Co když to dopadne stejně? Proč by měl kvůli mně zas někdo přijít o život? A kolika lidem už stihli ublížit? Kdyby mě tenkrát zabili… kolik životů by bylo ušetřeno? Proč si vůbec vylívají vztek na nich? … Chtějí mě tam nalákat…" Mizakoe sevřela ruce v pěst. Celá se roztřásla. Do očí se jí drali slzy. "To já můžu za jejich smrt." špitla tiše a sklopila pohled.
Rukia na ní nechápavě koukala. Nevěděla defakto nic o tom co se stalo a co se děje. Neviděla co se odehrává Mizakoe v hlavě a ani vidět nemohla.
Mizakoe se nebezpečně modře zaleskly oči. Zvedla svůj pohled a z novým výrazem ve tváři se podívala před sebe. Po tváři jí stekla slza a pak její pohled ztvrdl. Rukia se na ní starostlivě podívala. "Jsi v pořádku?" zeptala se opatrně. "Znova už se to nestane… už ne… já už nebudu jen přihlížet…" mumlala s pohledem upřeným jinam spíš jen sama pro sebe a pak zamířila pryč. Rukia za ní jen nechápavě koukala a pak zamířila k Uraharovi do obchodu.
Mizakoe došla do sklepa kde trénovali. Zhasnula světla a sundala si gigai. "Možná bych to mohla zastavit. I kdybych s nimi prohrála… tak pokud zemřu tak bude klid. Nikdo další pak už nebude muset umřít. Navíc pokud vyhraju tak stejně mi ještě dluží popravu. Stejně ale chci bojovat." Vytasila zanpakuto a soustředila reiatsu. Mizakoe se rozhlédla po místnosti. "Možná, že je to naposledy co tu budu trénovat." napadlo jí a pak už se zaměřila na trénink. "Ban-kai." křikla a zmizela na místě.
Yoruichi se podívala na třesoucí se hladinu jejího čaje. Celá místnost se chvěla. Yoruichi se zvedla a přešla o místnost vedle. Zvedla dekl na podlaze slezla po žebříku o místnost níž. Tam byly otřesy výrazně ještě silnější. Yoruichi opatrně odmontovala další dekl a zvedla ho. Tlaková vlna jí při odendání odhodila o něco dozadu. "Co to tam ta holka vyvádí?" Yoruichi slezla o kousek do místnosti, ale přes to zůstávala ještě asi dvacet metrů nad zemí. Rozhlédla se kolem. Všude byla tma. Okolí bylo prosáklé duševní energií a místností se rozléhali zvláštní zvuky. Ve výšce několika metrů nad zemí na chvíli zazářil modře světélkující obrys postavy. Ozval se výkřik a krásný zhoubný zvuk zničil blížící se cvičný terč. Postava se objevila o kousíček dál a s novou dávkou zuřivosti si to zamířila k dalšímu terči. Yoruichi viděla jak postava mizí ve skále a v zápětí už jen uslyšela strašnou ránu a zvuk sypajcího se kamení. Odněkud ze tmy se ozval opět ten zvláštní hlas a pak následovně se podle zvuku sesuly všechny zbylé terče na zem. Postava se objevila na zemi. Chvíli se rukou opírala o zem a pak se sesunula k zemi a zmizela opět ve tmě.
Mizakoe se opět dostala ke smyslům. Pohledem se zabodla do tmy před sebou a posadila se. Chvíli tam jen tak seděla a pak se zvedla a zamířila k sobě do pokoje. Po cestě se ještě podívala z okna. Venku se stmívalo jinak tam bylo hezky. Sníh už pozvolna tál a zima končila. Mizakoe v pokoji odložila svůj gigai do kouta uklidila. Když měla hotovo, tak si z bloku vytrhla kus papíru a napsala na něj krátký vzkaz. Pak si vzala zanpakuto a zamířila ven. Na schodech potkala Yoruichi, která se na ní jen překvapeně podívala. Mizakoe nic neřekla jen se smutně usmála a pak pokračovala dál. Před obchodem ještě potkala Uraharu, který tam zrovna něco uklízel. Na chvíli toho nechal a jen se za ní díval. Věděl, že odchází a že jim nic nechce říct záměrně. Chvíli na to ven vyběhla Yoruichi se vzkazem v ruce a chtěla běžet za Mizakoe, ale Urahara jí jen chytil za ruku. "Nech jí. Je to její rozhodnutí a my nemáme právo jí v tom bránit. Už to není ta malá bezbranná holka co jsi sem na začátku zimy přivedla. Ona to zvládne." Yoruichi zůstala stát na místě a přikývla.
Mizakoe šla směrem k lesu. Venku se stmívalo čím dál tím víc a na nebi už byly vidět první hvězdy. Brzy došla ke svému oblíbenému jezeru. Sněhu tu už bylo minimum a led už roztál. Mizakoe se podívala na tu černou lesknoucí se plochu zrcadlící hvězdy a pak se rozhlédla kolem. Její oči říkali "sbohem". Vytasila zanpakuto a soustředila do jeho ostří duševní energii. Sklopila ostří a natáhla ho před sebe. Nato jím pootočila jako by to byl klíč a ve vzduchu před ní se zhmotnila brána do Společenství duší. Mizakoe se usmála. Někdo by řekl, že si jde pro skoro jistou smrt, ale ona to viděla jinak. "Vracím se domů… za bratříčkem." Vkročila dovnitř a brána se za ní zase uzavřela.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 funnybleach funnybleach | Web | 27. února 2010 v 14:55 | Reagovat

jeeeeeeeeeeeeeeej....ja nenachádzam slová...proste perfektné :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama