Kapitola 18.

17. května 2009 v 18:45 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Ještě o dva dny později - laboratoř dvanácté jednotky

Renji vstoupil dovnitř a zamířil ke stolu kde seděl Haku a Isane. "Máte něco?" "Pořád nic, v té krvi prostě nic abnormálního není. Udělali jsme snad všechny testy co znám a nic. Nebo abych byl přesný tak něco tam je protože její krev na to reaguje - to je důkaz toho že je to jed, ale nemůžeme přijít na to co je to za látku." odpověděl Haku. Renji přikývl, nic jiného ani nečekal. Postupně se vzdával naděje. Už zbývalo jen pět dní a pak…. pak už jim ani nalezení protijedu nepomůže. "Kde je vlastně Yumi?" "Ségra šla za Mizakoe, říkala že si musí dát pauzu a pokusí se něco vymyslet tam." "Aha."
Renji si sednul bokem a pozoroval Hakua a Isane jak bezradně prohlížejí sklíčka, přidávají do zkumavek různé chemikálie a jak to pak vkládají pod mikroskopy. Oknem přiletěla pekelná můra a usadila se Hakuovi na ruku. "To je od Yumi, vzkazuje že máme zkusit porovnat starý vzorek krve - ten co jsme zapůjčili dvanácté jednotce k ověření jestli je to Mizakoiina krev - s tím co jsme jí odebrali v den kdy jí donesli a s tím dnešním." "Zkusit to můžeme, ale nenapsala důvod proč?" "Ne, to už tu není."
Isane si došla pro příslušné vzorky a odebrala si část na sklíčko, které pak vložila pod mikroskop. Seštelovala si mikroskop na odpovídající zvětšení a postupně si prohlídla všechny vzorky. "Haku, pojď se na něco podívat." Haku nakoukl do mikroskopu a několikrát si prohlédl všechny vzorky. "To…." znova prohlédl vzorky a několikrát porovnal nejstarší a nejnovější vzorek. "Tak tohle je docela průšvih." "Tak to si došel ke stejnému závěru jak já." Isane a Haku začali debatovat o svém objevu ale kvůli neuvěřitelnému množství odborných lékařských názvů jim nikdo jiný nerozuměl.
Renji si je změřil pohledem. "Mohli by jste mi říct o co jde?" Haku se na něj otočil a teprve teď si uvědomil že je tam i on. Podrbal se na hlavě. "No…. už asi máme ten jed…. jestli se to dá nazvat jed." "Takže se Mizakoe uzdraví?" "To už bude horší. To co jsme totiž našli není tak úplně jed, i když její tělo na to tak reaguje." Na chvíli se zamyslel. "V krvi jí prostě jen přibyla jedna složka, která v krvi normálně je, proto jsme si toho dřív nevšimli, ale ona jí tam před tím neměla. Tělo by správně mělo regulovat její množství v krvi, ale vzhledem k tomu že Mizakoe to v krvi původně neměla, tak její tělo nemá látky na to aby mohlo omezit množství. Prostě se jí to v krvi přemnožilo a teď to v ní likviduje všechno ostatní." "Ale umíte to nějak zastavit ne?" "No, kdybychom měli tu protilátku, tak jestli se nemýlíme tak by to šlo….. ale problém je v tom že jí nemáme a výroba toho uměle zabere strašného času."
Renji se zamyslel. "Kolik času?" "Asi tři týdny a než by to zabralo tak by to chtělo minimálně ještě dva dny. To nemůžeme stihnout a navíc není jistota že je to tím." odpověděla Isane.
Renji se na ní divným výrazem podíval. "Takže správně by si tělo mělo samo vyrobit protilátky, jenom Mizakoiino tělo to prostě neumí, chápu to dobře?" Isane přikývla.
Než stihla cokoliv dodat Renji byl pryč.
"Co to do něj vjelo?" díval se za ním nechápavě Haku. Isane pokrčila rameny. "Nevím. Ale teď bychom to tu měli uklidit, zbytek doděláme u nás.
Renjimu se v hlavě zrodil nápad. Poslední naděje. Poslední možná varianta. "Sice těm jejich doktorskejm věcem nerozumím ale tohle musí fungovat." Doběhl k budově čtvrté jednotky a došel k Mizakoe do pokoje.
Yumi akorát seděla na podlaze a prohlížela nějaký graf z přístroje přičemž si něco pro sebe mumlala. "Ahoj." pozdravila. "Nazdar. Co to tu vyvádíš?" "Jen prohlížím její záznamy. Nechala jsem si přinést i starý papíry, ty ještě ze školy." "Aha, můžu se podívat?" "No jestli chceš tak proč ne, ale asi tomu nebudeš moc rozumět." "Díky." Renji se usadil na podlaze a postupně si prošel záznamy." "Jak se v tomhle má asi někdo vyznat?" říkal si v duchu. "A? Že by konečně něco?….. Takže má stejnou krevní skupinu, tak aspoň něco. Tomu se říká další plus pro mě, jen aby to vyšlo."
Srovnal papíry zpět na hromádku a už nahlas řekl. "Málem bych zapomněl, mám donést do laboratoře ještě jeden vzorek krve." "Jo jasně, moment." Yumi se zvedla ze země a došla si do skříně pro injekční stříkačku. "Fajn, vypadá to že mi na to skočila." myslel si. Yumi mezitím odebrala Mizakoe krev a chtěla to přendat do lahvičky. "Ne počkej, vezmu jim to tam tak jak to je." zarazil jí Renji a než stihla cokoliv namítnout tak jí to vzal z ruky.
Až teď si Yumi všimla že se Renji chová nějak divně. Renji se kouknul na Mizakoe a pak si vyhrnul rukáv. "Renji, co to děláš?" "Nebudu se jen koukat jak nám mizí před očima, nenechám jí umřít." "Co-co chceš dělat?" Renji neodpověděl a místo toho si namířil jehlu do míst kde odhadoval že má žílu. Yumi došlo co chce udělat, "Zbláznil jsi se?!" zděsila se a pokusila se mu injekční stříkačku vyrazit z ruky. Ale pozdě. Na zem dopadla už jen prázdná. Renji si stihl do krve vstřiknout celý obsah injekce. Yumi na něj zděšeně koukala. "Vždyť…. vždyť si se právě otrávil." "Já vím, ale třeba ne." Yumi na něj ještě chvíli koukala a pak vyběhla ven na chodbu aby někoho sehnala.
Renji se znovu usadil na zem a opřel se o rám postele. V ruce začal cítit slabé mravenčení. Postupně to sílilo a z mravenčení se stalo dosti nepříjemné pálení. To už se vrátila Yumi a vedla sebou bráchu. Haku si klekl před Renjiho. "Ukaž mi tu ruku." Renji mu neochotně podal ruku a vyhrnul si rukáv. Haku mu ruku prohlédl. "Jak tě napadla takováhle šílenost….??" "Nenechám jí umřít. Už jednou jsem si myslel že je mrtvá a znova to nedopustím. Jestli jste měli pravdu tak by si moje tělo mělo vyrobit protilátky a ty jí pak můžeme dát. Bude to o dost rychlejší než kdyby jste se to pokoušeli vyrobit uměle a ona přežije." "Ale jestli jsme se zpletli tak tě to zabije taky." Renji se podíval na Mizakoe. "Musel jsem to aspoň zkusit. To se nedá jen bezmocně přihlížet jak pomalu umírá." Haku si povzdechnul. "A co ta ruka, dělá to něco?" "Pálí to." "Měl by jsi si jít alespoň lehnout a né tu sedět na podlaze." podívala se po něm Yumi. "Nic mi není, zůstanu tady."
Bylo jasné že ho nepřesvědčí a tak se oba taky jen usadili na zem a pro jistotu ho sledovali. "No co tak koukáte? Říkám že mi nic není, tak se netvařte jak kdybych měl každou chvíli natáhnout bačkory." řekl podrážděně Renji a obě dvojčata se jak na povel otočili a sledovali ho už jen po očku. Nechtěl na ně být nepříjemný, ale potřeboval tak trochu přesvědčit sám sebe. Ruka ho pálila čím dál víc a začínala mu tuhnout.
Během dalších dvou hodin do ruky dostal křeč. Zůstal ale sedět opřený o rám postele a nedával na sobě nic znát. Jenom čekal. Ruka se ale nelepšila a naopak to bylo spíš čím dál tím horší. Když už měl pocit že mu ta ruka snad upadne tak to najednou všechno začalo opadat. Ruka se mu uvolnila, bolest zmizela a zůstalo po ní jen odeznívající mravenčení. Renji se spokojeně usmál. "Je to pryč." "Vážně?" "Jo, zmizelo to." "Fajn, ale jestli ti to nevadí tak to prvně ještě vezmu do laborky jo?" "Jo, jasně." Renji si vyhrnul rukáv a nechal Hakua aby mu vzal krev. Vzápětí obě dvojčata zmizela ve dveřích. Renji se spokojeně podíval na Mizakoe. "Uvidíš, všechno bude jako dřív."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 30. června 2009 v 17:02 | Reagovat

jjj spravnejj chlap ...

2 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 1. července 2009 v 17:55 | Reagovat

Až k neuvěření, co všechno je kvůli ní Renji schopný udělat...

3 P3P P3P | Web | 2. prosince 2009 v 21:09 | Reagovat

táto poviedka je vážne dobrá... pekne ma strhla....gratulujem:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama