Kapitola 45.

5. září 2009 v 22:19 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Malý černý stín se protáhl oknem dvanácté jednotky dovnitř. Rychle proběhl chodbou a pootevřenými dveřmi se dostal až do archivu. Yoruichi se proměnila zpět v člověka a začala projíždět šanony. "Mizuki, Mizuki…" Prošla několik regálů a vytáhla si desky s nějakými listinami. "A mám tě." usmála se sama pro sebe a zběžně je prolistovala. Sem tam se na něčem zastavila a ještě jednou si to pročetla.
Na chodbě se ozvala hrozná rána a bylo zřetelně slyšet zvuk tříštícího se skla. "Né to ne, kapitán mě zabije." zakňoural zničeně někdo za dveřmi a začal uklízet střepy. Yoruichi rychle vrátila složku na místo a změnila se zpět v kočku. Na to neslyšně jako duch zase vyběhla ven. Jedním okem ještě spatřila mladou shinigamku jak se snaží nějak uklidit nepořádek po rozbitých zkumavkách. Potom vyskočila na parapet a zamířila k budově šesté jednotky….

Černá kočka seděla na větvi stromu a už druhým dnem pozorovala dění na nádvoří šesté jednotky. Získala si za tu dobu docela dost zajímavých informací a hlavně měla slušný přehled o aktuálním dění. Renji seděl na schodech před vstupem do kanceláře a zadumaně trhal na kousky stéblo trávy.Yoruichi ho už docela dlouho pozorovala. Nehnutě na něj upírala svoje kočičí žluté oči, ale on jí vidět nemohl. Po chvíli se zpoza rohu vynořil kapitán Kuchiki. Renjiho to trochu probudilo ze zamyšlení a podíval se na něj. "Tak co?" "Byla prohledána další část Rukongaie a nikde ani stopy." odvětil kapitán, ale z jeho výrazu se nic dalšího vyčíst nedalo. Renji utrhl další kus stébla a sežmoulal ho v ruce. Měl z toho všeho divný pocit. Na jednu stranu byl sice rád, že se jí útěk zdařil, ale na druhou stranu byla den ode dne dál a tím se i snižovala pravděpodobnost, že jí ještě někdy uvidí a nebo že kdyby se za ní vydal, že jí najde.
Černá kočka se protáhla a pak nepozorovaně přeskočil z větve na střechu a vydala se pryč.

Mizakoe šla dlouho. Trvalo jí asi týden než se dostala z lesa ven a pak šla skrz různé louky a strže. Krajina se pozvolna měnila a matný obrys hor se s každým dalším dnem postupně přibližoval. S každým krokem byla sice blíž svému domovu ovšem svůj skutečný domov tím zanechávala daleko za sebou. Listí stromů postupně začalo dostávat žlutočervený nádech a dny se znatelně ochladili.
Začalo se stmívat. Mizakoe zastavila na pasece nějakého lesa. Nasbírala několik suchých větví a pomocí dvou křemenů rozdělala oheň. Pak se šla porozhlédnout kolem. Po chvíli našla planou jabloň a alespoň pár ořechů. Vzala to s sebou k ohni a snědla to k večeři. Od doby co utekla se neživila ničím jiným než tím co se jí povedlo tak porůznu najít, ale nevadilo jí to. K jídlu jí to stačilo a hlad neměla. Po večeři si kousek od ohně u kmenu jednoho stromu naskládala hromadu listí a trochu mechu a zachumlala se do toho. Stejně ale byla zima. Přišel podzim. Mizakoe se v hromadě listí stočila do klubíčka a snažila se usnout. Ze začátku se vždycky bála usnout. Bála se, protože si myslela že se objeví hikage, ale nepřišli. Nechápala to, ale za celou cestu se s nimi nesetkala. Ještě asi hodinu koukala do plamenů ohně a nakonec se jí sami zavřeli oči a usnula, ale nespalo se jí moc dobře…
Byla tma. Stála na břehu obrovského černého jezera a foukal slabý studený vítr, takže byla jasná obloha. Mizakoe se rozhlédla kolem. Bylo to krásné, ale smutné a opuštěné místo. Podívala se na oblohu. Všude byly statisíce jasných hvězd. Pak zaslechla známý zvuk. Podívala se opět kolem a na protějším břehu spatřila smějící se Yumi poskakující kolem ohně. "Yumi!" zakřičela Mizakoe a zamávala rukama aby si jí všimla. Yumi jí ale neviděla. Za chvíli se u ohně objevil i Haku a něco Yumi řekl. Ta se na něj chvíli zaraženě dívala a pak se usmála a něco mu odpověděla. "Yumi, Haku, tady! Haló slyšíte mě?" Nic. Nebyli zas tak daleko, aby jí neslyšeli, ale přesto nereagovali. Pak se objevil u ohně i Renji a posadil se. "Bráška…" špitla Mizakoe. Znovu se podívala kolem a pak se rozběhla po břehu. Chtěla oběhnout jezero a dostat se tak na protější břeh. Běžela dlouho a břeh se pořád stáčel špatným směrem. Celá unavená a vyčerpaná doběhla na povědomé místo. Podívala se přes vodu a opět uviděla její přátele u ohně na protějším břehu. "To ne… jsem na ostrově." proběhlo jí hlavou. Chvíli se jen nehnutě koukala na protější břeh a pak to zkusila znovu. "Renji! Yumi, Haku!" Zase nic. Mizakoe už začínala být zoufalá. Najednou jí něčí chladná ruka zezadu chytla za rameno. "Vzdej to. Oni tě neuslyší ani neuvidí.." ozval se ze ní tichý hlas. Mizakoe se chtěla ohlédnout, ale nešlo to. "Tohle taky nezkoušej, jako oni neuvidí tebe tak ty neuvidíš mě." "Co se děje? Proč by mě neměli vidět? A kdo jsi?" špitla vystrašeně Mizakoe. "Nejsem tu abych ti poskytla odpovědi…. Dej věcem čas a třeba se jednou dozvíš víc." Slabě zavál vítr a postava za ní zase zmizela. Mizakoe se okamžitě otočila, ale za ní už nikdo nebyl. Pak se znovu podívala na protější břeh. "Renji!" zkusila to znovu. Nikdo jí ale opravdu neslyšel.Mizakoe se vrhla do vody a začala plavat na druhou stranu. Voda byla strašně studená. Pálilo to. Najednou jako by voda začala houstnout. Mizakoe se snažila ze všech sil, ale už se dopředu nepohnula ani o milimetr. Dostala se akorát do půli cesty. Zůstala uvězněná uprostřed jezera v ledové vodě. Začala se pomalu snášet mlha. Na protějším břehu Mizakoe zahlédla plížící se stíny hikage. Blížili se k Renjimu a dvojčatům. Chtěla na ně zase zavolat. Varovat je, ale jako by najednou přišla o hlas. Nezmohla se na nic víc než tiché "bratříčku". Mlha houstla čím dál tím víc. Mizakoe se začala propadat hloubš do ledové vody. Nemohla nic dělat. Její tělo jí odmítlo poslouchat a tak jen mohla bezmocně sledovat jak se hikage blíží k jejím přátelům. "Bráško…" špitla tiše. Ještě zahlédla jak se Renji podíval jejím směrem a pak vše zmizelo v mlze. Mizakoe zapadla celá do té studené hmoty. Dusilo jí to. Nemohla se vůbec pohnout. Voda jako by se postupně měnila v cosi jiného co jí pomalu začínalo drtit. To že jí to zabíjí si Mizakoe ale ani moc neuvědomovala. V hlavě jí běžela jen jedna věc. "Ať jim neubližují… prosím. Nesmí jim nic udělat. Jim né!!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martina martina | Web | 5. září 2009 v 22:21 | Reagovat

Ahojky, můžeš mi prosím dát hlas? Jsem ted ve finále. Pokud budeš chtít, ráda oplatím :-)

http://roxykynikuk.blog.cz/0908/kdo-z-koho
Jsem tam jako Martina

Děkuji

2 Kathrin Kathrin | Web | 5. září 2009 v 22:23 | Reagovat

hezů blogísek

3 *_PrInCe$s-MuCk_* *_PrInCe$s-MuCk_* | Web | 5. září 2009 v 22:26 | Reagovat

zajímavé =)

4 KeLLy KeLLy | Web | 5. září 2009 v 22:30 | Reagovat

Pááni,máš krásný blog!! Jen tak dál.. ♥

5 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 5. září 2009 v 22:37 | Reagovat

Á, chudinka Mizako... hej tak já si asi ohryžu nedočkavostí všechny nehty, než bude další kapitola...

6 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 6. září 2009 v 21:14 | Reagovat

Tak hlásím pokráčko Legacy...

7 SoraYamanaka ~ SB SoraYamanaka ~ SB | E-mail | Web | 7. září 2009 v 13:28 | Reagovat

Teda pokud to byl sen, tak pěkně hnusenej ... brrr nechcela bych být na Mizakoenim místě ... jinak pěklný dílek ...

8 Tsuki SB ;-) Tsuki SB ;-) | Web | 11. září 2009 v 17:07 | Reagovat

ahoj uz son naspat ako sa mas?? pls potrebujem tvoju pomoc na blogu najdes dovod...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama