Kapitola 26.

5. července 2009 v 14:50 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Mizakoe se z té výšky začala řítit střemhlav dolů. Přiložila levou ruku na ostří zanpakuto. Velící hikage znovu zaklel. "Je zle. Dělejte, pryč!"
Další události nabraly rychlý spád a dalo se jen těžko určit jejich pořadí. Každopádně na dohled od toho, avšak v bezpečné vzdálenosti, se objevil kapitán Kurotsuchi se svou podkapitánkou a se zaujetím sledoval další vývoj situace.
"Utau kaze no koe" zašeptala Mizakoe za letu k zemi. Její zanpakuto dostalo stejnou barvu jak její oči a z jeho konce se uvolnila dlouhá modrá stuha.
Velící hikage a ještě jeden z nich shodili své pláště a rozplynule se ve vzduchu. Jen dva černé popelavé mraky zmizely ve stínu lesa. Zbylí tři už to nestihli.
Mizakoe se napřáhla a švihla katanou ve vzduchu. Spolu s tím začala křičet svým zvláštním hlasem. Krásný, ale smrtonosný zvuk se rozlehl okolím. Jako ničivá vlna se rozletěl do všech stran. Doslova hikage roztrhal na kusy stejně jako všechno ostatní v okolí. Zvuková vlna se odrazila zpátky a vracela se jak ozvěna zpět ke svému původci. Mizakoe automaticky začala tvořit ještě jednu bariéru. Část té obrovské energie co uvolnila při spuštění té zvukové vlny, ale přece jen skrz její narychlo vytvořenou bariéru proniklo. Naštěstí né v takové síle, jako byla poslána. Mizakoe to vybočilo z dráhy, kterou padala zpět k zemi a třísklo to s ní někam do lesa.
Bariéra, která byla kolem Renjiho a Byakuyi náhle silně povolila a po chvíli se rozpadla úplně. "Mizako!" Renji se rozběhl k lesu, nebo alespoň k tomu co z něj zbylo, protože okraj lesa byl dosti poničený. Stromy v těch místech byly ve velké míře rozsekané a vyvrácené z kořenů. Během chvilky zmizel někde mezi stromy.
Kurotsuchi a Nemu se mezitím přemístili pomocí bleskového kroku na místo události.
"Mizako!" Renji jí našel na zemi u kořenů jednoho z větších stromů. Měla pouze několik naraženin, nějaké ty škrábance a pár hlubších ran, ale nic vážného. "Mizako, jsi celá?" doběhl k ní a opatrně jí vzal ze země. Mizakoe unaveně přikývla trochu se pousmála. Skoro se nebyla schopná udržet při vědomí, ale oči měla zas hnědé. "Proč jsi mi to jen neřekla…" "Kdybych to bývala udělala a ty jsi to pak nenahlásil, jako že já vím že by jsi to nenahlásil, tak by jsi teď z toho měl problémy. Nemůžu si dovolit zničit život dalším lidem. Už jich v mém okolí zemřelo příliš mnoho. Nechci aby se něco stalo i někomu dalšímu…. nechci přijít ještě o brášku." dodala už šeptem a vysílením usnula. Renji se prostě musel usmát a i se spící Mizakoe v náruči zamířil ven z lesa.
Na okraji lesa se trochu zarazil při pohledu na tříčlenný hlouček skládající se z podkapitánky Nemu a kapitánů Kurotsuchiho a Kuchikiho. Všichni tři na něj vážně hleděli. Tušil potíže a nepletl se. "Budeme to muset nahlásit Yamamotovi." pravil vážným hlasem kapitán Kuchiki. "To nesmíme. Kdoví co s ní udělají." "Ne Abarai, to naopak musíme." otočila se na něj Nemu. Kapitán Kuchiki přikývl. "Navíc nejedná se jen o to, že ona" ukázal na Mizakoe "tu správně nemá co dělat, ale i o to, že ti co si pro ní přišli tu taky nemají co dělat a mohla by to být potenciální hrozba. Musíme brát prvně v potaz bezpečí celého Soul Socienty a teprve potom se můžeme ohlížet na to co by víc prospělo jednotlivci." Renji se starostlivě podíval na Mizakoe a něco nespokojeně zahučel. Kurotsuchi, který celou dobu mlčel se potměšile ušklíbl. "Tak pojďte, tuhle záležitost by jsme měli vyřešit co nejdříve." a zamířil pryč.


O několik hodin později sídlo první jednotky.

Už nějakou dobu se projednávalo co dál. Vrchní kapitán Yamamoto prvně vyslechl všechny informace a pak se začalo spekulovat o možných řešeních situace
"Dostali jsme se do vážné situace. Až příliš cizích tvorů se objevilo….. Nebezpečný může být nepřítel o kterém nic nevíme. A navíc ta Mizuki - musíme rozhodnout co s ní dál. Celá tahle situace je proti naším zákonům."
Kurotsuchi vystoupil z řady a podíval se na Yamamota. "Jestli se nemýlím tak podle zákona by jsme jí teď měli nechat popravit, ale myslím že mám řešení které by nám mohlo pomoci." Odmlčel se a přes obličej mu přelétl škodolibý úsměv. "Hikage jí stoprocentně nevydáme a ani jí nepopravíme. Pokud je jediný větší rozdíl opravdu jen v jejich vzhledu, tak pro všechny bude nejvýhodnější, když mi dovolíte vzít jí jako nový objekt zkoumání do laboratoře. Vy se jí tím zbavíte a zároveň vám budu schopen dodat potřebná data o našem potenciálním nepříteli. V našem archívu totiž absolutně postrádáme informace jak o hikage, tak o seishinech, jelikož takzvané stínové postavy jsme až dodnes považovali za pouhý mýtus."
"Hmm." Yamamotovi se na tváři objevil zamyšlený výraz. "Nejlepší bude když dosavadní návrhy předložíme ústřednímu centru čtyřicet šest. Vyšlete posla!"


Mizakoe se probrala v cele na madraci na zemi. "To je dobře že jsi se už probudila." koukla na ní Yumi, která jí mezitím ve spánku pomocí léčícího kidó ošetřila všechno na co přišla. Mizakoe se posadila a rozhlédla trochu popleteně kolem. Kromě Yumi tu byl ještě Renji. Pak si sáhla rukou na krk a nahmatala něco jako obojek. "C-co je to?" vykoktala. Renji, který celou dobu až do teď hleděl tupě do země se podíval na Mizakoe a na tu červenou věc co měla na krku. "To ti dali aby potlačili tvojí duševní energii pro případ že by jsi se rozhodla vzdorovat nebo utéct…. Nemáme moc dobré vyhlídky." dodal a zabodl se pohledem opět do země. Mizakoe smutně přikývla a podívala se ven skrz zamřížované okno. Venku bylo docela hezky a muselo být pravděpodobně dopoledne. "Co se vlastně stalo s hikage? Někdy od místa kde mě nazval…." na chvíli se zarazila a na obličeji se jí objevil zdrcený výraz "….bezcenným poddruhem…. mám okno." Rejni se na ní podíval. "Jedna z věcí na kterou nesmíš zapomenout je, že ty nejsi žádný bezcenný poddruh. Ať si oni říkají co chtějí. Znám tě už dostatečně dlouho aby mi nezáleželo na něčem takovém jako co vlastně jsi. Je mi úplně jedno jestli jsi shinigami nebo nejsi. Patříme do stejné jednotky a to kdo co je nic na věci nemění. Jestli tě vyloučí ze Seireitei tak půjdu s tebou." "Já půjdu taky." přidala se Yumi. Mizakoe se usmála a zakroutila hlavou. "Ne, i kdyby se tak stalo tak něco takového po vás nemůžu žádat. Všichni co tu jsme, jsme se stali shinigami protože to bylo naše přání - náš sen. Nevzdávejte se svých snů, za to vám nestojím." "Ale Mizako…" koukla na ní Yumi. Renji se opět pohledem zabodl do země. "Tohle neříkej."
Nastala chvíle ticha, pak Renji začal vyprávět co se vlastně stalo, aby Mizakoe alespoň trochu tušila. Akorát dokončil svoje vyprávění když k cele doběhl Haku bledý jak stěna. Všichni se na něj otočili. "Centrum čtyřicet šest rozhodlo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 5. července 2009 v 15:53 | Reagovat

Chudák Mizako... kdoví co s ní udělají...
P.S. Nechceš spřátelit?

2 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 5. července 2009 v 16:21 | Reagovat

AAAAAA SUGOI ... Je to pěkný, jen maličkost šestačtyřícítka byla vyvražděna a už se neobnovila a zůstalo všechno na yamim-san. ale to je jedno ... ten mayuri, ksem to říkala že jí bude chtít narvat do skumavky

3 Mizakoe Mizakoe | 5. července 2009 v 16:45 | Reagovat

aha hups xD těsně vedle. Já sem jen nevěděla z koho mám udělat toho zlýho. Tak mě nenapadlo nic jinýho než hodit to na krk jim xD

4 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 5. července 2009 v 18:07 | Reagovat

Jasný, to je v pohodě ... to je šumák, to já ráda dělám v povídkách toho starocha, všechno mu hodím na hlavu ... ať si to vyžere, když tedy je ten velicí ;)

5 Mizakoe Mizakoe | 5. července 2009 v 18:19 | Reagovat

No jo no, mě se zas tak zlej nezdál i když nevím no. Já nemám ráda jen Kurotsuchiho Mayuriho

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama