Kapitola 7.

1. dubna 2009 v 19:48 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Několik dalších dní si Mizakoe jen bezduše kreslila a moc toho nenamluvila. Yumi se mezitím skoro uzdravila noha a tak jí s Renjim každý den navštěvovali. I když se Mizakoe snažila tvářit spokojeně oba dobře věděli že to jen hraje.
Pár dnů na to Renji přišel k ní do pokoje. Bylo už večer ale venku bylo ještě světlo. Mizakoe tam nebyla. "Ale ne, už zase." povzdech si. Okno bylo dokořán a na parapetu ležel blok a tužka.
Přešel k oknu a pohled mu padl na blok. Hned na první stránce byl napsaný nějaký vzkaz. "Prosím nehledejte mě. Vrátím se sama." Renji vzal blok do ruky. Ucítil pod první stránkou štos volných listu. Chtěl blok vrátit na okno ale nějak ho nešikovně vzal do ruky a odněkud vypadl obrázek. Renji ho sebral ze země a chtěl ho zastrčit zpátky. Pak ho ale kresba nějak upoutala. Byla detailně prokreslená a až nepříjemně živá. Na obrázku byla malá holčička. Ležela v kaluži krve. Okolo ní byl les. Ale byl zničený. Až nápadně podobný tomu co zbyl na místě toho útoku Hollow, ale přesto to byl jiný les.
"Tohle si přece nemohla jen tak vymyslet." napadlo Renjiho. Neodolal pokušení a vytáhl z bloku i ostatní kresby.
Hned na další kresbě byla ta samá holčička ale o něco starší. Byla podobná jak té z toho předchozího obrázku tak Mizakoe. Klečela na nějakém hrobě. A okolo byl opět poničený les. Ale tentokrát tam byl i nějaký dům. Ten dům byl v troskách.
Renji několik dalších kreseb jen letmo přeletěl pohledem a zastavil se až na kresbě kterou poznal. Teď už si byl určitě jistý kdo na ní je. Byla to Yumi a Mizakoe. Byly obklíčené Hollow.
Rychle otočil na další stránku. Byl na ní obrázek Yumi. Ležela na zemi a z nohy jí tekla krev. Měla obličej stažený hrůzou.
Rychle otočil dál. Doufal že se konečně dozví co se vlastně stalo. Další list papíru byl ale jen celý začmáraný do jednolité černé plochy.
Pak otočil na poslední obrázek. Byla na něm Mizakoe. Měla sklopenou hlavu a obličej jí zakrývaly vlasy. Stála uprostřed ničeho. Všude okolo byla mlha.
Renji si ještě jednou prohlédl všechny obrázky a pak je zastrčil zpátky do bloku a ten položil na parapet.
Úplně nechápal význam jednotlivých kreseb, ale jedno věděl určitě. Ať to bylo co to bylo, určitě to nebyly jen bezvýznamné malůvky. Bylo to až moc živé a až moc skutečné. Nedokázal si představit že by někdo vymyslel něco tak skličujícího jen tak z hlavy. Ale představa že je to skutečnost byla také dost hrozná.
Chvíli tam nerozhodně postával a pak zamířil ke srázu. Byl si jistý že jí tam opět najde.
Nepletl se. Seděla tam zády opřená o kmen stromu. Poslouchala zvuk větru, který se zvedal a očima sledovala západ slunce. Renji zamířil jejím směrem.
"Psala jsem že, mě nemusíš hledat." řekla a ani se neotočila. "Jak víš že jsem to já?" a zastavil až těsně pod stromem. "Nevím, asi po zvuku." "Co tu vlastně zas děláš?" zeptal se po chvíli Renji. "Přemýšlím." A dál upírala oči na oblohu. Renji se posadil vedle ní a zadíval se stejným směrem. "A povíš mi o čem?" "O minulosti, o přítomnosti….. nerozumím ani jednomu. Vždy jsem se snažila zapomenout ale minulost mě teď dohání a já musím vědět jak se tomu mám bránit." Renjiho až zamrazilo s jakým klidem to řekla. Působila tak klidným a vyrovnaným dojmem že si jí vůbec nedokázal spojit s tou Mizakoe kterou tu před pár dny našel. "Když jsem byl u tebe v pokoji - ty kresby co si měla v tom bloku - co to bylo?" "Vzpomínky, pocity, sama nevím. Dohromady to nedává žádný smysl. Vždycky když už si myslím že je to můj konec, se něco stane. Nevím co. Nepamatuju si to, ale žiju dál. Jako by mi má vlastní hlava něco tajila."
Mizakoe dál upírala svůj pohled k nebi. Renji se na ní podíval. Měl pocit jako by se jí v očích mihl modrý záblesk. Myslel si že se mu to zdálo ale pak to uviděl znovu. Mizakoe na sobě ucítila jeho pohled a otočila se na něj. "Děje se něco?" Teď už to viděl zcela jasně. Mizakoiny oči vždy jen na zlomek sekundy změnily barvu ale hned se to vrátilo zpátky. Renji odvrátil pohled. "Ne nic…. Proč jsi se vlastně stala shinigami.?" "To je složité." "To nevadí skus to."
Mizakoe se opět zahleděla do dálky a po chvíli ticha spustila: "Jedna z prvních věcí co si ve svém životě pamatuji je jak Hollow napadli naši vesnici. Ten den jsem si byla hrát v lese. Slyšela jsem hrozný křik. Pak to utichlo. Běžela jsem domu. Všichni tam byli mrtví. Z jednoho domu se vynořil Hollow. Začala jsem utíkat. Hollow přibývalo. Pamatuji si že jsem utíkala po nějaké hliněné cestě. Pak už nic. Jen tma. Pamatuji si hroznou bolest a záblesk oblohy.

Další vzpomínka je asi až o měsíc později na jiném místě. Vzpomínám si jak jsem se tenkrát probrala v malé dřevěné místnosti. Byl tam starý pán s býlími vlasy. Myslím že mě tenkrát zachránil. Nějakou dobu jsem u něj žila. Tenkrát jsem si myslela že všechno zlé je už za mnou. Spletla jsem se. Jednoho dne se tam objevili noví Hollow. Doteď si živě pamatuji jak zabili mého adoptivního dědečka. Chtěl mě bránit ale Hollow ho zabili jedinou ranou do hlavy. Pamatuji si na ten šok když padl k zemi. Pak Hollow zaútočili na mě. V tu chvíli jsem ale necítila žádnou bolest. Před očima jsem měla jen svého dědečka a mou rodnou vesnici. Vzpomínám si jak se mě zmocnila vlna smutku lítosti a vzteku. Pak mám další okno.
Ještě ten den jsem se probrala. Všechno okolo bylo zničené. Můj dědeček byl mrtvý a můj domov v troskách. Pohřbila jsem ho a odešla jsem. Už nikdy jsem se tam nevrátila. Nějakou dobu jsem pak žila v nějaké části Rukongaie. Jednou jsem tam viděla jak nějaký shinigami zničil několik Hollow. Hodně to na mě tenkrát zapůsobilo.
Pak jsem nastoupila na shinigamskou akademii. Tam jsem se skamarádila s Yumi. Byla to moje jediná kamarádka. Poté co jsem úspěšně vyšla akademii jsem přišla sem. Když nás tu pak napadli ti Hollow…. Když jsem viděla jak Yumi padá k zemi. V hlavě se mi vynořili vzpomínky na všechno to, o co mě Hollow už připravili. Bála jsem se že přijdu i o ní. Pak mám další okno.
A zbytek už znáš." "Koukám že nemáš moc veselý život." poznamenal Renji. Poslední záblesk slunce ozářil paseku u srázu a pak slunce zapadlo úplně. Nastala tma. "Pojď vrátíme se." Renji se zvedl a pomohl Mizakoe vstát. Pak oba zamířili zpátky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 30. června 2009 v 11:24 | Reagovat

špatná minulost, ale kdo má dobrou? ;)

2 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 1. července 2009 v 17:03 | Reagovat

Chudák Mizakoe...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama