Kapitola 46.

11. září 2009 v 21:36 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Mizakoe se s trhnutím probudila a otřela si slzy. "Byl to jen sen…. Nic víc než sen…" snažila se uklidnit sama sebe. Pak ucítila že jí někdo pozoruje. Rozhlédla se kolem a ve stínu spatřila odlesk dvou jasně žlutých očí. Instinktivně šáhla po zanpakuto a její vlastní oči se na chvíli modře zaleskly. Chvíli na sebe jen tak hleděli a pak se ze stínu vynořila černá kočka sedla si k ohni. Mizakoe se uklidnila schovala zanpakuto zpátky. Kočka jí ještě chvíli pozorovala a pak si začala olizovat tlapku. Mizakoe se znovu zachumlala do listí a po chvíli opět usnula.
Když se ráno vzbudila tak tam už kočka nebyla. Mizakoe vstala a oklepala ze sebe listí. Potom zahladila stopy a došla si ještě pro pár jablek. Vydala ze znovu na cestu k horám. Byl tu celkem řídký les a tak se šlo poměrně dobře. Někdy kolem poledne se zastavila u divočejší říčky. Snědla zbylá jablka a napila se vody. Pak se natáhla na břehu do trávy a dala si na chvíli pauzu. Po chvíli začala mít nepříjemný pocit že jí zase něco sleduje. Posadila se a rozhlédla se pátravě kolem. Nedaleko od ní zahlédla opět černou kočku. "Čičí, pojď sem pojď." zavolala na ní. Kočka k ní došla a posadila se před ní. Mizakoe se k ní natáhla a podrbala jí za ušima. Byla ráda že po dlouhé době má zase společnost i když to bylo jen zvířátko. Kočka se nechala chvíli drbat za ušima a pak poodešla zase kousek dál a upřela na Mizakoe svůj pohled. Mizakoe ještě chvíli zůstala u říčky a poté se opět vydala dál na cestu.

Mizakoe šla stále směrem k horám a černá kočka jí k jejímu překvapení doprovázela. Chvíli šla s ní a pak jí vždycky na nějaký čas zase zmizela. Vždycky se ale vrátila. Mizakoe si na její přítomnost celkem rychle zvykla a začala si s ní sem tam i povídat. Nebo respektive spíš na ní jen mluvila a kočka při tom pravděpodobně asi spala a nebo se aspoň věnovala něčemu jinému. Dny byli čím dál tím chladnější a rychleji se stmívalo.
Mizakoe akorát zastavila a začala připravovat tábořiště na noc. Foukal docela silný vír a pršelo. Mizakoe sebrala pár větví dotáhla je pod menší skalní převis aby na ní aspoň nepršelo. Pak vytáhla dva křemeny a začala se snažit vykřesat oheň. Měla docela dost promrzlé prsty a vůbec to nešlo. Začínalo se stmívat a Mizakoe byla tak zmrzlá, že byla ráda že ty oblázky vůbec ještě udrží. Odněkud zpoza rohu se zase vynořila černá kočka a usadila se naproti Mizakoe, která se dál snažila rozdělat oheň. "Nechceš toho nechat? Tohle je stejně marný. Měla by jsi vymyslet něco jinýho než ten tvůj útěk do hor." mňoukla kočka. Mizakoe se strašně vyděsila a uskočila prudce dozadu. Narazila do skály a praštila se do hlavy. Nato ztratila vědomí a sesula se k zemi….

Mizakoe se začala probírat. Kupodivu už jí nebyla zima a ani na ní nepršelo. Pomalu si začínala uvědomovat svoje okolí. Otevřela oči a podívala se na něco bílého nad sebou. Postupně se jí povedlo zaostřit a rozeznala nad sebou bílou plachtu stanu. To jí okamžitě probralo. Rychle se posadila a rozhlédla se poplašeně kolem. "Neplaš se, nic se neděje." ozval se za ní klidný hlas. Mizakoe se ohlédla spatřila za sebou ženu tmavší pleti a s jasně žlutýma očima. Nedůvěřivě se stáhla dál od ní a nespouštěla z ní pohled. Yoruichi se na ní podívala a pobaveně se usmála. "Nemyslíš že kdybych ti chtěla něco udělat, že už bych ti to udělala?" Mizakoe si jí chvíli nedůvěřivě prohlížela a pak přikývla. "Tak vidíš. Čeho se teda bojíš?" usmívala se Yoruichi. Mizakoe se postupně trochu uklidnila a zkoumavě si prohlédla ženu před sebou. "Já… neviděli jsme se už někde?" zeptala se nakonec. Yoruichi se usmála ještě o něco víc a přikývla. "Jo jdu s tebou už pěknou dobu. Jestli se nemýlím, tak něco okolo šestnácti sedmnácti dnů to bude." Mizakoe na ní překvapeně vytřeštila oči. "Počkat to jako že… Ta kočka, to jste byla vy?" "A hele tak ti to došlo i bez vysvětlovaní." ušklíbla se vesele Yoruchi a zvedla se ze země. Mizakoe na ní koukala jak opařená a rychle se jí v obličeji prostřídali nejrůznější barvy, když si uvědomila co všechno tomu údajnému zvířátku vlastně napovídala. Yoruichi si došla pro něco k jídlu a část podala i zaražené Mizakoe. "Na najez se. Něco pořádného k jídlu ti po tom tvém pojídání všeho možného neuškodí. Mizakoe si to od ní bezmyšlenkovitě vzala, ale jídla se ani nedotkla. Jen koukala někam před sebe do neurčita. Yoruichi do ní šťouchla. "No tak jez. Nic jedovatýho to není." Mizakoe se trošku probrala a začala poslušně jíst i když pořád působila dost nervózně. "Proč jste šla za mnou? Nevypadáte jako shinigami - nemáte uniformu, takže kvůli mému pronásledování tu asi nejste." "Taky shinigami už pěkně dlouhou dobu nejsem. Jmenuji se Yoruichi Shihouin a jsem bývalá kapitánka druhé divize… ale to už je dávno. Teď ale není důležité proč jsem šla za tebou, ale je důležitější to jestli jsi si jistá tím kam jdeš ty." Mizakoe se na ní trošku zaraženě podívala. "Jak to jako myslíte?" "No už dneska jsi pěkně promrzla a to je teprve říjen. Vážně chceš jít hledat do hor vesnici, která možná ani neexistuje? Uvědomuješ si, že nemáš s sebou vůbec nic, abys tu zimu přežila? Zeptala se jí Yoruichi a Mizakoe na ní jen zůstala němě koukat. Pak sklopila pohled. "Nemám na výběr. Nemám kam jinam jít…. Vůbec nevím co se se mnou děje, ale určitě jste si už za tu dobu všimla toho jak mizím a i dost toho víte z toho co jsem vám sama nevědomky řekla. Do Seireitei nemůžu… do Rukongaie taky nemůžu… můžu jen zkusit najít svůj původní domov." Yoruichi se usmála a posadila se naproti Mizakoe na zem. "A co kdybych ti řekla že znám ještě jiné řešení?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 11. září 2009 v 21:43 | Reagovat

Hm... tak to bude ještě zajímavý...

2 Tsuki SB ;-) Tsuki SB ;-) | Web | 11. září 2009 v 22:21 | Reagovat

ďakujem ti veľmi pekne za pomoc strasne si to vazim dufam ze ta baba dostane rozum a video mi vrati :-)

3 Tsuki SB ;-) Tsuki SB ;-) | Web | 12. září 2009 v 12:30 | Reagovat

ďakujem ďakujem veľmi moc :-)) bez teba by som to nezvládla ani bez ostatných myslím si, že to video bude zmazané je to len otázka času som veľmi ra, že si mi pomohla :-))

4 SoraYamanaka ~ SB SoraYamanaka ~ SB | E-mail | Web | 12. září 2009 v 22:25 | Reagovat

Tak to bylo mocinky pěkné ... to by mě zajímalo co jí Mizako nevědomky říkala, xĐ znáš mě ne? radši mlčím a těším se na pokráčko ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama