Kapitola 40.

12. srpna 2009 v 20:02 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Někdy kolem poledne jí probudil zvuk dveří a Yuminin hlas. "No to snad ne. Kde zas je?" Mizakoe ospale otevřela oči a koukla kolem. První co jí zarazilo bylo, že nad sebou uviděla svojí postel. Vytáhla hlavu z pod postele a vykoukla ven. "Aaaaa." zařvala Yumi a vyskočila málem až do stropu jak se jí lekla. "Ježkovy voči, co tam děláš?" "Nemám tušení. Nějak jsem se během toho co jsem spala dostala z postele pod postel." Mizakoe se vysoukala ven a posadila se. "Jak je ti?" koukla na ní tázavě Yumi, když se uklidnila. "Jsem v pořádku." odvětila Mizakoe a radši zamlčela že jí je nějak divně, protože věděla co by následovalo. "To jsem ráda." přikývla Yumi, "Půjdu ještě obhlídnout ostatní, co tu máme, ale pak ještě přijdu." "To budu ráda, jo a kdybych tu náhodou nebyla, tak jsem u brášky. Teda chtěla jsem říct u Renjiho v pokoji." "Jo, jo, jasný." usmála se Yumi a odešla.
Mizakoe ještě chvíli jen tak seděla na místě a pak se podívala na poličku kde byla odložená její zanpakuto. To byla druhá věc dnešního dne co jí zarazila, protože zanpakuto už tam neležela. Místo toho se válela na zemi přímo pod poličkou. Došla k ní a zvedla jí ze země. Ucítila jak se jí ostří zanpakuto slabě zachvělo v ruce a na chvíli měla pocit, jako by na zlomek sekundy zmodralo a zprůhlednělo. Než si to, ale stihla uvědomit, natož prohlédnout, tak se vše zas vrátilo do normálu. Mizakoe ještě chvíli žmoulala zanpakuto v ruce a pak ho vrátila zpátky na polici. Ustlala si postel a zamířila k Renjimu do pokoje.
Když tam došla, tak Renji zrovna spal. Mizakoe si sedla na parapet od okna a jen tak bloumala pohledem kolem. Asi po hodině se Renji probudil. Podíval se na Mizakoe sedící zamyšleně na okně a usmál se. "Tak jsi přece jen dorazila." "Jo, jo, když řeknu, že přijdu, tak taky přijdu." Mizakoe seskočila z okna a přesedla si do nohou postele. "Nechceš něco donést? K pití, jídlu nebo tak?" koukla na něj. "Kdybys mi donesla něco k pití tak bych byl rád - nejlépe jen obyčejnou vodu." "Hned to bude" Mizakoe vystřelila rychle ze dveří a zmizela mu z dohledu.
Během pár minut našla něco jako mini kuchyňku. Vyndala ze skříně jednu skleničku a natočila do ní vodu. Vzala jí do ruky a zamířila ke dveřím. Najednou se jí trochu zamotala hlava. Podepřela se rukou o zeď, aby neupadla a zastavila se. Na chvíli se jí modře zaleskly oči. Začínala se jí silně motat hlava. Podívala se na skleničku ve své ruce. Všechno se jí motalo, ale i tak zřetelně viděla, jak jí jakoby blednou ruce. Pak najednou uviděla skrze své ruce prkennou podlahu, na které stála. Sklenička jí propadla skrze ruku, jako by tam ani nebyla a se zvukem tříštícího se skla se rozprskla v podobě tisíce drobných střepů na podlaze. Mizakoe zděšeně vykřikla a svezla se na zem. Nechtěně tak uvolnila slabou zvukovou vlnu a vysklila okno. Vyděšeně se podívala na své průhledné ruce. "Co se to děje?" špitla vystrašeně. Protočila si dlaně si dlaně párkrát před obličejem a pak jednu ruku natáhla před sebe a pokusila se dotknout rozlité vody na podlaze. Její ruka snadno prošla skrz vodu i skrze střepy. Cítila je sice, že tam jsou, ale nemohla se jich dotknout a i celkové vnímání všeho kolem ní najednou bylo jiné. Mizakoe se roztřeseně zvedla ze země a podívala se na spoušť kolem sebe. Na vodní hladině zřetelně viděla svou průhlednou postavu. Zavřela oči a zavrtěla hlavou. Nechtěla nic už nic dalšího vidět. Chtěla jen aby se teď probudila a zjistila že tohle vše je jen sen. I když zavřela oči, tak to ale ničemu nepomohlo. S překvapením zjistila, že dokáže vnímat vše kolem sebe bez toho aby to viděla. Stačilo jí jen chvění vzduchu, aby se dokázala orientovat.
Její strach přemohla zvědavost. Zaposlouchala se. Najednou uslyšela desítky hlasů. Měla pocit jako by slyšela aspoň polovinu všech rozhovorů v budově čtvrté jednotky. Chvíli jen tak poslouchala a pak toho nechala. "Co to je?" zašeptala překvapeně. "Měla bych zjistit co tohle to způsobuje a jak se toho můžu zbavit….. a taky bych to tu měla uklidit." blesklo jí hlavou. Rozhlédla se po střepech na podlaze a rozlité vodě u svých nohou. Pak přešla k lince a sluchem prohledala skříně. "Tak fajn, hadr tu je - už jen jak ho odtamtud vyndat…?" Mizakoe se zamyšleně podívala na skříň před sebou. Několikrát se natáhla po kličce u skříňky a asi na pátý pokus se konečně rukou o ní zachytila místo toho, aby jí jen prošla skrz. Vnímání se jí okamžitě vrátilo do normálu. Zhmotnila se zpátky a až na to že bylá bledá jak stěna to na ní nezanechalo jedinou stopu. Rychle popadla hadr a začala uklízet vodu a střepy z podlahy, protože pořád měla strach, že by zase mohla zase začít se rozplývat. Když se jí povedlo následky "polozmizení" zlikvidovat, vyndala si další skleničku, natočila do ní vodu a odešla.
"Promiň, že mi to trvalo tak dlouho." vstoupila Mizakoe k Renjimu do pokoje a postavila mu skleničku s vodou na stolek u postele. "To nevadí, děkuju." usmál se Renji a podíval se na ní. "Jsi v pořádku?" "Jo, nic mi není." "Vážně? Jsi hrozně bledá. Takhle nezdravou barvu jsi měla snad jen když tě otrávili." "Jsem v pořádku." Mizakoe si sedla do nohou postele a přitáhla si kolena pod bradu. Byla zmatená z toho co se s ní dělo. Nerozuměla tomu. Zamlkle seděla v nohách postele a pohledem se upírala někam do neurčita. "Co vlastně znamená být seishin?" napadlo jí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SoraYamanaka ~ SB SoraYamanaka ~ SB | E-mail | Web | 12. srpna 2009 v 22:32 | Reagovat

hej hej hej úpa sugoiiiii holka, no chudák Mizakoe, možná kdyby se s tím svěřila bylo by to lepší

2 Yamiru Misagiri *** SBééčko*** Yamiru Misagiri *** SBééčko*** | E-mail | Web | 13. srpna 2009 v 6:50 | Reagovat

dobrá kapitolka

3 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 13. srpna 2009 v 11:23 | Reagovat

Projevujou se u ní seishinský síly? Chudák Mizakoe...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama