Kapitola 30.

9. července 2009 v 19:44 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Kiyone proběhla velkou část hořícího zbytku laboratoře. Zastavila se u divného kruhového vchodu. Cítila odtamtud slabé reiatsu. Pomocí zanpakuto si prorazila cestu skrz, nakoukla dovnitř a zarazila se. Naskytl se jí hrůzný pohled na malou místnost s bílými stěnami - teda původně bílými. Teď tam byla všude krev. Na stěnách a obzvláště na podlaze. Už chtěla jít dál, když si všimla že na zemi tam leží malé děvčátko. Prolezla dovnitř a sebrala malou holčičku ze země. Byla celá špinavá od krve a až nezdravě bílá a pohublá, ale jinak vypadala v pořádku. Ze stropu se sesuly opět nějaké trámy. Kiyone i s holčičkou v náručí vyběhla rychle na chodbu a ještě doprohledala zbytek budovy, ale nikoho už nenašla. Pak se pomocí bleskového kroku přemístila ven.
Zastavila o kousek dál venku a s úlevou se nadechla čerstvého vzduchu. "Tak Mizuki jsem nenašla no tak alespoň že mám tebe." koukla na holčičku, která ale byla stále v bezvědomí. "No jo, s tebou řeč asi moc nebude…" povzdechla si a o kousek dál zahlédla svojí starší sestru ze čtvrté jednotky k Kotetsu Isane. "Isane!" doběhla k ní. "Co to máš?" koukla na ní překvapeně. "Byla jsem se podívat dovnitř po Mizuki, ale našla jsem jen tady toho mrňouska." "Ukaž, dej jí sem. Radši jí vezmu k nám." Kiyone podala malou holčičku Isane, a ta vzápětí za použití bleskového kroku zmizela.
O kousek vedle se mezitím strhla hádka. "Koukejte mě pustit!" "Ne, ta budova za chvíli spadne." "Ale já tam musím, Mizakoe je někde uvnitř." Renji se snažil celkem marně dostat z poutacího kidó a naštvaně přitom sledoval svého kapitána. "Tím že se necháš zavalit sutinami ničemu nepomůžeš." a hned jak to kapitán dořekl, tak střecha zapraskala a půlka se jí prolomila dovnitř. Ozvala se tupá rána jak trámy dopadly dovnitř a zvedl se oblak prachu. Yumi která stála bezradně opodál jen tlumeně vykřikla a obličej jí zmizel v dlaních. Kiyone došla na místo hádky a koukla na ně. "Před chvílí jsem tam byla a Mizuki jsem nenašla." Renji se na ní zaraženě podíval. "Takže jí drželi někde jinde?" To už na místo dorazila i Nemu. "Ne, v době výbuchu tam byla." "Tak v tom případě se musela dostat ven nějak sama." prohlásila přesvědčeně Kiyone. Nemu zavrtěla hlavou. "Obávám se že to není možné." "Vždyť jsem to tam celé prohledala. Párkrát sem jí viděla když byla na čtvrté jednotce, ale nikoho takového jsem nenašla." na moment se zarazila a podívala se na Nemu. "Jak vypadala místnost kde byla?" zeptala se. "Bílá, hranatá, dobře izolovaná a poměrně malá." Kiyone se vybavil obraz místnosti ve které našla malou holčičku. Bylo to zvláštní, ale zapadalo to do sebe. Kiyone se trochu záhadně usmála. "Myslím že žije…. Omluvte mě musím si něco ověřit." Použila shunpoo a zmizela.
Všichni zůstali překvapeně koukat na místo kde ještě před chvílí stála Kiyone. Nikdo to už dál ale neřešil a radši šli všichni pomoct likvidovat požár. Oheň se jim povedlo uhasit asi až po dalších dvou hodinách a z laboratoře nezbylo nic víc než doutnající ruiny.


Sestry Kotetsu seděli obě dvě na parapetu a koukali směrem k posteli, kam uložili nalezené děvčátko. "Myslíš si že je možné aby to vážně byla ona?"zeptala se zamyšleně Kiyone a koukla po ségře. "Já vážně nevím. To co jsi mi řekla napovídá tomu že by to mohla být ona. Je jí i podobná, ale přece jen… nikdo se nemůže jen tak zmenšit." odpověděla Isane s pohledem upřeným na malou holčičku uloženou v posteli.
Děvčátko se trochu pohnulo a pomalu otevřelo oči. Rozhlédlo se po místnosti a pohledem se zastavilo u Isane a Kiyone Kotetsu. Isane seskočila z parapetu a zamířila k holčičce. Ta na ní jen vystrašeně pohlédla a během zlomku sekundy zmizela pod postelí a stočila se v nejvzdálenějším rohu do klubíčka. Isane si dřepla na okraji postele na bobek a koukla pod postel. Holčička na ní jen vyděšeně upřela oči a snažila se zalézt co nejdál do rohu. "Neboj maličká, nikdo ti nechce ublížit. Můžeš klidně vylézt." Děvčátko na ní ale stále jen upíralo ustrašené oči a drželo se co nejvíc v koutě. "Jak se jmenuješ? Mizakoe?" zkusila to znovu Isane. Nic, žádná odpověď. "No tak mrňousku. Neboj se. Ty si na mě nevzpomínáš viď?" Holčička na ní jen dál upírala své vystrašené hnědozelené oči, ale tentokrát alespoň zavrtěla hlavou v odpověď.
Venku na chodbě se ozvaly kroky a za chvíli do místnosti vtrhla Yumi. Chtěla něco říct, ale při pohledu na svou podkapitánku se zarazila a trochu překvapeně na ní koukla, protože jaksi nechápala co má tak zajímavého pod postelí. "Já jen že…." vypadlo z ní a pak zmlkla. Isane se postavila a změřila si jí pohledem. "Nakolik dobře se znáš s Mizakoe?" zeptala se jí. "Od akademie, byly jsme nejlepší kamarádky." "Fajn, tak se podívej pod postel a řekni mi co vidíš." Yumi si Isane změřila trochu nechápavým pohledem a pak poslušně přešla k posteli a podívala se pod ní. Překvapeně sebou trhla a praštila se hlavou o rám postele. Zůstala sedět na zemi a chytla se za hlavu. "Mizakoe měla mladší sestru? Já myslela že všichni od ní z vesnice jsou mrtví." Isane zakroutila hlavou. "Ne, myslíme že tohle je Mizakoe. Nevím co jí v té laboratoři dali, ale tohle je pravděpodobně výsledek nějakého nepovedeného pokusu. Nebo já nevím jak je tohle možné." Yumi se znova koukla pod postel a zase zpátky. "To není možný…. Ale je neuvěřitelně roztomilá." Opět koukla na mrňavou Mizakoe a usmála se na ní. "Jak tak vidím tvůj výraz tak si na mě nevzpomínáš co? No to nevadí, hlavně že žiješ. Bála jsem se že jsi zůstala někde v tom spáleništi. Pojď se nám ven ukázat, pojď." Mizakoe se ale jen stáhla o trochu víc do rohu a nechápavě to celé sledovala. "Kdo jsou ti shinigami? Co tu dělám? A proč mi říkají Mizakoe? Otázky se jí přímo vyrojili v hlavě, ale netroufala se ani zeptat, natož vylézt ven.
Yumi se postavila "Tu po dobrém ven nedostaneme. Musíme počkat až se vzpamatuje - vypadá dost zmateně." "To máš pravdu." přikývla Kiyone. Na chvíli nastalo ticho, které prolomila až Yumi svým nadšením. "Myslím, že je tu někdo komu by jsme tohle měli ukázat." usmála se šibalsky a zmizela ze dveří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SoraYamanaka ~ SB SoraYamanaka ~ SB | E-mail | Web | 9. července 2009 v 22:57 | Reagovat

Chudák, to zase bude žít od začátku? Ba jak? Snad se jí paměť vrátí ... chudák holka

2 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 10. července 2009 v 16:23 | Reagovat

Chudinka... zajímalo by mě, co s ní udělají...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama