Kapitola 42.

19. srpna 2009 v 8:40 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
O několik hodin později se na parapetu Renjiho okna objevila Mizakoe. "Kde jsi byla tak dlouho?" Už jsem si začínal myslet, že se ti něco stalo." "Promiň - trošku jsem se zdržela. Nechtěla jsem tam zůstat tak dlouho, ale dřív to prostě nešlo." "Hádám, že mi asi neřekneš proč." kouknul na ní Renji. "No…" Mizakoe si rukou shrnula vlasy za ucho a podívala se na něj. "Stejně by se to špatně vysvětlovalo a asi i bude lepší když to nebude nikdo vědět… nezlob se." "To nevadí, tuhle odpověď jsem čekal. Ale já vím něco co by jsi měla vědět. Hledala tě Yumi - obnovili proces." K Renjiho překvapení to s Mizakoe ani nehnulo. Namísto toho se usmála a jen se rozhlédla kolem. "Tušila jsem, že to udělají…. a chápu to. Brzy rozhodnou a pak mě opět odvedou. Nezbývá mi asi moc času. Mrzí mě, že přijdu opět o rodinu, ale na druhou stranu čím dál budeš ode mě - tím větší mám jistotu, že už po tobě hikage nepůjdou. Koneckonců i když jsi pro mě jak bráška, tak nejsme příbuzní a oni v tom případě nemají důvod tě napadnout." Renji se na ní ohromeně podíval. Tohle byla poslední reakce, kterou by od ní čekal. Mizakoein úsměv trochu posmutněl. "Měla jsem dost času na přemýšlení a myslím, že vím co se bude dít. Já…." podívala se na něj a zmlkla. Renji jí pohled opětoval a pak se jí zeptal. "Ty máš nějaký plán viď?" Mizakoe přikývla. "Co chceš dělat?" Mizakoe se opět smutně usmála. "Nebojím se toho, že by jsi na to nepřišel. Dopředu ti to říct nemůžu a navíc to ještě nemám úplně jisté. Já mám jen jednu možnost a pokud mi to nevyjde… Ono je to skoro jedno, když mi to vyjde tak stejnak už…." Mizakoe se zadrhl hlas a svěsila nešťastně hlavu. "Třeba to dopadne dobře a rozhodnou, že můžeš zůstat a že to nevadí." zkusil jí trochu povzbudit Renji. Mizakoe prolezla oknem dovnitř a přesedla si na zem vedle Renjiho postele. "Sám víš, že to se nestane. Ať rozhodnou jakkoliv, tak tahle verze je nejméně pravděpodobná." "Ale aspoň doufat můžeme, ne? Říká se, že naděje umírá poslední." Mizakoe se na něj vděčně usmála. "Možná že na tom něco bude." Chvíli tam ještě potichu seděli a pak si začali povídat tak porůznu o všem možném.

Uběhlo několik dní během nichž se Mizakoe vrátila zpátky domů a Renjimu se celkem dobře hojila rána, takže už mohl i jakštak chodit. Většinu času teď trávil dlouhými procházkami a povídáním si. Sem tak se k nim připojil i někdo další jako třeba dvojčata Sawatari, ale to nebylo zas tak časté. Ten čas co Mizakoe trávila něčím jiným byl buď když se schovávala, protože zase začala mizet a nebo papírováním.
"Už je pozdě, já jdu, zítra se zase stavím, ahoj." zamávala Renjimu a každý zamířil svým směrem. Renji zpátky na čtvrtou jednotku a Mizakoe k sobě domů. Cestou porůznu kopala do kamínků. Na chvíli se zamyslela a když se znovu rozhlédla kolem tak zjistila, že omylem zahnula špatně a nějak došla až k centru čtyřicet šest. "Ou, kde to zase jsem?" napřáhla se a chtěla kopnout do dalšího kamínku, ale kamínek jen prošel skrz její nohu. "Ale ne, už zase… musím zmizet."
Za rohem se ozvali kroky. Mizakoe se rozhlédla kolem a pak vyskočila na zeď která byla kolem budovy centra čtyřicet šest. Nějací shinigami zahnuli do její ulice. Mizakoe ucouvla na zdi ještě o kousek dál. Zeď byla ale úzká a tak ztratila rovnováhu a po zádech přepadla do vodního příkopu který byl za zdí. Ani to nešplouchlo. Mizakoe se stala přízrakem ještě dřív než dopadla do vody. Po zádech klesala ke dnu s pohledem upřeným k vzdalující se hladině. Paprsky zapadajícího slunce ještě slabě prozařovali hladinu a pak zmizeli. Mizakoe byla jak omráčená. Minuta… dvě… tři… "Vzduch…" proběhlo jí hlavou. "Dusím se.." Mizakoe se vzpamatovala a zamířila zpět k hladině. "To nestihnu, v téhle podobě nemůžu pořádně plavat…" Snažila se zabrat rukama, ale voda jen protékala skrz ní. Neměla téměř žádný záběr. "Ne, já nechci… musím na hladinu… vzduch, vzduch…" Ještě chvíli sebou zoufale házela pod vodou a pak to vzdala. Spustila ruce zpátky volně podel těla. Naposledy se podívala k vzdálené hladině a pak zavřela oči. Nadechla se. Nic se nestalo. Myslela si že ucítí vodu ženoucí se jí do plic, že se začne topit, ale nic z toho se nestalo. Vydechla a znovu se nadechla. Nevyšel z ní žádný vzduch. Mizakoe překvapeně znovu otevřela oči a zkusila to znovu. "Já nedýchám a přesto se netopím…" došlo jí. Rozhlédla se kolem. Všude byla jen temná voda. Pak si cvičně máchla rukou před obličejem. "Já jsem tak hloupá…" usmála se sama pro sebe. "Samozřejmě že se netopím - jak bych taky mohla. Nemůže mě udusit něco, co skrz mě jen proteče bez toho abych se toho mohla dotknout. Pak zaslechla něco co jí absolutně odtrhlo od těchto myšlenek.
"Konečně dorazily výsledky skenů reiatsu. Dle předpokladů výsledky z toho dne kdy je napadli posledně jsou neuvěřitelně vysoké. Někoho takového nemůžeme jen obyčejně vykázat ze Seireitei. V případě, že by se obrátila proti společenství by mohla být nebezpečným nepřítelem a je tedy pro společenství hrozbou. Poslat jí zpět do výzkumných laboratoří dvanácté jednotky také nemůžeme. Laboratoř není zabezpečená příslušným způsobem, aby vydržela někoho takového v případě že by se rozhodla vzdorovat." "Co tedy navrhujete?" "Vzhledem k tomu, že sem přišla i když není shinigami, přivedla s sebou další hrozbu a ani o jedné straně nic nevíme… Pro společenství bude nejednoduší a nejpřijatelnější jí popravit."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 19. srpna 2009 v 12:01 | Reagovat

Popravit?! To snad ne...

2 SoraYamanaka ~ SB SoraYamanaka ~ SB | E-mail | Web | 20. srpna 2009 v 22:30 | Reagovat

Já jsem říkala že jí necháš popravit ... ty si teda ... to ne ...

3 Tsuki SB ;-) Tsuki SB ;-) | Web | 21. srpna 2009 v 1:06 | Reagovat

ahoj u mna prva kapitola spolocnej poviedky Garden of sinners :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama