Kapitola 33.

18. července 2009 v 12:47 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Mizakoe si přitáhla peřinu pod hlavu a stočila se v rohu postele do klubíčka.
Seděla na okraji jezírka a házela do něj drobné kamínky. Vždy jeden hodila a pak sledovala vlnky na hladině. Seděla tu tak už dlouho. Vlastně už od rána. Z domu odešla bez snídaně a jen čekala až bude poledne. K jídlu tu oždibovala lesní jahody a sem tam nějaká borůvka se taky našla. Chodila sem tak už asi týden. Měla se tak naučit trpělivosti a zároveň tím získala čas na přemýšlení, ale komu v jejím věku by to něco říkalo? Nicméně příští rok jí měli začít cvičit a tak se musela přizpůsobit režimu, který byl u nich ve vesnici zvykem. Mizakoe sebrala ze země další bílý oblázek, chvíli ho žmoulala v ruce a pak ho taky zahodila do jezírka. Koukla na oblohu. Podle slunce mohlo být nanejvýš deset dopoledne. "Ještě dvě hodiny…" zamumlala otráveně a plácla sebou na zem.
Lesem se rozlehl šílený jekot a křik. Mizakoe prudce vyskočila na nohy a vystrašeně se podívala směrem k domovu. "To bylo od nás!" blesklo jí hlavou. Na nic už nečekala a rozběhla se k domovu. Křik ustal ještě dřív než doběhla do vesnice. Vyběhla z lesa a po svahu seběhla dolu. Všude bylo absolutní ticho. Mizakoe znejistěla a potichu šla mezi domy dál. Zabočila za roh a rychle uskočila stranou. Oči se jí rozšířili děsem. Na zemi před ní leželo mrtvé tělo. Na chvíli se jí zmocnilo pokušení raději utéct, ale musela domů. Musela najít maminku. Jak se dostávala blíž ke středu vesnice tak mrtvol přibývalo. Celá se třásla, ale pokračovala dál. V sousední ulici uslyšela nějaký hluk. Přidala do kroku. Za chvíli byla doma. Už zvenku bylo poznat že je něco špatně. Ve střeše zela velká díra. Vzala opatrně za kliku a otevřela dveře. Vevnitř bylo šero. "Mamí?" kuňkla polohlasně, ale všude bylo hrobové ticho. Po chvíli jí oči přivykly na šero. Prošla do další místnosti. Tady už bylo světlo, protože byl prolomený strop. Toho si Mizakoe ale nevšímala. Jediné co měla v hlavě bylo to co viděla před sebou. Zůstala strnule stát ve dveřích. Na zemi před ní ležela její maminka a o kus dál její zlomená zanpakuto. "Mamí?" Po chvíli se trochu probrala ze strnulosti a s pláčem se vrhla k mrtvému tělu na zem. "Maminko vstávej…. prosím…. mamí…. Nenechávej mě tu samotnou. Prosím probuď se." Přes slzy téměř nic neviděla, jen cítila jak jí pomalu maminka mizí pod rukama. Přitulila se k ní a zůstala tam tak ležet dokud se tělo nerozpadlo na duševní částice a nezmizelo. Asi by tam bývala zůstala takhle sklíčeně ležet dlouho, ale z ulice se ozvala dutá rána a pak se sesypala zeď sousedního domu. Mizakoe si toho ale nevšímala. Pak se ozvalo vzteklé zařvání a skrz díru ve stropě Mizakoe zahlédla obrovského hollow. To už jí probralo. Ucukla ke zdi a schovala se do stínu. Neměla na výběr. Musela utéct. Naposledy se rozhlédla kolem a pak potichu vyběhla ven. Hollow si jí ale rychle všiml a s řevem se vrhl za ní. Ulice se rychle prázdnily jak se těla rozpadala na duševní částice a mizela. Odněkud ze strany se ozval další řev a z jednoho domu se vynořili další dva hollow. Postupně jich přibývalo. Nějakým zázrakem se jí povedlo utéct zpět do lesa a schovat se do dutého stromu. Zůstala tam tak sedět. Venku už byla tma a ona tam ještě pořád seděla skrčená v koutě a plakala. Už se neměla kam vrátit. Maminka byla pryč. Všichni byli pryč…. Mrtví….
Mizakoe sebou neklidně házela ze spaní. Nakonec se s křikem a očima plných slz probudila. Zůstal sedět na posteli s pohledem upřeným do dáli dál plakala. Na chodbě se ozvaly kroky. Renji potichu vešel dovnitř. "Jsi v pořádku? Slyšel jsem křik." Mizakoe se na něj podívala a pak seskočila z postele. Doběhla k němu, objala ho kolem nohy a přitiskla se k němu. "Ale no tak, mrňousku co se stalo?" vzal jí do náruče a kouknul na ní. "Mrtví… všichni jsou mrtví." vzlykla potichu Mizakoe a do oči se jí nahrnul nový příval slz. "Klid, už je to dobrý. To byl jen sen… hloupý sen." pokoušel se jí utišit Renji. "Já nevím. Bylo to tak živé - jako by se opakovalo něco co už jsem někdy viděla….. Proč si jen nic nepamatuju a proč mám v hlavě takové prázdno a tmu?" Renji jí uložil zpátky do postele. "Zavři oči a spinkej. Uvidíš že ráno bude líp." Mizakoe jen zavrtěla hlavou. "Ne, já nechci. Když zavřu oči tak je zas uvidím." Renji si k ní sednul na postel a pohladil jí. "Nemůžeš do konce života nespát. Zkus to, já tu s tebou zůstanu alespoň do doby než usneš. Souhlas?" Mizakoe se na něj na chvíli podívala uslzenýma očima a pak přikývla. Položila mu hlavu na klín a chytla se ho za ruku. Renji se usmál a druhou rukou jí začal hladil po vlasech. Mizakoe ještě dlouho koukala někam do dáli než usnula. Renji tam s ní už zůstal sedět, protože tou dobou už dávno znovu spal. Nakonec po nějaké době se sesunul na bok do postele. Mizakoe se k němu ze spaní přitulila. Trochu se třásla jak se jí začal opakovat pořád ten stejný sen dokola, ale už se nevzbudila.
Ráno, když se Renji probudil, tak s překvapením zjistil, že je ještě pořád u Mizakoe v pokoji a že mrňousek si ho očividně plete buďto s plyšákem nebo polštářem. Mizakoe na něm měla položenou hlavu a držela se ho za ruku. Renji jí opatrně, tak aby jí neprobudil, položil vedle sebe, vylezl potichu z postele a odešel do kuchyně udělat snídani. Za chvíli se ve dveřích objevila i rozespalá Mizakoe. "Dobré ráno." "Ahoj, jak jsi se vyspala." usmál se na ní Renji. Mizakoe se taky usmála a zamumlala něco nesrozumitelného. "Sedni si ke stolu za chvíli bude snídaně." Mizakoe přikývla a poslušně se posadila. Renji jí podal snídani a sedl si ke stolu naproti ní. Mizakoe se vrhla na namazaný chleba s marmeládou. Snědla ho sice jen půlku, ale marmeládu měla stejnak všude. Renji, který mezitím snědl svůj chleba se na ní podíval a začal se smát. "Hele nic proti, ale marmeláda se maže na chleba a ne na obličej. Mizakoe trošku zčervenala, takže s oranžovou marmeládou na obličeji teď vypadala ještě o něco komičtěji a pokusila se jí nějak olízat a setřít. Jediný výsledek ovšem byl že si zapatlala i zbytek obličeje. Renji se rozesmál ještě víc. "Být tebou, tak bych zkusil vodu." Mizakoe přeběhla ke dřezu, postavila se na špičky a natáhla se ke kohoutku na který stejně ani tak nedosáhla. Pak vymyslela, že když na ten kohoutek nedosáhne ze země tak prostě bude muset vylézt na horu a začala se soukat na skříň. Během chvíle byla na hoře a už seděla mezi nádobím. "Prosím tě radši se nehýbej." Renji se zvednul ze židle a přešel ke kuchyňské lince. Odhrnul stranou nádobí a posadil Mizakoe těsně ke dřezu. Pak pustil vodu a opláchnul jí obličej. "Takhle je to lepší." usmál se a zas jí postavil zpátky na zem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 18. července 2009 v 17:07 | Reagovat

Moc hezké...

2 SoraYamanaka ~ SB SoraYamanaka ~ SB | E-mail | Web | 18. července 2009 v 22:39 | Reagovat

Podle toho co píšeš by byl Renji skvělej rodič a ta minulost byla něco ... Upa mi vyhrkli slzy jak se snažila utéct před tím vším, ale nešlo to ... Chudák Mizakoe ... Ae Renji obstává chůvovství na jedničku a tak i rodičovství si myslím ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama