Kapitola 32.

14. července 2009 v 19:45 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Renji nakonec souhlasil. "Tak fajn, já to nějak zkusím, ale dneska se ještě musím stavit v kanceláři - jak já to papírování nesnáším." "Jo, jo, užij si to." usmála se poťouchle na rozloučenou Yumi a všechny tři se začaly smát. Renji to radši ignoroval a zamířil do kanceláře šesté jednotky. Na prahu u dveří postavil Mizakoe na zem. "Tak, teď půjdeš chvíli po svých, ano?" kouknul na ní a ta jen přikývla. "Bude tam asi strejda Byakuya tak ho hezky pozdrav až budeme uvnitř." Mizakoe zase přikývla. Renji vešel dovnitř s malou Mizakoe v patách. Zaklepal na dveře kanceláře a pak vstoupil dovnitř. Kapitán Kuchiki se ani neodlepil pohledem od papírů a jen poznamenal. "Už jsem si myslel, že se nevrátíš." "Omlouvám se za zdržení, musel jsem si ještě něco zařídit u Yamamoty." To už kapitána zaujalo a tak zvedl hlavu a podíval se na něj. Až teď si všiml malé holčičky stojící vedle Renjiho. Ta se na něj jen vyplašeně podívala, chytla se Renjiho za nohavici a schovala se za něj. "Ale no tak, tohle je jen strejda Byakuya. Klid nekouše." řekl jí na uklidnění Renji a pocuchal jí trochu vlasy na hlavě. Mizakoe se na chvíli pustila Renjiho a uklonila se směrem ke kapitánovi na pozdrav, ale nevydala ani hlásku. Pak se zas chytla Renjiho za nohavici, protože výš nedosáhla a opět se za něj schovala. Kapitán Kuchiki se na to překvapeně kouknul a povytáhnul jedno obočí. "Chceš mi z kanceláře udělat jesle a nebo koho mi to sem vedeš? Já myslel že nikdo mladší jak Yachiru tu není." "Tohle je to co jsem si musel zařídit." Renji postrčil Mizakoe trochu dopředu. "Říká vám to něco?" Kapitán Kuchiki si zkoumavě prohlédl Mizakoe celou od hlavy až k patě. "To mrně je mi povědomý, ale nevím nějak si nedokážu vybavit jestli jsem ho už někde viděl. Kdo je to?" "Jeden z členů šesté jednotky - Mizuki Mizakoe." Kapitán Kuchiki se zvednul z místa a přešel k Renjimu a Mizakoe. "Co se s ní stalo?" "To se neví, ale fakt je že se jaksi scvrkla a přišla o paměť." Kapitán Kuchiki se posadil na zem před Mizakoe a natáhl k ní ruku. Ta vystrašeně ucouvla a narazila pozadu do Renjiho. "Klid, nic ti neudělám." Mizakoe zůstala stát zády přitisknutá k Renjimu a se strachem v očích upřeně koukala na kapitána. Kuchiki jí rukou odhrnul vlasy z obličeje a změřil si jí pohledem. "Máš pravdu, vážně je to Mizuki." Mizakoe se podívala na kapitána Kuchikiho a pak na Renjiho, jako by se na něco ptala, ale nahlas nic neřekla. "Copak by jsi chtěla vědět?" zeptal se jí Renji a sednul si k ní na zem. Mizakoe se na něj podívala a pak ukázala na kapitána a na něj. "To je kapitán Kuchiki Byakuya a já se jsem podkapitán Abarai Renji." Mizakoe přikývla a pak ukázala na sebe. To Renjiho trochu zmátlo. "Ty nevíš jak se jmenuješ?" kouknul na ní překvapeně, a k jeho ještě většímu překvapení Mizakoe přikývla. "Ty jsi taky členem šesté jednotky a jmenuješ se Mizuki Mizakoe." Mizakoe opět přikývla. Kapitán Kuchiki si jí opět změřil pohledem. "Ona nemluví?" "No až na slovo bratříčku jsem z ní zatím nic nedostal." Kapitán se vrátil pohledem k Mizakoe. "Umíš mluvit?" Přikývla. "A proč tedy nemluvíš." Mizakoe sklopila hlavu a koukla na zem. Po chvíli jen bezradně pokrčila rameny. Renji si jí posadil na klín a pohladil jí po tváři. "A řekneš nám teda něco? Třeba co si pamatuješ." Mizakoe na něj koukla a pak si přiložila na chvíli ruku k uchu. Na to pak ukázala na něj a zamávala dvěma prsty u ruky. "Já myslel jestli by jsi nám to nemohla říct slovně, víš já těmhle tvým posunkům moc nerozumím." Mizakoe na chvíli zaváhala. "Pamatuju si jen zvuk kroků, jinak mám v hlavě černo." "To si mě pamatuješ podle toho?" podíval se na ní překvapeně Renji a Mizakoe zas jen přikývla. "No teď dodělám ty papíry a pak to nějak dořešíme." Na to posadil Mizakoe na židli ke stolu a sám si sednul na vedlejší židli a začal vyplňovat papíry.
Zatímco kapitán a Renji vyplňovali zbytek papírů, tak Mizakoe seděla nehnutě na židli a jen na ně koukala. "Měl by sis to mrně nějak zabavit nebo ti tu brzo usne." prohodil kapitán Kuchiki směrem k Renjimu. Ten kouknul na Mizakoe a zamyslel se. "Nechceš si třeba kreslit?" Mizakoe nadšením doslova zasvítily očíčka a vrhla se na papír a tužku co jí podal. Chvíli jen tak koukala a pak si začala kreslit. Asi po hodině měli papíry z krku a Renji se podíval Mizakoe přes rameno, aby viděl co kreslí. Ta mezitím nakreslila nějaký les. Byla tam spousta stromů a uprostřed toho všeho jezírko. "To je pěkný, kde to je?" Mizakoe si dokreslovala posledních pár stromů v dáli a pokrčila rameny. "Ty jsi teda extrémně upovídaný dítě." poznamenal ironicky Renji a usmál se. "Tak pojď, půjdeme." Mizakoe jak bylo jejím zvykem jen přikývla a seskočila ze židle i s obrázkem v ruce. Renji jí vzal a posadil si jí za krk. "Tak jo, my jdem." Mizakoe zamávala kapitánovi na rozloučenou a pak jí Renji odnesl pryč.
Nešli moc daleko. Brzy došli k Renjimu domů. Renji postavil Mizakoe na zem. "Tak, tady teď budeš bydlet. Původně jsi sice bydlela jinde, ale netroufnu si tě nechat bez dozoru. Navíc Yumi by mě pěkně hnala kdyby to zjistila." Chytil jí za ruku a dovedl jí do docela útulného, i když nějakou dobu očividně téměř nepoužívaného pokoje. "Tady budeš mít pokoj, ale musím tady nejdřív uklidit. Moc sem nechodím a řekněme, že prach už jsem tu taky dlouho neutíral." Mizakoe se vesele usmála na Renjiho. "Děkuju moc." "Není zač. Zatím otevři okno a zkus vyvětrat, já dojdu pro nějakej hadr na utření toho prachu." Mizakoe přikývla a Renji odešel. Když se ani ne za tři minuty vrátil, tak Mizakoe seděla na parapetu dokořán otevřeného okna a se zaujetím se koukala někam dolu. Renji trochu strnul. Přece jen pokoj byl ve druhém patře. "Nemám nic proti tomu, aby jsi seděla na okně, ale hlavně se moc nevykláněj ať nevypadneš." "Promiň." A okamžitě seskočila z parapetu zpět na podlahu. Renji začal v pokoji uklízet a Mizakoe se mu snažila všemožně pomoct, i když výsledně se mu spíš pletla pod nohy. Nakonec se jim asi po dvou hodinách povedlo pokoj konečně uklidit. Renji se ještě stavil u Mizakoe doma a vzal jí sem alespoň některé její věci. Oblečení nebral, protože by stejně k ničemu nebylo, ale takové věci jako blok, pastelky, nějaký hlavolamy a podobný blbosti vzal. Koneckonců s něčím jí stejnak bude muset zabavit. Výsledně sebou vzal i jednu z těch knížek z knihovny - Rukongaiské mýty - kdyby si náhodou chtěla číst. Než to všechno dodělali tak se venku setmělo. "Mrňous, co si dáš k večeři?" "Emm… můžu jabko?" "Jako jenom samotný? Nechceš k tomu ještě něco." Mizakoe zakroutila hlavou. "Tak dobře."
Za chvíli už oba seděli a rantlu postele u Mizakoe v pokoji. Mizakoe spokojeně okusovala jabko a Renji se cpal namazaným chlebem. "Nechceš si kousnout? Je to vážně dobrý." podal jí Renji svojí večeři. Mizakoe si to nedůvěřivě prohlédla, pak si k tomu čuchla a nakonec se přece jen odvážila do toho kousnout. Chvíli se tvářila tak nějak všelijak a pak se usmála a ukousla si ještě kousek. "Já jsem říkal že je to dobrý." usmál se Renji a vzal si od ní chleba nazpátek. Za chvíli měli oba snězeno.
"Tak vyčistit zuby a honem do postele." Ani to nedořekl a Mizakoe už zmizela ze dveří. Během chviličky byla zpět. "To si to stihla nějak rychle." poznamenal Renji. Mizakoe se usmála a zalezla do si postele. Pak se natáhla k Renjimu a objala ho. "Tuli, tuli, dobrou noc." Ten se jen usmál a pohladil jí po vlasech. "Tak se hezky vyspi mrně." Mizakoe se taky usmála a pustila ho. Vzala si knížku z poličky nad postelí a podala jí Renjimu. Ten na ní trochu nechápavě kouknul. "Copak s ní chceš?" zeptal se. Mizakoe ukázala na knížku a pak si poklepala pod oko. "Jako že ti mám z ní něco přečíst?" Přikývla. Renji se na ní trochu zaskočeně podíval a pak se podíval zpátky na knížku. "Když já nahlas moc číst neumím. Nebylo by lepší kdybys si to přečetla sama? Výsledně by to asi bylo praktičtější." "Já neumím číst. Moc prosím, alespoň kousíček." Renji se znovu podíval na knížku a na Mizakoe. "No tak já to teda zkusím, ale pak mi připomeň abych tě naučil číst." Mizakoe se spokojeně zavrtala pod peřinu a šťastně se usmívala. Renji si ještě chvíli nerozhodně prohlížel knížku co držel v ruce a pak začal číst. Ani nemusel číst nijak dlouho, protože Mizakoe během dalších pár minut usnula. Renji vrátil knížku zpět na polici. Pohladil Mizakoe po vlasech a srovnal jí peřinu, pak zhasnul a odešel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SoraYamanaka ~ SB SoraYamanaka ~ SB | E-mail | Web | 14. července 2009 v 21:57 | Reagovat

Moc hezkýýýýýýýýýýýýýý těším na pokráčko ...

2 Mariah-taichou **SB** Mariah-taichou **SB** | Web | 16. července 2009 v 18:13 | Reagovat

Krásné, jenom co se bude dít dál?

3 ty víš ty víš | 18. července 2009 v 8:43 | Reagovat

ono sem tam někdo napíše - já ne XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama