Kapitola 48.

27. září 2009 v 21:40 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Venku mezitím začalo pomalu svítat, i když to nebylo moc vidět, protože se už zase rozpršelo. Mizakoe ještě chvíli jen tak ležela na zemi a pak se opět posadila. Beze slova se zvedla a vyšla ven před stan. Poodešla kousek dál a pohledem se zabodla někam do dáli před sebe. Kapky deště padaly v hustých sloupcích vody na zem a ta se rychle měkla v bahno. Ze stromu pod kterým Mizakoe stála se snesl na zem jeden barevný list a přistál jí u nohou v bahnivé kaluži. "Zima letos přijde brzy." ozvala se za ní Yoruichi. "To máte pravdu…" "Asi by jsme si měli promluvit o mém řešení." Mizakoe přikývla. "Včera jsem říkala, že možná znám řešení. Že možná vím o místě, kam by jsi mohla jít a kde by tě nehledali." začala Yoruichi a zároveň zamířila někam do lesa. Mizakoe jí beze slova následovala. "V případě, že se rozhodneš zkusit můj nápad, tak by jsi ale měla vědět že se budeš muset v určitých směrech muset přizpůsobit a budu potřebovat, abys mě poslouchala. Přinejmenším ze začátku než si zvykneš to bude nutné." Mizakoe přikývla.
Obě dvě na chvíli přestaly mluvit a místo toho pokračovaly dál lesem. Pršelo čím dál tím víc a zem jim klouzala pod nohama. Asi po půl hodině stoupání do kopce se vynořili z lesa. Celý kopec až na jeho vrchol pokrýval les, ovšem úplný vršek byl holý a skalnatý. Mizakoe se zarazila. "Co je to?" zeptala trochu nedůvěřivě, při pohledu na tři obrovské kamenné kvádry uspořádané do tvaru jakési brány. "To je to kvůli čemu jsem jdeme." usmála se Yoruichi a došla k bráně. "Je to brána do světa lidí, co jsem postavila dnes v noci." "Brána…. Takže si myslíte, že ve světě lidí to pro mě bude lepší?" zeptala se zamyšleně Mizakoe. "Přinejmenším tam neumřeš na zmrznutí… hledat tě tam pravděpodobně taky nebudou a myslím si, že jeden můj známý ti pomůže. Jen si budeš muset zvyknout, že je to jiný svět, takže se tam žije jiným způsobem."
Mizakoe došla ke kamennému sloupu a přejela přes něj rukou. "Takže budu ještě dál od domova… ale kde je vlastně můj domov?" zamumlala potichu a spustila ruku zpět podel těla. Yoruichi se na ní podívala. "Půjdeme?" zeptala se. "A co věci z tábora? Ty s sebou nebereme?" "Ne, hodlám tuhle bránu nechat postavenou - třeba se bude ještě někdy hodit." Mizakoe přikývla. Nato Yoruichi použila nějaké zvláštní kidó a aktivovala bránu. Mezi kamennými sloupy se začal tvořit jakýsi portál. "Proč mi vlastně chcete pomoct?" zeptala se Mizakoe s pohledem upřeným k zvětšujícímu se černému otvoru. Yoruichi se usmála. "Prostě se mi chce." pokrčila rameny a vkročila do černého otvoru. Mizakoe se ještě rozhlédla kolem a pak také vstoupila do brány. Východ za ní se okamžitě uzavřel. Mizakoe okolo sebe neviděla nic než černo. Yoruichi chytila Mizakoe za rameno, "Drž se blízko u mě ať se neztratíš. Tahle brána je dost nestabilní, takže sebou musíme hodit a rychle se dostat na druhou stranu." ještě vypustila pekelnou můru a rozběhla se za ní. Mizakoe neváhala ani chviličku a rozběhla se za Yoruichi. I když tu byla tma tak přece jen trochu tu vidět bylo. Celkem rychle ztratila pojem o tom jak dlouho běží a ani nevěděla jak daleko jsou od místa kudy se sem dostaly.
Odněkud se ozval hluk. "Dělej musíme zrychlit!" křikla Yoruichi a přidala. Mizakoe taky zrychlila. Zjistila, že to čím běží je něco jako dlouhá chodba ve skále. Rachot, který prvně slyšeli sílil. Jako by se něco přibližovalo. Všechno se začalo třást a hluk byl přímo ohlušující. Mizakoe si už myslela, že se jí rozskočí hlava. Najednou se před nimi objevilo světlo. Ani nevěděla jak, ale během okamžiku hluk ustal a Mizakoe ležela na zemi. Podívala se nad sebe a spatřila čistě modrou oblohu. Dokázali to. Mizakoe se usmála a rozhlédla se kolem. Byly na jakési kamenité pláni. Všude kam až dohlédla nebylo nic jiného než hnědavé skály. "Tohle je svět lidí?" zeptala se překvapeně Mizakoe. "Ne, tohle je můj sklep." ozval se za ní cizí hlas. Mizakoe rychle uskočila stranou a rychle se ohlédla. Pohledem se zabodla do neznámého muže v zeleném kimonu. Ten se jen usmál a dál si hrál s vějířem. "Koukám, že jsi k nám někoho přivedla Yoruichi-san." "Jo, to je ta seishinka, co je kvůli ní takový povyk v Seireitei." Muž se podíval na Mizakoe. "Rád tě poznávám. Já jsem Urahara Kisuke." "Mizakoe Mizuki." Urahara schoval vějíř a mávnul na ně. "Tak pojďte, nebudeme tu přece trávit den. Během tréninků si to tu užijeme ještě dost." zamířil k žebříku, který vypadal jako že jen míří vzhůru k obloze a nikam nevede. Yoruichi se vydala za ním a oba začali lézt nahoru. Mizakoe zůstala stát dole pod žebříkem a vůbec nechápala co to ti dva vyvádí a proč tam vlastně lezou. Urahara v údajné obloze otevřel poklop a zmizel. Yoruichi se ještě podívala dolu na Mizakoe a houkla na ní. "Tak pojď už." a pak taky zmizela. Mizakoe rychle vylezla taky po žebříku nahoru. Vedlo to do nějaké místnosti co vypadala jako sklep. Vyšla nahoru ještě jedny schody a dostala se do obytné části nějakého domu. Tam už na ní čekali Urahara s Yoruichi.
"Vítej u mě v obchodě." usmál se Urahara. "Ururu ti teď ukáže kde budeš bydlet, tak se nějak ubytuj a odpoledne se stav. Je toho ještě hodně co musím zařídit." "Děkuji mnohokrát." pousmála se nejistě Mizakoe. Během chviličky se u ní objevila malá asi desetiletá holčička s černými vlasy a popadla jí za ruku. "Tak pojďte, ukážu vám váš pokoj." Mizkoe přikývla a poslušně šla za ní. Začínala z toho všeho být nějaká zmatená. Prošli obchodem a pak delší chodbou. Ururu jí dovedla k dalším schodům. "Tudy nahoru a do leva. Jsou tam jen jedny dveře to poznáte." "Dobře, dekuju." přikývla Mizakoe a vydala se po schodech nahoru. Opravdu se na konci stáčeli doleva. Mizakoe odšoupla dveře a vešla do malé, ale útulné podkrovní místnosti. Otevřela si střešní okno a prolezla jím na střechu. Byl odtud docela dobrý výhled. Mizakoe přejela pohledem po okolních domech. Všechno bylo tak jiné… cizí… neznámé… Šla z toho na ní tíseň. Vrátila se zpátky do pokoje a okno zase zavřela. Pak si sedla do rohu místnosti a položila si bradu na kolena. "Kde to vlastně jsem…??"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 28. září 2009 v 20:17 | Reagovat

Tohle je svět lidí? - Ne, to je můj sklep... tak z toho jsem nemohla :D Pěkná kapitolka... jsem zvědavá, co se bude dít dál.

2 SoraYamanaka ~ SB SoraYamanaka ~ SB | E-mail | Web | 29. září 2009 v 18:04 | Reagovat

moc pěkný četla jsme cestou na vlak a něco pěkného, hlavně když mám sluchátka čtu povídku a sklep u Urahary mě dostal ... že jsme se v půl šestý smála na celý řevnice ...

3 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 3. října 2009 v 21:01 | Reagovat

Pokračování společné povídky...

4 Tsuki SB ;-) Tsuki SB ;-) | Web | 3. října 2009 v 22:12 | Reagovat

ahoj u mna pokracovanie spolocnej poviedky :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama