Kapitola 14.

3. května 2009 v 15:40 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Druhý den ráno všichni spokojeně začali nový den. Nikdo netušil co se včera večer stalo. A nikdo nevěděl že Mizakoe je pryč. Ve čtvrté jednotce Yumi plnila své každodenní povinnosti ještě spolu se svým bratrem Haku a v šesté jednotce šel akorát Renji vyplnit nějaké ty papíry a formuláře.
Renjiho trochu překvapilo když zjistil že dorazil do kanceláře první, protože Mizakoe tu většinou byla dřív. Řekl si ale že asi jenom zaspala a že jí po včerejšku asi nebylo dobře. Začal tedy vyplňovat papíry sám.
Skončil s nimi až někdy těsně před polednem. Protože Mizakoe nedorazila tak se vydal k ní domu podívat se co s ní je. Dorazil až k jejím dveřím a zaklepal, ale nikdo mu na klepání neodpověděl. "Haló? Mizako, jsi tu?" znovu zaklepal. Nic. Renji chvíli postával před dveřmi a když se pořád nikdo neozýval tak vstoupil dovnitř. Mizakoe tam ale nenašel. Ležela tam pouze její zanpakuto. "No, tak tady není. Kde teda ale je, že ani nepřišla? Přece by si jen tak sama nedala volný den a nevykašlala se na svoje povinnosti…" přemítal nahlas Renji. "Ne, to by neudělala - vždycky přece plnila svoje povinnosti jak nejlíp to uměla."
Otočil se a vyšel ven. Chvíli postával před budovou a pak se vydal ke čtvrté jednotce. Věděl že Mizakoe hodně kamarádila s Yumi a tak si myslel že by třeba mohla být tam. Koneckonců jestli jí po tom včerejšku nebylo dobře tak kam jinam by asi šla?
Akorát když dorazil k budově čtvrté jednotky, Yumi vyšla zpoza rohu a nesla nějakou krabici s nejrůznějšími věcmi. "Ahoj" zamávala na něj a dávala si přitom pozor aby omylem neupustila krabici. "Ahoj, nebyla tu dneska Mizakoe?" "Mizakoe? Ne nebyla. Proč se ptáš?"
"Nemůžu jí nikde najít." "A nešla se třeba jen projít, nebo tak něco?" zeptala se Yumi. "Nevím, nezdá se mi že by se jen tak vykašlala na svoje povinnosti a jen tak beze slova zmizela." "To máš pravdu…. to by vážně neudělala. Párkrát sice kdysi utekla ze školy, ale vždycky za sebou nechala aspoň nějaký vzkaz." "Půjdu se po ní ještě podívat. Kdyby se tu stavila tak mi to prosím dej vědět."s těmi slovy zamířil pryč.
Renji prošel ještě zbytek míst, kam věděl že Mizakoe často chodila, včetně srázu, ale nikde nic. Cestou se tak ještě porůznu poptal jestli jí někdo neviděl, ale nic nového nezjistil.
Pak se vrátil k budově šesté jednotky a sednul si na schody tak kde seděli včera. "Mizakoe, kde jsi?"koukal otupěle na zem. Za ním se objevil kapitán Kuchiki. "Děje se něco?" zeptal si a změřil si pohledem nenaloženého Renjiho. "Mizakoe zmizela, nemůžu jí nikde najít….. za celej den jí nikdo neviděl." Kapitán se na chvíli zamyslel. "A není možné že utekla?" Renji jen zakroutil hlavou. "To určitě ne, nenechala žádný vzkaz a hlavně u ní v pokoji jsem našel její zanpakuto." Kapitán tam jen stál a hleděl někam do neurčita, ale z jeho pohledu nebylo možné poznat co se mu honí hlavou. "Vyhlásím po ní pátrání." Kapitán se vrátil zpátky do kanceláře a za chvíli oknem vylétlo několik pekelných můr se správou na příslušná místa.
Renji odlepil pohled od země a zadíval se k lesu. Pak se zvednul a zamířil tam, všiml si že včera když to místo Mizakoe kreslila tak byla nějaká nesvá a bylo to asi poslední místo kde to ještě nezkusil. Zašel do lesa a šel pořád dál a dál. Došel poměrně daleko. Už se chtěl vrátit zpět když si všiml na zemi pár metrů od něj divné skvrny na zemi. Došel ke skvrně. Měl pocit jako kdyby do něj uhodilo. Jeho pohled spočinul na skvrně zaschlé krve. Do jeho hlavy se mu pomalu začala vkrádat zlá předtucha. Prohlídl si místo pečlivěji. Z pomačkaného listí a polámaných větviček bylo dobře poznat že tu bylo víc osob. Podle země odhadl že několik osob obklíčilo osobu která pravděpodobně upadla a které asi byla i ta krev. Podle stop se vydal dál. Vyšel na louce. Na stéblech trávy bylo vidět stopy krve a podle pošlapané trávy se dobře dalo určit kudy se osoby vydaly. Šel podel stopy dál do kopce. Po chvíli došel k vysokému a strmému srázu. Na jeho okraji byla o trochu větší skvrna podle které Renji usoudil že tam někdo chvíli stál. Poslední kapky krve byly až na úplném konci srázu. Renji se podíval dolu. Hluboko pod ním hučela běsnící řeka. Udělalo se mu z té výšky trochu nevolno a tak raději svou pozornost obrátil zpátky k stopám. Troje stopy se vracely zpět k lesu zatímco čtvrté končily na okraji srázu. "Co se tady jen stalo? Doufám že to nemá s Mizakoe nic společného. Vypadá to že někdo odsud skočil dolu, ale proč?" hlavou se mu honily jen samé zlé myšlenky. Vydal se po stopách které se vracely k lesu, ale ty mu brzo zmizely, jakmile došel na skalnatý plac.
Renji se vrátil zpět a řekl kapitánovi co našel. Pátrání mezitím bylo v plném proudu, ale nikdo zatím nic nenašel.
Kapitán Kuchiki se vydal ještě spolu s Renjim a kapitánem Kurotsuchim z dvanácté jednotky a s kapitánkou Soifon z druhé jednotky, na sráz. Všichni místo ještě jednou prošli a Kurotsuchi odebral několik vzorků krve a pak se zas vrátili zpět.

Renji seděl přede dveřmi laboratoře dvanácté jednotky a nervózně koukal na hodiny. Po chvíli, která Renjimu připadala jako nekonečně dlouhá se ve dveřích konečně objevil kapitán Kurotsuchi. "Srovnal jsem vzorek krve s tím co mi dodali ze čtvrté jednotky, jak jí tenkrát vzali trochu krve kvůli transfůzi nebo co to bylo." "A?" "Ta krev je Mizakoe Mizuki." Renji seděl na židli a tupě koukal před sebe. Kurotsuchi však pokračoval. "Podle toho nového vzorku má ale v krvi nějaký jed." Kurotsuchi mu to oznámil s hlubokým nezájmem a zas se vrátil do laboratoře.
"Mizako….. to ne…." Renji se zvednul a zamířil bezduše zpět ke své jednotce. "Přece nemůže být mrtvá…. ale jestli ta krev byla její, jestli jí někdo otrávil a jestli to že stopy končily na srázu…. tak to znamená že skočila dolu…. to nemohla přežít." Měl pocit jak kdyby měl v krku knedlík. Přece jen měl to malý pako rád, i když jí znal jen něco okolo měsíce. V půli cesty změnil směr a kapitánovy jen poslal pekelnou můru se správou o výsledku. Místo do kanceláře došel k sobě do pokoje a ze šuplíku vytáhl obrázek který od ní před pár dny dostal. Ten obrázek z útoku Hollow. Dlouze se na něj podíval a pak ho uklidil tam odkud ho vzal. Přál si aby se probudil a zjistil že tohle je jen zlý sen, ale dobře věděl že nespí a že tohle je realita. Byla pryč. Už nikdy jí neuvidí. Nebudou spolu trénovat ani vyplňovat papíry. Nikdy…. jak zlé mu to slovo najednou přišlo. "Sbohem…… Mizako." zašeptal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 30. června 2009 v 16:19 | Reagovat

*plakáme* smutní díleček ...

2 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 1. července 2009 v 17:30 | Reagovat

T-T

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama