Kapitola 59.

20. února 2010 v 14:55 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Stmívalo se čím dál tím víc a brzy padla úplná tma. V lese byl navíc stín a i když kámen se před ním teď držel blíž tak ho stejnak sotva viděl. Skoro permanentně mu do obličeje lezly nejrůznější větve a pořád do něčeho vrážel. Pak najednou kámen vyletěl ven z lesa a zastavil se. Chvíli tam jen tak visel a pak spadl zpátky k zemi. Renji se rozhlédl kolem. Nacházeli se na dohled od srázu kam chodila Mizakoe. "Proč jsme tady?" zeptal se. "Protože tady teď nikdo poblíž není." "Chceš mě zabít?" "Nemyslíš, že kdybych tě chtěl zabít tak by jsi byl už aspoň stokrát po smrti?" "V tom případě proč se neukážeš?" "Už tě sleduju dýl a vím, že hikage moc v lásce nemáš… i když to tady asi nikdo… a mě se nechce se s tebou mlátit. Renji se trochu zarazil, ale nic neřekl. Po chvíli ticha se před ním objevila zakuklená postava. "Myslím, že bych se měl představit. Jmenuji se Koi." otočil se na něj hikage a stáhl si kápi. "Já jsem Abarai Renji." Koi přikývl. "Já vím - těší mě." Renji byl z té osoby před sebou čím dál tím zaraženější. Za normálních okolností by neváhal a asi by se ho pokusil zabít, ale tenhle byl jiný než ostatní. Renji se mu díval do jeho zlatavých očí. Pohled měl taky jiný než ti hikage, se kterými se do té doby setkal. Něčím mu silně připomínal Mizakoe když byla mimo. Možná že právě i to byl důvod proč mu aspoň trochu začal věřit. "Proč si je nenechal aby mě chytili?" Koi se posadil na zem. "Nemám rád zabíjení a hlavně jak už jsem řekl, sleduju tě už dýl a chtěl jsem si promluvit." Renji přikývl a taky se posadil. "O čem?" "O té seishince." "Jestli si myslíš, že ti řeknu kde je, aby jí pak ti tví kamarádíčkové mohli zabít tak to se pleteš a navíc to ani sám nevím." zavrčel podrážděně. "Ne to ne. Popravdě je mi upřímně jedno kde teď je. Spíš se snažím pochopit… Jak jsem si zjistil, tak moje strana i tvoje strana se jí snaží zabít. Už dávno jsem zjistil, že ty jsi zrovna jeden z těch co jsou proti a tak mě napadlo, že by mohlo být zajímavé si s tebou promluvit. Hikage jí chtějí zabít kvůli jednomu už pořádně starému historickému incidentu a shinigami kvůli tomu, že ona není shinigami a přes to sem přišla a ještě dovedla nás. Mě by zajímalo, proč ty jsi na její straně a proč je kvůli jedné holce takový povyk když vlastně zabíjet někoho jen protože je něco jiného než ostatní je blbost a zabíjet kvůli něčemu co se stalo už před tisíci let je taky blbost. Renji se zadíval do tmy před sebou. "Nevím co se kdy v historii stalo , že se vaše dvě rasy tak nesnáší, ale důvod proč jí chtějí zabít našinci se mi taky zdá nesmyslný. To je jeden z důvodů proč jsem na její straně. Navíc jsem jí znal dost dobře už před tím než se tohle provalilo… trénoval jsem jí a trávili jsme spolu dost času. Po tom incidentu v laboratoři jsem se o ní pak i nějakou dobu staral, protože se zmenšila a ona mě měla od tý doby za bratra…" Koi přikývl. "Chápu, takže je to defakto tvoje ségra." Renji se podrbal na hlavě. "No tak bych to nenazval, ale to je teď už jedno."
Renji se zamyšleně koukl na hikageho. "Taky bych měl otázku… Co sledujete tím že napadáte shinigami?" "Nějaká z těch hlav nahoře vymyslela takový dost šílený plán… v podstatě jde o to, že analyzovali chování tý Mizakoe, nebo jak se jmenuje… přičti k tomu, že si myslí, že ať je kde je, tak že se určitě může nějak dovědět co se aspoň tak matně tady děje a dej si to dohromady." Renji se na něj šokovaně podíval. "Počkej… chceš říct, že celý je to past a my jsme návnada?" Koi přikývl. "Shinigami byli v minulosti v tom konfliktu taky okrajově zataženi a ti starší z nás jsou stále nasáklí zlem. Obecně nejsme dobrá rasa, ale jsou mezi námi i výjmky a s každou další generací je jich víc. Ale… oni si prostě dali dvě a dvě dohromady a došli k závěru, že když to zjistí, takže se vrátí a i když jim shinigami obecně zas tak nevadí, tak je jim jedno kolik životů ještě zmaří. Tu poslední seishinskou vesnici vyvraždili ještě když jsem byl dítě. Až později zjistili že jeden seishin to přežil… je to jako nemoc. Prostě se jen ženou zatím aby jí taky zabili." "To je vážně mimo moje chápání…" Koi se na něj smutně podíval. "Většina hikage je tím přímo posedlých… jsou to normální fanatici. Tenkrát v té vesnici… hikage proti seishinům za normálních podmínek nemají moc šancí, ale když zabráníme seishinovi použít jeho síly, tak je už pak výrazně jednoduší ho zabít. Je to jako kdyby se chtěla měřit obyčejná duše s shinigamim. V momentě kdy shinigami přijde o zanpakuto, tak má ta obyčejná duše také mnohem více šancí. Tenkrát je otrávili - přes noc přidali cosi do vody - něco co seishinum zabránilo v jakémkoliv použití jejich schopností a pak na je tam vybili. To co nezničili oni to pak dodělali hollow, které tam přivedli." "Takže proto to přežila jen ona…" zamumlal zamyšleně Renji. Koi se na něj podíval. "Ty víš jak se jí tomu povedlo uniknout?" Renji přikývl. "Tuším… ten den už od rána nebyla ve vesnici - to znamená, že se toho asi nenapila a hlavně pak když přišla tak tam byli už jen hollow. Ti jsou sice nebezpeční, ale většina jich je poměrně hloupá." Koi přikývl. "Těm se při troše štěstí utéct dá. Z toho co jsem slyšel já, tak zas vím, že kdyby jí tenkrát vycvičili, tak že by byla touhle dobou až nebezpečně silná. Její druh schopností je poměrně v tomhle směru opravdu neuvěřitelný, i když zároveň i jí nebezpečný. Je jen zvláštní, že se to na ní moc neprojevilo. Je to ale dobře - myslím, že by jí to zabilo."
Renji se na něj zvědavě podíval. "Co jsou vlastně seishinové zač?" Koi se natáhl pro suchou větev a začal jí systematicky likvidovat. "No nevím jak bych to mohl přesněji vysvětlit, ale… asi něco jako mutace mezi shinigami a hikage. Na jednu stranu nejsou hmotné podstaty, takže můžou dle libosti zmizet. Taky mají podobné oči jak my. Na druhou stranu za normálních okolností se spíš častěji drží v normální formě a mají zanpakuto jako shinigami. Jejich zanpakuto, ale nemá duši tak jako ta shinigamská. Nebo tak trochu má, ale nesídlí v zanpakuto, ale je jejich součástí. Poměrně často to u nich vede k rozdvojení osobnosti. Vlastně ani nemusí mít katanu. Je to jen věc do které jsou schopni přenést své schopnosti a pak je z ní opět stáhnout. I když na jejich mečích je třeba poznat když jsou nemocní a tak. Je to poměrně komplikovaný a hlavně já nejsem seishin, ale hikage a tak tomu úplně nerozumím." Renji se na něj překvapeně podíval. "Zní to zajímavě, ale představa, že takovejch bylo víc… nechtěl bych si někoho takovýho naštvat." "Ani se nedivím." usmál se Koi.
Renji si uškubl stéblo trávy a postupně ho začal loupat. "Je to takový zvláštní s tebou mluvit… A to co se dozvídám je asi ještě podivnější. Hele řekni mi - jak zabíjíte? To co jste napáchali na našich lidech je úplně neuvěřitelný." Koi se zamračil a vážně se na něj podíval. "To se blbě vysvětluje, ale… mohl bych ti to předvést… nemyslím tím, že bych tě chtěl zabít, to ne, ale tou stejnou metodou se nemusí nutně toho druhého zabít." Renji přikývl. "Dobře." Koi také přikývl a vzápětí se během zlomku sekundy rozsypal na hromádku popela a zmizel. Nezbylo tam po něm vůbec nic. Jako by nikdy neexistoval. Okamžik na to Renji ucítil prudkou bolest v levém zápěstí a překvapeně se na něj podíval. Nic na něm ale vidět nebylo. "Už to chápeš?" ozvalo se někde těsně u něj. "No asi né úplně." "Zmizím. Pak proniknu do tvojí ruky a částečně se místy objevím. Když se to neumí, tak je sice určitá šance, že zemře i útočník, ale v případě, že útočník tuto techniku plně ovládá, tak nepřítele doslova zevnitř roztrhá na kousíčky." Renji nasucho polkl. "To je dost strašný. Dá se proti tomu nějak bránit?" Koi se objevil kousek od něj. "Nějak by to jít asi mělo, ale popravdě netuším jak…"
Debatovali tam ještě dlouho. Výsledně ale nakonec začalo svítat. Ač Koi patřil k hikage co byli úplně jiní než jejich valná část, tak přece jen to byl stín. S přicházejícím světlem se vrátil zpátky do hloubi lesa a to s ještě silnějším přesvědčením než původně. Renji se taky vrátil na stanoviště šesté jednotky, ale brzo zamířil domu. Chtělo se mu spát a musel si aspoň trochu srovnat všechno co se dozvěděl, nýbrž s Koiem prokecali celou noc a navzájem si vysvětlili některé věci o kterých do té doby neměli ani jeden ponětí.
Renji sebou doma praštil rovnou do postele a podíval na fotku Mizakoe co ukořistil v archivním šanonu. "Čím víc toho o tobě zjistím, tím víc mi toho vrtá hlavou." zamumlal a pak okamžitě usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sorayamanaka sorayamanaka | Web | 21. února 2010 v 10:52 | Reagovat

Pekny ... moc moc pekny... zadnynudny ... dozvedeli se vsici co chteli ... ;) zajimava kapitolka, ktera roch objasnila co bude dal

2 funnybleach funnybleach | Web | 23. února 2010 v 12:25 | Reagovat

tedááá...super:D strašne rada túto poviedku čítam :d

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama