Kapitola 21.

30. června 2009 v 17:15 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Mizakoe doběhla na okraj lesa a sekla sebou vyčerpaně a nešťastně na zem do vysoké trávy. "Že jsem si nedala vetší pozor. Takhle to v životě neutajím…. Už teď mají podezření." Svůj smutný pohled upřela na oblohu a po chvíli zavřela oči. Ležela tam dlouho. Když se znova podívala kolem sebe bylo už dost večer a všude okolo byla tma, navíc začínalo pršet. Měla divný pocit a něco se jí nezdálo. Potichu se zvedla rozhlédla kolem. Pohledem se zarazila u lesa asi sto metrů od ní se z lesa vynořila zakuklená postava. Mizakoe zmodraly oči a vyděšeně se schovala zpět k zemi. "Zase sebou nemám zanpakuto. To je jak naschvál." zanadávala si v duchu. "Musím nenápadně rychle zmizet než si mě všimne." Než stihla cokoliv udělat tak se z lesa vynořila další postava a byla o dost blíž než ta první. Mizakoe už na nic nečekala a jak blesk se neslyšně ale neuvěřitelně rychle rozběhla přikrčená vysokou trávou zpět. Déšť rychle zhoustl a přešel v hustý liják. Bylo díky tomu špatně vidět kolem a tak víc běžela po paměti než podle toho co viděla. Před sebou zahlédla další zakuklenou postavu otočenou k ní zády. Rychle změnila směr až jí podjely nohy a rozplácla se do bahnivé louže na zemi. Postava se otočila jejím směrem a pátravě se rozhlédla kolem. Mizakoe se ani nepohla a jen doufala že si jí hikage nevšimne. "Přišli si pro mě. Musím pryč… pryč. Kolik jich tu jen je…?? Hlavně si mě nesmí všimnout, jsou moc silní na to abych je byla schopná porazit." Potichu se plížila pryč a jakmile byla z dohledu tak se opět rozběhla.
Doběhla zpět mezi domy. Byla částečně mimo. Celá vyděšená a unavená pokračovala ulicemi Seireitei. Hlavní bylo se jen dostat co nejdál. Zabočila za roh a málem se srazila s postavou za rohem. Vyděšeně uskočila stranou a chtěla běžet dál. Renji který stál pod okrajem střechy a čekal až přejde déšť zachytil jen vyplašený pohled zvláštních modrých očí. Ty si splést nemohl. Chytil Mizakoe za ruku a zabránil jí tak v dalším útěku. Mizakoe na něj vyděšeně koukla nepřítomným pohledem - nepoznala ho. Rychle se mu vytrhla a běžela dál.
Renji se za ní rozběhl, ale brzo mu kvůli hustému dešti zmizela z dohledu.
Mizakoe doběhla do svého pokoje na oddělení čtvrté jednotky. Nechala zhasnuto a vytáhla z pod postele svojí zanpakuto. Usadila se do tmavého kouta aby viděla na okno i na dveře. Byla celá mokrá a špinavá, ale konečně se alespoň trochu uklidnila.
Po chvíli uslyšela kroky blížící se k jejímu oknu. Pevně sevřela prsty okolo rukojeti zanpakuto a připravila se k útoku. Kroky začvachtaly těsně pod oknem. Mizakoe se krčila v temném koutě a vyčkávala. Postava se odrazila od země a přistála na parapetu. Mizakoe vytasila zanpakuto a rychlostí blesku se vymrštila ze svého úkrytu. Rozmáchla se k útoku. Blesk pročísl tmu a osvětlil tak postavu na parapetu.
Mizakoe zarazila svůj útok těsně u Renjiho hlavy. Zanpakuto jí vypadl z ruky a se zařinčením dopadl na zem. Zatmělo se jí před očima a musela se opřít o stěnu aby neupadla. Renji seskočil do místnosti a podepřel jí. "Jsi v pořádku?" Mizakoe na něj vyplašeně koukla "Já jsem tě teď málem…." ani to nedořekla a jen nepřítomně hleděla před sebe. "To nic, nemám sem lézt oknem." Renji se na ní podíval a změřil si jí pohledem. Mizakoe působila neuvěřitelně zničeným dojmem. Byla celá mokrá špinavá a úplně vyklepaná. Její modré oči hleděli někam do dálky a vypadala jak kdyby se měla každou chvíli sesypat. "Mizako, co se děje? Před chvílí jsem tě viděl běžet směrem od lesa a vypadal jsi jak kdybys si při nejmenším viděla ducha." Mizakoe se na něj podívala a oči se jí zalily slzami. "Prosím…. na nic se mě neptej - nechci o tom mluvit." Sklopila pohled o obličej jí zmizel v dlaních. Renji jí ve snaze aspoň trochu utěšit objal a pohladil po vlasech. "Klid, to bude dobrý." Mizakoe jen sotva znatelně zakroutila hlavou a z očí jí dál tekly potoky slz. Postupně přestala vnímat a jen upřeně hleděla před sebe. Její nepřítomný modrý pohled směřoval někam ven z okna do tmy. Renji jí vzal a uložil do postele. "Vyspi se z toho. Uvidíš že ráno bude líp." Jedinou odpovědí mu byl jen letmý nepřítomný pohled modrých očí, pak Mizakoe opět svou pozornost upřela na otevřené okno. Renji k němu přešel a zavřel ho. "Asi bych tu měl zůstat. Něčeho se očividně bojí a i když nechce říct čeho tak jí tu přece nenechám samotnou." blesklo mu hlavou. Usadil se na židli pod oknem a zůstal tam sedět.
Mizakoe dlouho pozorovala okno než usnula a ani když pak už spala tak to nebylo o mnoho lepší. Viděla hikageho jak se pomalu blíží. Nemohla utíkat - něco jí drželo na místě. Cítila kostnaté prsty jak křečovitě drží její paži a odmítají jí pustit. Ohlédla se a za sebou uviděla dalšího hikage.
Mizakoe sebou ze spaní neklidně házela a začala si ze spaní něco mumlat. Renji se na ní ustaraně podíval, ale stejně s ní nemohl cokoliv udělat aby jí pomohl.
Rozhlédla se kolem a zjistila že se ze tmy kolem ní objevují další a další temné postavy. "Nechte mě být." Hikage jen zesílil stisk a začal jí drtit ruku. "Zemřeš, stejně jako zemřeli ostatní seishinové." Mizakoe se bolestí nahrnuly slzy do očí a přidušeně vykřikla. Cítila jak jí kost v ruce povoluje, ale hikage se jen pobaveně smál a dál jí drtil ruku. Pokoušela se mu vytrhnout, ale jeho stisk byl pevný. "Jsem shinigami, tak mě už nechte, celé tohle je nesmysl." "Sama víš moc dobře že je to pravda. Jsi seishin a i kdybychom tě nechali žít, tak ti tví shinigami kamarádi tě stejně zabijí až přijdou na to co jsi zač. To že ty o sobě skoro nic nevíš neznamená že se nenajde někdo kdo by to nevěděl. Tak si dokonce můžeš vybrat," ušklíbl se, "máme tě zabít my a nebo oni? A nebo se zas pokusíš utéci od toho všeho?" zvedl jí za ruku vysoko do vzduchu. Ruku měla jak v jednom ohni. Nesnesitelně to bolelo, ale neměla se sílu bránit. "Nechci už zase přijít o domov…. nechci…… proč tohle děláte?" Hikage se jen rozesmál a prudce s ní mrštil o zem. "Jen si dělám legraci. Žádný výběr nemáš. Chcípni!" křikl a rozehnal se po ní dlouhou černou dýkou. Mizakoe jen viděla jak ve zpomaleném filmu, jak se ostří dýky přibližuje, neschopná jakéhokoliv pohybu. Všechno utichlo. Viděla už jen černé ostří dýky. Pak se jí tělem rozlila strašlivá bolest - dýka prošla skrz.
Mizakoe se s trhnutím probudila. Střelila pohledem k oknu a chytila se za ruku aby se ujistila že to byl jen sen. Pak zas zavřela oči a znovu usnula. Renji zamyšleně koukal z okna. "Co se jí jen stalo?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 30. června 2009 v 17:43 | Reagovat

"Zase sebou nemám zanpakuto. To je jak naschvál." to jo jak zákon schválnosti, ale mohla mu to říct, ve dvou se problémy táhnou líp ;)

2 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 1. července 2009 v 0:59 | Reagovat

taky mě to už napadlo, klidně ... co bys chcela na diplom? ;)

3 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 1. července 2009 v 10:28 | Reagovat

jj oki za chvilku ho budeš mít na blogu ;) já matsumoto buď samotnou ba s ginem *ichimaruem* (smille)

4 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 1. července 2009 v 18:04 | Reagovat

Super, rychle další...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama