Kapitola 19.

30. května 2009 v 15:23 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
"No tak pust mě tam, já se chci taky podívat." snažila se Yumi odstrčit bráchu od mikroskopu. "No už můžeš." pustil jí tam po chvíli a vytáhl si papír a tužku. Něco si poznamenal a pak začal něco propočítávat. Yumi se odlepila od mikroskopu a koukala Hakuovi přes rameno. "Zatím to vypadá slibně." "Jo jo, snad to zabere."
Uklidili věci a zamířili rychle zpátky. "Tak jak?" zeptal se Renji hned jak se vrátili. "Vypadá to dobře." "Tak to jsem rád." "Musíme ti ale vzít ještě nějakou krev, aby to fungovalo tak toho musí být o něco víc." Renji přikývl a Yumi mu vzala ještě tři odměrky, pak přešla k Mizakoe a vstříkla jí to do žíly. "Teď nezbývá než čekat a doufat že to zabere a že jsme jí tím jen víc neuškodili."

Byla noc. Dva dny po té co objevili a použili protilátku. Venku zuřila silná bouřka. Z nebe se valily potoky vody a vichr lomcoval tabulkami oken. Venku byla absolutní tma a daleko odsuď v lese se scházeli temné postavy. Jejich temné a vysoké postavy se jak stíny vznášely lesem a mizely v útrobách jeskyně. Bylo jich neuvěřitelné množství, objevovali se jen jako temné přízraky noci. Jejich osamocené stíny sestupovali níž do jeskyně. Temné chodby ozařovalo jen světlo opuštěných pochodní na stěnách. Stínům to ale nevadilo. Ba naopak si libovali ve tmě. Ve tmě která je skrývala před zraky ostatních, ve tmě která jim byla domovem a ve tmě kde se skryli a čekali na svou oběť.
Hikage se seskupili ve velké kruhové místnosti jeskyně. Po obvodu místnosti byly jen čtyři pochodně, které jen chabě ozařovali část místnosti. Jeden ze zakuklenců vystoupil z řady a promluvil. Mluvil zvučným syčivým hlasem, který se ještě zesiloval jak se odrážel od stěn do mohutné ozvěny. "Bratři, jak jistě víte, nedávno někteří z vás byli pověřeni, aby odstranili posledního seishina. Seishina, který ještě ani nerozvinul své schopnosti a který nám před tím již několikrát díky nehoráznému štěstí unikl. Tento seishin dokonce ani nepodstoupil náležitý výcvik a ani nevěděl o svém původu. Dovolil bych si tvrdit že mnohé neví doposud. A přes toto všecko naše mise opět selhala." Otočil se ke skupince tří postav stojících opodál, stranou všech ostatních a pokračoval hněvivým hlasem dál. "Díky neschopnosti a naivitě některých z nás seishin stále žije." Davem to zašumělo. "Ano slyšíte dobře. Údajně mrtvý seishin přežil. Teď je v lékařské péči shinigami a pokavaď nezemře na následky jedu, jakože už ho měl jed dávno zabít, tak musíme naplánovat nový postup. Takový aby už konečně zemřel a je mi celkem jedno čí rukou, jestli hollow, naší, shinigami a nebo svojí vlastní….."
Mizakoe se probrala. Podívala se unaveně na strop, její oči měli konečně po dlouhé době zpět svojí hnědozelenou barvu. Pracně se posadila a odpojila od sebe všechny přístroje. Odhrnula pokrývku, spustila nohy na zem a opatrně se postavila. Sotva stála, z dlouhého bezvědomí a z nedostatku živin byla dost zesláblá. Opatrně pomalu přešla k oknu, pak se jí podlomila kolena a zůstala klečet pod oknem. Opírala se o zeď a koukala ven do tmy, kterou jen občas prozářilo světlo blesku.
V hlavě se jí hromadily vzpomínky na události několika posledních dnů, kdy byla ještě při vědomí. "Seishin….. kolik věcí tohle jedno jediné slovo mění." Sklopila pohled a prohlédla si prsty svých rukou jako by je viděla poprvé v životě. "Nejsem shinigami ale seishin….." Spustila ruce zpět do klína. "Co se mnou bude až se na to přijde? Nechci jim lhát, ale co jim mám říct až se zeptají co se stalo? Nemůžu odsuď jen tak odejít. Neměla bych kam jít. Tady jsem doma, tady mám přátele." V hlavě jí problikl obrázek Yumi, Haku a Renjiho. "Jsou pro mě jak rodina, rodina místo té o kterou mě připravili hollow…….. a hikage. Ale co když se jim právě kvůli mně něco stane? Nechci už o nikoho přijít… nechci…. znova už ne." "Co mám dělat." zašeptala a potichu se rozplakala.
Ráno když přišla Yumi k Mizakoe do pokoje, tak našla její postel prázdnou. Mizakoe spala přikrčená pod oknem. Yumi vzala z postele přikrývku a přehodila jí Mizakoe přes ramena. "Vítej zpátky" usmála se. Mizakoe se probudila a rozespale se na ní podívala. "Děkuju." Yumi ještě pomohla Mizakoe zpátky do postele a pak odběhla pryč.

Během dalších dvou dní se Mizakoe jak štak vzpamatovala. Sice měla nařízeno zůstat ležet, ale už jí bylo výrazně líp. Jen s obavami čekala až po ní někdo bude chtít vědět co se stalo.
Očividně jí nechávali vzpamatovat, ale věděla že dřív nebo později k tomu stejně dojde.
Akorát když u ní v pokoji seděl Renji a Yumi, přišel kapitán Kuchiki. Usadil se na židli a dlouze se na ní podíval, jako tehdy potom útoku hollow. "Potřeboval bych vědět co se ti stalo." Mizakoe posmutněla. "Tak je to tady. Musím si dát pozor co všechno jim řeknu a co už si budu muset nechat pro sebe." blesklo jí hlavou. "Já…." začala nerozhodně. Všichni na ní teď upřeně se zájmem koukali. V očích všech přítomných byla vidět zvědavost. "Já… nepamatuji si to celé. Jen jsem se byla projít a někdo se mě v lese pokusil zabít." "Nevíš kdo?" zeptal se kapitán. "Neviděla jsem jim do obličeje, měli kápě. Tady někde mi končí paměť."
Mizakoe si dávala pečlivý pozor na to co říká. Nelhala, pouze jim neřekla úplně všechno.
"Když jsem se pak probrala tak jsem byla daleko odsuď. Nevím co se s nimi stalo. Jsem jen ráda že jsem zpátky." "Není nic dalšího co by si nám k tomu řekla?" Mizakoe uhnula pohledem a zakroutila hlavou. "Ne, nic. Jsem unavená." "Tak dobrá, děkuji." Kapitán se zvedl a odešel. Mizakoe si zalezla pod peřinu a otočila se k ostatním zády. Chtěla aspoň předejít dalším otázkám. Yumi se na ní podívala, "Odpočiň si mi pak ještě přijdeme." pak naznačila Renjimu aby šel s ní a oba odešli.
Mizakoe tam s trochu černým svědomím chvíli koukala do zdi a pak vytáhla blok a tužku a zase si po dlouhé době začala kreslit. Zjistila totiž že si tím člověk docela dobře srovná v hlavě myšlenky. Moc u toho nepřemýšlela, prostě jen kreslila. Prvně kreslila zakuklené postavy v lese pak se postupně přesunula k Tayu domů a skončila kreslením myšlenek. Nakonec všechny obrázky zastrčila zpět do bloku, položila ho na stůl a usnula.
Yumi venku kopala do kamínků na zemi a o něčem přemýšlela. "Co si myslíš o tom co říkala Mizako?" prohodila směrem k Renjimu. "Měl jsem z ní trochu pocit, že by byla radši kdybychom se jí nikdo na nic neptal." "Jo tak nějak. A taky se mi zdá že to nebylo všechno. Zajímalo by mě co nám nechce říct a proč. Není mi totiž jasný co se mohlo stát že se tomu tak vyhýbá." Renji pokrčil rameny "Jo to taky nevím, ale třeba to časem řekne sama." "To si nemyslím, ale ptát se jí na to nebudu - Mizako není zrovna člověk který by se nechal snadno přemluvit. Jestli to nechce říct, tak k tomu má určitě nějaký důvod."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yamiru Yamiru | E-mail | Web | 4. června 2009 v 19:51 | Reagovat

nechceš se spratelit ???? nee-chan

2 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 30. června 2009 v 17:09 | Reagovat

Mizakoe drž se ... držím palce ;)

3 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 1. července 2009 v 17:59 | Reagovat

Tak tohle Mizakoe přežila, snad přežije i další útok...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama