Kapitola 24.

4. července 2009 v 12:44 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Od dalšího dne Mizakoe začala opět dopoledne trénovat a sem tam po odpoledních vyplňovat nějak formuláře či rovnat šanony. Život se celkem rychle vrátil do starých kolejí a Mizakoe se začala opět o trochu zlepšovat. Nebo alespoň při těch trénincích už nedostávala tak hroznou nakladačku.
"Mizako, pojď Byakuya říkal, že už by jsme to mohli zkusit." houknul na ní Renji a už jí tlačil ven z tělocvičny. "Jo, dyť jdu. Kde to bude?" "No trochu dál odsuď u lesa. Je to tak naschvál, aby v případě že se to povede nebyl nějakej průšvih. Přece jen se může stát že to nepůjde všechno podle plánu. Protože nikdo vlastně neví co se bude dít."
Bylo to asi šest dnů od doby co jí povolili tréninky, chvíli po poledni. I když ráno bylo krásně slunečné, tak to vypadalo že večer bude počasí dost nic moc.
Cesta nebyla moc dlouhá a brzy dorazili na místo, kde už na ně čekal kapitán Kuchiki. "Takže první co, si musím ověřit tu teorii s tou tvou pamětí a změnou barvy očí. Proto se tě teďka pokusíme co nejvíc unavit. Zkrátka místo tréninku na techniku to bude spočívat jen v tom tě v první fázi dostat mimo a pak se uvidí jak se to bude dál vyvíjet." Mizakoe přikývla a čekala co bude dál. Kapitán se na ní vážně podíval a ještě dodal. "Doufám, že jsi při těch trénincích s Renjim dávala pozor. Tohle už bude na živo. Samozřejmě tě nehodláme zabít, ale počítej s tím že úplně bezbolestné to nebude."
Kapitán Kuchiki a Renji tasili svoje zanpakuto. Mizakoe pevně uchopila rukověť té svojí a připravila se na útok. Oba dva naráz použili bleskový krok a zmizeli. Mizakoe jen ucítila náraz tupé strany meče jak jí někdo naplocho praštil ostřím zanpakoto a pak o kousek dál na kratičký okamžik uviděla kapitána Kuchikiho, který ovšem v zápětí opět zmizel. Rozhlédla se kolem, ale už ani jednoho z nich neviděla. Za chvíli ucítila další náraz jak jí někdo strčil. Jen tak tak že neupadla. Byl to dost nepříjemný a znepokojující pocit nevidět odkud na ní kdo útočí. Přestala se kolem sebe rozhlížet a naopak zavřela oči. Zaposlouchala se a za chvíli opravdu uslyšela jejich kroky. Prudce otevřela oči a ohnala se zanpakuto nad sebe. Ozval se zvuk skřípajícího kovu a na chvíli uviděla Renjiho než zase zmizel. Touhle metodou byla schopná vykrýt alespoň většinu útoků a tak brzo přestali kapitán Kuchiki a Renji mizet a začali na ní útočit normálně. Zatímco Mizakoe sotva stíhala, tak oba byli úplně v pohodě a ještě stíhali korigovat útoky tak aby jí moc neublížili. Ovšem i přes to byla Mizakoe dosti pomlácená, špinavá a odřená. I když ale byla vyřízená tak že sotva udržela v ruce zanpakuto se však mimo nedostala. Byla prostě jen unavená.
Pomalu se setmělo. "Tak jo, takhle to asi teda nepůjde. Končíme. Chvíli pauza a za deset minut se domluvíme jak to bude zítra." prohlásil Kuchiki a uklidil zanpakuto zpět do pouzdra. Mizakoe se ulehčeně rozplácla na zemi a koukla na zataženou noční oblohu. "Jdu se napít." řekla po chvíli, zvedla se a zamířila mezi stromy do lesa k potoku. Až jí překvapilo jak byl les tichý a nehybný. Každopádně byla dosti unavená na to aby nad tím nějak hlouběji přemýšlela. Potok nebyl nijak daleko od místa kde trénovali, ale dvakrát blízko také ne. Když k němu konečně došla, klekla si na jeho břeh a napila se. Potom si opláchla obličej a začala si z drobných odřenin, které utrpěla během tréninku vymývat hlínu. Najednou se jí zmocnil takový divný pocit. "To ticho…." blesklo jí hlavou a nápadně jí to něco připomnělo. Přesně naproti ní na druhém břehu se znenadání něco pohnulo a vydalo tichý zvuk. Mizakoe sebou trhla a podívala se vyděšeně před sebe. Okamžitě se jí automaticky změnily oči na modro. Přímo před ní se ze stínu vynořil hikage. Oba na sebe zůstali strnule hledět, i když přes kápi kterou měl na hlavě mu nebylo vidět do obličeje. Hikage pomalu přejel rukou k opasku a uchopil rukověť kovově černé dýky. Mizakoe na něj dál upírala svoje podivně modré oči a po hmatu pevně sevřela mezi svými prsty rukověť svojí zanpakuto, ale už se neodvažovala se víc pohnout. Hikage se vrhl prudce vpřed a ohnal se po ní dýkou. Mizakoe jedním rychlým pohybem tasila zanpakuto a odrazila jeho útok. Hikage okamžitě znovu přešel do útoku. Mizakoe vyskočila ze země a uhnula. Během chvilky už hikage útočil zas. Mizakoe se ohnala zanpakuto a jejich zbraně se zkřížili. Na kratičký okamžik Mizakoe zachytila pohled útočníkových očí. Byly temně zelené a divné, ale Mizakoe v nich něco poznávala. Ten pohled jí nebyl cizí. Z očí přímo čišela zloba a nenávist. Nenávist tak hluboká, že si nějak ani nedokázala představit, jak jí někdo s kým se potkává pravděpodobně poprvé v životě může tak hluboce nenávidět. Hikage něco vztekle zasyčel a pak uskočil dozadu a zmizel v temném stínu.
Mizakoe nehodlala čekat až na ní zas odněkud zaútočí a tak se rychle rozběhla pryč. Ta tam byla únava z tréninku. Za běhu uklidila zanpakuto a ohlédla se. Nikde nikoho neviděla, ale všude bylo plno temných stínu a zákoutí odkud by mohl přijít útok. Věděla stoprocentně že někde tam je, ale nevěděla kde. Les zůstával nadále tichý a nehybný, stejně jako temná a nic neříkající obloha. Jak blesk proběhla lesem zpět na plac kde trénovali.
"Hej, co tak ženeš?" kouknul na ní překvapeně Renji. "Vždyť máme skoro ještě čtyři minuty pauzu." Mizakoe mezitím doběhla až k nim a zastavila se. "Nemůžeme se vrátit a domluvit se na zítřek až tam?" koukla na něj s prosbou v očích. "Co se stalo?" zeptal se trochu zaraženě Renji, když si všiml barvy jejích očí. "Prosím, vraťme se." To už zpozorněl i kapitán Kuchiki. "Co se děje?" Mizakoe uhnula pohledem a koukla do země. "Prosím…. vraťme se." zopakovala. Nastala chvíle ticha. Kapitán Kuchiki i Renji na ní zkoumavě hleděli a Mizakoe svůj pohled upírala se svěšenou hlavou do země. Sílil v ní onen známý divný pocit. Cítila je. "….prosím…." zašeptala zoufale do ticha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 4. července 2009 v 13:15 | Reagovat

Zase ti hikage... snad Mizako neublíží...

2 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 4. července 2009 v 19:49 | Reagovat

Svině hikagovských ... grrrrr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama