Kapitola 15.

3. května 2009 v 15:42 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Skupina malých dětí z Rukongaie vesele pobíhala po louce. "A teď budeme hrát na schovávanou!" zvolalo jedno ze starších dětí, asi devítiletý chlapec a začal počítat. Všechny děti se jako na povel rozběhly pryč.
Jeho o čtyři roky mladší sestřička se rozběhla směrem k řece. "Schovku, schovku, musím se schovat." Doběhla až k rákosí a schovala se do něj. Pořád jí ale připadalo že to není dost dobré a tak se prodírala rákosím dál a dál.
Chlapec mezitím dopočítal a začal hledat.
Holčička prolezla rákosím až k bahnivému břehu řeky. Chtěla se vrátit zpět do rákosí ale něco upoutalo její pozornost, že úplně zapomněla že se má schovat. Pár metrů od ní někdo ležel a nehýbal se. Opatrně přišla blíž. Na břehu ležela nějaká dívka v potrhaném a zkrvaveném kimonu. Holčička hned poznala že je to shinigami. Opatrně jí obešla a sedla si před ní tak aby jí viděla do obličeje. Dívka byla bledá a část obličeje měla špinavý od zaschlé krve. "Haló?"řekla potichu holčička strčila do ní rukou. Rychle ale rukou ucukla, protože dívka byla studená. Holčička před ní zůstala sedět a nevěděla co má dělat. Pak si ale všimla že dívka ještě slabě dýchá. "Hej, vzbuď se." znovu do ní strčila. Dívka pomalu otevřela oči a podívala se na holčičku. Holčička se podívala dívce do podivně světle modrých očí a s křikem couvla.
Mizakoe koukala na malou blonďatou holčičku jak na ní vyděšeně kouká. Moc jí ale nevnímala. V hlavě jí tepala ostrá bolest a stejně tak v rameni v místě kde jí bodli. Zároveň cítila jak se jí tělem šíři ještě něco jiného jak se jed už rozšířil skoro do celého těla. Měla pocit jako by jí všechny vnitřnosti spaloval oheň.
Holčička si dívku zkoumavě prohlédla. "J-jsi v pořádku?" vykoktala nakonec ze sebe. Mizakoe se na ní znovu podívala a dostala ze sebe jen "Hořím". Holčička se při zvuku jejího hlasu trochu zatřásla, protože její hlas byl stejně zvláštní jak její oči. Holčička tam ještě chvíli seděla a pak vyskočila na nohy rozběhla se rákosím pryč.
Mizakoe se za ní dívala. Pak jí tělem projela ostrá křeč. Stočila se do klubíčka a znovu zavřela oči. Tělem jí projela nová vlna bolesti. Jed začal dokončovat svou ohavnou práci. Bolest jí zžírala celé tělo v nových a nových křečích. Mizakoe sebou jen bezmocně zmítala. Křeče se dostavovaly v čím dál kratších intervalech a nabírali na síle. Zaryla se prsty do břehu. Snažila se podívat se aspoň naposledy na oblohu ale před očima měla jen černé mžitky. Už ani nevnímala jednotlivé vlny bolesti. Všechno se jí slilo dohromady.
"Katsu!" holčička vyběhla na louku ven z rákosí a běžela přímo k bratrovi. "Tayu, máš být schovaná. Copak si už zapomněla jak se tahle hra hraje?" řekl otráveně a počkal až k němu doběhne. "Katsu, poslouchej mě. V rákosí je nějaká dívka a je celá od krve. Před chvílí jsem jí tam našla." "Už zase s těmi pohádkami začínáš? Víš že maminka říkala že nemáš lhát." "Já nelžu!" vykřikla naštvaně Taya a rozběhla se pryč.
Ostatní děti mezitím vylezly ze svých skrýší aby se podívaly co se stalo.
Taya se ale už s nikým z nich nebavila a běžela přímo domů. "Mamí!" s křikem vběhla dovnitř a chytila se mámy za lem kimona. "Co se děje?" koukla na ní překvapeně Natsuko. "Maminko musíš jít se mnou. Našla jsem nějakou dívku dole na břehu řeky. Je celá od krve a říká že hoří." Natsuko popadla tašku naházela do ní pár věcí. "Tak rychle kde to bylo?" Tayu místo odpovědi vyběhla ven a rozběhla se zpátky k řece s Natsuko v patách.
Když Tayu dovedla Natsuko na místo, Mizakoe už vůbec nevnímala okolí. Jenom ležela na zemi s rukou křečovitě zarytou do země. Natsuko jí položila na záda a rychle jí prohlídla. Pohledem se zarazila v místě kde měla na rameni prořízlé kimono. Odhrnula jí látku z ramene a odkryla tak divnou ránu na jejím rameni. Kůže v okolí rány byla téměř bílá a nepřirozeně studená. "Tohle není dobrý. Myslím že má v krvi jed." Natsuko vytáhla z brašny nůž a nějakou lahvičku. Nožem jí bodla do ramene a do čerstvé rány jí nalila obsah lahvičky, pak vytáhla ještě pruh bílé látky a rameno jí ovázala. Ránu na hlavě jí jen omyla. "Tayu, vezmi mi prosím tu tašku domů." Tayu přikývla popadla brašnu a rozběhla se zase domů. Natsuko mezitím sebrala opatrně Mizakoe ze země a vydala se za ní.


Mizakoe se probrala ještě toho dne večer. S překvapením zjistila že stále ještě žije a že dokonce leží v posteli. Slyšela zvuk ohně praskajícího v krbu a tak otevřela oči. Stále byly modré, ale ani si to neuvědomila. První co uviděla byl obličej malé blonďaté holčičky.
Tayu se na ní usmála od ucha k uchu a pak seskočila z postele a zmizela ve vedlejší místnosti. Mizakoe slyšela jak akorát říká: "Mami, už je vzhůru, pojď se podívat. Pojď se kouknout jaký má oči. Katsu mi to nevěří." Ozvaly se kroky a za chvíli byla holčička zpátky a táhla za sebou Natsuko. "Jak se cítíš?" "Děkuju, myslím že jste mi zachránili život." pousmála se Mizakoe. Natsoko po obličeji přeběhl stín. "To bohužel ne. Ten jed se mi nepovedlo odstranit. Pouze se mi povedlo na nějakou dobu minimalizovat jeho účinky. Je mi to líto ale máš nanejvýš pár dní." "Aha, ale i tak moc děkuji." "No, já to musím ještě vedle dodělat, tak zatím odpočívej." a Natsuko se vrátila do vedlejší místnosti.
Tayu se opět vyšplhala na okraj postele a koukla na Mizakoe. "Já jsem Tayu, jak se jmenuješ ty?" "Mizakoe." Tayu nasadila zamyšlený výraz a pak se znovu usmála. "Nebude ti vadit když ti budu říkat jen Mizako?" Mizakoe se taky usmála a přikývla na souhlas. Stejně jí tak říkali všichni její přátelé, protože říkat to celé bylo trochu dlouhé.
"Tohle jsme u tebe našli," ukázala Tayu na blok a tužku, "nechala jsem ti to uschnout. Moc hezky kreslíš, můžu si to taky zkusit?" Mizakoe se musela usmát. "Klidně, a pak mi ukaž co si nakreslila." Tayu se přímo rozsvítil obličej, popadla blok a tužku a přelezla si na druhý konec postele, kde si začala kreslit a přitom se neustále na něco ptala.
Mizakoe opět vedle uslyšela kroky a za chvíli do místnosti vstoupila velice stará paní a usadila se v houpacím křesle blízko krbu.
Tayu koukla na babičku, "Koukej co mi Mizako půjčila." a ukázala babičce blok do kterého si mezitím kreslila. Babička se na ní usmála a Tayu se opět rozpovídala. Vykládala Mizakoe o všem možném a Mizakoe jí jen sem tam na něco odpověděla.
Babička je obě pozorovala a po chvíli promluvila. "Nikdy by mě nenapadlo, že ještě někdy uvidím někoho z lidu Sheishinu." Mizakoe se na ní napůl překvapeně a napůl nechápavě podívala. "Vidím že mi asi nerozumíš." odmlčela se a potom pokračovala. "Všichni z lidu Sheishinu byli lidé kteří měli zvláštní schopnost. Projevovala se tím že přejímali některé ze schopností nebo vlastností svých zanpakuto, nebo aspoň tak mi to tenkrát vysvětlili. Náhodou jsem je znala, žili ve vesnici daleko odsud na sever. Byla to utajená skupinka lidí. Nepřátelili se ani s Shinigami, ani s Quincy a ani s Hollow. Žili si svým způsobem a do ničeho se nepletli." opět se odmlčela.
Mizakoe jí se zájmem poslouchala. Babička si jí změřila pohledem a pak pokračovala. "Na první pohled se od normálního člověka nelišili, ale sem tam se to na nich dalo poznat. Jako třeba teď na tobě. Hádám že tvoje oči jsou normálně jinak barevné a tvůj hlas je také jiný."
Mizakoe, která si dosud nevšimla že má oči ještě od včerejška modré, trochu nechápala o čem mluví. Z nevědomosti jí vyvedla až Tayu když se na ní podívala a zeptala se jestli normálně mají její oči teda jinou barvu než tu zajímavou světle modrou.
Mizakoe to došlo až teprve při téhle otázce. "Ne, správně mám hnědé nebo někdo by řekl hnědozelené oči." Stařenka se usmála a pokračovala. "Tak vidíš. Jestli ti to nevadí tak ti dopovím to něco málo co o tom vím." Ani nečekala na odpověď a vyprávěla dál. "Tyhle schopnosti se u nich projevovali většinou při boji, né že by je jindy neměli ale všichni se je učili už odmala ovládat a mimo svou kontrolu se jim to dostalo jen když byli hodně unavení či zranění. Jednou k nim do vesnice přišla skupinka divných lidí v černých kápích, nazývali se Hikage. Kvůli něčemu se tenkrát ošklivě pohádali. Hikage pak začali vždy za soumraku napadat členy vesnice. Nikdy si však nezvolili cestu otevřeného boje. S oblibou líčili Hollow návnady a nechávali tu špinavou práci na Hollow. Seishinové si mysleli že to brzy přestane,ale mýlili se. Když jsem tam jednou přišla tak už žádná vesnice neexistovala. Zbyly z ní jen trosky a spousta mrtvých. Hikage pravděpodobně použili nějaký jed na členy vesnice aby jim zabránili použít jejich síly, protože jinak by to nemohli vyhrát."
Stařenka se odmlčela a zadívala se do plamenů v krbu.
Mizakoe to konečně aspoň částečně začalo zapadat do sebe. Asi už chápala co se stalo ten den kdy jí Hollow vybili vesnici. Jenom nechápala jak to že ona přežila. Je sice pravda že celý ten den ve vesnici od rána nebyla, ale stejně…. Mizakoe s hlavou přecpanou nejrůznějšími vzpomínkami a myšlenkami během chvilky usnula.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 30. června 2009 v 16:30 | Reagovat

chudák, hnusná minulost ...

2 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 1. července 2009 v 17:38 | Reagovat

Tak takhle to je...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama