Kapitola 13.

1. května 2009 v 20:23 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Mizakoe jen tak bezcílně bloumala po Seireitei. Přemýšlela tak různě o všem. O tom co už se stalo, o tom co se děje, o tom co se teprve bude dít a o lidech, které tu potkala. Byla tak zabraná do vlastních myšlenek, že si ani nevšimla že už se začalo stmívat. Aniž by si to uvědomila tak zamířila k lesu a dál pokračovala lesem. Poslouchala zpěv ptáku a šum větví klátících se v slabém větru. Najednou ptačí zpěv ustal a jí se vrátil ten divný pocit. Až teď si uvědomila kde je a akorát viděla zmizet poslední sluneční paprsky. Byla tma. Někde zašustilo listí. Byl to velice slabý zvuk ale Mizakoe si ho přesto všimla. Normálně by tomu nevěnovala pozornost, ale tohle nebyl to zvuk ptáků poskakujících po zemi a ani zvuk listí hnaného větrem nízko při zemi. Byl to spíš zvuk jak když někdo něco šoupá po zemi. Rozhlédla se kolem. Nic, viděla jen stromy a tmu. Zase, tentokrát se zvuk ozval odjinud a blíž.
V Mizakoe sílil onen divný známý pocit. Aniž by si toho všimla, očí jí změnily barvu na modro, ale zůstala při smyslech. Už na nic nečekala a rozběhla se pryč. Zvuk se ozval těsně za ní. Mizakoe instinktivně ucukla stranou, ale ne dostatečně rychle. Někdo jí zezadu bodl dýku do ramene. (Ale i tak měla štěstí, kdyby neucukla, tak jí útočník dýku bodl do zátylku, čímž by jí na místě zabil.)
Ramenem jí projela ostrá palčivá bolest. Mizakoe leknutím zakopla a rozplácla se na zemi. Rychle se otočila a podívala se odkud přišel útok. Nad ní se tyčila vysoká postava zahalená v černém plášti.
"Tak už konečně zemřeš." řekl tichým syčivým hlasem zakuklenec. Z jeho hlasu znělo pobavení a zvrácená radost. Mizakoe vyskočila na nohy a začal rychle couvat, ale nespouštěla ho z očí. "Co po mě chcete? A jak to myslíte s tím konečně?" vykřikla. Zakuklenec se začal štěkavě smát. "Ty si tak úžasně naivní. To si vážně myslíš že všechny ty útoky Hollow byla pouhá náhoda? Ne…. to že zemřeli jiní a ty ještě žiješ je jen tvé štěstí. Ale už nás nebaví okolo tebe pořád líčit Hollow návnady a čekat až zemřeš jejich rukou. Přišli jsme si pro tebe osobně, tak si toho važ, s nikým jiným jsme si tu práci nedali."
Mizakoe u sebe neměla zanpakuto, protože když šla ráno do kanceláře tak jí ani ve snu nenapadlo že se může něco stát a tak jen dál vyděšeně ustupovala. Po zádech do něčeho narazila. Rychle se ohlédla a spatřila za sebou další zakuklenou postavu. Rychle ucukla stranou. "Nechte mě být! Co jsem vám udělala?"
"Hmm… žiješ. Ale neboj už dlouho žít nebudeš. Někdo jako ty na to nemá právo. Zemřeš pomalou a bolestnou smrtí ale neboj tvoje ostatky nikdo nenajde a i kdyby našel ….. pochybuji že by tě z nich poznal." řekl úlisným chladným hlasem druhý zakuklenec.
"Destrukční technika čtyřicet dva! Síla planoucího ohně!" Mizakoe na druhého zakuklence vypálila kidó. Byl to jediný způsob boje který jí zbýval.
Zakuklenec před sebe jen znuděně natáhl ruku. Pohltil planoucí kouli kterou po něm vypálila a při tom omylem odkryl část své horní končetiny. Nebo spíše jen dlouhé špičaté prsty jedné své ruky. Prsty byly mrtvolně černé s dlouhými zahnutými spíš drápy než nehty.
"Jsi vážně ubohá. Nechápu že ještě žiješ. Takhle nás můžeš nanejvýš rozesmát. Copak ty ani neumíš použít svoje skutečné síly?" z boku se ozval další hlas jak se mezi stromy objevil další, již třetí zakuklenec.
"Jaké síly? O čem to mluvíte? Mizakoe se zmocňovala panika.
Druhý ze zakuklenců vyprskl smíchy. "Tak ona to ani neví. Ona netuší co je vlastně zač. A my si s ní dáváme tu práci…. směšné! Ale to už tě ani nemusí zajímat."
Na obloze se objevil měsíc a ozářil Mizakoe obličej. Třetí zakuklenec se při pohledu na ní zarazil. Mizakoe se držela za krvácející rameno a upírala na ně svoje modré oči. "Rezoku, ta dýka byla otrávená?" otázal se chladně. "Ano pane, speciálním jedem - jako ostatně na všechny jejího druhu…. tedy bývalého druhu." "Ty tupče! To jsi si nevšiml že má modré oči? Implantací jedu když je v tomhle stavu se může stát že to bude mít jiné účinky!" začal řvát třetí zakuklenec na prvního. Potom se otočil znovu k Mizakoe. "Změna plánu. Zabiju tě ihned, ale i tak si to užiju." Vytáhl dvě dlouhé černé dýky a rychle se rozběhl proti Mizakoe. Mizakoe se zatmělo před očima a ztratila vládu nad svým tělem.
Celý její postoj se změnil. Pustila svoje rameno a narovnala se. Všechen strach byl pryč. Odhodlaně zabodla pohled do blížícího se nepřítele. Nechala ho doběhnout až těsně k ní a pak se rychlostí blesku vymrštila do vzduchu a kopla ho do obličeje.
Zakuklenec se zapotácel. "Sakra! Tak přece jen!"
Mizakoe otevřela pusu a chtěla začít křičet. Chtěla je roztrhat na kousíčky, tak jako kdysi roztrhala ty Hollow, co napadli jí a jejího dědu. Ale nevyšel z ní ani hlásek. Jed který se jí šířil tělem jí nějak bránil použít ten útok.
Poznala že všechny její techniky boje jsou buďto zbytečné nebo nepoužitelné a tak se rozběhla neuvěřitelnou rychlostí pryč.
Zakuklenci se rozběhli za ní. Mizakoe vyběhla z lesa a běžela přes louku porostlou vysokou trávou do mírného kopce. Nevěděla kam běží. Jediným cílem bylo utéct. Jedno kam, hlavně pryč. Na vysokých stéblech trávy ulpívala její krev. Mizakoe však žádnou bolest necítila.
Doběhla na okraj vysokého srázu. Už nebylo kam pokračovat. Cesta dál neexistovala a cestu zpět jí zatarasily zakuklené postavy jejích pronásledovatelů. Měsíc na obloze opět zmizel za mrakem.
Mizakoe se postavila na okraj srázu. Hluboko pod srázem hučely peřeje divoké řeky jak se voda rozbíjela o kameny a zas pádila dál. Mizakoe stála čelem k zakuklencům. Stála tam nehnutě a vyrovnaně.
"Ale copak? Už nebudeš utíkat?" rozesmál se jeden ze zakuklenců. "No to nevadí, teď aspoň vlastnoručně dodělám co jsme začali už před lety."
"Si jenom myslíte." usmála se Mizakoe a její zvláštní hlas se rozlehl okolím. "Vy, mě nedostanete! Zemřu, ale né vašima rukama. Zemřu sama, bez toho aby jste na tom měli jakoukoliv zásluhu." s těmi slovy roztáhla ruce a skočila pozadu ze srázu dolu.
Letěla chvíli vzduchem a pak dopadla do peřejí řeky a rozbila si hlavu a skálu čnějící z vody.
Ztratila vědomí a její bezvládné tělo zmizelo kdesi pod vodou unášeno dál po proudu a zmítáno o ostrá skaliska.
Zakuklenci zůstali stát na okraji srázu. "Sakra!" zaklel jeden z nich. "Klid. Úkol jsme splnili. Je mrtvá. Sice nemáme její tělo, ale to na výsledku nic nemění." Řekl chladným hlasem další zakuklenec. Ještě chvíli tam stáli a pak zmizeli všichni tři v lese.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tsuki Tsuki | Web | 1. května 2009 v 22:46 | Reagovat

Zaujimava kapitola len mi unika pointa musim si to precitat od zaciatku xDD

2 Tsuki Tsuki | Web | 2. května 2009 v 17:41 | Reagovat

ok a co by si cela na diplomik za SB? :))

3 Tsuki Tsuki | Web | 2. května 2009 v 20:59 | Reagovat

Mne mozes dat na diplom HitsuHina :))

4 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 30. června 2009 v 16:12 | Reagovat

Hejjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjjj to mi neděl...

5 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 1. července 2009 v 17:27 | Reagovat

Hm, kdo mohli být ti zakuklenci? Co je vlastně Mizakoe? A žije ještě? No jdu číst dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama