Červenec 2009

Mariah-taichou

6. července 2009 v 18:26 | Mizakoe |  Spřátelené blogy
Tak mám další skvělé SB
=oD
Určitě se podívejte a něco si přečtěte moc doporučuji!
A moc děkuji za spřátelení - arigató Mariah-taichou!





Diplomek pro Mariah za spřátelení:












Od Mariah pro mě:


Kapitola 27.

5. července 2009 v 21:41 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Všichni na něho zůstali koukat, ale z něj už nevylezlo ani slovo. Ani to nevadilo protože během pěti minut dorazil vrchní kapitán Yamamoto a za ním kapitáni Kuchiki a Kurotsuchi. Mizakoe se postavila podívala se na ně. "Centrum čtyřicet šest rozhodlo, že s Mizuki Mizakoe má být naloženo podle plánu kapitána Kurotsuchiho." pravil Yamamoto. Mizakoe se na zlomek sekundy modře zaleskly oči a sklopila pohled. "Ne…" zašeptala Yumi a skousla si spodní ret. Na chvíli se rozhostilo ticho, které přerušila až rána do zdi jak do ní Renji vztekle uhodil pěstí. "Vy jste se asi zbláznili! To snad ani nemůžete myslet vážně. Kdyby jste jí popravili tak bude výsledek naprosto stejný jen to bude bezbolestnější. To jí vážně chcete svěřit jemu?" ukázal vztekle na Kurotsuchiho. "Rozsudek zní zcela jasně." pokývl Yamamoto hlavou. Renji se nadechl a chtěl na ně začít znovu řvát. Mizakoe ho ale jemně chytla za ruku a podívala se mu do očí. "Prosím… zapomeň na mě. Když budeš v tomhle pokračovat tak si akorát přiděláš problémy." Kurotsuchi se při pohledu na ně škodolibě ušklíbl. "Ta holka má víc rozumu než ty Abarai, tak se rozlučte a jdeme." Mizakoe se znova zadívala na Renjiho smutný výraz. "No tak, netvař se tak, chci si tě pamatovat usměvavého." pohladila ho po tváři. "Nechci zas odejít s pocitem že jsem za sebou zanechala smrt, bolest a smutek." Renji se pokusil o úsměv, ale moc věrohodně to nevypadalo. Chvíli tak na sebe koukali a pak jí objal. "Nezapomenu… nikdy." pošeptal jí do ucha. Mizakoe se malinko usmála a do očí se jí nahrnuli slzy. "Já taky ne. Bude se mi stýskat bráško." odpověděla taky šeptem a znovu se na něho podívala. Pak se jí vrhli kolem krku ještě dvojčata Sawatari. "Dávejte na sebe pozor." koukla na ně Mizakoe. Yumi přikývla a Haku ještě dodal za ně za oba. "Ty taky." Mizakoe je ještě jednou všechny objala a pak zamířila ke kapitánu Kurotsuchimu. Ten pokynul na stráž a ta se ji beze slova ujala a odváděla jí pryč. Mizakoe se naposledy ohlédla. "Sbohem, budete mi chybět." Všichni tři jí nešťastně sledovali pohledem a Yumi jí ještě něco řekla na rozloučenou posunkem ruky. Pak jim Mizakoe zmizela z dohledu.
Yumi se rozbrečela a pověsila se bráchovi kolem krku. "No tak ségra." snažil se jí uklidnit Haku, ale měl co dělat aby se k ní sám nepřipojil taky. "To bude dobrý." "Nebude…. oni jí tam zabijí." vzlykala dál Yumi. Yamamoto a Kurotsuchi zamířili pryč. Renji za nimi hodil zlostný pohled a pak vztekle kopl do mřížovaných dveří od cely až se s řinkotem zabouchly. "To se s tím sakra nedá něco dělat?" "Obavám se že ne. Mayuri měl přesvědčivé argumenty. Myslím že už jí neuvidíš, protože do té části laboratoře tě pravděpodobně nepustí. Bude lepší když na ní zapomeneš jak říkala." a s těmi slovy kapitán Kuchiki taky zamířil pryč. Renji znova nakopl dveře a zaklel. Chvíli tam jen tak tupě zíral do zdi a pak taky zamířil pryč.
Došel až na sráz kde předtím několikrát našel Mizakoe. Sedl si pod strom a nasupeně koukal do dálky. Po chvíli za ním dorazili i dvojčata a taky se posadila. "Slíbil jsem že nikomu nedovolím aby jí ublížil, a teď jí nejsem schopný pomoct." Yumi na něj koukla uslzenýma očima a pak se taky zadívala do dálky. "Bezmoc je hrozná… ale…" hlas se jí zadrhl a musela se znovu nadechnout než větu dokončila. "Mizakoe by byla nešťastná kdyby nás teď viděla. Vyčítala by si že nám způsobila smutek."


Mizakoe se rozhlédla po místnosti kam jí zavřeli. Byl to hodně stísněný prostor. Připadala si jak zavřená v krychli. Dalo by se říct že to i byla pravda, protože místnost byla velká dva krát dva krát dva metry velká. Byla celá prázdná až na složenou deku na podlaze. Bez oken a jen se sotva patrným obrysem dveří. Všechny stěny byly dokonale hladké a čistě bílé. V hranách této bílé krychle byly umístěny zářivky. Jediná stěna která byla jiná byla napravo od vchodu. Byla průhledná a skrz ní byl vidět Mizakoein zanpakuto, který jí zabavili.
Mizakoe si sedla ke stěně naproti vchodu a koukala skrz průhlednou stěnu na svou zanpakuto.
Brzy ztratila pojem o čase a jen tak se zaobírala událostmi několika předešlých dní. Ze zamyšlení jí vytrhl až kovový zvuk. Zezadu ze zdi se vysunuly dva železné chytáky a pevně jí sevřely za zápěstí a přitáhly úplně natěsno ke stěně. Mizakoe se lekla a pokusila se vytrhnout, ale nešlo to. Po chvíli se otevřel kruhový vchod do místnosti a dovnitř prolezl kapitán Kurotsuchi. Zle se ušklíbl a odněkud vylovil malý černý přístroj podobný náramku, který však vypadal jako by jeho povrch byl jen displej. Sem tam na černém displeji problikla nějaká ta bílá kostička, ale to bylo asi vše. Kurotsuchi uvolnil sevření jednoho chytáku co Mizakoe držel ruce a přicvakl jí věc na pravé zápěstí. "Co to je?" zeptala se trochu vystrašeně Mizakoe při pohledu na divnou černou věc na své ruce. "To by jsi stejně nepochopila. Řekněme jen že je to něco co má stejné vlastnosti jak to co máš na krku." natáhl se k ní a sundal jí červený obojek na potlačení duševní energie z krku. "Jenže na rozdíl od tohohle" zamával jí tím červeným krámem před obličejem "umí tenhle šikovný udělátor ještě spoustu užitečných věcí navíc. Koneckonců na to časem přijdeš sama."
Kurotsuchi vytáhl ještě několik lahviček a injekční stříkačku. Slil obsah několika z nich dohromady a natáhl to do injekční stříkačky. Mizakoe ho sledovala se stupňujícím se děsem v očí. Kurotsuchi jí chytil za ruku. Mizakoe se mu rukou vytrhla a přitáhla si jí k tělu. "Přestaň dělat problémy nebo tě budu muset umravnit a dej sem tu ruku." zavrčel nevrle. Mizakoe zavrtěla hlavou a vyděšeně na něj upřela pohled. "Ty ještě změníš názor." uchechtl se Kurotsuchi a zmáčknul nějaký knoflík na něčem co vypadalo jak dálkové ovládání. Na divném černém náramku na Mizakoeině zápěstí proběhlo několik bílých kostiček a vzápětí jí probil středně silný elektrický proud. Vykřikla bolestí a do očí jí vhrkly slzy. "Tu ruku." zopakoval Kurotsuchi a opět jí za ní chytil. Tentokrát se Mizakoe už nebránila. Kurotsuchi jí vstříkl obsah do žíly a spokojeně se usmál. "No vidíš že to jde." Sebral si ze země zbylé věci a opět je uklidil. "Tak, a představení může začít." a i se svým typickým škodolibým výrazem odešel. Jakmile se za ním opět neprostupně zavřely dveře bez kliky kovový držák který až doteď svíral levé Mizakoeino zápěstí uvolnil stisk a pak beze stopy zmizel ve stěně. Mizakoe se svezla na zem a zůstala tam ležet. Už jen hleděla nepřítomně před sebe jak začala látka působit.

Kapitola 26.

5. července 2009 v 14:50 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Mizakoe se z té výšky začala řítit střemhlav dolů. Přiložila levou ruku na ostří zanpakuto. Velící hikage znovu zaklel. "Je zle. Dělejte, pryč!"
Další události nabraly rychlý spád a dalo se jen těžko určit jejich pořadí. Každopádně na dohled od toho, avšak v bezpečné vzdálenosti, se objevil kapitán Kurotsuchi se svou podkapitánkou a se zaujetím sledoval další vývoj situace.
"Utau kaze no koe" zašeptala Mizakoe za letu k zemi. Její zanpakuto dostalo stejnou barvu jak její oči a z jeho konce se uvolnila dlouhá modrá stuha.
Velící hikage a ještě jeden z nich shodili své pláště a rozplynule se ve vzduchu. Jen dva černé popelavé mraky zmizely ve stínu lesa. Zbylí tři už to nestihli.
Mizakoe se napřáhla a švihla katanou ve vzduchu. Spolu s tím začala křičet svým zvláštním hlasem. Krásný, ale smrtonosný zvuk se rozlehl okolím. Jako ničivá vlna se rozletěl do všech stran. Doslova hikage roztrhal na kusy stejně jako všechno ostatní v okolí. Zvuková vlna se odrazila zpátky a vracela se jak ozvěna zpět ke svému původci. Mizakoe automaticky začala tvořit ještě jednu bariéru. Část té obrovské energie co uvolnila při spuštění té zvukové vlny, ale přece jen skrz její narychlo vytvořenou bariéru proniklo. Naštěstí né v takové síle, jako byla poslána. Mizakoe to vybočilo z dráhy, kterou padala zpět k zemi a třísklo to s ní někam do lesa.
Bariéra, která byla kolem Renjiho a Byakuyi náhle silně povolila a po chvíli se rozpadla úplně. "Mizako!" Renji se rozběhl k lesu, nebo alespoň k tomu co z něj zbylo, protože okraj lesa byl dosti poničený. Stromy v těch místech byly ve velké míře rozsekané a vyvrácené z kořenů. Během chvilky zmizel někde mezi stromy.
Kurotsuchi a Nemu se mezitím přemístili pomocí bleskového kroku na místo události.
"Mizako!" Renji jí našel na zemi u kořenů jednoho z větších stromů. Měla pouze několik naraženin, nějaké ty škrábance a pár hlubších ran, ale nic vážného. "Mizako, jsi celá?" doběhl k ní a opatrně jí vzal ze země. Mizakoe unaveně přikývla trochu se pousmála. Skoro se nebyla schopná udržet při vědomí, ale oči měla zas hnědé. "Proč jsi mi to jen neřekla…" "Kdybych to bývala udělala a ty jsi to pak nenahlásil, jako že já vím že by jsi to nenahlásil, tak by jsi teď z toho měl problémy. Nemůžu si dovolit zničit život dalším lidem. Už jich v mém okolí zemřelo příliš mnoho. Nechci aby se něco stalo i někomu dalšímu…. nechci přijít ještě o brášku." dodala už šeptem a vysílením usnula. Renji se prostě musel usmát a i se spící Mizakoe v náruči zamířil ven z lesa.
Na okraji lesa se trochu zarazil při pohledu na tříčlenný hlouček skládající se z podkapitánky Nemu a kapitánů Kurotsuchiho a Kuchikiho. Všichni tři na něj vážně hleděli. Tušil potíže a nepletl se. "Budeme to muset nahlásit Yamamotovi." pravil vážným hlasem kapitán Kuchiki. "To nesmíme. Kdoví co s ní udělají." "Ne Abarai, to naopak musíme." otočila se na něj Nemu. Kapitán Kuchiki přikývl. "Navíc nejedná se jen o to, že ona" ukázal na Mizakoe "tu správně nemá co dělat, ale i o to, že ti co si pro ní přišli tu taky nemají co dělat a mohla by to být potenciální hrozba. Musíme brát prvně v potaz bezpečí celého Soul Socienty a teprve potom se můžeme ohlížet na to co by víc prospělo jednotlivci." Renji se starostlivě podíval na Mizakoe a něco nespokojeně zahučel. Kurotsuchi, který celou dobu mlčel se potměšile ušklíbl. "Tak pojďte, tuhle záležitost by jsme měli vyřešit co nejdříve." a zamířil pryč.


O několik hodin později sídlo první jednotky.

Už nějakou dobu se projednávalo co dál. Vrchní kapitán Yamamoto prvně vyslechl všechny informace a pak se začalo spekulovat o možných řešeních situace
"Dostali jsme se do vážné situace. Až příliš cizích tvorů se objevilo….. Nebezpečný může být nepřítel o kterém nic nevíme. A navíc ta Mizuki - musíme rozhodnout co s ní dál. Celá tahle situace je proti naším zákonům."
Kurotsuchi vystoupil z řady a podíval se na Yamamota. "Jestli se nemýlím tak podle zákona by jsme jí teď měli nechat popravit, ale myslím že mám řešení které by nám mohlo pomoci." Odmlčel se a přes obličej mu přelétl škodolibý úsměv. "Hikage jí stoprocentně nevydáme a ani jí nepopravíme. Pokud je jediný větší rozdíl opravdu jen v jejich vzhledu, tak pro všechny bude nejvýhodnější, když mi dovolíte vzít jí jako nový objekt zkoumání do laboratoře. Vy se jí tím zbavíte a zároveň vám budu schopen dodat potřebná data o našem potenciálním nepříteli. V našem archívu totiž absolutně postrádáme informace jak o hikage, tak o seishinech, jelikož takzvané stínové postavy jsme až dodnes považovali za pouhý mýtus."
"Hmm." Yamamotovi se na tváři objevil zamyšlený výraz. "Nejlepší bude když dosavadní návrhy předložíme ústřednímu centru čtyřicet šest. Vyšlete posla!"


Mizakoe se probrala v cele na madraci na zemi. "To je dobře že jsi se už probudila." koukla na ní Yumi, která jí mezitím ve spánku pomocí léčícího kidó ošetřila všechno na co přišla. Mizakoe se posadila a rozhlédla trochu popleteně kolem. Kromě Yumi tu byl ještě Renji. Pak si sáhla rukou na krk a nahmatala něco jako obojek. "C-co je to?" vykoktala. Renji, který celou dobu až do teď hleděl tupě do země se podíval na Mizakoe a na tu červenou věc co měla na krku. "To ti dali aby potlačili tvojí duševní energii pro případ že by jsi se rozhodla vzdorovat nebo utéct…. Nemáme moc dobré vyhlídky." dodal a zabodl se pohledem opět do země. Mizakoe smutně přikývla a podívala se ven skrz zamřížované okno. Venku bylo docela hezky a muselo být pravděpodobně dopoledne. "Co se vlastně stalo s hikage? Někdy od místa kde mě nazval…." na chvíli se zarazila a na obličeji se jí objevil zdrcený výraz "….bezcenným poddruhem…. mám okno." Rejni se na ní podíval. "Jedna z věcí na kterou nesmíš zapomenout je, že ty nejsi žádný bezcenný poddruh. Ať si oni říkají co chtějí. Znám tě už dostatečně dlouho aby mi nezáleželo na něčem takovém jako co vlastně jsi. Je mi úplně jedno jestli jsi shinigami nebo nejsi. Patříme do stejné jednotky a to kdo co je nic na věci nemění. Jestli tě vyloučí ze Seireitei tak půjdu s tebou." "Já půjdu taky." přidala se Yumi. Mizakoe se usmála a zakroutila hlavou. "Ne, i kdyby se tak stalo tak něco takového po vás nemůžu žádat. Všichni co tu jsme, jsme se stali shinigami protože to bylo naše přání - náš sen. Nevzdávejte se svých snů, za to vám nestojím." "Ale Mizako…" koukla na ní Yumi. Renji se opět pohledem zabodl do země. "Tohle neříkej."
Nastala chvíle ticha, pak Renji začal vyprávět co se vlastně stalo, aby Mizakoe alespoň trochu tušila. Akorát dokončil svoje vyprávění když k cele doběhl Haku bledý jak stěna. Všichni se na něj otočili. "Centrum čtyřicet šest rozhodlo."

Kapitola 25.

4. července 2009 v 18:36 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Od lesa se ozval známý zvuk. Během chvíle se ze stínu lesa vynořilo pět vysokých temných postav zahalených v dlouhých pláštích s kápí. Mizakoe okamžitě sjela rukou k rukověti zanpakuto a o krok ucouvla. Renji, který v nich poznal postavy z obrázku taky sáhl po rukověti a vyčkával. Všech pět temných postav se srovnalo do řady a prostřední hikage postoupil o krok dopředu. Byakuya je všechny sjel kamenným pohledem. "Kdo jste a co tu pohledáváte? "Přišli jsme v míru ke všem shinigami, pouze zde chceme dokončit svou práci." odvětil klidně prostřední hikage. Mizakoe z nich nespouštěla pohled a opět o krok ucouvla. Renjiho ruka jí zezadu objala kolem pasu a ochranitelsky si jí k sobě přitáhl. "Klid, já vím že jsou to ti co tě minule napadli, ale říkají že přišli v míru ke všem shinigami. I když jen co dostanu povolení, tak je za to co udělali rozsekám na hadry." "….shinigami….." zopakovala po něm Mizakoe, která začínala mít problém udržet se při smyslech.
Hikage do nich zabodl svůj pohled. "Ona vám to neřekla? No ani se nedivím. Dobře budu tedy konkrétnější." prohlásil škodolibě se svým syčivým přízvukem. "Jdeme si pro tu holku." Kapitán Kuchiki na něj dál upíral svůj nic neříkající kamenný výraz. "Neříkali jste před chvílí, že jste přišli v míru ke všem shinigami?" "Shinigami? To ano, ale ona není shinigami." S kapitánem to ani nehnulo a Renjimu pouze přeběhl po obličeji trochu překvapený výraz. Zato Mizakoe tohle už nepřekousla. Vytrhla se Renjimu, vytasila zanpakuto a zaútočila na prostředního hikage. Ten však její útok viděl dostatečně v předstihu a tak mu nedělalo problém její útok odrazit a poslat jí několik metrů vzduchem a pak k zemi. Byl podstatně silnější než ten hikage, kterého Mizakoe potkala před chvílí v lese. Renji taky vytasil zanpakuto a chtěl na ně zaútočit. "Ne, chvíli počkej. Tohle mě zajímá." zadržel ho kapitán a znovu svou pozornost obrátil k hikage. "To co jste zde prohlásili je celkem závažné obvinění. Chci tedy vědět o čem to hovoříte."
Hikage pokynul hlavou. "Dobrá tedy. V první řadě by bylo asi na místě nás trochu představit a jí koneckonců také." pohodil hlavou směrem k Mizakoe, která klečela o kousek dál a zdrceně koukala do země. "Jsme hikage, není podstatné odkud jsme a nebo co přesně jsme. Podstatnější je že ona je seishin. Dalo by se říct že jediný větší rozdíl mezi ní a námi je podoba, i když ani to není úplně pravda." Kuchiki si ho znovu změřil pohledem. "A kde mám vzít jistotu že nelžete? Chci důkaz." "Jak je libo." ušklíbl se hikage. Z rukávů mu vykoukly dlouhé mrtvolně černé a silně kostnaté prsty. Sklonil hlavu a pomalu si z ní stáhl kápi. Narovnal se a nechal zavřené oči. Působil dojmem jak kdyby jeho hlava nebyla nic jiného než lebka potažená odporně černou kůží, bez vlasů a s ostře řezanými obličejovými rysy. "Tak tedy důkaz." zasyčel potměšile a pomalu otevřel oči a zabodl se pohledem do Kuchikiho. Měl divné temně rudé oči a až na zlo které z nich přímo čišelo měl však úplně stejný pohled jak Mizakoe. "Tak co…? Nepřipomíná vám to něco?" Mizakoe na něj upřela svůj pohled. Do očí se jí začali drát slzy, ale ovládala se. "Nejsem jako vy…" "Ale jsi, a byla by jsi ještě víc, kdyby tě jako malou vycvičili. Společný původ nezapřeš. Seishinové a hikage mají k sobě blízko, blíž než si vůbec dokážeš představit. Mohla by jsi být dobrá kdyby tě tenkrát vycvičili, dokonce víc jak dobrá. Máš pro to předpoklady." "Nejsem jako vy…" zopakovala a postavila se. Z očí jí tekly slzy. Začala skoro křičet. "Nejsem jako vy! Jste jen zrůdy rozsévající smrt a zármutek. Jen bezdůvodně ničíte vše na co narazíte. Maříte vše krásné a bezdůvodně vraždíte nevinné lidi!" Hikageho pohled ztvrdl. "Máme důvod, to že ty ho nechápeš a ani nepochopíš je jen z důvodu tvé nevědomosti. Nezasloužíš si žít. Nemáš na to právo. Jsi jen náš bezcenný poddruh." zasyčel zlověstně a oči se mu nebezpečně zaleskly.
Mizakoe znovu pevně sevřela rukověť svojí zanpakuto. Podívala se na Renjiho a pak se jí zatmělo před očima. Levou ruku namířila do strany na Renjiho a kapitána Kuchikiho "Ki no boheki." a vytvořila kolem nich podivnou bariéru. Pak se čím dál tím jasnějšíma a podivnějšíma modrýma očima zabodla do vedoucího hikage. "Sejmě te jí!" zavelel. Hikage tasili své divné černé zbraně a rozběhli se proti Mizakoe.
"Mizako!" zakřičel Renji, ale přes bariéru ho nebylo slyšet. Chtěl jí pomoci ovšem bariéra mu nedovolila dostat se skrz. "Nech toho." Chytil ho za rameno kapitán. "Radši se dívej, tohle už hned tak znovu neuvidíš. To co teď vidíme snad už ani není ona, ale její instinkt."
Mizakoe je nechala doběhnout až k ní a pak použila shunpoo a zmizela. Objevila se za velícím hikage a sekla ho do ramene. Ten jen zlostně zaklel a chytil se za ránu na rameni, ze kterému začala vytékat hnědozelená krev. Mizakoe opět zmizela a objevila se vysoko nad nimi.


Mezitím:
Kurotsuchi Mayuri kouknul na vřeštící přístroj, na kterém snad všechny kontrolky šíleně červeně blikaly. Okamžitě si poslal všechny data do počítače. Na obrazovce mu vyskočil číselný graf reiatsu. Jedním kliknutím si nechal záznam porovnat. "Tak Mizuki…" zamumlal. Nechal si počítačem ukázat místo odkud to bylo a houknul na svou podkapitánku. "Nemu, vyrážíme." Nemu přikývla a oba pomocí bleskového kroku zmizeli.

Kapitola 24.

4. července 2009 v 12:44 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Od dalšího dne Mizakoe začala opět dopoledne trénovat a sem tam po odpoledních vyplňovat nějak formuláře či rovnat šanony. Život se celkem rychle vrátil do starých kolejí a Mizakoe se začala opět o trochu zlepšovat. Nebo alespoň při těch trénincích už nedostávala tak hroznou nakladačku.
"Mizako, pojď Byakuya říkal, že už by jsme to mohli zkusit." houknul na ní Renji a už jí tlačil ven z tělocvičny. "Jo, dyť jdu. Kde to bude?" "No trochu dál odsuď u lesa. Je to tak naschvál, aby v případě že se to povede nebyl nějakej průšvih. Přece jen se může stát že to nepůjde všechno podle plánu. Protože nikdo vlastně neví co se bude dít."
Bylo to asi šest dnů od doby co jí povolili tréninky, chvíli po poledni. I když ráno bylo krásně slunečné, tak to vypadalo že večer bude počasí dost nic moc.
Cesta nebyla moc dlouhá a brzy dorazili na místo, kde už na ně čekal kapitán Kuchiki. "Takže první co, si musím ověřit tu teorii s tou tvou pamětí a změnou barvy očí. Proto se tě teďka pokusíme co nejvíc unavit. Zkrátka místo tréninku na techniku to bude spočívat jen v tom tě v první fázi dostat mimo a pak se uvidí jak se to bude dál vyvíjet." Mizakoe přikývla a čekala co bude dál. Kapitán se na ní vážně podíval a ještě dodal. "Doufám, že jsi při těch trénincích s Renjim dávala pozor. Tohle už bude na živo. Samozřejmě tě nehodláme zabít, ale počítej s tím že úplně bezbolestné to nebude."
Kapitán Kuchiki a Renji tasili svoje zanpakuto. Mizakoe pevně uchopila rukověť té svojí a připravila se na útok. Oba dva naráz použili bleskový krok a zmizeli. Mizakoe jen ucítila náraz tupé strany meče jak jí někdo naplocho praštil ostřím zanpakoto a pak o kousek dál na kratičký okamžik uviděla kapitána Kuchikiho, který ovšem v zápětí opět zmizel. Rozhlédla se kolem, ale už ani jednoho z nich neviděla. Za chvíli ucítila další náraz jak jí někdo strčil. Jen tak tak že neupadla. Byl to dost nepříjemný a znepokojující pocit nevidět odkud na ní kdo útočí. Přestala se kolem sebe rozhlížet a naopak zavřela oči. Zaposlouchala se a za chvíli opravdu uslyšela jejich kroky. Prudce otevřela oči a ohnala se zanpakuto nad sebe. Ozval se zvuk skřípajícího kovu a na chvíli uviděla Renjiho než zase zmizel. Touhle metodou byla schopná vykrýt alespoň většinu útoků a tak brzo přestali kapitán Kuchiki a Renji mizet a začali na ní útočit normálně. Zatímco Mizakoe sotva stíhala, tak oba byli úplně v pohodě a ještě stíhali korigovat útoky tak aby jí moc neublížili. Ovšem i přes to byla Mizakoe dosti pomlácená, špinavá a odřená. I když ale byla vyřízená tak že sotva udržela v ruce zanpakuto se však mimo nedostala. Byla prostě jen unavená.
Pomalu se setmělo. "Tak jo, takhle to asi teda nepůjde. Končíme. Chvíli pauza a za deset minut se domluvíme jak to bude zítra." prohlásil Kuchiki a uklidil zanpakuto zpět do pouzdra. Mizakoe se ulehčeně rozplácla na zemi a koukla na zataženou noční oblohu. "Jdu se napít." řekla po chvíli, zvedla se a zamířila mezi stromy do lesa k potoku. Až jí překvapilo jak byl les tichý a nehybný. Každopádně byla dosti unavená na to aby nad tím nějak hlouběji přemýšlela. Potok nebyl nijak daleko od místa kde trénovali, ale dvakrát blízko také ne. Když k němu konečně došla, klekla si na jeho břeh a napila se. Potom si opláchla obličej a začala si z drobných odřenin, které utrpěla během tréninku vymývat hlínu. Najednou se jí zmocnil takový divný pocit. "To ticho…." blesklo jí hlavou a nápadně jí to něco připomnělo. Přesně naproti ní na druhém břehu se znenadání něco pohnulo a vydalo tichý zvuk. Mizakoe sebou trhla a podívala se vyděšeně před sebe. Okamžitě se jí automaticky změnily oči na modro. Přímo před ní se ze stínu vynořil hikage. Oba na sebe zůstali strnule hledět, i když přes kápi kterou měl na hlavě mu nebylo vidět do obličeje. Hikage pomalu přejel rukou k opasku a uchopil rukověť kovově černé dýky. Mizakoe na něj dál upírala svoje podivně modré oči a po hmatu pevně sevřela mezi svými prsty rukověť svojí zanpakuto, ale už se neodvažovala se víc pohnout. Hikage se vrhl prudce vpřed a ohnal se po ní dýkou. Mizakoe jedním rychlým pohybem tasila zanpakuto a odrazila jeho útok. Hikage okamžitě znovu přešel do útoku. Mizakoe vyskočila ze země a uhnula. Během chvilky už hikage útočil zas. Mizakoe se ohnala zanpakuto a jejich zbraně se zkřížili. Na kratičký okamžik Mizakoe zachytila pohled útočníkových očí. Byly temně zelené a divné, ale Mizakoe v nich něco poznávala. Ten pohled jí nebyl cizí. Z očí přímo čišela zloba a nenávist. Nenávist tak hluboká, že si nějak ani nedokázala představit, jak jí někdo s kým se potkává pravděpodobně poprvé v životě může tak hluboce nenávidět. Hikage něco vztekle zasyčel a pak uskočil dozadu a zmizel v temném stínu.
Mizakoe nehodlala čekat až na ní zas odněkud zaútočí a tak se rychle rozběhla pryč. Ta tam byla únava z tréninku. Za běhu uklidila zanpakuto a ohlédla se. Nikde nikoho neviděla, ale všude bylo plno temných stínu a zákoutí odkud by mohl přijít útok. Věděla stoprocentně že někde tam je, ale nevěděla kde. Les zůstával nadále tichý a nehybný, stejně jako temná a nic neříkající obloha. Jak blesk proběhla lesem zpět na plac kde trénovali.
"Hej, co tak ženeš?" kouknul na ní překvapeně Renji. "Vždyť máme skoro ještě čtyři minuty pauzu." Mizakoe mezitím doběhla až k nim a zastavila se. "Nemůžeme se vrátit a domluvit se na zítřek až tam?" koukla na něj s prosbou v očích. "Co se stalo?" zeptal se trochu zaraženě Renji, když si všiml barvy jejích očí. "Prosím, vraťme se." To už zpozorněl i kapitán Kuchiki. "Co se děje?" Mizakoe uhnula pohledem a koukla do země. "Prosím…. vraťme se." zopakovala. Nastala chvíle ticha. Kapitán Kuchiki i Renji na ní zkoumavě hleděli a Mizakoe svůj pohled upírala se svěšenou hlavou do země. Sílil v ní onen známý divný pocit. Cítila je. "….prosím…." zašeptala zoufale do ticha.

Kapitola 23.

3. července 2009 v 18:06 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Nepřečetla ani půl stránky, když se jí do pokoje bez varování vřítila Yumi. "Mám tě! To se dělá takhle vzít roha z nemocnice? Čekala bych trochu zodpovědnější přístup k vlastnímu zdraví od někoho jako jsi ty." Vychrlila na ní s vážným obličejem, ale podle tónu hlasu bylo poznat že si dělá legraci. Mizakoe se vesele usmála a odložila knížku. Yumi na ní dál vážně koukala, ale z jejího hlasu bylo čím dál víc slyšet smích. "Tak ona se moje pacientka ještě směje mému strachu o její zdraví…. Tak to by jsem ti měla asi dát důvod ke smíchu." Yumi se začala smát ještě dřív než to dořekla celé a se smíchem se vrhla na Mizakoe a začala jí lechtat. Mizakoe se začala smát, ale pak se najednou zarazila a trochu vážněji koukla na Yumi. "Dobrý pokus, ale asi si zapomněla, že nejsem lechtivá." Yumi na to konto nasadila nevinný výraz. "To víš no… ach ta skleróza." "Hele, já ale slyšela že v našem věku je to ještě blbost a né skleróza." Obě dvě na sebe koukli a pak opět vybuchly smíchy. Vesele se smály a na střídačku se snažily navzájem zlechtat. Lechtivá byla sice jen Yumi, ale i tak se obě smály jak o život.
"Dávej pozor, právě jsi málem sejmula knížku." Yumi se zarazila a koukla kolem. "A jo, nějak sem si jí nevšimla." Vzala knížku do ruky. "Rukongaiské mýty, to už je doba co sem to četla naposledy. To je dobrá kniha." "Ty už jsi jí někdy četla?" koukla na ní překvapeně Mizakoe. Yumi se usmála a začala v knížce listovat. "Jasný, že váháš. Tuhle knížku znám jak svý boty. Když jsem byla malá tak jsem se na ní učila číst. Jak já jí měla ráda." Mizakoe si k ní přisedla a koukla jí přes rameno. "Jaký z těch povídek jsou tam nejzajímavější?" "Hmm.." zamyslela se Yumi podrbala se na hlavě. "Mě se líbili všechny, ale nejzajímavější…. Takový nejvíc neobvyklý byly o stínových pastvách - jméno už jsi nepomatuji." Nalistovala příslušnou stránku a strčila knížku Mizakoe do ruky. "Na, to si určitě přečti. Je to vážně zajímavý. Jen z toho není úplně poznat kdo jsou kladný a kdo záporný postavy. Krom obyčejných duší jsou tam totiž ty stínový postavy, ale dvojího druhu. Škoda že jsou to jen mýty, bylo by zajímavý kdyby něco takovýho opravdu existovalo." "Jo děkuju za doporučení, to si pak určitě přečtu." Přikývla s trochu zamyšleným výrazem Mizakoe a hlavou už jí letěla vlna nových otázek. "Stínové postavy…. Je možné že by vážně šlo o hikage? A jestli ano, jak to Yumi myslela s tím že jsou dvojího druhu? Mýty bývají většinou sice dost přibarvené a přehnané, ale říká se že se zakládají na pravdě. Navíc jestli jestli není poznat která strana je ta správná…."
Její myšlenky jí ale celkem rychle přerušila Yumi. "Někdo jde." Mizakoe zbystřila, ale okamžitě zas nasadila klidný výraz. "Jo jo, to je Renji." "Tyhle ty tvý metody sem nikdy nepochopila….. Proč myslíš že je to on." "Koukám že ty se zeptáš pokaždý znova," usmála se Mizakoe. "podle zvuku chůze. Každý chodí trochu jinak, takže se to dá jednoduše poznat podle toho co slyšíš. Stačí si jen pamatovat zvuky kroků." Yumi koukla s nakyslým výrazem do zdi. "Tak to jsem asi hluchá. Já to zkoušela a mě se ty lidi prostě pletou."
Dál ale debatu už nerozvinuly, protože se ozvalo zaklepání a už ode dveří se ozval Renjiho hlas. "Tak jsem to domluvil. Od zítřka začneme normálně zas dopoledne trénovat a pak by se mělo přejít i na ty tréninky co vymyslel Byakuya." Mizakoe se spokojeně usmála, ale než stihla cokoliv říct tak jí Yumi předběhla. "Vám asi oběma přeskočilo. Co takhle něco takovýho jako klidový režim za účelem zotavení se? To jako neznáte?" "A jé…" zamrmlal Renji, který až teď došel do pokoje a všimnul si že tam je i Yumi. "To mi chceš Mizako uhnat k smrti? Jděte se všichni klouzat i s těma vašima tréninkama." prskala dál Yumi. Mizakoe chytla Yumi přes pusu a trochu tak ztišila volume jejích dalších nadávek na tréninky. "Yumi mlč alespoň chviličku. Ty tréninky byl můj nápad." Yumi na ní vytřeštila oči a povytáhla jedno obočí. "Přehnaná píle škodí, akorát si něco uděláš. To se ti u nás na čtvrtý jednotce tak zalíbilo? Já vím že jsme chtěly být spolu na jednotce, ale tohle asi není nejlepší způsob. I když asi to funguje - když ti spočítám kolik času už si u nás strávila….. no tak řekla bych že většinu." "Já vím, a jestli se tam nechci zas v brzkém termínu vrátit, tak musím trénovat. Nemůžu se přece nechat pokaždé zmlátit do bezvědomí." "Proč by tě měl zas někdo napadnout? Já bych to považovala spíš za dvě blbé náhody." Mizakoe si povzdechla a koukla někam ven. "Nevím co se stalo s těmi co mě napadli a nehodlám riskovat, že kdyby se vrátili, že zas budu nepřipravená." "No dobře, ale stejnak se mi to moc nelíbí. Hlavně si v rámci tréninku nic neudělej." pokývala Yumi ne moc nadšeně hlavou a rozhlédla se po místnosti. Pohledem se zastavila až u knížek na polici. "A hele co to tu máš ještě. K čemu ti to je?" Mizakoe pokrčila rameny a zopakovala svojí výmluvu. "Doplňuji si mezery ve vzdělání." "To už tě zas chytaj ty tvoje šprtací manýry? Hele školu máme hotovou už se učit nemusíš. S těma tvýma samýma jedničkami by jsi mohla klidně dláždit a teď už je ti to učení stejnak k ničemu." "Je to dobrý pocit cítit že se v něčem zlepšuji a cpaní si informací do hlavy mi zrovna jde." Yumi pokrčila rameny. "No… jestli tě to baví…. Ale aspoň že máš nějakou klidnou zábavu." "To jsi se ani nepochlubila že jsi měla samý jedničky." kouknul Renji na Mizakoe. Ta se jen usmála a přešla to mlčením. Zato Yumi k tomu prostě musela přidat komentář, "No jo no, tady mistr hlava se pořád něco učila a s oblibou to, co se učit neměla viď." a šťouchla do Mizakoe. "No co, každá informace je cenná." "No dobře, už mlčím."
"No já využiji chvíle ticha," řekl Renji a pokračoval. "pro ujasnění zítřejšího dne. V deset sraz jako obvykle před tělocvičnou a odpoledne to bohužel vypadá na papírování." "Jo jasný, díky moc." "Tak já už radši půjdu, ahoj." Zvednul se Renji a odešel. Mizakoe s Yumi ještě chvíli klábosily a pak Yumi taky odešla.
Mizakoe si pak ve zbylém volném čase opět začala číst "Rukongaiské mýty" ale moc moudrá z toho nebyla. Celá ta pověst byla neuvěřitelně stará a dosti zmatená. Jediné jasné z toho bylo že hikage dříve terorizovali Rukongai a seishinové - u kterých usoudila, že to budou podle Yumi ty druhé stínové postavy - je z větší části nechávali ať si dělají co chtějí a žili si svůj život odděleně od ostatních. Zasáhli až v momentě kdy se hikage rozhodli všechny zlikvidovat. Až tehdy jim zmařili plány a pomohli v těch místech Rukongaie, kde už se shinigami vyskytovali jen zcela vyjímečně. Po této události seishinové zmizeli stejně náhle jako se objevili. Bylo to poprvé a naposledy co se ukázali v Rukongai. Hikage se tam od té doby už taky neukázali a zmizeli někde v horách.

Kapitola 22.

2. července 2009 v 12:04 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Mizakoe se vzbudila hned brzo po ránu a rozespale koukla kolem. Na stolku vedle ní ležel talíř s nakrájeným jabkem a náhradní čisté kimono, stejné bílé jako měla na sobě. O kus dál seděl na okně Renji. "Ahoj." usmál se na ní. Mizakoe zamžourala někam jeho směrem a protřela si oči. "Ahoj, … od kdy tu jsi?" zeptala se po chvíli. "Od včerejška." "To tu takhle sedíš celou dobu?" koukla na něj překvapeně. "Celou dobu ne, před chvílí jsem byl pro támhle to." ukázal ke stolku. "Emm….. děkuju. To jsi se asi kvůli mně nevyspal." "V pohodě, mě to nezabije a ty si včera nevypadala zrovna nejlíp." Mizakoe koukla raději někam jinam, posadila se a natáhla se po kousku jabka. "Myslím že se zas přesunu k sobě. Yumi sice asi nebude nadšená, ale bude to tak lepší." "Vážně tady nechceš zůstat alespoň do doby než ti bude líp?" "Ne, chci domů a taky bych zase chtěla trénovat." Renji povytáhl jedno obočí. "Probrala si se teprve před třemi dny - myslím že by jsi měla mít nějakou chvíli ještě klid." Mizakoe si něco nespokojeně zabrblala a pak začala sbírat knížky.
"Musím se pokusit zjistit co nejvíc věcí co můžu a musím zesílit. Jak mam ale někoho přesvědčit aby mě trénoval, bez toho abych jim řekla pravý důvod? Všichni řeknou že bych měla mít klid a že bych se měla šetřit, ale na to není čas. Nechci zase od všeho utéct, nechci o všechno zas přijít. Jsou pro mě jak rodina. Skoro jako by Yumi a Haku byli i moje dvojčata a jako by byl Renji můj starší brácha. Mám je všechny ráda a nechci je ohrozit, ale nechci o ně ani přijít. Musím být prostě silnější."
Mizakoe si vyndala všechny knížky, aby je mohla odnést domů a dál přemýšlela jak to má udělat s tím tréninkem. Ze zamyšlení jí vytrhl až Renjiho hlas, "Ukaž, pomůžu ti s tím." a vzal jí větší polovinu knížek z ruky. "Díky, to si nemusel, já bych to zvládla." pousmála se. "Nikdo netvrdí že ne," taky se usmál Renji. "kam ti je mám odnést?" "Domů."

Došli k Mizakoe domů. Renji odložil všechny knihy na polici a Mizakoe k nim dosypala svojí polovinu. "Chceš ještě s něčím pomoct?" "Jedině kdyby si byl ochotný mě zas trénovat." zkusila to znovu Mizakoe. Renji na to jen protočil oči v sloup a zakroutil hlavou. "To vážně nemůžu, už jen to že jsem tě nechal jít zpátky domů bylo pravděpodobně špatně. Když tě nechám zas rovnou trénovat tak nás za to prvně oba přizabije kapitán a pak určitě ještě někdo ze čtvrtý." "Lepší přizabitá než zabitá." vypadlo z Mizakoe a rychle se chytla za pusu jakmile jí došlo co to vlastně říká. Renji si jí změřil pohledem. "Tak už mi konečně povíš o co jde?" Mizakoe uhnula pohledem a zakroutila hlavou. "No tak Mizako, třeba bych ti mohl pomoct. Přece jen z toho nemám dobrej pocit, když tě potkám téměř v noci vystrašenou jak malýho králíka a pak tě najdu přikrčenou v rohu místnosti se zanpakuto v ruce a opět téměř mimo." "Myslím že některé věci je lepší si nechat pro sebe….. Nezlob se ale tohle ti vážně říct nemůžu." řekla po chvíli. "Aspoň mi něco naznač nebo já vážně už nevím. Čeho se tak bojíš a proč tolik trváš na těch trénincích?" rozhodil Renji bezradně rukama. Mizakoe se na něj dlouze podívala, pak přešla k oknu a s pohledem upřeným ven po delším odmlce řekla. "Když se mě pokusili zabít jednou, proč by to nezkusili znovu? Jestli nezačnu trénovat a hodně rychle se výrazně nezlepším…… tak až je příště potkám, tak mě zabijí - proti nim nemůžu vyhrát, jsou příliš silní." Na chvíli zaváhala a pak pokračovala. "Ráda bych ti toho řekla víc. Jsi pro mě jak brácha a věřím ti, ale každý máme své povinnosti a lepší je nepřidělávat zbytečně problémy. Věř mi že k tomu mám dobrý důvod nechat si to pro sebe." Renji k ní přešel a položil jí zezadu ruku na rameno. "Ať se stalo cokoliv, pamatuj si že se mnou můžeš vždycky počítat a nikomu nedovolím aby ti ublížil….. jasný mrně?" dodal a usmál se na ní.
Mizakoe se s pohledem upřeným ven vděčně usmála a chytla se ho za ruku, kterou jí držel za rameno. "Děkuju." Chvíli tam jen tak stáli. "Mám ještě nějaké papírování." řekl nakonec Reji. "Půjdu s tebou a pomůžu ti." "Ne, dneska si ještě dej volno." "Ale….." chtěla začít protestovat Mizakoe. "Žádné ale. Ty budeš alespoň ještě dneska v klidu a já se pozeptám na ty tréninky." umlčel jí rozhodně Reji. Přikývla. Renjiho prsty jí vyklouzly z ruky a poslouchala jak odchází. Slyšela jak se za ním zavřely dveře a jeho kroky na schodech. Pak ho viděla oknem vyjít v přízemí ze dveří a odcházet pryč.
Mizakoe přešla k polici a vytáhla si první knížku v řadě "Historie Soul Society". Pak sebou plácla do postele a začala si číst. Kniha byla rozdělená do tří částí - na nové dějiny, starší část a na úplný prvopočátek Soul Socienty. Mizakoe se pomalu prokousávala historií dozadu, ale nic zajímavého nenacházela. Nikde ani zmínka o hikage nebo seishinech. Jako by snad ani nikdy neexistovali, nebo alespoň se nikdy nepřiblížili k civilizaci.
Asi po čtyřech hodinách četby měla celou knihu přelouskanou. Otráveně jí strčila zpět na polici a vytáhla si encyklopedii. Přešla zpět k posteli a usadila se hezky v rohu. První co si v encyklopedii našla byla definice slova shinigami. Pak zkoukla ještě pár těch základních pojmů typu reiatsu, zanpakuto, shikai a podobně a vyhledala si slovo hikage. Kupodivu ho tam našla. Ovšem jediná informace, která u něj byla napsaná byl odkaz na Rukongaiské mýty a popřípadě pohádky, plus v závorce dopsáno stínová postava. Na stejný výsledek narazila i u slova seishin, s tím rozdílem že tam byl i odkaz na slovo hikage - což trochu nepochopila proč. Encyklopedii nechala ležet na posteli a došla si i pro "Rukongaiské mýty", pak se opět usadila a začala si číst. Knížka bohužel neměla obsah a tak halt začala hned od začátku s tím že to prostě přelouskne celý.

Sora Yamanaka

1. července 2009 v 11:23 | Mizakoe |  Spřátelené blogy
Takže tu mám další spřátelený blog. Doporučuju navštívit!
A moc děkuju za spřátelení =o)




Diplomek pro Soru za spřátelení:







Pro mě od Sory:

PS: Ještě jednou děkuju. Ten diplomek od tebe je moc hezký. Doufám že se ti ten ode mě bude líbit