Kapitola 52.

17. listopadu 2009 v 17:03 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Yoruichi přišla k Mizakoe do pokoje znovu až pozdě večer. Našla jí jak sedí na parapetu okna a opět si něco kreslí. "Přišla jsem se tě zeptat na ty střepy." koukla na ní. Mizakoe vzhlédla od bloku a pokývla směrem ke stěně s mapou. Yoruichi beze slov přešla ke zdi a zadívala se do mapy. Pak se zabodla prstem do místa s vesnicí a zeptala se. "Takže ty pocházíš tady odsuď?" "Jo jo, tam byla moje vesnice." "Proč byla?" "No... nejsem si jistá jestli z ní vůbec něco zbylo." Yoruichi pokývla zamyšleně hlavou. "Můžu si to na chvíli půjčit?" "Jestli chcete…" Yoruichi opatrně sundala mapu ze stěny a srolovala jí. "Za chvíli ti jí vrátím." a s těmi slovy zamířila pryč.
Mizakoe se ještě podívala na dovírající se dveře a pak zpět do bloku. Usmála se na nedokreslený obrázek Renjiho a přejela po něm rukou. "Dobrou noc bratříčku." špitla a pak blok zavřela a seskočila z parapetu. Ještě zhasnula a potom po tmě došla do postele. Ani se nepřevlékla a jen tam zůstala sedět zalezlá v rohu s blokem přitisknutým k sobě.
Yoruichi došla i s mapou do přízemí a rozložila si jí na stůl. Pak si došla pro další papír a ten přeložila přes mapu. Celé to položila na skleněnou desku a to podsvítila. Nato to začala opatrně a co nejpřesněji obkreslovat. Akorát když práci dokončila, tak do místnosti vešel Urahara. Došel k ní a posadil se naproti. Beze slova sjel mapu pohledem a pak se podíval na Yoruichi. Ta roztáhla obě mapy vedle sebe na stůl a pak mu pohled opětovala. Oba dva na sebe jen dlouze a mlčky hleděli. "Myslím, že vím co plánuješ a nejsem si jistý jestli je to dobrý nápad." prolomil po chvíli ticho Urahara. Yoruichi se usmála tím svým typickým kočičím úsměvem a v očích jí zazářilo pobavení. "Je to sice dost daleko, ale není důvod k obavám." "Ten tvůj optimismus zrovna moc nesdílím… celá tahle věc okolo seishinů a hikage… nelíbí se mi to. Koneckonců stačí se podívat na to co se děje s tou dívkou co jsi přivedla. Momentálně jí to spíš ničí, ale… kdyby se to naučila ovládat… kdyby se jí povedlo vycvičit… to co by jsem tím z ní udělali…" Urahara na chvíli zmlkl a znovu se podíval do mapy. Yoruichi se k němu natáhla, nasadila si jeho klobouk na hlavu a rozcuchala mu vesele vlasy. Pak si podložila rukama bradu a taky se zadívala do mapy. "Uznávám že by byla nebezpečná… a uznávám, že představa že ani né před tak dlouhou dobou existovala docela velká komunita lidí jako je ona, kteří to jistě ovládat uměli je taky celkem absurdní, ale… chtěla bych jí pomoct." "Proč?" "Nemusím mít ke všemu důvod, prostě se mi chce… a navíc je to poměrně zajímavá situace. Navíc mám takové tušení, že z tohohle všeho budou ještě v Seireitei problémy, takže by bylo lepší se připravit. Prozatím bude stačit když si tu zvykne. Zatím co tu nebudu bych potřebovala abys jí zkusil trénovat a ještě něco s ní nějak vymyslet. To co jsme udělali přece jen není ideální. Co se toho zvykání týká… myslím, že by si tu měla najít kamarády a celkově se nějak dostat mezi lidi… mám z ní totiž pocit, že utápí sama sebe v minulosti a to není dobře." Yoruichi se zvedla od stolu a přešla ke skříni. Vyndala z ní jakýsi balíček a ten položila na stůl před Uraharu. "Tohle jí prosím zítra ráno dej a vzbuď jí radši dřív, aby to všechno stihla… je k tomu přiložený vzkaz, takže z toho pochopí co to je a tu mapu jí taky dej nazpátek." "Dobře." přikývl Urahara. Yoruichi se zvedla od stolu a srolovala si kopii mapy, pak zamířila směrem do sklepa. "Hodně štěstí a vrať se brzy." "Všechno v klidu - budu zpátky dřív než se nadějete."

Sasakibe předložil před Yamamota další černý plášť. "Dneska v noci jsme přišli o další tři stráže… to už je několikátý případ…" "Já vím… nacházíme se v ošemetné situaci, ale Centrum 46 doteď neposlalo další pokyny k nynějšímu vývoji situace. Možná byla chyba, že jsme pátrání po Mizuki vzdali tak brzo… za předpokladu, že ty útoky mají na svědomí hikage, tak jestli se dalo něco zjistit tak možná tak od ní. Doteď nevíme co jsou zač a ani co byla ona zač. Všude je příliš mnoho otázek, než aby se dalo jednoznačně určit správné řešení. Z mýtů se toho bohužel moc zjistit nedá…"

Renji seděl spolu s Yumi a Hakuem u něj doma a pokoušel kreslit. Nebo respektive všichni tři se pokoušeli o vytvoření čehosi co by se dalo nazvat věrohodným portrétem. Asi po třicátém nepovedeném pokusu toho Renji otráveně nechal. "Tak tohle jí je snad ještě míň podobný než to předchozí…" Yumi se kriticky koukla na to co sesmolil a přikývla. "To moje je sice lepší, ale teda podoba taky žádná. Jestli chceš Mizakoein obrázek taky by bylo asi jednoduší sehnat nějakou fotku." "Ale jak?" "No…" zamyslela se "třeba na těch papírech co vám tenkrát předala škola v rámci rozřazování nic nebylo?" Renji se na chvíli zamyslel. "No nejsem si jistý, ale za pokus nic nedám." "Jo jo." usmála se Yumi. Renji složil pokreslené papíry na hromadu a dal je na skříň. "Odpoledne tam zajdu a snad to vyjde."

Ráno Mizakoe vzbudil zvuk otevírajících se dveří. "Dobré ráno." "Dobré." zamumlala a rozespale se podívala kdo to vlastně je. Ve dveřích uviděla usmívajícího se Uraharu držícího něco v ruce. "Tohle ti posílá Yoruichi." zamával s balíčkem a hodil ho Mizakoe. "Co to je?" koukla na to překvapeně. "To nevím, ale říkala, že ti to mám dát hned po ránu abys to všechno stihla." Mizakoe se vyhrabala z postele a odložila blok stranou, pak si položila balíček na stůl a rozbalila ho. Zvědavě nakoukla dovnitř. "Tak co v tom je?" zeptal se Urahara. "No…" Mizakoe vytáhla z balíčku bílou košili s krátkým rukávem. "nějaké oblečení." Urahara povytáhl jedno obočí. "Oblečení?" "Vypadá to tak…" Mizakoe vytáhla z balíčku ještě boty, podkolenky, sukni, jakousi mašli k té košili, pak nějaký z jejího pohledu neidentifikovatelný kus oblečení a školní tašku. "K čemu to je?" trochu zmateně na to všechno koukala a pak si všimla obálky přiložené na dně. Z vrchu jí roztrhla a vytáhla z ní několik papírů. Ten na kterém bylo napsáno vzkaz si rozložila začetla se do něj. S každým dalším řádkem byla zaraženější, překvapenější a bledší. "Cože?!" Mizakoe se podívala ještě jednou na vzkaz a pak na hromadu oblečení. "To nemyslí vážně… to jako že mám jít někam v tomhle?" Mizakoe se znechuceně podívala na sukni. Urahara se najednou začal hrozně smát. "Tak to vypadá, že tě Yoruichi přihlásila do školy. Jo tak to potom tohle vážně budeš muset nosit - je to školní uniforma." Mizakoe se zatvářila asi jako by jí něčím praštil. "Vždyť je to… sukně a poměrně krátká…" Urahara se na to jen potměšile usmál a zamířil ven z místnosti. "Doporučuji ti to neřešit a radši to na sebe oblíct a vyrazit - teda jestli nechceš přijít hned na první pokus pozdě."
Mizakoe za ním zůstala zaraženě koukat. Po chvíli se trochu probrala a s obrovskou nechutí to na sebe navlíkla. Teda až na červenou mašli, co byla k té košili… tu hodila na skříň se slovy "Nikdy!" Pak popadla tašku, dohodila do ní ještě blok, věci na kreslení a vyrazila z pokoje. "Takže…" podívala se před obchodem do vzkazu. "škola začíná v osm a mám čtyřicet minut na to tam dojít…. Jen vědět kde to je… a hele mapka." Mizakoe celkem potěšeně vytáhla z obálky další list papíru a rozbalila ho. Byla na něm celkem podrobná mapa Karakury, ale k její smůle tomu zrovna dvakrát nerozumněla. Byly tam jen samé divné popisky typu přechod pro chodce, semafor a jiné. Mizakoe chvíli jen tak koukala do mapy a pak se rozběhla podle ní nejkratší cestou směr škola.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ayako Ayako | Web | 22. prosince 2009 v 16:47 | Reagovat

To bych chtěla vidět jak se Renji Yumi a Haku pokouší kreslit xDD
A chúdě Mizako, ztracená v lidským světe xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama