Kapitola 10.

1. dubna 2009 v 20:03 | Mizakoe |  FanFiction - Kako no Kage
Druhý den těsně po poledni dorazila Mizakoe před tělocvičnu a usadila se vedle dveří. Po chvíli dorazil i Renji. "Dneska budeme trénovat jinde. Přece jen to není tak úplně povolený." "Jo klidně." a zvedla se ze země. Renji zašel dovnitř a za chvíli se vrátil i se dvěmi dřevěnými meči v koženém pouzdru. "Tak pojď." kývl na ní a zamířil pryč.
Prošli přes nádvoří šesté jednotky a potom se vydali směrem k lesu. Odtamtud pak došli až na prostornou mýtinu obklopené ze dvou stran lesem a z dalších dvou stran skálou a mělkou říčkou. "Tady to bude dobré." prohodil Renji směrem k Mizakoe a vybalil cvičné meče. Mizakoe si vzala jeden z mečů a kousek od Renjiho zaujala bojový postoj. "Až nebudeš moct tak řekni a skončíme." "Né že mě budeš šetřit - já už jsem vážně v pořádku." "No dobře." Renji pevně uchopil meč a zaútočil. Mizakoe se vyhla jeho útoku a taky přešla do útoku. Ohnala se mečem po jeho levé ruce ale Renji její útok vykryl a útok opětoval. Navzájem se zasypali vlnou útoků a krytů ve snaze zasáhnout toho druhého.
Mizakoe ovšem neměla takovou výdrž jako Renji a brzy výrazně zpomalila. Další Renjiho rána jí odhodila dozadu. Letěla několik metrů vzduchem a tvrdě dopadla opodál na zem. Renji se jí už chtěl vydat pomoct když se zas postavila. Křečovitě sevřela meč a rozběhla se proti němu. Ohnala se prudce svým dřevěným mečem až se oba dva zlomily. Na kratičký okamžik zachytil její pohled. Měla nepřítomný výraz a její oči opět měly tu bledě modrou barvu. Mizakoe odskočila dozadu a připravila se k dalšímu útoku i když z jejího meče zbyl už jen ostrý pahýl. Renji svůj zbytek meče zahodil a čekal co udělá. Mizakoe se proti němu opět rozběhla a zaútočila. Rychle jí chytil za ruce. "Mizako?" Nereagovala a jen sebou zuřivě zmítala. Povedlo se jí udělat mu pahýlem meče šrám těsně pod okem. Renji jí pevně stiskl zápěstí a donutil jí pustit zbytek jejího meče. "Mizako! No tak prober se přece." Mizakoe ho ale vůbec nevnímala a místo toho se ho pokusila kopnout. Renjiho se začalo zmocňovat zoufalství. "No tak, to sem já Renji." Mizakoe se při zvuku toho jména zarazila. Naklonila hlavu na stranu a zabodla do něj svůj nepřítomný pohled. "Ren - ji." zopakovala po něm.
Její oči nebylo jediné co se na ní změnilo. I její hlas byl jiný. Byl to křišťálově čistý zvuk ale přicházel jakoby z dálky. Bylo to jako poslouchat zvuk ozvěny která k člověku přinese nějaký zvuk z hodně vzdáleného místa.
"Renji?!"Mizakoe jako by najednou zaostřila a vrátila se pohledem do přítomnosti. I když její oči zůstaly modré Renjimu bylo jasné že už je při smyslech a trochu uvolnil stisk. Mizakoe přejela pohledem po šrámu který mu před chvíli udělala a ze kterého ještě tekla krev. "Co jsem to….?" Renji cítil jak se roztřásla po celém těle. "No tak, to je v pořádku už je to dobrý." řekl konejšivým hlasem a objal jí. Jednu ruku jí obtočil kolem pasu a druhou rukou jí pohladil po vlasech. Mizakoe byla očividně ještě pořád v šoku a celá se chvěla. "Jak jsem jen mohla…..?" "Klid nic se nestalo."
Počkal než se uklidnila a teprve pak jí pustil. Mizakoe na něj na chvíli upřela svoje modré oči a pak sklopila hlavu. "Promiň… já nechtěla." "Za to nemůžeš. Pojď měla by si se na něco podívat." zamířil směrem k říčce a sedl si na kraj břehu. Mizakoe ho napodobila a sedla si vedle něj. "Teď se podívej na hladinu." vyzval jí Renji. Mizakoe se naklonila nad hladinu a podívala se na svůj odraz. Její vodní já na ní pohlédlo bledě modrýma očima. Mizakoe vystrašeně odvrátila pohled a zaryla se prsty do břehu. "Tak proto?" Pak si klekla na břeh, narovnala se a zavřela oči. Soustředěním se až zamračila. Zvedl se lehký vítr a Renji ucítil jak jí obklopil proud reiatsu. Když znovu otevřela oči tak už měly zpátky jejich obvyklou hnědou barvu. Mizakoe se podepřela rukou aby neupadla a ztěžka oddechovala. "Jsi v pořádku?" "Jo dobrý, nic mi není - je mi fajn." "Vážně?" zapochyboval nevěřícně Renji. Mizakoe se po tváři rozlil šťastný výraz. "Absolutně skvěle. Já….. tentokrát si i něco pamatuju! To je asi úplně poprvé co mi zůstala aspoň částečně paměť.
"A co si z toho vlastně pamatuješ?" "Mam okno jenom v tom místě jak sem odlítla po tom úderu až do chvíle než jsem slyše tvoje jméno." "Dobře. Pokračovat už asi nebudem co." "No dneska už ne, ale zítra bych ráda. Jestli to nevadí tak půjdu domů - jsem nějak unavená." "Jo jasně jen běž."
Mizakoe se zvedla ze země a zamířila domů. Renji se za ní chvíli díval a pak si z obličeje umyl zasychající krev. Pod okem mu zbyl jen dlouhý tenký strup táhnoucí se mu vodorovně po tváři. Posbíral zbytky mečů a pak zamířil zpátky k tělocvičně aby uklidil aspoň pouzdra co po nich zbyla.
Uklidil pouzdra do kumbálu a po cestě zpátky ve dveřích narazil na kapitána. Kapitán si ho změřil pohledem a pak si poklepal prstem pod oko "Od čeho to máš?" "Ale jen taková nehoda při tréninku…." pokoušel se to obejít Renji. "Nehoda? Jaká?" nenechal se kapitán odbýt. "To se špatně vysvětluje." "To nevadí, jen to skus." pobídl ho kapitán. Renji se zamyslel a pak mu místo odpovědi podal obrázek který den před tím dostal od Mizakoe. "Přesvědčila mě abychom začali trénovat dřív ale nějak se to zvrtlo." "Chápu, no myslím že bychom mohli něco zkusit, ale musíš mi přesně říct co se stalo."
Oba zamířili ke kanceláři a něco si domlouvali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SoraYamanaka SoraYamanaka | E-mail | Web | 30. června 2009 v 15:45 | Reagovat

co s tou holkou sakra je ? hmmmmmmmmmmm....

2 Mariah-taichou Mariah-taichou | Web | 1. července 2009 v 17:13 | Reagovat

Co se to s ní jenom děje? Snad se to brzo dozvím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama