Listopad 2009

Kapitola 53.

22. listopadu 2009 v 11:48 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Rukiu vzbudilo pípání komunikátoru. Rozespale se posadila a první co uviděla byl plyšový tygříček. Ten se na ní jen přiblble usmál a vykoktal ze sebe. "Dobré ráno sestřičko." Rukia ho vztekle popadla a vyhodila ho ze skříně. "Nebudu ti pořád opakovat, že mi sem nemáš líst!" "Ale…" Rukia ho nenechala ani domluvit a zabouchla za ním dveře. Pak se v klidu převlékla do školní uniformy a vylezla ze skříně, kde spala. Ichigo, kterého ranní incident s Konem taky probral, byl tou dobou už převlečený a akorát sháněl učebnice po pokoji. "Jestli hledáš fyziku tak ta leží támhle." poradila mu Rukia a zamířila k oknu. "Počkám venku tak sebou hoď." Rukia si otevřela okno a vyskočila jím ven. Ichigo si naházel posledních pár věcí do tašky a pak vyšel z pokoje. Cestou si vzal ještě snídani co mu připravila Yuzu a pak vyšel před dům. Oba dva se zapovídali a zamířili směr škola.

Mizakoe proběhla jakousi úzkou uličkou a vylezla po ležení na střechu jakési dlouhé budovy. Přešla jí na druhou stranu a tam seskočila na zem. "Takže… teď bych měla být někde … tady." zalovila v mapě a podívala se co dál. "Tohle už obcházet nemusím, když jsem to tady vzala tudy a teď mám přejít na druhý chodník po přechodu pro chodce na semaforu. Podle mapy by to mělo být támhle u té divně svítící lampy…" Mizakoe se podívala směrem k semaforu stojícím na dost rušné víceproudé křišovatce a na sucho polkla. Nejistě se začala přibližovat k silnici plné rychle se míhajících neidentifikovatelných věcí a marně přemýšlela co to vlastně je. Znovu se podívala do mapky. Slovo semafor tam bylo dokonce víckrát podtržené, ale ona nevěděla co to je. "Jak se mám za pomoci semaforu dostat na druhou stranu když jsem o ničem takovém nikdy neslyšela?" zamumlala otráveně a rozhlédla se kolem.
Zpoza rohu se vynořil jakýsi člověk. Mizakoe ho chvíli nerozhodně pozorovala a pak se rozhodla, že se ho zeptá, i když představa, že má promluvit na cizího člověka se jí vůbec nezamlouvala. Přidala do kroku a rychle ho došla. "Promiňte, nevíte kde je tady semafor?" vysypala ze sebe jedním dechem. Muž se na ní naštvaně podíval asi jako kdyby si z něj tropila blázny, ale když uviděl její vyděšený obličej, tak se zatvářil trochu lidštěji a ukázal na semafor stojící od nich sotva dva metry. "Děkuji." zamumlala Mizakoe a kvapem zamířila k semaforu.
Zůstala u něj stát a dosti nervózně se dívala na druhou stranu ulice kam se měla dostat. Jediný problém spočíval v tom, že cestu jí blokovali ty nebezpečně vypadající věci. Mizakoe si změřila semafor pohledem a po chvíli došla k závěru, že je to vlastně jen taková kovová tyč vedoucí přes celou silnici a na které jsou blízko středu připevněné krabice se třemi světýlky. "Takže to pomocí semaforu…." Mizakoe se ještě jednou rozhlédla kolem, ale jediní lidé co byli někde v okolí byl jakýsi orandžovo vlasý chlapec a malá černovlasá dívka na druhé straně ulice, takže už se na nic zeptat nemohla.
Mizakoe si utáhla popruhy na tašce, aby se ujistila že jí nespadne a pak začala lézt po semaforu nahoru. Nahoře se pomalu postavila, roztáhla ruce a opatrně se rozešla na druhou stranu. Z výšky viděla jen auta co míhali pod ní. Někdo dole začal troubit. Mizakoe se lekla a trochu znejistěla. Na moment ztratila rovnováhu a už to vypadalo, že spadne, ale nějakým zázrakem se jí ještě povedlo se vyvážit a zůstala nahoře nehnutě stát.
Ichigo si všiml drobné dívky s dlouhými hnědými vlasy stojící uprostřed křižovatky nahoře na semaforu a zůstal na to nevěřícně zírat. "Co ta holka blbne?" "Co?" otočila se na něj Rukia a on jen ukázal směrem k semaforu. "Myslíš, že spadne?" "Těžko říct, ale je to dost možný." Mizakoe po chvíli opět chytila balanc a rychle přešla zbylou polovinu semaforu. Nato se spustila dolu a dopadla lehce na chodník, těsně před Ichiga a Rukiu. Mizakoe zalovila v kapse, podívala se do mapy a rozběhla se pryč dřív něž stihl kdokoliv z nich něco říct. Zbytek cesty už Mizakoe zvládla celkem v klidu a brzo došla ke škole. Podle lístečku od Yoruichi se ještě stavila v ředitelně a pak těsně po osmé došla před dveře její třídy. "1.C" stálo na cedulce na zdi. Mizakoe nejistě zaklepala a pak vstoupila dovnitř. "Dobrý den." Celá třída se na ní zvědavě podívala. Mizakoe tam zůstala zaraženě stát a nevěděla co dál. "Ty budeš ta nová viď?" podívala se na ní tázavě paní učitelka a postrčila jí dál do třídy. Mizakoe jen němě přikývla a nemohla se zbavit nutkání se okamžitě otočit a utéct. "Tak třído, tohle je vaše nová spolužačka." usmála se paní učitelka "Řekneš nám o sobě něco?" podívala se na Mizakoe. Ta se jen vystrašeně pohlédla směrem k svým novým spolužákům. "Jmenuji se Mizuki Mizakoe." zamumlala potichu po chvíli ticha. Všichni na ní hleděli asi jako by čekali, že toho řekne víc, ale z ní už nic nevylezlo a tak jí paní učitelka posadila hned do první lavice před katedrou, protože byla jediná volná a pak pokračovala s výukou.
Celá hodina japonštiny proběhla celkem v klidu a pak zazvonilo na přestávku. "To je ta z toho semaforu." prohodila Rukia potichu směrem k Ichigovi. "Jo, taky mám ten dojem…" chtěl ještě něco říct, ale to už jim do toho vlítla Orihime a táhla Rukiu a ještě nějaké holky od nich ze třídy směrem k Mizakoe. "Měli by jsme jí tu nějak přivítat, když je tu nová." ukázala Orihime na Mizakoe, která seděla klidně v lavici a něco si tam kreslila. "Ahojky." usmála se Orihime když došla k Mizakoeiny lavici. "Ahoj." Mizakoe rychle zaklapla blok a pokusila se taky o úsměv. "Já jsem Inoue Orihime, tohle je Arisawa Tatsuki a tohle je Kuchiki Rukia." Mizakoe sebou při posledním jménu znatelně trhla a na moment se jí v obličeji objevil strach. Hned se to ale pokusila zamaskovat. "Těší mě - já jsem Mizako."
Z dalšího rozhovoru naštěstí Mizakoe zachránilo zvonění. Jejich další hodinou byla chemie. Celá látka se jí zdála nesrozumitelná a zmatená… defakto nepobírala souvislosti. Zatímco ve Společenství duší bylo všechno založené na duševních částicích, tak tady měli všechno z jakých si molekul a atomů a Mizakoe z toho šla hlava kolem. Navíc se nebyla schopná soustředit. Měli ve třídě Kuchiki Rukiu!! Mladší sestru jejího kapitána!! To znamená shinigamiho… a to znamená potenciální problém… Navíc to byla ta shinigami o které slyšela od Renjiho. Bohužel o ní věděla jen to, že má podobný zanpakuto, ale v jiné barvě. "Mám se jí bát a nebo jí mám věřit? Ne věřit jí nemůžu… neznám jí a ani kdybych jí znala… i kdyby byla na mojí straně tak tím, že bych jí cokoliv řekla bych jí do toho zatáhla taky… a to nemůžu." Mizakoe se pokusila na chvíli z hlavy všechny tyhle myšlenky vyhnat, ale moc se jí to nedařilo.

Kapitola 52.

17. listopadu 2009 v 17:03 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Yoruichi přišla k Mizakoe do pokoje znovu až pozdě večer. Našla jí jak sedí na parapetu okna a opět si něco kreslí. "Přišla jsem se tě zeptat na ty střepy." koukla na ní. Mizakoe vzhlédla od bloku a pokývla směrem ke stěně s mapou. Yoruichi beze slov přešla ke zdi a zadívala se do mapy. Pak se zabodla prstem do místa s vesnicí a zeptala se. "Takže ty pocházíš tady odsuď?" "Jo jo, tam byla moje vesnice." "Proč byla?" "No... nejsem si jistá jestli z ní vůbec něco zbylo." Yoruichi pokývla zamyšleně hlavou. "Můžu si to na chvíli půjčit?" "Jestli chcete…" Yoruichi opatrně sundala mapu ze stěny a srolovala jí. "Za chvíli ti jí vrátím." a s těmi slovy zamířila pryč.
Mizakoe se ještě podívala na dovírající se dveře a pak zpět do bloku. Usmála se na nedokreslený obrázek Renjiho a přejela po něm rukou. "Dobrou noc bratříčku." špitla a pak blok zavřela a seskočila z parapetu. Ještě zhasnula a potom po tmě došla do postele. Ani se nepřevlékla a jen tam zůstala sedět zalezlá v rohu s blokem přitisknutým k sobě.
Yoruichi došla i s mapou do přízemí a rozložila si jí na stůl. Pak si došla pro další papír a ten přeložila přes mapu. Celé to položila na skleněnou desku a to podsvítila. Nato to začala opatrně a co nejpřesněji obkreslovat. Akorát když práci dokončila, tak do místnosti vešel Urahara. Došel k ní a posadil se naproti. Beze slova sjel mapu pohledem a pak se podíval na Yoruichi. Ta roztáhla obě mapy vedle sebe na stůl a pak mu pohled opětovala. Oba dva na sebe jen dlouze a mlčky hleděli. "Myslím, že vím co plánuješ a nejsem si jistý jestli je to dobrý nápad." prolomil po chvíli ticho Urahara. Yoruichi se usmála tím svým typickým kočičím úsměvem a v očích jí zazářilo pobavení. "Je to sice dost daleko, ale není důvod k obavám." "Ten tvůj optimismus zrovna moc nesdílím… celá tahle věc okolo seishinů a hikage… nelíbí se mi to. Koneckonců stačí se podívat na to co se děje s tou dívkou co jsi přivedla. Momentálně jí to spíš ničí, ale… kdyby se to naučila ovládat… kdyby se jí povedlo vycvičit… to co by jsem tím z ní udělali…" Urahara na chvíli zmlkl a znovu se podíval do mapy. Yoruichi se k němu natáhla, nasadila si jeho klobouk na hlavu a rozcuchala mu vesele vlasy. Pak si podložila rukama bradu a taky se zadívala do mapy. "Uznávám že by byla nebezpečná… a uznávám, že představa že ani né před tak dlouhou dobou existovala docela velká komunita lidí jako je ona, kteří to jistě ovládat uměli je taky celkem absurdní, ale… chtěla bych jí pomoct." "Proč?" "Nemusím mít ke všemu důvod, prostě se mi chce… a navíc je to poměrně zajímavá situace. Navíc mám takové tušení, že z tohohle všeho budou ještě v Seireitei problémy, takže by bylo lepší se připravit. Prozatím bude stačit když si tu zvykne. Zatím co tu nebudu bych potřebovala abys jí zkusil trénovat a ještě něco s ní nějak vymyslet. To co jsme udělali přece jen není ideální. Co se toho zvykání týká… myslím, že by si tu měla najít kamarády a celkově se nějak dostat mezi lidi… mám z ní totiž pocit, že utápí sama sebe v minulosti a to není dobře." Yoruichi se zvedla od stolu a přešla ke skříni. Vyndala z ní jakýsi balíček a ten položila na stůl před Uraharu. "Tohle jí prosím zítra ráno dej a vzbuď jí radši dřív, aby to všechno stihla… je k tomu přiložený vzkaz, takže z toho pochopí co to je a tu mapu jí taky dej nazpátek." "Dobře." přikývl Urahara. Yoruichi se zvedla od stolu a srolovala si kopii mapy, pak zamířila směrem do sklepa. "Hodně štěstí a vrať se brzy." "Všechno v klidu - budu zpátky dřív než se nadějete."

Sasakibe předložil před Yamamota další černý plášť. "Dneska v noci jsme přišli o další tři stráže… to už je několikátý případ…" "Já vím… nacházíme se v ošemetné situaci, ale Centrum 46 doteď neposlalo další pokyny k nynějšímu vývoji situace. Možná byla chyba, že jsme pátrání po Mizuki vzdali tak brzo… za předpokladu, že ty útoky mají na svědomí hikage, tak jestli se dalo něco zjistit tak možná tak od ní. Doteď nevíme co jsou zač a ani co byla ona zač. Všude je příliš mnoho otázek, než aby se dalo jednoznačně určit správné řešení. Z mýtů se toho bohužel moc zjistit nedá…"

Renji seděl spolu s Yumi a Hakuem u něj doma a pokoušel kreslit. Nebo respektive všichni tři se pokoušeli o vytvoření čehosi co by se dalo nazvat věrohodným portrétem. Asi po třicátém nepovedeném pokusu toho Renji otráveně nechal. "Tak tohle jí je snad ještě míň podobný než to předchozí…" Yumi se kriticky koukla na to co sesmolil a přikývla. "To moje je sice lepší, ale teda podoba taky žádná. Jestli chceš Mizakoein obrázek taky by bylo asi jednoduší sehnat nějakou fotku." "Ale jak?" "No…" zamyslela se "třeba na těch papírech co vám tenkrát předala škola v rámci rozřazování nic nebylo?" Renji se na chvíli zamyslel. "No nejsem si jistý, ale za pokus nic nedám." "Jo jo." usmála se Yumi. Renji složil pokreslené papíry na hromadu a dal je na skříň. "Odpoledne tam zajdu a snad to vyjde."

Ráno Mizakoe vzbudil zvuk otevírajících se dveří. "Dobré ráno." "Dobré." zamumlala a rozespale se podívala kdo to vlastně je. Ve dveřích uviděla usmívajícího se Uraharu držícího něco v ruce. "Tohle ti posílá Yoruichi." zamával s balíčkem a hodil ho Mizakoe. "Co to je?" koukla na to překvapeně. "To nevím, ale říkala, že ti to mám dát hned po ránu abys to všechno stihla." Mizakoe se vyhrabala z postele a odložila blok stranou, pak si položila balíček na stůl a rozbalila ho. Zvědavě nakoukla dovnitř. "Tak co v tom je?" zeptal se Urahara. "No…" Mizakoe vytáhla z balíčku bílou košili s krátkým rukávem. "nějaké oblečení." Urahara povytáhl jedno obočí. "Oblečení?" "Vypadá to tak…" Mizakoe vytáhla z balíčku ještě boty, podkolenky, sukni, jakousi mašli k té košili, pak nějaký z jejího pohledu neidentifikovatelný kus oblečení a školní tašku. "K čemu to je?" trochu zmateně na to všechno koukala a pak si všimla obálky přiložené na dně. Z vrchu jí roztrhla a vytáhla z ní několik papírů. Ten na kterém bylo napsáno vzkaz si rozložila začetla se do něj. S každým dalším řádkem byla zaraženější, překvapenější a bledší. "Cože?!" Mizakoe se podívala ještě jednou na vzkaz a pak na hromadu oblečení. "To nemyslí vážně… to jako že mám jít někam v tomhle?" Mizakoe se znechuceně podívala na sukni. Urahara se najednou začal hrozně smát. "Tak to vypadá, že tě Yoruichi přihlásila do školy. Jo tak to potom tohle vážně budeš muset nosit - je to školní uniforma." Mizakoe se zatvářila asi jako by jí něčím praštil. "Vždyť je to… sukně a poměrně krátká…" Urahara se na to jen potměšile usmál a zamířil ven z místnosti. "Doporučuji ti to neřešit a radši to na sebe oblíct a vyrazit - teda jestli nechceš přijít hned na první pokus pozdě."
Mizakoe za ním zůstala zaraženě koukat. Po chvíli se trochu probrala a s obrovskou nechutí to na sebe navlíkla. Teda až na červenou mašli, co byla k té košili… tu hodila na skříň se slovy "Nikdy!" Pak popadla tašku, dohodila do ní ještě blok, věci na kreslení a vyrazila z pokoje. "Takže…" podívala se před obchodem do vzkazu. "škola začíná v osm a mám čtyřicet minut na to tam dojít…. Jen vědět kde to je… a hele mapka." Mizakoe celkem potěšeně vytáhla z obálky další list papíru a rozbalila ho. Byla na něm celkem podrobná mapa Karakury, ale k její smůle tomu zrovna dvakrát nerozumněla. Byly tam jen samé divné popisky typu přechod pro chodce, semafor a jiné. Mizakoe chvíli jen tak koukala do mapy a pak se rozběhla podle ní nejkratší cestou směr škola.