Kapitola 31.

11. července 2009 v 16:31 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Ani ne za deset minut se vracela zpátky a táhla s sebou Renjiho. "Tak řekneš mi už konečně o co jde?" "Ne, to je překvapení." bylo slyšet jejich dohady už z chodby. Mizakoe trochu zpozorněla a zaposlouchala se. V tom černu co měla v hlavě se vynořilo při zvuku kroků na chodbě jen jediné slovo. "Bratříček." Nevybavovala si žádnou podobu a ani nic dalšího, jen zvuk těch kroků. Yumi otevřela dveře. "Tak jsme tady." Renji se nechápavě rozhlédl po místnosti. "A?" "No a teď se podívej pod postel." "Ty si ze mě děláš celou dobu srandu - přiznej barvu." Yumi se dál vesele usmívala. "Ne, nedělám. Jen se podívej a uvidíš." Renji se ne moc přesvědčeně posadil na zem a kouknul pod postel. Při pohledu na malou holčičku v rohu si začal myslet že se mu to celé jen zdá. Ten pohled přece znal. "Mizako" zašeptal překvapeně. Mizakoe na něj upřela oči. I ten hlas jí byl povědomý. Její hlava říkala bratříček, ale proč s tím slovem nemá spojenou žádnou podobu? A proč má v hlavě tak černo a prázdno? Renji tam zůstal sedět a koukat pod postel. Nemohl se odlepit od očí malé holčičky. V jejím pohledu viděl strach a zmatek, ale přece jen to byla ona. Ty oči už viděl tolikrát, že by je poznal snad kdekoliv. "Mizako… polez ven." natáhl k ní ruku Renji. Ta se na něj ale jen vyděšeně podívala a přitiskla se co nejvíc ke zdi. "No tak, neboj se." Mizakoe byl ten hlas neuvěřitelně známý, ale strach byl přece jen silnější. "Bratříčku?"pípla skoro neslyšně a dál na něj upírala své vyplašené oči. Renji se usmála a natáhl se pro ní. Mizakoe se lekla a radši zavřela oči. Renji jí opatrně vytáhl ven a usmál se. "Ale no tak, neboj se maličká. To je v pořádku." Vzal malou Mizakoe do náruče a pohladil jí po vlasech. Ta se ho jen chytla kolem krku a položila mu hlavu na rameno. "Bratříčku." zašeptala potichu a konečně se ho přestala bát.
"No tak koukám, že přece jen něco málo jí v hlavě uvízlo. Jen si to nějak nepamatuje celý." usmála se Yumi. Kiyone se na ní trochu vážněji podívala. "Mělo by se to říct staříkovi. Když mu to zatajíme, tak jediné čeho docílíme bude, že až se to provalí tak z toho bude dvakrát takový problém." "Snad jí nechceš vrátit Kurotsuchimu do laboratoře?!" koukla na ní překvapeně Yumi. Kiyone se jen usmála a zakroutila hlavou. "Prosím tě za koho mě máš? Samozřejmě že ne. Musíme jen Yamamotu přesvědčit aby změnil názor na věc a myslím, že bych věděla jak na to. Všichni se na ní zvědavě podívali a ona jim začala vysvětlovat svůj plán.
O hodinu později už stáli všichni v kanceláři první divize. Kiyone právě dopověděla kde a jak našla malou Mizakoe a dala si pečlivý pozor, aby co nejvíce zdůraznila v jakých podmínkách jí tam drželi.Yamamoto si je všechny změřil pohledem. "Mám takový dojem, že se mi snažíte naznačit že mám centrum čtyřicet šest předložit nový návrh a Mizuki už nevracet zpět na starost kapitánu Kurotsuchimu. Co vás vede k tomu, že se stavíte na stranu vetřelce?" Všichni se na něho podívali, teda až na malou Mizakoe, která se pevně držela Renjiho kolem krku a radši se na nikoho z nich nedívala. Věděla že mluví o ní, ale v to co říkali neviděla žádné souvislosti. Bála se toho starého muže s holí a tak se jen držela Renjiho a doufala že brzy půjdou pryč. Renji jí pohladil po vlasech a zabodl se do Yamamoty pohledem. "Znám se s ní už od jejího nástupu k třinácti ochranným divizím. Možná že nebyla shinigami, ale dokonale se přizpůsobila a neznám nikoho svědomitějšího než byla ona. Nechápu co se změnilo tím, že přišli nějací zakuklenci a prohlásili že je něco jiného než shinigami. Koneckonců akademii prošla, tak proč by nemohla být jednou z nás? I když po tom co s ní Kurotsuchi provedl už pravděpodobně není ani shinigami ani seishin. Její zanpakuto zmizelo a myslím si že teď je z ní tedy jen obyčejná duše. Není proto důvod vracet jí dvanácté jednotce na pokusy. Přece jim nedovolíte tyranizovat malé dítě? Navíc dělat pokusy na obyčejné duši nemá žádnou logiku." "Hmm." Yamamoto se na něj podíval a po chvíli pravil. "Jeli tomu tak, tak by se měla vrátit do Rukongaie a připojit se k ostatním duším." Renji se zarazil, s tímhle nepočítal. "Přece…. To nejde. Rukongai jsem zažil na vlastní kůži a takhle malé opuštěné dítě tam nebude mít nejmenší šanci. To… to je obyčejná vražda. Sama nevydrží ani měsíc. To přece nemůžete myslet vážně?!" Mizakoe cítila houstnoucí atmosféru v místnosti. Přemohla jí zvědavost a rozhlédla se vyplašeně po kolem. Když pohledem dorazila k Yamamotovi tak se pevněji chytla Renjiho a obličejem se zas schovala v kimonu na jeho rameni. "Bratříčku." "Klid." řekl chlácholivě Renji, ale nespustil pohled z vrchního kapitána Yamamoty. "Koukám, že jste mi asi neřekli úplně všechno. Jak mám chápat tohle?" zeptal se a narážel tím na to co právě řekla Mizakoe. Tentokrát se slova ujala Yumi. "Mizako takhle říkala Renjimu už před tím než přišla o paměť. Podle toho co vím tak dvakrát přišla o rodinu. Poprvé o celou vesnici a podruhé o dědečka co se jí ujal. Když jsme se pak obě dostali sem, tak začala brát Renjiho jako staršího bráchu. Po té ztrátě paměti je tohle jediné co si pamatuje. Nepřipravíte jí potřetí o rodinu, že ne?" koukla na něj s prosbou v očích. Yamamoto se podíval na Mizakoe tisknoucí se vystrašeně k Renjimu. "Tak dobře. Za předpokladu že nebude dělat žádné problémy tak tu smí zůstat, ale hlídat si jí budete sami. Nebudu vyhánět malé dítě, akorát by jste o mě řekli že jsem nelida. A teď běžte než mi dojde, že je to protizákonné jí tu nechávat a rozmyslím si to.
Všichni se uklonili a pak zamířili ke dveřím. Hned za dveřmi se Yumi neudržela a začala vesele pokřikovat. "Aaa to skvělý. Jo! Hele seženem ještě někde pár dalších mrňat a založíme spolu s Yachiru mateřskou školku." Renji se při představě podkapitánky jedenácté divize Yachiru, plácající si na pískovišti bábovky, musel pobaveně ušklíbnout. "Hele a nechceš vzít ještě Toshira?" přisadil si. Kiyone vyprskla smíchy a začala se smát. Jediná vážná zůstala Isane. "Ticho vy." praštila všechny tři po hlavě. "Kdyby vás kapitán Hitsugaya Toshiro slyšel tak vás asi všechny přizabije." Kiyone se ale smála dál. "Náhodou, jen si to zkus představit - třeba jak vybarvuje omalovánky nebo tak něco." Yumi se zamyslela. "No… myslím že přece jen toho by jsme nebrali. O pár centimetrů by asi přece jen neprošel. Koneckonců Yachiru je o dost menší než on a když vezmeme v potaz že Mizako je asi ještě málem o hlavu menší než ona, tak to už by byl moc velký výškový rozdíl." Isane je sjela pohledem. "Hele lidi a teď vážně. Co s ní budeme dělat? Nemůžeme si jí natrvalo nechat u nás na čtvrtý jednotce. Koneckonců nic jí není." Yumi se zamyslela. "Hmm, já si jí vezmu. Aspoň bude doma legrace…." Přímo jí svítil obličej a neuvěřitelně se rozkecala. Isane protočila oči v sloup. "Yumi kroť se trochu. Polovina z toho co povídáš je dost za vlasy přitažený. Navrhuji aby si Mizako vzal na hlídání spíš Renji. Je jediný koho si pamatuje a navíc ho bere jako bráchu. Souhlas?" "Souhlas." Prohlásili současně Yumi a Kiyone a přehlasovali tak Renjiho, který na ně jen nechápavě pohlédl. "Vždyť já ani netuším jak se má takovejhle mrňousek hlídat, natož vychovávat." Tentokrát se usmála i Isane. "Neboj, ono to není zas tak složitý. To zvládneš. Zatím ti to docela jde a navíc - nemyslím si, že by Mizako potřebovala nějaké extra hlídání."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 11. července 2009 v 17:47 | Reagovat

No tak zatím to vypadá, že to dopadne dobře... ale kdo ví, co si na nás vymyslíš xD

2 SoraYamanaka ~ SB SoraYamanaka ~ SB | E-mail | Web | 13. července 2009 v 15:52 | Reagovat

S Toshirem, že je malej to bylo něco ležela jsem pod stolem a když jsme se konečně uklidnila aby dočetla zbytek, tak jako Renjiho už živě vidím, jak se o ní stará, ale všechno moje myšlení končí katastrofou .... xĐ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama