Kapitola 27.

5. července 2009 v 21:41 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Všichni na něho zůstali koukat, ale z něj už nevylezlo ani slovo. Ani to nevadilo protože během pěti minut dorazil vrchní kapitán Yamamoto a za ním kapitáni Kuchiki a Kurotsuchi. Mizakoe se postavila podívala se na ně. "Centrum čtyřicet šest rozhodlo, že s Mizuki Mizakoe má být naloženo podle plánu kapitána Kurotsuchiho." pravil Yamamoto. Mizakoe se na zlomek sekundy modře zaleskly oči a sklopila pohled. "Ne…" zašeptala Yumi a skousla si spodní ret. Na chvíli se rozhostilo ticho, které přerušila až rána do zdi jak do ní Renji vztekle uhodil pěstí. "Vy jste se asi zbláznili! To snad ani nemůžete myslet vážně. Kdyby jste jí popravili tak bude výsledek naprosto stejný jen to bude bezbolestnější. To jí vážně chcete svěřit jemu?" ukázal vztekle na Kurotsuchiho. "Rozsudek zní zcela jasně." pokývl Yamamoto hlavou. Renji se nadechl a chtěl na ně začít znovu řvát. Mizakoe ho ale jemně chytla za ruku a podívala se mu do očí. "Prosím… zapomeň na mě. Když budeš v tomhle pokračovat tak si akorát přiděláš problémy." Kurotsuchi se při pohledu na ně škodolibě ušklíbl. "Ta holka má víc rozumu než ty Abarai, tak se rozlučte a jdeme." Mizakoe se znova zadívala na Renjiho smutný výraz. "No tak, netvař se tak, chci si tě pamatovat usměvavého." pohladila ho po tváři. "Nechci zas odejít s pocitem že jsem za sebou zanechala smrt, bolest a smutek." Renji se pokusil o úsměv, ale moc věrohodně to nevypadalo. Chvíli tak na sebe koukali a pak jí objal. "Nezapomenu… nikdy." pošeptal jí do ucha. Mizakoe se malinko usmála a do očí se jí nahrnuli slzy. "Já taky ne. Bude se mi stýskat bráško." odpověděla taky šeptem a znovu se na něho podívala. Pak se jí vrhli kolem krku ještě dvojčata Sawatari. "Dávejte na sebe pozor." koukla na ně Mizakoe. Yumi přikývla a Haku ještě dodal za ně za oba. "Ty taky." Mizakoe je ještě jednou všechny objala a pak zamířila ke kapitánu Kurotsuchimu. Ten pokynul na stráž a ta se ji beze slova ujala a odváděla jí pryč. Mizakoe se naposledy ohlédla. "Sbohem, budete mi chybět." Všichni tři jí nešťastně sledovali pohledem a Yumi jí ještě něco řekla na rozloučenou posunkem ruky. Pak jim Mizakoe zmizela z dohledu.
Yumi se rozbrečela a pověsila se bráchovi kolem krku. "No tak ségra." snažil se jí uklidnit Haku, ale měl co dělat aby se k ní sám nepřipojil taky. "To bude dobrý." "Nebude…. oni jí tam zabijí." vzlykala dál Yumi. Yamamoto a Kurotsuchi zamířili pryč. Renji za nimi hodil zlostný pohled a pak vztekle kopl do mřížovaných dveří od cely až se s řinkotem zabouchly. "To se s tím sakra nedá něco dělat?" "Obavám se že ne. Mayuri měl přesvědčivé argumenty. Myslím že už jí neuvidíš, protože do té části laboratoře tě pravděpodobně nepustí. Bude lepší když na ní zapomeneš jak říkala." a s těmi slovy kapitán Kuchiki taky zamířil pryč. Renji znova nakopl dveře a zaklel. Chvíli tam jen tak tupě zíral do zdi a pak taky zamířil pryč.
Došel až na sráz kde předtím několikrát našel Mizakoe. Sedl si pod strom a nasupeně koukal do dálky. Po chvíli za ním dorazili i dvojčata a taky se posadila. "Slíbil jsem že nikomu nedovolím aby jí ublížil, a teď jí nejsem schopný pomoct." Yumi na něj koukla uslzenýma očima a pak se taky zadívala do dálky. "Bezmoc je hrozná… ale…" hlas se jí zadrhl a musela se znovu nadechnout než větu dokončila. "Mizakoe by byla nešťastná kdyby nás teď viděla. Vyčítala by si že nám způsobila smutek."


Mizakoe se rozhlédla po místnosti kam jí zavřeli. Byl to hodně stísněný prostor. Připadala si jak zavřená v krychli. Dalo by se říct že to i byla pravda, protože místnost byla velká dva krát dva krát dva metry velká. Byla celá prázdná až na složenou deku na podlaze. Bez oken a jen se sotva patrným obrysem dveří. Všechny stěny byly dokonale hladké a čistě bílé. V hranách této bílé krychle byly umístěny zářivky. Jediná stěna která byla jiná byla napravo od vchodu. Byla průhledná a skrz ní byl vidět Mizakoein zanpakuto, který jí zabavili.
Mizakoe si sedla ke stěně naproti vchodu a koukala skrz průhlednou stěnu na svou zanpakuto.
Brzy ztratila pojem o čase a jen tak se zaobírala událostmi několika předešlých dní. Ze zamyšlení jí vytrhl až kovový zvuk. Zezadu ze zdi se vysunuly dva železné chytáky a pevně jí sevřely za zápěstí a přitáhly úplně natěsno ke stěně. Mizakoe se lekla a pokusila se vytrhnout, ale nešlo to. Po chvíli se otevřel kruhový vchod do místnosti a dovnitř prolezl kapitán Kurotsuchi. Zle se ušklíbl a odněkud vylovil malý černý přístroj podobný náramku, který však vypadal jako by jeho povrch byl jen displej. Sem tam na černém displeji problikla nějaká ta bílá kostička, ale to bylo asi vše. Kurotsuchi uvolnil sevření jednoho chytáku co Mizakoe držel ruce a přicvakl jí věc na pravé zápěstí. "Co to je?" zeptala se trochu vystrašeně Mizakoe při pohledu na divnou černou věc na své ruce. "To by jsi stejně nepochopila. Řekněme jen že je to něco co má stejné vlastnosti jak to co máš na krku." natáhl se k ní a sundal jí červený obojek na potlačení duševní energie z krku. "Jenže na rozdíl od tohohle" zamával jí tím červeným krámem před obličejem "umí tenhle šikovný udělátor ještě spoustu užitečných věcí navíc. Koneckonců na to časem přijdeš sama."
Kurotsuchi vytáhl ještě několik lahviček a injekční stříkačku. Slil obsah několika z nich dohromady a natáhl to do injekční stříkačky. Mizakoe ho sledovala se stupňujícím se děsem v očí. Kurotsuchi jí chytil za ruku. Mizakoe se mu rukou vytrhla a přitáhla si jí k tělu. "Přestaň dělat problémy nebo tě budu muset umravnit a dej sem tu ruku." zavrčel nevrle. Mizakoe zavrtěla hlavou a vyděšeně na něj upřela pohled. "Ty ještě změníš názor." uchechtl se Kurotsuchi a zmáčknul nějaký knoflík na něčem co vypadalo jak dálkové ovládání. Na divném černém náramku na Mizakoeině zápěstí proběhlo několik bílých kostiček a vzápětí jí probil středně silný elektrický proud. Vykřikla bolestí a do očí jí vhrkly slzy. "Tu ruku." zopakoval Kurotsuchi a opět jí za ní chytil. Tentokrát se Mizakoe už nebránila. Kurotsuchi jí vstříkl obsah do žíly a spokojeně se usmál. "No vidíš že to jde." Sebral si ze země zbylé věci a opět je uklidil. "Tak, a představení může začít." a i se svým typickým škodolibým výrazem odešel. Jakmile se za ním opět neprostupně zavřely dveře bez kliky kovový držák který až doteď svíral levé Mizakoeino zápěstí uvolnil stisk a pak beze stopy zmizel ve stěně. Mizakoe se svezla na zem a zůstala tam ležet. Už jen hleděla nepřítomně před sebe jak začala látka působit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 5. července 2009 v 23:34 | Reagovat

Chudinka Mizakoe, takhle skončit... myslím, že já bych se takhle brzo zabila...
Jinak, já bych chtěla na diplomek Fujiho z Prince of tennis, a ty?

2 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 5. července 2009 v 23:57 | Reagovat

Chvíli tak na sebe koukali a pak jí objal. "Nezapomenu… nikdy." pošeptal jí o ucha. Mizakoe se malinko usmála a do očí se jí nahrnuli slzy.  Při tom mi vyhrkli slzy a tekly mi potokem ... To bylo něco, ikdyž ona ho bere jako bráchu, prostě mě to strašn vzalo moc pěkný vážně ... málo komu se mě povede rozplakat, jako citově spíš dojmově, že mi opravdu tečou slzy ... ty to umíš *utírá si potoky slz.*

3 SoraYamanaka ~ SB SoraYamanaka ~ SB | E-mail | Web | 5. července 2009 v 23:59 | Reagovat

jo jasný ten obázek je chyba u mě asi ... nějak se mi neche zobrazit nechápu, a jo je to herec, k tomu videu, ale je to herec z muzikálu ...

4 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 6. července 2009 v 14:01 | Reagovat

Diplomek za SB

5 HiTomi-chan HiTomi-chan | 16. ledna 2012 v 6:05 | Reagovat

Jako úžasný :D Prostě kapitán Kurotsuchi Best ! :DD Myslím si že ji z tama dostanou :D No nic jdu čííst :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama