Kapitola 53.

22. listopadu 2009 v 11:48 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Rukiu vzbudilo pípání komunikátoru. Rozespale se posadila a první co uviděla byl plyšový tygříček. Ten se na ní jen přiblble usmál a vykoktal ze sebe. "Dobré ráno sestřičko." Rukia ho vztekle popadla a vyhodila ho ze skříně. "Nebudu ti pořád opakovat, že mi sem nemáš líst!" "Ale…" Rukia ho nenechala ani domluvit a zabouchla za ním dveře. Pak se v klidu převlékla do školní uniformy a vylezla ze skříně, kde spala. Ichigo, kterého ranní incident s Konem taky probral, byl tou dobou už převlečený a akorát sháněl učebnice po pokoji. "Jestli hledáš fyziku tak ta leží támhle." poradila mu Rukia a zamířila k oknu. "Počkám venku tak sebou hoď." Rukia si otevřela okno a vyskočila jím ven. Ichigo si naházel posledních pár věcí do tašky a pak vyšel z pokoje. Cestou si vzal ještě snídani co mu připravila Yuzu a pak vyšel před dům. Oba dva se zapovídali a zamířili směr škola.

Mizakoe proběhla jakousi úzkou uličkou a vylezla po ležení na střechu jakési dlouhé budovy. Přešla jí na druhou stranu a tam seskočila na zem. "Takže… teď bych měla být někde … tady." zalovila v mapě a podívala se co dál. "Tohle už obcházet nemusím, když jsem to tady vzala tudy a teď mám přejít na druhý chodník po přechodu pro chodce na semaforu. Podle mapy by to mělo být támhle u té divně svítící lampy…" Mizakoe se podívala směrem k semaforu stojícím na dost rušné víceproudé křišovatce a na sucho polkla. Nejistě se začala přibližovat k silnici plné rychle se míhajících neidentifikovatelných věcí a marně přemýšlela co to vlastně je. Znovu se podívala do mapky. Slovo semafor tam bylo dokonce víckrát podtržené, ale ona nevěděla co to je. "Jak se mám za pomoci semaforu dostat na druhou stranu když jsem o ničem takovém nikdy neslyšela?" zamumlala otráveně a rozhlédla se kolem.
Zpoza rohu se vynořil jakýsi člověk. Mizakoe ho chvíli nerozhodně pozorovala a pak se rozhodla, že se ho zeptá, i když představa, že má promluvit na cizího člověka se jí vůbec nezamlouvala. Přidala do kroku a rychle ho došla. "Promiňte, nevíte kde je tady semafor?" vysypala ze sebe jedním dechem. Muž se na ní naštvaně podíval asi jako kdyby si z něj tropila blázny, ale když uviděl její vyděšený obličej, tak se zatvářil trochu lidštěji a ukázal na semafor stojící od nich sotva dva metry. "Děkuji." zamumlala Mizakoe a kvapem zamířila k semaforu.
Zůstala u něj stát a dosti nervózně se dívala na druhou stranu ulice kam se měla dostat. Jediný problém spočíval v tom, že cestu jí blokovali ty nebezpečně vypadající věci. Mizakoe si změřila semafor pohledem a po chvíli došla k závěru, že je to vlastně jen taková kovová tyč vedoucí přes celou silnici a na které jsou blízko středu připevněné krabice se třemi světýlky. "Takže to pomocí semaforu…." Mizakoe se ještě jednou rozhlédla kolem, ale jediní lidé co byli někde v okolí byl jakýsi orandžovo vlasý chlapec a malá černovlasá dívka na druhé straně ulice, takže už se na nic zeptat nemohla.
Mizakoe si utáhla popruhy na tašce, aby se ujistila že jí nespadne a pak začala lézt po semaforu nahoru. Nahoře se pomalu postavila, roztáhla ruce a opatrně se rozešla na druhou stranu. Z výšky viděla jen auta co míhali pod ní. Někdo dole začal troubit. Mizakoe se lekla a trochu znejistěla. Na moment ztratila rovnováhu a už to vypadalo, že spadne, ale nějakým zázrakem se jí ještě povedlo se vyvážit a zůstala nahoře nehnutě stát.
Ichigo si všiml drobné dívky s dlouhými hnědými vlasy stojící uprostřed křižovatky nahoře na semaforu a zůstal na to nevěřícně zírat. "Co ta holka blbne?" "Co?" otočila se na něj Rukia a on jen ukázal směrem k semaforu. "Myslíš, že spadne?" "Těžko říct, ale je to dost možný." Mizakoe po chvíli opět chytila balanc a rychle přešla zbylou polovinu semaforu. Nato se spustila dolu a dopadla lehce na chodník, těsně před Ichiga a Rukiu. Mizakoe zalovila v kapse, podívala se do mapy a rozběhla se pryč dřív něž stihl kdokoliv z nich něco říct. Zbytek cesty už Mizakoe zvládla celkem v klidu a brzo došla ke škole. Podle lístečku od Yoruichi se ještě stavila v ředitelně a pak těsně po osmé došla před dveře její třídy. "1.C" stálo na cedulce na zdi. Mizakoe nejistě zaklepala a pak vstoupila dovnitř. "Dobrý den." Celá třída se na ní zvědavě podívala. Mizakoe tam zůstala zaraženě stát a nevěděla co dál. "Ty budeš ta nová viď?" podívala se na ní tázavě paní učitelka a postrčila jí dál do třídy. Mizakoe jen němě přikývla a nemohla se zbavit nutkání se okamžitě otočit a utéct. "Tak třído, tohle je vaše nová spolužačka." usmála se paní učitelka "Řekneš nám o sobě něco?" podívala se na Mizakoe. Ta se jen vystrašeně pohlédla směrem k svým novým spolužákům. "Jmenuji se Mizuki Mizakoe." zamumlala potichu po chvíli ticha. Všichni na ní hleděli asi jako by čekali, že toho řekne víc, ale z ní už nic nevylezlo a tak jí paní učitelka posadila hned do první lavice před katedrou, protože byla jediná volná a pak pokračovala s výukou.
Celá hodina japonštiny proběhla celkem v klidu a pak zazvonilo na přestávku. "To je ta z toho semaforu." prohodila Rukia potichu směrem k Ichigovi. "Jo, taky mám ten dojem…" chtěl ještě něco říct, ale to už jim do toho vlítla Orihime a táhla Rukiu a ještě nějaké holky od nich ze třídy směrem k Mizakoe. "Měli by jsme jí tu nějak přivítat, když je tu nová." ukázala Orihime na Mizakoe, která seděla klidně v lavici a něco si tam kreslila. "Ahojky." usmála se Orihime když došla k Mizakoeiny lavici. "Ahoj." Mizakoe rychle zaklapla blok a pokusila se taky o úsměv. "Já jsem Inoue Orihime, tohle je Arisawa Tatsuki a tohle je Kuchiki Rukia." Mizakoe sebou při posledním jménu znatelně trhla a na moment se jí v obličeji objevil strach. Hned se to ale pokusila zamaskovat. "Těší mě - já jsem Mizako."
Z dalšího rozhovoru naštěstí Mizakoe zachránilo zvonění. Jejich další hodinou byla chemie. Celá látka se jí zdála nesrozumitelná a zmatená… defakto nepobírala souvislosti. Zatímco ve Společenství duší bylo všechno založené na duševních částicích, tak tady měli všechno z jakých si molekul a atomů a Mizakoe z toho šla hlava kolem. Navíc se nebyla schopná soustředit. Měli ve třídě Kuchiki Rukiu!! Mladší sestru jejího kapitána!! To znamená shinigamiho… a to znamená potenciální problém… Navíc to byla ta shinigami o které slyšela od Renjiho. Bohužel o ní věděla jen to, že má podobný zanpakuto, ale v jiné barvě. "Mám se jí bát a nebo jí mám věřit? Ne věřit jí nemůžu… neznám jí a ani kdybych jí znala… i kdyby byla na mojí straně tak tím, že bych jí cokoliv řekla bych jí do toho zatáhla taky… a to nemůžu." Mizakoe se pokusila na chvíli z hlavy všechny tyhle myšlenky vyhnat, ale moc se jí to nedařilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ayako Ayako | Web | 22. prosince 2009 v 16:50 | Reagovat

To bylo krutýý, ale chápu že přejít cez cestu pomocí semaforu vyzníva tak jak to Mizako předvedla xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama