Kapitola 57.

1. února 2010 v 20:30 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Po příchodu Mizakoe zamířila k sobě do pokoje a Rukia po chvíli váhání za ní. "Můžu?" nakoukla dovnitř. "Jo jo, klidně." ozvalo se odněkud seshora a chvíli na to Mizakoe seskočila ze stropního trámu na zem. "Měla bych ti vrátit tohle." podala jí Rukia blok. "Děkuju, už jsem se bála, že jsem ho ztratila." usmála se a i s blokem si sedla na okraj postele. Pak si z něj vytáhla několik z jejích oblíbených obrázků a spokojeně se na ně usmála. Rukia si sedla vedle ní a nakoukla jí přes rameno. "Takže vážně jsi ze Seireitei?" "No chvíli jsem tam žila… ale… už se tam nemůžu vrátit… nikdy…" dodala sklíčeně. "Proč?" "Copak jsi neviděla co se se mnou stalo? Já nejsem jako ty - já nejsem shinigami. Jestli mě chytí, tak mě popraví." Na chvíli nastalo ticho. Ani jedna z nich nevěděla jestli je lepší mlčet a nebo se pokoušet k tomu ještě něco říct.
"Taky jsem měla být popravena." řekla po chvíli Rukia a podívala se na Mizakoe. Ta se trochu zarazila a pohled jí opětovala. "Ty? Za co?" "Protože jsem předala svojí sílu člověku. Proto je z Ichiga taky shinigami. Ichigo mě pak ale před popravou zachránil a vzhledem k vývoji situace mě pak zprostili trestu." "Nevím, jestli existuje způsob jak bych je mohla přimět, aby změnili svoje rozhodnutí." zamumlala smutně Mizakoe a plácla sebou po zádech do postele. "Třeba se časem něco najde. A tak mě napadá… Renji je tvůj bratr?" "No… nejsme příbuzní…" "Tak proč mu teda říkáš bratříčku?" "Já…" Mizakoe se zabodla pohledem někam na druhou stranu "vždycky na mě byl hodný, asi až moc. Nebýt jeho, tak bych už byla několikrát po smrti. Ale… je dobře, že jsem teď pryč. I když mi moc chybí… aspoň vím, že si kvůli mně už nic neudělá. Posledně kvůli mně málem umřel." Rukia se trochu pousmála. "Určitě mu na tobě hodně záleželo." "Mám ho moc ráda, ale sem tam něčemu nerozumím." "Jako třeba?" "Já mu sice bratříčku říkám často, ale on mě sestřičko neřekl nikdy… navíc řekl, že by z něj nikdy nebyl správnej starší brácha. Vážně tomu nerozumím… proč? Jak to myslel?" Rukia se usmála ještě o něco víc. "Hádám, že jsi se ho na to ptala a on ti na to neodpověděl, co?" Mizakoe přikývla. "Jak to víš?" "Znám ho…" vyrůstali jsme spolu v Rukongai a pak společně nastoupili na akademii, takže prostě jsem sem tam schopná odhadnout co se mu asi tak honí v hlavě." Mizakoe se na ní zvědavě podívala. "Takže víš jak to myslel?" "No… mám takové tušení." usmívala se dál Rukia. "Jaké?" "Pokud ti to neřekl on, tak určitě chce, abys na to přišla sama, takže bych ti to neměla říct. Navíc je to jen můj odhad a né fakt." "No dobře… máš pravdu." Mizakoe se natáhla pro blok a zamyšleně si z něj vytáhla Renjiho obrázek. "Tak že by mu víc vyhovovalo být dvojče a nebo spíš mladší brácha?" zamumlala si sama pro sebe. Rukia pobaveně zavrtěla hlavou, ale Mizakoe si toho ani nevšimla. Byla příliš zaměstnaná vlastními myšlenkami.
Po chvíli se ozvalo zaklepání a dovnitř vstoupila Yoruichi. "Tak co? Už jsi v pohodě?" koukla na Mizakoe a ta jen s úsměvem přikývla. "Jo, jo." "Tak pojď. Něco zkusíme - i když pro začátek si zkusíš udělat takovou malou přípravu." Mizakoe opět přikývla a seskočila z postele. Pak obě zamířili pryč.
Yoruichi zavedla Mizakoe do tmavé místnosti. Nebylo v ní vidět absolutně nic. Yoruichi si z kapsy vytáhla speciální brýle, aby viděla i v naprosté tmě a nasadila si je. Pak vzala Mizakoe za ruku a odvedla jí dál do místnosti. "Na, vem si tohle." vložila jí do dlaně oválný studený předmět. Tvarem to trochu připomínalo vejce, ale bylo to výrazně větší. "Co je to?" zeptala se Mizakoe. "Musíš se naučit pořádně soustředit a tohle ti s tím pomůže." "A musí u toho být taková tma?" "To je naschvál. Musíš zvládnout vidět ušima. Pokoušela jsem se analyzovat tvoje schopnosti a tohle by jsi měla zvládnout." Mizakoe nejistě přikývla. "Takže co přesně mám dělat?" "Jen se pořádně soustřeď na ten kámen." "Tak dobře." Mizakoe zavřela oči a zaměřila se na předmět ve svých rukách. Místností proplul závan čerstvého vzduchu a v dalších pár sekundách Mizakoe nechala svoje reiatsu prostoupit kamenem. "Co mi o něm můžeš říct?" zeptala se jí Yoruichi. "Je… dutý…" zamumlala Mizakoe a dál se soustředila na kámen. Tou dobou už vnímala celou místnost. Věděla, že stojí zhruba uprostřed oválné místnosti a že na druhém konci jsou další dveře. Chvíli ještě zkoumala místnost a pak si najednou uvědomila ještě něco. "Něco v něm je! Ale co?" Mizakeo se ještě víc zaměřila na kámen a ten začal spolu s ní jemně zářit. Ač se ale snažila sebevíc tak se jí nedařilo proniknout vědomím do kamene. Něco jí drželo zpátky. Zřetelně cítila jakousi bariéru co jí odmítala pustit skrz. Mizakoe otevřela oči a podívala se na kámen. Místo toho jen spatřila spousty světla a oslepující záři. Lekla se a upustila kámen. Záře zmizela a ona už jen znovu stála uprostřed tmy. Byla zmatená. Zůstala jen stát na místě a nebyla se schopná pohnout. "To bude tvůj první domácí úkol." ozvalo se za ní a ucítila jak jí Yoruichi do rukou opět vkládá ten zvláštní kámen. "Ale nezkoušej to nikde jinde… jen tady, ano?" Mizakoe přikývla a pak se posadila na zem. Potom uslyšela už jen vzdalující se kroky. Vrzly dveře a pak nastalo ticho.
Mizakoe dlouho tiše seděla. Přemýšlela a ani nevěděla o čem.

Tmavá postava zamířila zpět do lesa. Dnešek byl dlouhý a únavný. Sledování shinigami ho nebavilo. Celý ten plán se mu zdál divný… dokonce ani nevěděl proč to všechno vlastně dělá… pomsta… všechno bylo skryté v historii. Má ale tak dávná historie ještě cenu? Co se změní tím, že zabijí tu holku? Jako by to nebylo jedno… Došel na břeh potoka a sundal si kapucu. Podíval se do ledového odrazu vodní hladiny - sám sobě do očí. "Nechce se mi jí zabíjet. Chci se vrátit zpátky…" v hlavě mu vyvstal obraz zasněžených lesem porostlých hor.
Byl to jeden z těch mladých stínů. Na rozdíl od ostatních měl na svět jiný pohled a pokud je ta seishinka opravdu v podstatě jako oni tak proč by jí měl zabíjet?
To že byl mladý na něm bylo i vidět. Měl delší střapaté a temně modré vlasy a ještě nevypadal jak chodící zlý sen, né-li mrtvola. I když měl kůži sytě černou tak ještě docela by se dalo říct, že připomínal člověka.
Chvíli tam ještě postával a pak se za ním vynořila druhá postava. Byla aspoň o hlavu menší a drobnější. "Midori, co tu děláš?" druhý hikage si stáhnul kápi a usmál se. Byla to dívka. Byla pravděpodobně ještě o malinko mladší jak první hikage. Měla dlouhé rovné fialové vlasy a zářivě světle zelené oči. "No tak Koi - nevrč." Natáhla se k němu a rozcuchala mu vlasy ještě o trochu víc. Koi se usmál a vzal jí za ruku. Midori se dál usmívala a opřela se mu o rameno. "Tak jak bylo dneska?" "Šlo to, ale myslím, že to co děláme je špatné." Midori přikývla. "Taky si to myslím… myslím, že tenhle názor nás má víc. Ale starší jsou v tomhle jak umanutí." Koi se dál upíral svýma medově zlatýma očima do ledu. "Připadá mi, jako by byl celý svět založený jen na předsudcích. Ta nelogičnost některých věcí je tak ubíjející až je to neuvěřitelný…."
Midori se po chvíli posadila do sněhu a podívala se na zatahující se oblohu. "Zabíjení je snadné… primitivní… proč tedy věci řešíme tím, že zabijeme ty co nás třeba ani nevidí a to ještě tak, že nemají nejmenší šanci se bránit? Jsme snad primitivové?" Koi se na ní vážně podíval. "Máš pravdu… to co se mezi naší rasou a seishiny stalo zašlo příliš daleko, ale jen kvůli tomu abychom jí mohli zabít… zabíjet ty co s tím nemají téměř co dočinění? Starší říkají, že jí musíme zabít… že až bude pomsta vykonána tak znovu nastane spravedlnost. Ale myslím si, že hnát všechny za tím, aby zabili jakousi seishinku, co se ani nechová jak seishin, je absolutně bezpředmětné a nesmyslné. Navíc… proč mám řešit něco co se stalo tak dávno? Byla to chyba, ale i naše chyba."
Midori přikývla. "Já vím, ale to starší nepřipustí. Těch co si uvědomují celou pravdu je málo."
Mraky na obloze ještě zhoustly a začalo sněžit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ayako Ayako | Web | 2. února 2010 v 14:19 | Reagovat

Sugoii dílek *.* už se teším na další ^^

2 Jéňa Jéňa | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 18:33 | Reagovat

No jasnýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama