Kapitola 55.

29. prosince 2009 v 18:18 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
"Aaaaa to studí! Jen počkej, já ti dám!" křikla Yumi za svým bratrem a hodila po něm hrst sněhu. "Vedle, vedle." smál se Haku a pobíhal u toho kolem ní. Yumi si nabrala další hrst sněhu a rozběhla se s ní za ním. Obě dvojčata letěli jak splašený strání dolu, házeli po sobě sníh a při tom na sebe porůznu pořvávali výhružky.
Haku oběhl sněhový val a najednou se prudce zastavil. Yumi, která to nečekala do něj už jen vrazila a oba zahučeli do sněhu. Právě v čas aby si jich procházející procesí nevšimlo. Yumi se přikrčila hlouběji do sněhu a jen opatrně vykoukla. Zástup všech kapitánů a nějakých pro ní cizích lidí právě vstupoval do zamaskovaného vchodu do podzemí. "Co se to děje?" "Já nevím. O tomhle jsem ještě neslyšel." zamumlal Haku v odpověď.
Tiše počkali než zástup zmizí a pak se nenápadně vytratili.

Dveře zaklapli a všichni přítomní se posadili kolem dlouhého stolu. "Za dnešní noc byly zpozorovány další útoky. Ne všechny sice byly vražedné, ale to nemění nic na tom, že situace začíná být více jak kritická." Na chvíli se rozhostilo ticho. Jedna z přítomných postav se postavila a pak pohledem přejela po ostatních účastnících zasedání. "Už je potvrzeno, že ty útoky mají na svědomí hikage. Není však objasněn důvod útoků a ani technika zabíjení." "Není ani žádná teorie? Vždyť původně proti nám nebyli… co se stalo tak zásadního, že jsme si je znepřátelili natolik, že začali vraždit?" rozhodil tázavě kapitán Ukitake rukama. Kyoraku si posunul klobouk víc do čela a prohodil směrem k ostatním. "A není možný, že se tím snaží něco vyprovokovat? A když už jsme u toho… Co je myšleno tou technikou zabíjení?" Unohana se podívala do archu papírů co měla sebou. "Všechny oběti zemřeli na následky zlých vnitřních zranění. Kvůli rychlému rozkladu na duševní částice se toho bohužel moc neví, ale z toho co se povedlo zjistit… Je to jak kdyby je něco roztrhalo zevnitř… to co páchají je opravdu odporné." "A nějaká vnější zranění?" "Žádná." Opět nastalo ticho. Všichni přítomní na sebe jen mlčky pohlédli. Ve vzduchu vysela jen jedna otázka. "Co jsou ti hikage pro všechno na světě vlastně za monstra?"

Mizakoe šla ulicí a zároveň si kreslila. Trochu jí z toho omrzaly prsty, ale nevadilo jí to. Prostě se jen potřebovala nějak zabavit a Urahara v obchodě páchal cosi neuvěřitelně hlučného, tak se rozhodla, že se projde. Ve škole momentálně měli prázdniny a toho volného času najednou bylo moc. Tréninky teď měla sice častěji, ale zůstávala při nich v gigai, protože jakmile ho opustila tak začala okamžitě mizet a to ještě výrazně víc jak původně. Mělo to ale i výhodu. Zvykla si na něj díky tomu celkem dobře a už jí ani nijak nepřekážel.
Mizakoe zahnula za roh ulice a odgumovala nepovedený kousek budovy kasáren šesté divize. Najednou dostala divný, ale známý pocit. Něco se blížilo. Mizakoe se rozhlédla kolem, ale nikde nic neviděla. Na moment zavřela oči a zaposlouchala se. Pak je prudce otevřela a otočila se. V ulici před ní se okamžik na to objevil hollow. Hollow se stihl rozkoukat rychleji než ona a bez váhání na ní s řevem zaútočil.
Rukii v kapse začal zběsile pískat komunikátor. "Ichigo, dělej. Objevil se nový hollow." křikla a rozběhla se ulicí pryč.
Mizakoe vypadl z ruky blok a obrázky se rozsypaly po ulici. Hollow se naštěstí úplně netrefil a tak měla jen natržený rukáv a trochu jí tekla krev. Obluda před ní se připravila k dalšímu útoku. Mizakoe teď už ale hbitě uhnula, sepnula ruce a něco zamumlala. Pak na něj namířila dlaně a z ruky jí vyletěla velká plamená koule a zásáhla hollouwa přímo mezi oči. Ten už jen naposledy zařval a začal se rozpadat na duševní částice.
Rukia se zarazila. "Zmizel." zamumlala, ale protože už byli skoro na místě tak tam stejnak už došli. Jediné co tam našli byla však jejich trochu víc výstředně se chovající spolužačka klečící na zemi a sbírající rozlítané papíry.
Mizakoe si všimla Rukii a Ichiga na rohu ulice. Nenápadně zamaskovala roztržený a trochu krvavý rukáv a začala sbírat rychleji, ale obrázků měla hodně a vítr je rozfoukal všude možně. Rukia k ní došla a podívala se na ní. "Ahoj, neviděla jsi tu před chvílí něco div…" větu už nedokončila a jen zůstala němě zírat na obrázek ležící přímo jí u nohou. Mizakoe si toho všimla a rychle schoval obrázek do bloku. Spěšně sesbírala i zbylé výkresy a postavila se. Opatrně se podívala na Rukiu. Ten kamenný pohled jí vyděsil. Rukia si jí změřila od hlavy k patě. "Podle čeho jsi to kreslila?" "Já… no jen tak… prostě si jen čmářu nesmysly." vysoukala ze sebe Mizakoe a uhnula pohledem. Rukia udělala něco co Mizakoe nečekala. Natáhla se k ní a vytrhla jí blok z ruky. Tím zároveň ale i odmaskovala ránu od hollouwa. Rukia otevřela blok a začala jím listovat. Po chvíli vytáhla obrázek Renjiho a zamávala jím Mizakoe před obličejem. "Odkud ho znáš?" Mizakoe tam stála jak opařená a nic neříkala. "Tak odkud?!" Rukia zvýšila hlas. Mizakoe byla bledá jak stěna. "N-ne-neznám. Jen jsem si kreslila." "Nelži!" okřikla jí. Mizakoe se na ní podívala. "Prosím vrať mi to." špitla potichu. Bylo z ní cítit, že se bojí. "Prvně mi řekni odkud ho znáš. Odkud znáš všechno to co tam máš nakreslený." "Neznám, neznám, neznám! Jen jsem si kreslila." křikla zoufale a měla co dělat aby nezačala brečet zoufalstvím. "Přestaň už konečně lhát!" zařvala na ní Rukia a Mizakoe jen vyděšeně o krok ucouvla. "Ten rukáv jsi si taky určitě roztrhla sama, že?" zeptala se Rukia s notnou dávkou ironie v hlasu.
Ichigo se podíval na Rukiu. "Nech toho. Tohle je úplně zbytečný." "Ne, tohle nemůžeme jen tak nechat. Bůhví co je zač." "To se dá zjistit i jinak. Půjč mi je." Rukia přikývla a zalovila v kapse. Vytáhla z ní pár červených rukavic bez prstů s lebkou v modrém plameni na hřbetu a podala je Ichigovi. Mizakoe chvíli nechápala co se děje, ale když si Ichigo nasadil rukavice a ona si všimla toho znaku, tak jí došlo co se chystá udělat. Zbledla ještě o něco víc i když dalo se jen těžko uvěřit že to ještě jde. Ichigo se na ní podíval. "Ne, nechte mě. Prosím…"špitla potichu, ale nebyla se schopná pohnout. Do očí se jí nahrnuli slzy a potichu se rozbrečela. "… prosím…" V příštím okamžiku už jen ucítila náraz do břicha a pak dopad na asfaltovou cestu, ale dobré dva metry od svého gigaie.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ayako Ayako | Web | 29. prosince 2009 v 18:28 | Reagovat

Sugoiii *-* Už se těším na další část ^^

2 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 31. prosince 2009 v 0:58 | Reagovat

Chudáček Mizako... ta Rukia, takhle se k ní chovat... jsem zvědavá, co se stane dál.

3 Tsuki ♡ your SB ♡ Tsuki ♡ your SB ♡ | Web | 31. prosince 2009 v 23:04 | Reagovat

ahoj hlasim sa ti este stale v starom roku 2009 xDD u mna na blogu najdes pokracovanie Garden of sinners 6.Kapitola je venovaná tebe tak si nezabudni precitat ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama