Kapitola 12.

1. května 2009 v 19:19 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Mizakoe se probudila až někdy kolem třetí odpoledne. Místnost byla prázdná a dovnitř akorát svítilo slunce. Posadila se a rozhlédla se rozespale okolo. "Jé já tu usnula…..mmm.." Zvedla se a vyšla z místnosti. Vzhledem k tomu že uvnitř nikdo nebyl tak zamířila rovnou ven. Na schodech venku akorát narazila na Renjiho. "Jak se cítíš?" otočil se na ní. "Nic mi není." "To říkáš vždycky." usmál se a podíval se někam směrem k lesu. Mizakoe si sedla na schody a podívala se stejným směrem. "Přišla jsem o něco zajímavého mezitím co jsem spala?" Renji se na chvíli zamyslel a pak jen řekl. "No ….. Byakuya jen říkal ať se pak stavíš, chce s tebou mluvit." "A tušíš co chce?" zeptala se. Renji se zas na chvíli zamyslel. "Vím, ale on ti to pak poví sám." Mizakoe přikývla a dál koukala do dálky.
"Jo ale teď ho nehledej - je na schůzi kapitánů." "Dobře a děkuju za upozornění." usmála se a odněkud z kimona vytáhla blok a tužku a začala si něco kreslit, aby si zkrátila čekání.
Renji jí z dlouhé chvíle nenápadně koukal přes rameno a prohlížel si co kreslí. Na papíře se postupně začal rýsovat les přesně tak jak ho bylo vidět z místa kde byli. Mizakoe pečlivě dokreslovala další a další detaily aby si byl výjev co nejpodobnější. Koukla k lesu aby zjistila co jí ještě chybí. Na kratičký okamžik měla pocit že na okraji lesa zahlédla temný stín. Oči jí na ten zlomek sekundy modře problikly a zlomila si špičku tužky jak jí ruka sjela prudce po papíře.
"Děje se něco?" kouknul na ní překvapeně Renji, který si všiml jen toho že se jí povedlo zlomit si tužku. "Ne….nic." zavrtěla hlavou a koukla na poničený obrázek. Renji si ji změřil nedůvěřivě pohledem ale dál se nevyptával. Mizakoe vygumovala nepovedenou část obrázku a vygumovala i místo kde se jí zdálo že zahlédla ten stín. Potom blok beze slova uklidila a zamyšleně se zahleděla do země.
Ani ne za patnáct minut se vrátil kapitán Kuchiki z kapitánské schůze a zamířil rovnou k nim. Změřil si oba dva pohledem, jak znuděného Renjiho tak i zamyšlenou Mizakoe. "Všechno v pořádku?"zeptal se Renji. "Přinejmenším nic nového."
Mizakoe ani nezaregistrovala že se kapitán vrátil a jen koukala zamyšleně do země. Z něčeho měla divný pocit ale nedokázala zjistit z čeho. Ale nebyl to nový pocit, od někud ho znala, ale odkud?
"Musím s tebou mluvit o tvém tréninku." řekl kapitán směrem k Mizakoe, ta ho ale vůbec nevnímala a pořád koukala do země. "Haló?" Nic. "Hej, vstávat - někdo na tebe mluví." šťouchnul do ní Renji. "Eeee co?"trhla sebou až málem sletěla ze schodu dolů a rozhlídla se poplašeně okolo. Teprve teď si všimla že tam stojí kapitán Kuchiki. "O-omlouvám se, nějak jsem se zamyslela." vykoktala ze sebe. "V pořádku. Chci s tebou jen mluvit o tvém tréninku. Kromě toho co už máš by jsme ti chtěli přidat ještě jeden speciální." "Speciální? Asi mi něco uniklo…." koukla na něj nechápavě. "Došel jsem k závěru že se musíš naučit ovládat. Ty výpadky paměti co míváš musíš nějak omezit. Není možné aby si se během boje vzdala - jak jen to říct - ….vlastního myšlení a pak si ani nepamatovala co si vlastně dělala. Jak jistě víš mohlo by to dopadnout tragicky nejen pro tebe ale i pro některého ze tvých případných spolubojovníků. Navíc máš dostatek duševní energie aby si se konečně naučila používat shikai." Na chvíli se odmlčel a změřil si jí pohledem. Mizakoe přikývla. "Jenom mi není jasné jak se to můžu naučit ovládat. Už jsem to párkrát kdysi zkoušela ale nevím co to způsobuje, takže se mi to nikdy nepovedlo." "To nevadí - to jsem myslím už vyřešil. Nejpozději do pozítří bych to chtěl nějak připravit, ale potřebuji aby si se snažila jak jen to nejvíc půjde i když už nebudeš moct. Myslím že to bude asi dost nepříjemné ale podle toho co jsem zjistil se dostáváš mimo jen když jsi pod tlakem." Mizakoe opět přikývla. "Dobře, to nevadí - stejně je to hlavně v mém zájmu se toho zbavit." Kapitán Kuchiki se nepatrně usmál zamířil k odchodu. "Dneska už máte oba volno, ale žádný trénink, dodržte to aspoň do konce klidového režimu." a zmizel někde uvnitř.
"Půjdu se najíst, mám hlad." prohlásil Renji a zvednul se, "půjdeš taky?" "Ne dík, já ňák nemám hlad." zavrtěla hlavou a taky se zvedla, "Půjdu se spíš projít - potřebuju si to v hlavě srovnat, tak zatím." Usmála se a zamířila pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 30. června 2009 v 16:03 | Reagovat

Nic mi není, To říkáš vždycky ... normála...

2 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 1. července 2009 v 17:21 | Reagovat

Krásný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama