Kapitola 39.

9. srpna 2009 v 13:14 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Světlo měsíce dopadlo oknem k Mizakoe do pokoje. Několikrát se neklidně převalila ze strany na stranu a pak se s trhnutím probudila a rozhlédla se zmateně kolem. "Bráška…" problesklo jí hlavou. "Co se stalo s Renjim jak jsem se už zase dostala sem? Musím ho najít…. Musím zjistit co se s ním stalo… Doufám, že je v pořádku."
Potichu vstala z postele a vydala se ke dveřím. Cítila únavu a sotva stála, ale musela zjistit co se stalo. Navíc měla takový divný pocit a nevěděla co to je. Jako by najednou všechno vnímala trochu jinak. S námahou se dopajdala na chodbu. Opřela se o zeď a až po chvíli se vydala dál. Postupně nakoukla do několika pokojů až konečně našla to co hledala. Potichu vešla k Renjimu do pokoje a zavřela za sebou dveře. Došla k jeho posteli k klekla si. "Vypadá v pořádku." usmála se sama pro sebe. Natáhla se k němu a chytila se ho za ruku. Na chvíli ztuhla, jak kdyby jí někdo něčím praštil po hlavě a pak se na něj překvapeně podívala.

V hlavě se jí vynořily útržky vzpomínek z toho co se dělo na louce. Byla jich sice jenom část a mlhavých, ale přece jenom aspoň něco. Obraz toho co se jí objevovalo před očima byl sice neostrý a zmatený, ale zvuk to mělo absolutně ostrý. Slyšela znovu přesně úplně všechno. Ani nepotřebovala vidět co se dělo. To co slyšela jí stačilo. Jako by si její hlava ze zvuku sama dotvářela zbytek. Slyšela zřetelně úplně všechno. Každý pohyb, každý nádech všech kolem ní, šelest větví stromů z lesa pohupujících se v slabém větru. Pak jí hlavou projel strašidelný, ale krásný zvuk. Na chvíli všechno ostatní přebil a nastalo ticho. V hlavě se jí vynořil Renjiho hlas a pak znovu nastalo ticho.
Mizakoe se slzamy v očích podívala na Renjiho a usmála se. "Děkuju….. bráško." zašeptala a pak se opřela o hranu postele a usnula i s Renjiho rukou v té své.

V místnosti bylo docela chladno. Dovnitř táhl oknem čerstvý noční vzduch a venku poprchalo. Renji se probral a rozhlédl se unaveně kolem. Všiml si, že se něco drobného a chvějícího krčí u jeho postele a drží se ho to za ruku. Renji se podíval na prochladlou Mizakoe a usmál se. Posadil se a podepřel se rukou, protože mu v ráně hnusně škublo. Pak slezl z postele a posadil se vedle ní. "Ty malý pako… to mi tu chceš nastydnout?" usmál se a přehodil přes ně oba peřinu. Mizakoe něco zamumlala ze spaní a pak se svezla na stranu. Zarazila se až o Renjiho a zůstala o něj opřená hlavou na rameni. Ten se jen opět usmál a jednou rukou jí objal kolem ramen, aby ze spaní zase někam nepřepadla. Během chvíle tak v sedě usnul taky.
Když se Renji opět probudil, tak akorát začínalo vycházet slunce. Ještě chladné sluneční paprsky dopadaly oknem dovnitř a vnášely světlo do jinak šeré místnosti. Ospale se rozhlédl kolem a pak se podíval na Mizakoe spící na jeho rameni. "Jsem rád, že je to zas ona, ale to mrně mi bude asi trochu chybět." pomyslel si a vybavil si malou Mizakoe, jak sedí na lince opatlaná marmeládou málem až za ušima a pokouší se to ze sebe sundat. Při té vzpomínce se musel usmát.
Odhrnul spící Mizakoe vlasy z obličeje a pohladil jí po tváři. "Už je ráno." pošeptal jí do ucha. Mizakoe se na něj rozespale podívala a trochu zčervenala. "Eee….. já….. dobré ráno." vypadlo z ní nakonec. "Dobré," usmál se na ní Renji. "jak jsi na tom?" "No…" zamyslela se Mizakoe. "díky tobě dobře, jen je mi trochu divně….. Dlužím ti život, nebýt tebe tak tu teď už asi nesedím. Jak jsi na tom ty? Bolí to hodně?" Renji zavrtěl hlavou "Nic co bych nepřežil, jen se nesmím moc hýbat. A nic mi nedlužíš - vím moc dobře, že bych tam bez tebe vykrvácel, takže jsme vyrovnáni." "Nejsme, tohle není poprvé co jsi mě zachránil - něco málo vím od Yumi." Renji se usmál. "No co… od doby kdy mám na starosti tvůj výcvik mám za tebe tak trochu zodpovědnost ne? A zachraňování je asi součást práce." dodal po chvíli. Mizakoe se taky usmála a zavrtěla hlavou, "Ne, to určitě není. A…. slib mi prosím tě jednu věc - už nikdy kvůli mně neriskuj život." trochu zvážněla. "Nesnesla bych kdyby kvůli mně zemřel další člověk. Už jich bylo dost…. celá vesnice plus děda…. nerada bych přišla ještě o brášku." Renji jí pocuchal vlasy na hlavě. "Ale no tak. Tohle ti stejně slíbit nemůžu a za to, že hikage poštvali hollow na tvojí vesnici a pak ještě na tvýho dědu nemůžeš." Mizakoe se zbodla pohledem do podlahy a rýpla do ní prstem. "Kdyby se mě nepokusil zachránit, tak mohl ještě žít..… nemusel umřít. Hikage tam ty hollow nalákali jen protože jsem tam byla já." Na chvíli oba zmlkli. Renji se pohledem upíral někam před sebe do zdi a Mizakoe upřeně sledovala podlahu.
Po několika minutách mlčení se Mizakoe podívala na Renjiho. "Těsně před tím než jsi tam na té louce ztratil vědomí jsi řekl, že by z tebe nebyl správný starší brácha. Jak jsi to myslel?" Renji se usmál a dál se pohledem upíral do zdi. "Na to už budeš muset přijít sama." řekl po chvíli s úsměvem. "Mmm takže hádanka povídáš…. Třeba na to časem přijdu. A i kdyby ne, tak já si stejně myslím, že jsi nejlepší bráška na celým světě." usmála se.
Na chvíli opět oba zmlkli. "Měla bych vstávat a ne tu sedět na zemi. Až Yumi přijde ke mně do pokoje a zjistí, že tam nejsem tak by mohla začít vyvádět." "To máš pravdu, měla jsi vidět ten její obličej když jsi odtud utekla po té bitce s hollow. Upřímně se tenkrát vyděsila." Mizakoe se zvedla a pomohla Renjimu zpátky do postele. "Ještě přijdu, jen počkám než ke mně do pokoje dorazí Yumi, abych jí to řekla a ona mě pak zbytečně nehledala." Renji s úsměvem přikývl a Mizakoe zamířila zpět do svého pokoje. Cítila, že se jí ještě pořád jaksi motá hlava a pořád jí bylo nějak divně. Cestou se ještě stavila v umývárně a opláchla si obličej studenou vodou, aby se trochu probrala, ale moc to nepomohlo. Pak zamířila do svého pokoje a jakmile tam dolezla, tak padla zpátky do postele a okamžitě usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SoraYamanaka ~ SB SoraYamanaka ~ SB | E-mail | Web | 9. srpna 2009 v 15:17 | Reagovat

Sugoiii dílek ... to je mocinky pěkné ... hlavně, jak jí Renji řekl, že na to musí přijít sáma ... ;o)

2 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 9. srpna 2009 v 15:46 | Reagovat

Kawaii...

3 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 10. srpna 2009 v 16:29 | Reagovat

Pokráčko Legacy

4 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 11. srpna 2009 v 16:43 | Reagovat

Ono nejde o to, že bych ten backhand nedala. Jde o to, že Nitouryuu je prostě můj styl, já už jsem se tak narodila, a když o ten styl přijdu, tak to bude, jako by zmizelo kousek mého já... tak to vnímám já...

5 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 12. srpna 2009 v 11:17 | Reagovat

Sežraná jsem, ale nevyspaná vůbec ne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama