Kapitola 8.

1. dubna 2009 v 20:00 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Mizakoe strávila na oddělení čtvrté jednotky asi ještě necelý týden a pak jí pod podmínkou že se nebude přepínat propustili domů.
"Takže žádné tréninky a žádné podobné aktivity. Aspoň ještě týden buď v klidu a pak už by to mělo být v pořádku."poučila jí ještě na rozloučenou Isane. Mizakoe jí všechno odsouhlasila a pak spokojeně zamířila domů.
Po tváři se jí rozlil šťastný výraz a jakmile byla z dohledu tak se rozběhla směr domov. Milovala ten pocit rychlosti a vítr ve vlasech. Jako vítr se prohnala kolem stanoviště šesté jednotky a zamířila k budově ve které měla pokoj. Usoudila že po schodech se jí nechce a tak místo ke dveřím doběhla k borovici která rostla u ní pod oknem a vyskočila na její větev. Rychle se vyšplhala do výšky prvního patra, pak odjistila západku na svém okně a skočila dovnitř. Celá udýchaná, ale šťastná sebou plácla na podlahu. "Uch nějak jsem vyšla ze cviku." Chvíli počkala až se vydýchá, pak popadla blok a tužku, zalezla si na borovici a začala si kreslit.
"Hej! Neříkala ti náhodou Isane že máš být v klidu." ozvalo se zpod stromu. Pod stromem stál Renji a koukal na ní. "Eee, no říkala." "Tak co tu lítáš jak kdyby ti šla po krku smečka hladovejch psů?" "Vždyť už jsem v pořádku, a navíc Isane…" Mizakoe se zarazila uprostřed věty. Tužka jí vypadla z ruky a spadla na zem. "Mizako?" Nereagovala. "Hej! Jsi v pořádku?" Nic, žádná odpověď. "Haló! No tak, vnímáš?" Ale Mizakoe se ani nepohnula. "Co s ní zase je?" myslel si Renji a vyskočil za ní na strom. Mizakoe nepřítomně pootočila hlavu jeho směrem. Renji měl v ten moment pocit jako by do něj uhodilo. Mizakoiiny oči se upíraly někam jeho směrem, ale byly jiné než obvykle. Jejich hnědou barvu vystřídala nepřirozeně bledě modrá.
Renji tam jen zaraženě stál. Pak Mizakoiiny oči změnily barvu zase zpátky. Bylo to jako by se najednou probudila z transu. "Děje se něco? Koukáš na mě jak na zjevení." "Já jen že…. ale nic." "Ani jsem si nevšimla kdy jsi sem vylez…. Kde mam tužku?" rozhlídne se kolem. Renji se na ní podíval vážným pohledem. Všimla si že se na ní dívá a podívala se mu do očí. "Co se stalo?" zeptala se nejistě. "Mluvila si s Yumi o tom co se stalo tenkrát v tom lese?" "No - ne. Měla bych?" "No mohlo by tě to zajímat. Když jsem to slyšel prvně já, tak jsem tomu moc nerozuměl - ale myslím že pomalu začínám chápat." "Co říkala Yumi?" chtěla vědět Mizakoe. "Myslím že bude lepší když ti to řekne sama." "No tak dobře, já se jí pak zajdu zeptat." "Ale až odpoledne, na dopoledne máme na zítřek přidělený nějaký další šanony." "Tak to jediný mi vážně nechybělo." s těmi slovy seskočila ze stromu a sebrala tužku ze země. Párkrát si jí přehodila v ruce. "Jak se jen dostala dolu?" Pak si zastrčila blok i tužku za lem kimona a ještě křikla na Renjiho: "Jdu se projít." A zamířila pryč.
Renji se za ní ještě chvíli díval a přemýšlel nad tím co vlastně před chvílí viděl. Snažil se si to nějakým způsobem spojit s tím co slyšel od Yumi. "Ty oči… vypadá to jako by si nic nepamatovala z toho když změní barvu. Měl bych na ní asi začít dávat větší pozor." Pak seskočil ze stromu a zamířil k sídlu dvanácté jednotky.




"Nemu?" Podkapitánka dvanácté divize se otočí za hlasem. "Ano?" Za ní stál Renji. "Měl bych prosbu. Potřeboval bych se podívat do některých vašich záznamů." "Hledáte něco specifického?" "No přesně ani nevím. Jen se potřebuji na něco podívat."
Nemu chvíli přemýšlela a pak teprve odpověděla. "Myslím že nemám pravomoc vás pustit do našich záznamů. "Prosím, potřebuji jen pár informací a záznam z hlášení toho útoku před třemi týdny. Na místě byl jeden z našich lidí." "No dobrá, ale musíte rychle než se kapitán vrátí." "Moc děkuji."
Nemu ho odvedla do archivu a zapnula počítač. "Za dvacet minut se vrátím do té doby ať jste pryč." A zamířila ven. "Dobře, ještě jednou moc děkuji."
Renji si sednul k počítači a pustil si záznam. Nic zajímavého ale nenašel. Pak si pustil sken reiatsu z toho dne. Kromě drobných výchylek tam byly jen dva větší výkyvy. Ten první byl příchod Hollow a o tom druhém usoudil že to bude uvolnění Mizakoiiny zanpakuto. Pak si převed sken do číselného grafu. Renji jen vytřeštil oči na výsledek. "To musí být nějaká chyba." A ještě jednou to převedl. Výsledek se ale nezměnil. Druhý výkyv vyskočil do vysokých čísel. "To ….to není možný. Tohle přece nemohla udělat jen obyčejným uvolněním zanpakuto."
Prošel ještě pár záznamů a zastavil se až u dnešního skenu. Opět na něm byl vyšší výkyv. Podle časového údaje to muselo být někdy v době kdy mluvil s Mizakoe. Výkyv sice nebyl nikterak vysoký, ale zanedbatelný také ne. "Tak přece jen." Renji vypnul počítač a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 30. června 2009 v 13:10 | Reagovat

co pak jsme zjistili? xĐ

2 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 1. července 2009 v 17:07 | Reagovat

Hm, to mě teda zajímá, co to znamená...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama