Kapitola 28.

6. července 2009 v 20:16 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Kurotsuchi došel do své kanceláře a zapnul počítač. Prošel si výsledky všech pokusů co se dnes prováděli a pak si překlikl na celu kde teď drželi Mizakoe a drobná kamera v rohu místnosti mu okamžitě přeposlala obraz.
Mizakoe ležela na zemi a koukala zamlženýma očima někam do dálky před sebe. "To je nuda." zahučel otráveně a přetočil na dálku kameru tak aby se mohl podívat ještě na její zanpakuto. To ho už zaujalo o něco víc a přepnul na jinou kameru ze které bylo lépe vidět. Ostří zanpakuto ztratilo svůj lesk a místo zářivě čisté skoro bílé oceli teď mělo jakoby šedavý matný povlak. Hodně teď připomínal nynější zamlžený pohled Mizakoe, která stále jen bez hnutí ležela na zemi. Asi hodinu takhle vydržel sledovat monitor svého počítače na kterém překlikával mezi oběmi kamerami a se zaujetím pozoroval jak se ostří zanpakuto mění spolu s pohledem Mizakoe. "Hej, Nemu pojď sem." zařval na svou podkapitánku a ta se téměř okamžitě objevila ve dveřích. "Přejete si?" otázala se. "Vem si tohle a nalij to tý holce na zanpakuto, ale jen půlku rozumíš?" "Ano." přikývla Nemu. Vzala si věci a zamířila do druhé bílé cely. Prošla dovnitř a opatrně nalila polovinu lahvičky na teď již šedé ostří Mizakoeiny zanpakuto. Pak vytáhla malý hadřík a rozetřela to po celé šedé ploše. A nato se pak hned vrátila ke Kurotsuchimu do kanceláře.
Ten se zaujetím sledoval monitor svého počítače a psal si nějaké poznámky. "Tohle bude ještě zajímavé. Mezi shinigami a jejich zanpakuto je taky pouto, ale takové síly jako mezi seishiny a jejich zanpakuto to nedosahuje ani zdaleka. Jen se na to podívej. To co jsem ti dal na tu zanpakuto byla protilátka na to co jsem předtím dal tý holce…" Nemu se taky podívala na monitor. Ostří zanpakuto pozvolna měnilo svou podobu zpět do původního stavu, stejně jako Mizakoe se postupně začala dostávat pohledem do přítomnosti.
Asi třetí den na to dorazil do dvanácté jednotky Renji. Ovšem jakmile ho zmerčil Kurotsuchi tak ho nechal odvést s tím že k Mizakoe nikdo nesmí, aby pozorování nebylo rušeno vnějšími vlivy. "Pozorování…." řekl to naschvál. Věděl že kdyby Renji zjistil že jsou to pokusy tak by začal dělat ještě větší problémy než dělal doposud. A tak začal Renji alespoň každý den chodit okolo dvanácté jednotky. Nemělo to sice žádný smysl, ale on se toho držel.
Mizakoe mezitím už ztratila všechen odpor a už se ničemu nebránila. Asi necelé dva týdny poté co na ní zahájili pokusy se nervově zhroutila. Už z ní nedostali nic rozumného a už ani vlastně pořádně nevnímala jejich přítomnost.
Nemu vstoupila k ní do bílé krychlovité cely. Podívala se na zničenou Mizakoe která seděla přikrčená v rohu a držela křečovitě zavřené oči. "Mizuki?" promluvila na ní a hlas se jí na několikrát odrazil od stěn místnosti. Bylo to jako ozvěna, protože místnost měla neuvěřitelnou akustiku. Mizakoe se ani nepohla a ani nijak nedala znát že by jí vzala na vědomí. "Mizuki donesla jsem ti něco k jídlu. Vem si to, neboj není tam nic přimíchané." zkusila to znovu Nemu a položila před ní talíř s jídlem. Na chvíli si před ní sedla na zem a koukla na ní omluvným pohledem. Nelíbilo se jí jak s ní kapitán Kurotsuchi zachází, ale netroufala si proti tomu cokoliv udělat. "Tak já ti to tady nechám a sníš si to až za chvíli, ano?" Nemu se zvedla a zamířila pryč. Dveře se za ní zase zavřely a nechaly Mizakoe uvězněnou v bílé nicotě.
Mizakoe otevřela oči a rozhlédla se prázdným pohledem po místnosti. "Bílá… nic, jen bílá… všude jen ta bílá…." rukou přejela jednu z bílých stěn. Znovu přejela bílé stěny pohledem a chytla se za hlavu. "Bílá - je to jenom bílá - všude…. nééé!!" nevydala ani hlásku,ale hluboko v sobě křičela. Křičela protože nic jiného už jí nezbývalo. Křičela jako by snad doufala že tím odežene to bílé nic. Zavrtěla hlavou a znovu zavřela oči aby se nemusela na to dívat. Z bílé nicoty se přesunula do černé.
Asi po hodině se vrátila Nemu a talíř zase odnesla. Byl to už několikátý za sebou, kterého se Mizakoe ani nedotkla. Prostě přestala jíst. S každým dalším dnem jen mohli znovu a znovu sledovat její bledý pohublý obličej a v případě že se na ně náhodou podívala, tak i její prázdný pohled.
Nemu donesla nedotčený talíř do kanceláře. "Kapitáne Mayuri?" oslovila svého kapitána, který se zrovna šťoural v nějakém přístroji. "Chceš něco?" zavrčel podrážděně a ani se neotočil. "Já jen že Mizuki…" "Tak co je pořád?!" otočil se na ní. Pohledem se zarazil u nedotčeného talíře. "Zatracená holka. Takhle o svůj nový objekt přijdu dřív než jsem plánoval. Budu muset přitvrdit dokud je ještě života schopná. Až mi z ní zbyde jen mrtvola na pitvu tak už mi bude téměř k ničemu."
Kurotsuchi přešel ke skříni a začal se hrabat v nějakých zkumavkách. "No snad mi alespoň ještě dva až tři pokusy vydrží, pak už to bude jedno." řekl spíš sám sobě než že by to bylo myšleno na Nemu. Té jen po obličeji přeběhl znepokojený výraz. Znala svého kapitána velice dobře a věděla že se jeho práce blíží ke konci. Kurotsuchi vzal do ruky jednu ze zkumavek a chvíli se na ní díval. "Ne, tuhle ne." zase jí vrátil a vytáhl si jinou. Nakonec si dvě z nich vybral a ještě k nim něco přimíchal. Nemu mu nakoukla přes rameno. "Takhle to bude silně halucinogenní." "No a? To ničemu nevadí. Už s ní mám stejnak v plánu jen posledních pár pokusů a pak už bude k ničemu. Vyndej mi injekční stříkačku." Nemu přikývla a podala mu jí. Kurotsuchi si vzal všechny potřebné věci a zamířil pryč.
Prolezl kruhovým vchodem dovnitř do bílé cely a znechuceně se podíval na Mizakoe. Pak jí beze slova chytil za ruku a vpíchnul jí předem připravenou látku do žíly. Mizakoe se ani nepohnula, jen otevřela oči a podívala se na něj. Doslova se do něj zabodla svým prázdným pohledem. Jakoby v jejích očích už nezůstalo ani trochu života. Bylo v nich vidět jen utrpení a zoufalství. Kurotsuchi se zle ušklíbl a opět odešel. Nechal Mizakoe napospas jeho další chemikálii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SoraYamanaka ~ SB SoraYamanaka ~ SB | E-mail | Web | 6. července 2009 v 20:24 | Reagovat

Mayuriiiiiiiiiii zasranej gomen ten slovník, ale tohle je moc ... od něj ... grrrrrrrrrrrrrrrrrr zabít ho ..

2 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 6. července 2009 v 21:38 | Reagovat

Zabít ho málo, toho Mayuriho...
P.S. Jj, ten diplom je úplně úžasný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama