Kapitola 37.

3. srpna 2009 v 6:58 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Obloha se začala zatahovat. Všechno kolem utichlo a všechny světlušky jak na povel zhasly. Mizakoe se zarazila a rozhlédla se nervózně kolem. "Stalo se něco?" doběhl k ní Renji. "To ticho…" zašeptala Mizakoe. Renji se na ní nechápavě podíval. Mizakoe mu pohled opětovala a po chvíli se ho zeptala. "Cítíš to?" "Co mám cítit?" Mizakoe se znovu rozhlédla kolem a pokrčila rameny. "Já… nevím." "To nevadí. Pojď půjdeme domů." pobídl jí Renji. Mizakoe přikývla a oba se vydali přes louku zpět.
Nedaleko od nich se mihlo něco černého. Mizakoe strnula na místě. "Mrňousku, co je s tebou?" zeptal se ustaraně Renji. Mizakoe neodpověděla. Jen se vyděšeně dívala kolem. Vedle se mihl další stín a o kus dál další. Zase. Tentokrát si toho všiml i Renji. "Co to sakra je?" Okolo nich se začali objevovat a mizet rychle se míhající stíny. Pak se za nimi objevil hikage. Neslyšně vytasil dýku a jako blesk vyrazil na Mizakoe. Renji si ho v poslední chvíli všiml a srazil Mizakoe stranou. Ta už jenom zahlédla jak se černá dýka zanořila Renjimu do boku. Jeho kimono se okamžitě začalo sáknout krví a Renji dopadl na zem. "Bratříčku!" vykřikla zděšeně Mizakoe a vrhla se k němu. "To je dobrý." Vypravil ze sebe nepřesvědčivě Renji a s námahou se postavil. Okolo nich se ze tmy začaly vynořovat zakuklené postavy. Byly všude. Renji vytasil zanpakuto a volnou rukou k sobě přitáhl třesoucí se Mizakoe. Připravil se k útoku, i když sám měl co dělat aby se udržel na nohou. Rána mu dost krvácela a hnusně mu v ní škubalo. Dělalo se mu z toho černo před očima. "Uhni shinigami. Pro tebe jsme si nepřišli." zasyčel hikage. "Nechte jí být." "Uhni nebo tě budu muset zabít taky." "Ne!" Hikage se rozesmál a zle se ušklíbl. "A co chceš asi dělat? Ta rána je docela hluboká. Když budeš pokračovat, tak brzy zemřeš, ale jestli si myslíš že tím něčemu pomůžeš, tak pro mě za mě si tu klidně chcípni." Mizakoe zatahala Renjiho za rukáv. Ten se podíval dolu na její uslzený obličej. "Braříčku, prosím… já nechci abys umřel. Nech mě tady a běž beze mě." Hikage o kus vedle se začal smát ještě víc. "Tohle je povedený. Prej bratříčku, ha! Nemáš žádného bratra ty pomatený mrně." zasyčel škodolibě. Mizakoe se na zakuklence zaraženě podívala. "Renji je můj bráška." vysoukala ze sebe ublíženě. To už se smáli i ostatní hikage. Renji využil chvíle nepozornosti, podíval se na Mizakoe. "Utíkej co nejrychleji pryč, zdržím je." pronesl polohlasně. Mizakoe zavrtěla hlavou. Modře jí problikávali oči, ale držela se při smyslech. "Nemusíš umřít." "Dost vykecávání, už mě nebavíte." prohlásil se svým syčivým přízvukem ten samý hikage a zaútočil. "Běž!" křikl Renji na Mizakoe a strčil jí směrem k Seireitei, těsně před tím než dostal násadou dýky do hlavy a skácel se k zemi.
Mizakoe se ale ani nehnula. Viděla jak Renji padá k zemi a zároveň se jí před očima najednou vybavil obraz jejího adoptivního dědy. Viděla je oba dva naraz dopadnout na zem. Pak viděla spoustu mrtvých pohledů u ní ve vesnici. Viděla maminku. Zároveň viděla jak se hikage napřahuje, aby dorazil Renjiho. Všechny její vzpomínky se jí začaly naraz vybavovat. "Potřetí už ne!" zaječela a rozběhla se mezi Renjiho a hikageho. Všechno další už se odehrálo velmi rychle. Mizakoe se dostala přímo nehorázným způsobem mimo. Její nepřítomný pohled přímo čišel chutí se pomstít. Podívala se na hikageho tak zlým a chladným pohledem že oproti ní vypadal hikage mírumilovně. Během nepatrného zlomku sekundy jí narostlo reiatsu přímo neuvěřitelným způsobem. Napřáhla ruku za sebe a v příštím okamžiku se jí z ruky uvolnil prou duševních částic. Její zanpakuto se opět zhmotnila. Stihla to akorát v čas, aby zabránila hikagemu dorazit Renjiho. Hikage se na ní překvapeně podíval, ale jeho překvapení rychle zmizelo a jeho pohled opět ztvrdl. "Na ní! Je to jen malá holka a je nás tu o dost víc." Všichni hikage si okamžitě přestali všímat Renjiho a místo toho tasili své zbraně. Okamžitě se na ní vrhli.
Mizakoe poháněná za ta léta nastřádanou zuřivostí se mezi nimi pohybovala neuvěřitelně rychle a asi sedm hikage se jí povedlo zlikvidovat, i když to byl jen zlomek toho co před ní stálo. Pak si všimla jak se jeden ze zraněných hikage blíží s dýkou k Renjimu. "Bratříček." vykřiklo něco v její hlavě. Odrazila ostří několika dýk jimiž se po ní oháněli hikage a několika z nich uštědřila pořádný kopanec do hlavy. Jeden hikage stratil vědomí a sesul se k zemi. Toho si ale nevšímala. Rychle zamířila zpět k Renjimu. Pohledem se zlostně zavrtala do hikageho, který chtěl zabít Renjiho. Zaplavila jí nová vlna vzteku. To uvolnilo ještě větší proud reiatsu. Doslova z ní tryskala světle modrá záře. Prosvištěla vzduchem a ve zlomku sekundy usekla hikagemu hlavu. Mizakoe zůstala stát těsně vedle Renjiho a rozhlédla se po zbývajících hikage. Její reiatsu dál rostlo. Renjiho trochu probral ten obrovský duševní tlak a zamžoural směrem k Mizakoe, která k němu stála zády. Akorát zaslechl jak mumlá. "Utau, Kaze no koe…. Ban-kai." Pak její postava zmizela v modré záři. Když světlo zesláblo tak uviděl už jen Mizakoe v její normální velikosti. Sice už to nebylo to dítě, avšak ta stará Mizakoe také ne, i když jí byla podobná. Těsně vedle něj stál průhledný, modře světélkující přízrak. Mizakoe na něj otočila hlavu a podívala se na něj. To co Renji viděl mu vyrazilo dech. Jestli byly její modré oči když byla mimo zvláštní, tak už nevěděl jak by pojmenoval toto. Její oči už vypadali jen jako jednolitá zářící světle modrá plocha. Přes to, ale že to působilo dosti nezvykle a divně, tak z jejího pohledu se dalo vyčíst tolik. Všechny ty smíchané pocity. Věděl že říká "promiň" aniž by cokoliv řekla nahlas. Z oka jí ukápla slza a stekla jí po tváři. Natáhla směrem k němu ruku a vytvořila okolo něj silnou bariéru. Pak se otočila zpět k hikage. "Na ní! Tak dělejte!" řval na ostatní jeden hikage, který to měl asi pod vedením." Hikage se ne moc ochotně odhodlali k útoku. Naraz se na ní vrhli ze všech stran s dýkami napřaženými proti ní. Mizakoe zavřela oči, vyskočila vysoko do vzduchu a začala křičet. Vytvořila obrovskou zvukovou vlnu. Ta se prohnala okolím. Ne že by nějak rozřezala všechno okolo čeho proletěla, jako obvykle. Všechno kolem čeho se prohnala bylo prostě zasaženo takovou silou že se okamžitě rozpadlo na prach. Hikage se doslova vypařili.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 3. srpna 2009 v 12:38 | Reagovat

Mizako válí :D

2 SoraYamanaka ~ SB SoraYamanaka ~ SB | E-mail | Web | 3. srpna 2009 v 23:21 | Reagovat

bomba těším se na další díl ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama